Prvního července oslaví českotřebovský divadelní ochotník, recitátor a loutkář neuvěřitelnou sedmdesátku. Jako mnoha jiným Třebovákům se stala i jemu osudem železnice. Po absolvování tehdejší jedenáctiletky pokračoval na vysoké škole a jako inženýr pracoval celý život na železnici v České Třebové, konkrétně v lokomotivním depu. Po celý život velkým třebovským patriotem, absolventem našeho gymnázia, ke kterému se také stále hlásí jako aktivní člen spolku jeho absolventů. a na jehož osudu mu také hodně záleží Je stálým návštěvníkem kulturních a zábavných programů v České Třebové, dovede ocenit práci muzikantů, divadelníků, nešetří chválou nad povedenými pořady. Jeho vztah k divadlu nejdříve loutkovému se vytvářel již od mládí, v loutkářském kolektivu se vlastně seznámil se svou budoucí manželkou a to pak chodil k loutkářům raději. Hodně dovede vyprávět také o práci v divadelním odboru Hýbl, byl také svého času jeho předsedou. Na zažloutlých stránkách divadelního almanachu se můžeme zjistit velký výčet jeho rolí, často i s manželkou. Za všechny připomenu např. Past na myši, která byla uvedena v souvislosti s otevření nově postavené Malé scény v březnu 1966.(Bože, ono to už je 42 let, ale jako by to bylo včera.) Rád vzpomíná na všechny, kteří s ním společně užívali prkna, která znamenají svět, např. Olinku Markovou, M. Blodíkovou, Jaroslava Hosnedla, Miroslava Chudého, Č. Hampla, K. Tomše O. Bittla a spoustu dalších. Jeho divadelní působení nyní převzal od svého otce jeho syn Otakar. Vztah jubilanta - Otakara Dobrovského staršího k rodnému městu mohu sledovat zblízka díky častým kontaktům a jeho příspěvkům pro Českotřebovský zpravodaj. Závidím mu jeho stálou velkou aktivitu., se kterou sleduje veškeré místní dění, ze kterého si dokáže vybírat především tu pozitivní stránku.
Milý Oto, do dalších let přeji především hodně zdraví a entuziasmu a současně ti odpouštím Tvůj článek, ve kterém jsi objevil také moje výročí . -mm-