Českotřebovské kalendárium na říjen 2008

140 let od narození Františka BUŘÍVALA (1.10. 1868 – 8.8. 1929), odborového předáka a politika

Českotřebovský rodák a pozdější odborový předák a politik původně pracoval v obchodě. Protože zde byl nespokojen, vstoupil v roce 1890 do služeb bývalých rakouských státních drah. Začínal v Mostě jako zapisovač vozů. Po složení telegrafních a dopravních zkoušek jej přeložili do Veselí nad Lužnicí, kde vykonával funkci staničního dozorce a později v Chotyčanech staničního mistra. Když došlo k otevření místní dráhy Německý Brod – Žďár, byl povýšen na správce stanice ve Žďáru. Potom byl ještě staničním mistrem na Smíchově, kancelistou pražského ředitelství a opět staničním mistrem v Nuslích. Do výslužby odešel k 1. lednu 1902, aby se mohl plně věnovat tehdejší Zemské jednotě zřízenců drah. Od 1.dubna stejného roku zde působil ve funkci tajemníka. V letech 1907 až 1918 byl poslancem rakouské říšské rady, za 1. světové války se zúčastnil domácího odboje. Po prozrazení byl zatčen a odsouzen k pěti letům těžkého vězení. Trest si odpykával v pevnosti ve Staré Gradišce ve Slavonii. Když vznikl samostatný Československý stát (1918), působil nejprve jako poslanec Národního shromáždění. V letech 1920 až 1925 byl místopředsedou sněmovny. Jako poslanec a zároveň odborový funkcionář se podílel na řadě zákonů o železnici. Vždy kandidoval za stranu  národně sociální. Zemřel v nemocnici v Novém Bohumíně, když před tím se léčil v lázních Darkově. Pochován je v urnovém háji na českotřebovském hřbitově.

 25 let od úmrtí Jaroslava HOSNEDLA (4.2. 1925 – 2.10. 1983), středoškolského profesora, divadelníka a redaktora místního časopisu

Dětství prožil ve Velkém Boru u Horažďovic, gymnázium vystudoval ve Strakonicích a filozofickou fakultu na UK v Praze. Po studiích začal učit na pedagogické škole v Pardubicích, do České Třebové přišel za zaměstnáním v roce 1953. Učil zde na Gymnáziu a později na Střední průmyslové škole železniční. Jeho velkým koníčkem byla poezie a divadlo. V místním divadelním spolku Hýbl působil ve funkci režiséra a dramaturga, byl také divadelním lektorem, recenzentem a kritikem. Pro divadlo dokázal získat řadu mladých českotřebovských talentů. Básně nejen rád četl, ale i psal. A úspěšně. Na počátku 60. let svou básnickou sbírkou zvítězil v soutěži, kterou vyhlásil odbor kultury ONV v Ústí nad Orlicí. Nezanedbatelná byla i jeho práce vedoucího rozhlasového kroužku, který zajišťoval vysílání ze studia rozhlasu po drátě v České Třebové a spoluredaktora časopisu Hlas Osvětové besedy, který vycházel v našem městě v letech 1955 až 1958.      V době normalizace byl označen za představitele pravicového oportunismu na ústeckém okrese a jeho osud byl zpečetěn. Ještě krátce učil na SPŠŽ a na Gymnáziu v Lanškrouně. Na konci prázdnin roku 1971 dostal propouštěcí dekret. Žádný podnik ho nesměl zaměstnat na pracovišti, kde by byl ve styku s lidmi. Nakonec nastoupil jako expedient v n.p. Strojtex v České Třebové. Později zde pracoval i jako knihovník a archivář.

25 let od úmrtí Františka VRBICKÉHO (6.6. 1907 – 7.10. 1983), učitele a přírodovědce   

Přestože se narodil a zemřel v Ústí nad Orlicí, v České Třebové dlouhodobě působil a je zde dodnes velmi známou osobností. Do obecné a měšťanské školy chodil v místě rodiště, učitelský ústav vystudoval v nedaleké Litomyšli (1928). Učil v Horních Heřmanicích, v Ústí nad Orlicí, Výprachticích a od roku 1937 v České Třebové. Začínal na měšťanské (později střední chlapecké) škole, následovala Jedenáctiletá, později Všeobecně vzdělávací škola. Od roku 1963 ještě nějakou dobu učil na základní škole v Ústí nad Orlicí, odkud odešel na zasloužený odpočinek. O přírodu se zajímal od dětských let. Během svých studií a učitelské praxe se věnoval botanice, entomologii a ornitologii. Znal velmi dobře lokality a přírodu Českotřebovska, Orlickoústecka, Žamberecka a Litomyšlska. Od roku 1932 byl členem Československé společnosti entomologické. Aktivně pracoval v Československé společnosti ornitologické, v Přírodovědných klubech v Praze a v Brně a také v Československé botanické společnosti. Ve výzkumu květeny spolupracoval s Josefem Rohlenou. Nepublikoval, jen několik menších článků z botaniky zveřejnil během války v regionálním periodiku Od Trstenické stezky. Měl hojný poznámkový materiál, který předal na sklonku života východočeské pobočce Československé botanické společnosti v Pardubicích. Část bohatého herbáře byla rozstříhána a nyní je patrně uložena ve Východočeském muzeu v Pardubicích. Část herbářových položek je také uložena v Praze na Přírodovědecké fakultě UK.   František Vrbický také dlouhá léta vykonával funkci konzervátora státní ochrany přírody v Ústí nad Orlicí, pro Meteorologický ústav v Praze zaznamenával meteorologická měření. Angažoval se také v komisi životního prostředí MěNV v České Třebové.

 Jan Skalický

Po získání potřebného hudebního vzdělání si podal v roce 1939 mladý učitel hudby Antonín Šimeček žádost o místo ředitele na nově zřízené hudební škole v Ústí nad Orlicí. Přestože měl minimální zkušenosti, rozhodlo družstvo pro zřízení hudební školy právě pro něho. Ukázalo se že volba byla správná. Antonín Šimeček vykonával tuto funkci velice zodpovědně a společně se dalšími spolupracovníky se mu podařilo v krátké době vybudovat jednu z prvních hudebních škol ve východních Čechách.  Antonín Šimeček se výrazně podílel i na kulturním životě města. Účinkoval v proslulých Ústeckých hudebních pátcích, pomáhal řídit Orchestrální sdružení, pěvecký sbor Lukes a vypomáhal i při realizaci řady vynikajících inscenací divadelního souboru Vicena, včetně legendární vrchlického Hippodamie.  Přesto, že v roce 1958 odešel z místa ředitele hudební školy a nastoupil místo ředitele Lidové školy umění Antonína Benewitze v České Třebové zůstal spojen s ústeckým hudebním životem. Plných třicet let působil jako člen odborné poroty Kocianovy houslové soutěže. Stál u zrodu Komorního orchestru Jaroslava Kociana, který až do konce svých sil dirigoval. V České Třebové řídil Komorní pěvecký soubor českotřebovských učitelek při LŠU, často dirigoval orchestrální sdružení Smetana a byl členem Českotřebovského kvarteta a tria. V roce 1983 se vrátil zpět do Ústí nad Orlicí. U příležitosti sedmdesátých pátých narozenin byl jmenován čestným občanem města Ústí nad Orlicí. Antonín Šimeček zemřel 24. října 1993