Českotřebovské kalendárium na prosinec 2008

 

20 let od úmrtí Jiřího PÁVKA (14.4. 1910 – 29.12. 1988), akademického malíře a pedagoga

 

Narodil se jako čtvrté a poslední dítě, po svých sestrách Marii, Alžbětě a Boženě. Otec František, vlakvedoucí ČSD a matka Božena, rozená Jansová pocházeli z nedaleké Řetůvky. Z páté třídy obecné chlapecké školy nastoupil studia na českotřebovské reálce. Výtvarné nadání mladého studenta zde okamžitě rozpoznal a následně všemožně podporoval profesor kreslení, akademický malíř František Bělský. Ten také doporučil rodičům, aby svého syna Jiřího dali na umělecká studia. Po náročných přijímacích zkouškách byl přijat na uměleckoprůmyslovou školu do Prahy. Jeho profesory zde byli např. Schűsser, Kysela, Hoffbauer. V letech 1926 až 1932 zde studoval všeobecnou a speciální školu, obor figurální kreslení a figurální malbu kompoziční. K nejznámějším spolužákům patřili: hořický Roman Kocian – syn sochaře Q. Kociana, pozdější národní umělci Josef Brož, Dizider Milly, Ján Mudroch a zasloužilý umělec Rudolf Hanych ze Svratky. Ještě jako student uzavřel sňatek s Arnoštkou Šindlerovou, dcerou Arnošta Šindlera, strojníka elektrárny ČSD a Anežky Šindlerové z České Třebové.

Obrazy Jiřího Pávka se vyznačují příznačnou barevností (měl rád syté odstíny s převládající zelenou a modrou barvou) a osobitým realistickým rukopisem. Věnoval se figurální tvorbě kompoziční, kresbě a malbě portrétní, malbě krajin, květin a zátiší. Své obrazy vystavoval v České Třebové, v Uherském Hradišti, ve Stockholmu, v Londýně, na výstavě soudobé kultury v Brně a na výstavě kreslířského kongresu v Praze.

Ke škodě věci bylo tříštění jeho výtvarného talentu se zaměstnáním pedagoga. Od září 1936 vyučoval na státních měšťanských školách v Opavě, Sudicích a Komořanech. Od ledna 1941 působil na škole uměleckých řemesel v Uherském Hradišti. Po válce se vrátil do rodného města České Třebové. Začínal na základní odborné škole, odkud byl přeřazen v roce 1952 na Vyšší průmyslovou školu železniční. Pedagogickou činnost zakončil na tehdy nově otevřené učňovské škole Na Skalce. Na uvedených školách vyučoval celé řadě předmětů. Mimo to zde působil i jako výtvarník, pověřený propagační a slavnostní výzdobou. Podstatný vliv na jeho další život a uměleckou činnost měla dlouhotrvající nemoc. Ta způsobila, že v srpnu 1962 odešel do invalidního důchodu a téměř se na něho zapomnělo.

 

 

Nedožitých 90 let Josefa ŠVENKA (3.12. 1918 – 28.8. 1980), významného hudebníka a hudebního pedagoga

 

Narodil se v dnešní Brožíkově ulici čp. 741 v České Třebové. Jeho otec Antonín Švenk byl natěračem na dráze. Josef se po základní škole vyučil lakýrníkem u fy František Jankovský v České Třebové. Během učení také absolvoval Živnostenskou pokračovací školu. Když jeho rodiče předčasně zemřeli, musel od svých čtrnácti let manuálně pracovat. Postupně byl zaměstnán u firmy Jankovský, v továrně na karoserie J. Sodomka ve Vysokém Mýtě, u fy Josef Štarman, chladící přístroje v České Třebové a na Správě dílen ČSD.

Od mládí miloval hudbu. Ovládal několik nástrojů, s místními kapelami hrál při různých slavnostních příležitostech, na pohřbech a plesích. Na tehdejším pošťáckém plese se také seznámil se svoji pozdější manželkou, slečnou Libuší Kapounovou. Snad na její popud také vystudoval pražskou konzervatoř u prof. Kouckého. Po studiích na mnoho let zakotvil v Bratislavě. V roce 1953 vyhrál konkurz do orchestru slovenského Národního divadla. Na doporučení  prof. Kouckého ale nakonec nastoupil jako hráč skupiny lesních rohů ve Slovenské filharmonii, aby zde zůstal ve funkci vedoucího skupiny až do roku 1979. Působil také jako sólista ve Slovenském rozhlase a vyučoval na konzervatoři. Za svoji uměleckou činnost získal řadu ocenění a to nejen od vedení Slovenské filharmonie, ale i od Svazu slovenských skladatelů. Velmi si také vážil čestného uznání, které obdržel od českotřebovské Osvětové besedy za sólové vystoupení s Orchestrálním sdružením Smetana 16. ledna 1964 v našem městě. V České Třebové naposledy účinkoval 27. května 1976 a do kroniky pořadatelům tehdy napsal : „ Jsem hrdý na to, že jsem se narodil v České Třebové, v městě s tak velkou kulturní tradicí a čilým muzikantským životem, s takovým a tak výborně vedeným orchestrem, jako je Orchestrální sdružení Smetana. Těším se, že v dohledné době opět přijdu mezi Vás a budu zase jedním z Vás. V upomínku na koncert, na který nikdy v životě nezapomenu ”. Tehdy netušil, že to budou slova poslední.

Josef  Švenk měl po odchodu z Bratislavy slíbené místo na LŠU v České Třebové. Na jeho přítomnost se těšili i v Orchestrálním sdružení Smetana. Bohužel, vše dopadlo jinak. Zemřel náhle (na plicní embolii) na zájezdu na Jaltě. Poslední rozloučení se zesnulým se uskutečnilo 25. září 1980 v obřadní síni českotřebovského krematoria. Na poslední cestu mu zahráli jak jeho žáci, tak kolegové z filharmonie a českotřebovská dechovka. Po obřadu byl uložen do rodinné hrobky.

 

Jan Skalický