25 let od úmrtí Josefa CÍSAŘE (4.10. 1894 – 10.7. 1983), hudebního pedagoga a skladatele

Narodil se v České Třebové v rodině zednického mistra a stavitele. Jeho rodný dům čp. 5 se nachází v Klácelově ulici vedle kostela. Později se rodiče přestěhovali do vlastního domu čp. 809 v ulici Komenského.

Hudební nadání zdědil po otci. Otec hrál na housle a citeru a k hudbě vedl i svého syna. Prvním učitelem hudby malého Josefa byl známý českotřebovský spisovatel a básník, ředitel školy K.O. Hubálek. Od něho získal základy hry na housle. Klavírní začátky si odbyl u jeho choti, paní M. Hubálkové a ředitele kůru Josefa Hommera. Po absolvování obecné a hlavní školy odešel na učitelský ústav do Hradce Králové. Odtud v roce 1911 přešel na varhanní oddělení pražské konzervatoře. Školu úspěšně zakončil v roce 1914. V letech 1920 až 1925 ještě studoval koncertní hru na klavír u prof. Adolfa Mikeše.

Byl varhaníkem v Počátkách (1914), ředitelem kůru v Žirovnici (1914 – 1916), odborným učitelem na městské hudební škole v Pardubicích (1919 – 1925).V tomto období absolvoval řadu koncertů se svým přítelem, houslistou Stanislavem Ondříčkem, kterého doprovázel na klavír. V Pardubicích měl také svoji soukromou klavírní školu, pracoval jako hudební referent časopisu Bratrství, dirigoval ženský sbor zpěváckého spolku Suk a působil ve funkci ředitele kůru arciděkanského kostela. Napsal řadu písní, mužských sborů, církevních a houslových skladeb. Zemřel v Rybitví.

 

Nedožitých 95 let Miroslava CHUDÉHO (7.7. 1913 – 5.11. 2001), středoškolského profesora a významného osvětového pracovníka

Narodil se v rodině krejčího v České Třebové. Měl ještě dva bratry. V místě rodiště vystudoval reálku a v pozdějších letech při dálkovém studiu Pedagogickou fakultu Karlovy univerzity v Praze. To již měl za sebou zkoušky způsobilosti pro povolání učitele pro školy obecné a měšťanské. Jako učitel matematiky, deskriptivní geometrie, kreslení a hudební výchovy působil na školách nejen v České Třebové, ale i na venkovských školách v blízkém i vzdáleném okolí. Po ukončení vysokoškolských studií nastoupil na místo středoškolského profesora na českotřebovském gymnáziu a své povolání zde vykonával až do odchodu do důchodu.

Při svém náročném povolání měl řadu koníčků. Hrál a režíroval divadlo, byl sbormistrem pěveckého sboru Bendl, sportoval a velice dobře maloval. Za svou kulturní a pedagogickou činnost byl mnohokrát oceněn – na Jiráskově Hronovu, na pěveckých festivalech i na matematických olympiádách prostřednictvím svých žáků. Když ovdověl, zbytek života prožil u své dcery Mirky a zetě Františka Staňkových v Hradci Králové.

 

50 let od úmrtí Aloise Břetislava MALICHA (24.3. 1899 – 13.7. 1958), středoškolského profesora

Narodil se v Litomyšli v rodině krejčího Alexandra Malicha. Vystudoval místní gymnázium a v Praze Filozofickou a Přírodovědeckou fakultu Karlovy univerzity. Studia zakončil promocí v roce 1923. Nejprve byl zaměstnán jako pomocná vědecká síla při Mineralogickém ústavu Přírodovědecké fakulty UK, po roce nastoupil dráhu středoškolského pedagoga. Učil na gymnáziích v Litomyšli, Českých Budějovicích, Užhorodě a nakonec v České Třebové (1937 až  1958). Prof. Malich vyučoval podle své aprobace převážně zeměpisu a přírodopisu. Přírodní vědy byly jeho velkou láskou a předmětem celoživotního studia. Věnoval se zejména ornitologii a z geologických věd pak mineralogii a paleontologii. Výsledky ze sběratelské činnosti zveřejňoval v odborném tisku.Oblíbené byly jeho poutavé přednášky a přírodovědecky zaměřené exkurze po okolních lokalitách. A to nejen pro své studenty, ale i širokou veřejnost.

 

25 let od úmrtí Marie MARKLOVÉ (5.12. 1905 – 17.7. 1983), dlouholeté městské kronikářky, knihovnice a redaktorky závodního časopisu

Byla českotřebovačkou tělem i duší. Narodila se v domku čp. 853 na Trávníku v dnes již neexistující Svatováclavské ulici. Znali jsme ji jako dlouholetou městskou kronikářku, knihovnici a redaktorku časopisu Kolem dokola, který vycházel v parnické textilce. Napsala dvě knížky (110 let českotřebovského textilu, Pazdeří), několik povídek, básně a nespočet článků do novin. Zajímala ji regionální historie. O své vědomosti se ráda podělila s občany na mnoha besedách. V místní tělovýchovné jednotě Sokol působila jako cvičitelka dorostenek, náčelnice jednoty, hrála divadlo a tancovala. Když zemřela, dostala od svých přátel na rakev kytici z větví Šimonova trávnického kaštanu.

 

125 let od narození Antonína Vratislava PIŠTY (30.7. 1883 – 18.6. 1936), druhého ředitele českotřebovské spořitelny

Pocházel z Kostelce nad Orlicí, v Hradci Králové vystudoval obchodní akademii. Po absolvování školy (1901) pracoval po celý zbytek aktivního života (mimo povinnou vojenskou službu) v bankovnictví. Působil v bankovních domech v Českém Krumlově, Židlochovicích, Volyni, Heřmanově Městci a České Třebové. Do našeho města přišel v roce 1910, aby zde zakotvil natrvalo. Ve Spořitelně města České Třebové prošel řadou funkcí. Z pokladníka se během let vypracoval až na ředitele ústavu.V České Třebové se také oženil. Jeho manželkou se stala slečna Zdeňka Štanclová, dcera majitele hotelu Štancl v Nádražní ulici (dnes prodejna nábytku). Mladí manželé bydleli nejprve u rodičů manželky, později se ještě několikrát stěhovali, až v roce 1935 se nastěhovali do bývalé Rybičkovy vily Zora čp. 957 na Trávníku, kterou rodina Pištova obývala až do roku 1995. Antonín Pišta zemřel po delší nemoci v Brně.

 

 Jan Skalický