Českotřebovské kalendárium na srpen

105 let od narození Jaroslava ČADY (21.8. 1903 – 31.8. 1974), textilního návrháře a malíře

Narodil se v rodině textilního dělníka v Ústí nad Orlicí. Od dětství měl dvě lásky : přírodu a malování. Po vystudování textilní školy v místě rodiště se stal textilním návrhářem. Začínal v Brně v továrně na koberce, pokračoval u textilní firmy Jandera v rodném městě. Když byl v nedalekém Parníku u České Třebové v komplexu textilní továrny vybudován samostatný závod 07 Textilní tvorba n.p. Praha, nemohl v novém kolektivu chybět ani Jaroslav Čada. V textilním ateliéru působil až do odchodu na zasloužený odpočinek. Ve volném čase se věnoval výtvarnému umění. Používal hlavně olejové barvy, nevyhýbal se ale ani grafické technice. Nejraději maloval prosluněná jara s rozkvetlými stromy, roubené chaloupky, Tichou Orlici se svými kouzelnými zákrutami, romantická zákoutí rodného města i krajinu z jeho okolí (Presy, Přívrat, Řetová, Klopoty, …). Inspirovaly jej i slovenské Tatry, Šumava, Krkonoše a Orlické hory. Usilovnou prací a vlastní pílí se propracoval mezi nejlepší krajináře Východočeského kraje. Jeho obrazy měli možnost vidět návštěvníci výstav v Ústí nad Orlicí, Lanškrouně, Praze, Vysokém Mýtě a České Třebové.

110 let od narození Eugenie HEIDLEROVÉ – RYBIČKOVÉ (11.8. 1898 – 11.3. 1960)

Její otec Otto Rybička byl známým obchodníkem a v letech 1. světové války také starostou města České Třebové. Měla ještě dva mladší sourozence. Dětství prožila střídavě v rodném domě čp. 74 v Hýblově ulici a ve vile Zora čp. 957 na Trávníku. Od dvanácti let pobývala v dívčím pensionátu v Olomouci a ve Sloupnici, jak tehdy bývalo zvykem u dívek z „ lepších“ rodin. V té době ji učaroval klasický balet.V pozdějších letech absolvovala baletní školu Mistra Remislavského a stala se jednou z jeho nejlepších žaček. Když jí bylo 21 let, provdala se za dr. Ferdinanda Heidlera, tehdejšího ministra obchodu mladé Československé republiky. Svatební obřad se konal v kostele sv. Jakuba v České Třebové. Postupem času měli spolu tři děti. Klasickému baletu se paní Heidlerová věnovala i po svatbě. Vystupovala nejen na pražských divadelních prknech, ale i na plesech a dobročinných akcích. Když v roce 1928 dr. Heidler zemřel, za další dva roky se E. Heidlerová provdala za vídeňského žida Arnošta Kaufmanna, obchodníka a provozního ředitele hotelu Esplanade v Praze. Ale ani toto manželství nemělo dlouhého trvání. Za 2. světové války její manžel zahynul v koncentračním táboře. Paní E. Heidlerová si vždy přála, aby na sklonku života se mohla vrátit do rodné České Třebové. Nikdy k tomu ale nedošlo.

90 let od úmrtí Josefa Bonaventury HUBÁLKA (2.11. 1851 – 27.8. 1918), učitele, veřejného činitele a hlavně průkopníka hasičstva

Pocházel z početné rodiny (deset sourozenců) řídícího učitele Jana Hubálka z Dlouhé Třebové. Studoval na německé nižší reálce v Lanškrouně, české reálce a učitelském ústavu v Hradci Králové. Zkoušku učitelské dospělosti vykonal v roce 1871. Začínal jako podučitel na obecné škole v České Třebové. V roce 1875 působil na měšťanské škole v Jilemnici, ale po dvou letech se vrátil zpět do České Třebové. V roce 1904 se stal ředitelem oddělené obecné a měšťanské školy dívčí a v této funkci setrval do 31. července 1917, kdy odešel na zasloužený odpočinek. Patřil mezi výborné učitele a vychovatele. Za odborné články, které vycházely v pedagogických časopisech obdržel stříbrnou medaili na jubilejní výstavě v Praze v roce 1891, jeho mapy byly např. vyznamenány v roce 1886 na školní výstavě v Karlíně. Zvláštní péči věnoval také školním knihovnám. Aktivně pracoval i v občanském životě. Zřídil městskou opatrovnu, byl členem Sokola, Okrašlovacího spolku, Občanské besedy, divadelního spolku …Nejvíce se ale zasloužil o dobrovolné hasičstvo. Byl cvičitelem, velitelem a starostou sboru, odborným spisovatelem, učitelem hasičských škol, zemským hasičským dozorcem, starostou Hasičské župy Ústecko- Třebovské, úřadujícím náměstkem starosty Zemské ústřední hasičské jednoty království Českého, přísedícím správní rady Hasičské vzájemné pojišťovny v Praze….Československé hasičstvo zastupoval na světových mezinárodních sjezdech (Paříž, Amsterdam, Berlín, Milán, Brusel, Budapešť…). Spoluzakládal časopis Hasičské rozhledy, spolupracoval při tvorbě Ottova Naučného slovníku. Jeho práce v oblasti hasičství si vážila celá řada spolků, které jej jmenovaly svým čestným členem. Této pocty se mu dostalo i od Francouzské federace hasičstva. Obdržel i zlatý Záslužný kříž s korunou a čestným odznakem II. Tř. Červeného kříže.  Josef  Bonaventura Hubálek zemřel ve svém domě v České Třebové čp. 475. Pochován je na českotřebovském hřbitově. K jeho památce byla v roce 1923 na domě, ve kterém žil, odhalena bronzová pamětní deska. Dnes se nachází na budově hasičské zbrojnice v Chorinově ulici. Hasičská župa Ústecko – Třebovská byla k uctění jeho zásluh pojmenována župou Hubálkovou.

35 let od úmrtí Jana VOKASE (20.1. 1901 – 22.8. 1973), středoškolského profesora

Narodil se v Horkách v rolnické rodině. Studoval na gymnáziu ve Vysokém Mýtě a na Filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze (aprobace čeština, latina). Postupem let se jeho jazykové znalosti výrazně rozšířily. Vedle slovanských jazyků ovládal řečtinu, němčinu, francouzštinu, angličtinu, italštinu, španělštinu, švédštinu, hebrejštinu, arabštinu a malajštinu. Učitelskou praxi započal na gymnáziu ve Dvoře Králové nad Labem, později působil v Prostějově. Definitivu získal na gymnáziu ve slovenské Spišské Nové Vsi. V té době byl vypsán konkurz na místo češtináře a  latináře na českotřebovském gymnáziu. V konkurzu Jan Vokas zvítězil, dokonce i nad slavným spisovatelem Jaroslavem Žákem, jehož kniha Cesta do hlubin študákovy duše byla úspěšně zfilmována. V České Třebové byl pro svoji povahu a osobní vlastnosti velice oblíben. Jeho postavení na škole se zdálo neotřesitelné. Nastupující totalitní moc po únoru 1948 neušetřila ale ani jeho. Na začátku školního roku 1950 – 51 dostal spolu s několika dalšími kolegy hodinovou výpověď s okamžitým zastavením platu. Školský odbor KNV uvedl k propuštění, že by z mládeže nevychoval bojovníky za mír a socialismus. Hlavním důvodem ale bylo jeho kategorické odmítnutí vystoupit z katolické církve. Po propuštění ze školských služeb pracoval na různých místech jako pomocný dělník. Když si při těžké a vyčerpávající práci zlomil ruku a lékaři mu zjistili vážnou srdeční chorobu a cukrovku, odešel do invalidního důchodu.

85 let Františka Kajetána ZEDÍNKA, narozeného 7. srpna 1923, hudebního pedagoga, dirigenta a skladatele

Jubilant se narodil v Kačicích u Slaného. Základní hudební vzdělání získal na hudební škole ve Slaném (ještě dnes vzpomíná na učitele klavíru Jiřího Včeláka) a pokračoval na pražské konzervatoři (1939 až 1944). Studium ukončil absolutoriem ze skladby a státními zkouškami z klavíru a sborového zpěvu. Učitelské povolání započal v Ostravě. Do České Třebové jej přivedla základní vojenská služba. U zdejšího útvaru vedl hudební soubor Salva, zároveň (ještě jako voják) spoluzakládal Divadlo hudby, kde popularizoval vážnou hudbu, a to především mezi mládeží. Po skončení vojny v našem městě zůstal a až do odchodu do důchodu působil jako učitel hudební školy. Na škole učil hře na klavír a hudební nauku, vedl pěvecký sbor a řídil školní orchestr. Byl také sbormistrem smíšeného pěveckého sboru Bendl a dirigentem symfonického orchestru Smetana. Od studií se věnoval hudební tvorbě. Je autorem více než dvou set skladeb (písně, sborové skladby, kantáty, opery, instrumentální skladby komorní i orchestrální, scénická hudba). Řadu děl do dnešních dnů uvádějí amatérské i profesionální sbory a orchestry. Nejrozsáhlejším dílem F.K.Zedínka je operní skica Obrázky z Hor, nejznámější je pravděpodobně miniaturní dětská opera Červená Karkulka. Za zásluhy o propagaci města, a o výchovu mladé generace byl v roce 2003 jmenován čestným občanem České Třebové.

Jan Skalický