Prof. RNDr., Pavel Kovář, arch. Vlado Milunič Obvyklé bývá, že k jakýmkoli zásahům do utváření jednotlivých okrsků sídel se scházejí různě zaměření zástupci několika oborů. V našem případě potenciálního Parku Benátky skládáme dohromady alespoň stručný náhled z pozic přírodovědce a architekta: Terénní a přírodní předpoklady k využití územíDílčí pracovní listy v podrobnějším měřítku použité k mapování rekonstruované vegetace ČR (Archív Botanického ústavu AV ČR v Průhonicích) ukazují v legendě následující jednotky, které dobře indikují stanovištní podmínky (Mikyška 1968, Geobotanická mapa ČSSR, 1. České země, nakl. Academia). Pak je možno odvodit jednak meze v konstrukční zátěži prostoru, jednak druhy původních dřevin vhodné jako základ ozelenění:
Jedná se o stanoviště (ekotopy) lokalizované v říční nebo potoční nivě na plochém terénu v úvalové poloze, za obvyklých podmínek periodicky přeplavované, kde půdním podkladem jsou glejové půdy. Jejich kvalita je ovlivněna vysoko položenou hladinou podzemní vody a stagnujícím vodním sloupcem vysoko v profilu, pokud není drénování jinak ovlivněno hrubšími štěrkovými nánosy pod jílovou frakcí půdy. Stabilita tohoto typu stanoviště je malá a z vhodných domácích dřevin snášejí dané podmínky olše lepkavá, olše šedá, více druhů vrb, jasan ztepilý, střemcha, na zvýšených partiích nivy dub letní nebo dub zimní, event. jilm horský nebo jilm habrolistý.
Tato část území probíhá souběžně s plochou nivou Třebovky jako do oblouku se táhnoucí svahová partie orientovaná expozičně převážně na východ. Protože svahy s eventuálními výchozy podložní horniny (zde převažující slínovce) představují sníženou terénní stabilitu s mělkými půdami obvykle typu renzina, nejsou hospodářsky vyhledávané a prosperují tu dřeviny přizpůsobené extrémnějším podmínkám. Jedná se o javor klen, javor mléč, lípu malolistou, lípu srdčitou, jilm horský event. jasan ztepilý. Pedologicky a mikroklimaticky zvýhodněná místa v reliéfu snesou pak též některé z tzv. klimaxových dřevin daného vegetačního stupně jako je habr nebo buk. Ekologický status areálu je ve stručné podobě dán výše uvedeným popisem a samozřejmě jím dané limity racionálních úprav jsou ještě ovlivněny druhotnými vlivy urbanizace, jako je dílčí zástavba v nivě, které muselo předcházet zpevnění podkladu a hydromeliorační úpravy, anebo stavby na temeni „Skalky“, které rovněž znamenaly terénní úpravy, především navážkami. Kontext využití ploch pro různé typy rozptýlené zeleně v kombinaci s účelovým zacílením (sport, klidová zóna , rekreační aktivity apod.) je dán dosavadním rozmístěním podobných útvarů v městském intravilánu, jak na to upozorňuje ve svém návrhu Milan Mikolecký (vychází ze soutěžního projektu č. 3). Jeho přístup s preferencí především sportovních adaptací parku má logickou podporu v existenci městského parku Javorka a v návaznosti na dlouhodobě provozovaná sportoviště na přilehlé „Skalce“. Je však třeba přihlédnout k názoru obyvatel různých čtvrtí města, které mají odlišnou věkovou strukturu (mladé rodiny s dětmi, pokud místně převažují, budou mít jiné priority než starší lidé). Konkrétněji, zda obyvatelům bydlícím blíže proponovaného parku, je existence Javorky na opačné straně města užitečná nebo lhostejná. Architektonické a multifunkční sladění s prostředímNejsme schopni posoudit do všech detailů celý průběh přípravy soutěže a rozpory mezi městem a nadací Proměny. Nicméně je evidentní, že v soutěžní porotě byli jak zástupci města, tak nadace. Bez ohledu na případné vzájemné spory je na první pohled možné se s verdiktem kombinované poroty nad čtyřmi návrhy parku Benátky ztotožnit. Klíčové je to, že soutěž splnila svůj účel! Nejlepším návrhem je i podle našeho názoru „Park na lávkách“ atelieru Zahrady nad Metují architekta Jiránka. Je to návrh nejméně schematický, velmi ohleduplný k přírodě, maximálně šetrný také vzhledem k financím, s velkou variabilitou různých sklonů tras, výhledů a možných překvapení, případně tajemství. Koncept dřevěných lávek není degradován ani skutečností, že podobný princip lávek známe v Praze z projektu Josefa Pleskota v Jelením příkopu. Tady je ovšem rozveden do víceúčelové stavebnice: sezení, ležení, přístřešků, lávek, houpaček, soch, tobogánů, prolézaček, mostíků atd. V místech, kde dochází při povodni k vystoupení Třebovky z břehů, jsou podél pěších tras logicky navrhované vodní plochy. Návrh na rozdíl od tří ostatních návrhů nepostavil přírodu do ostrého kontrastu s lidskými výtvory pro aktivity různého zaměření. V prvním plánu je tu rozhodně příroda sama a lávky umožňují lidem nenápadně resp. nehlučně přírodou pouze bez rušení projít. Samotný povrch lávek dokonce vylučuje pohodlnou jízdu na kolečkových bruslích a omezuje šířkou lávek také divokou jízdu na kole. Takto je nenápadně park Benátky určen především dětem a starším lidem. Je to klidová protiváha aktivitám v rovinaté části celého areálu kolem fotbalu, hokeje, atletiky, skate-parku atd. Druhý, brněnský návrh architekta Sendlera je pokusem ze stávajícího zeleného pásu zeleně udělat něco na způsob moderního francouzského parku do podoby kubistického obrazu. Tento přístup by byl možný v případě, kdyby se jednalo o založení úplně nového parku na volné louce. U současného stavu volně rostlé zeleně nevidíme dostatek důvodů nutit lidi, aby chodili zrovna podle kubistů „cik-cak“ způsobem. Třetí, pražský návrh s dominantním oválem asfaltové kolečkové dráhy považujeme za drastický zásah do tohoto přírodního útvaru. Podobná závodní dráha patří spíše na obvod fotbalového stadionu než do lesa. Totéž lze říci i o skate-parku, kde mlácení skatových prken vyžene z lesa vše živé, co tam naopak patří. Když už, tak by bylo rozumné vzájemně vyměnit umístění skatu za méně hlučný bouldering. Poslední, čtvrtý návrh brněnských architektů Rusina a Wachly je také bezdůvodně sešněrován do podoby schematického obrazce rovnoběžného s korytem Třebovky. Stejně schematicky je celý park protkán příčnými trasami po spádnici terénu. Možná záměrně je restaurace Rozmarné léto na břehu Třebovky situována do zátopové oblasti, čemuž by název odpovídal.
|