Zde začíná ta druhá část jeho života, která je neskutečně krutá a  bolestná. V prvé řadě přišel Únor 1948, kdy byl znárodněn obchod a veškerý majetek rodiny byl novým režimem zkonfiskován. V roce 1949 narukoval zesnulý na vojnu do Bratislavy a krátce na to byl zatčen a eskortován do Prahy. 12. července 1950 byl ve vykonstruovaném procesu  odsouzen na 15 let odnětí svobody. Jaký důvod byl pro takto vysoký trest ?. Žádná velezrada a vyzvědačství, ale jenom to, že byl synem živnostníka – kapitalisty a třídního nepřítele. A to se tehdy trestalo. Těch další 10 roků utrpení se nedá ani popsat. Od věznění na Malostranském náměstí a na Pankráci, v Opavské věznici, ale hlavně pobyt v Jáchymovských dolech a v táboře Bytíz  u Příbrami, muselo být pro něho nesmírným utrpením. Domů byl propuštěn po deseti letech na amnestii v roce 1960. Vojenským soudem v Příbrami byl v roce 1967 zproštěn obžaloby a plně rehabilitován. Bohužel již nikdo a nikdy mu nemohl nahradit těch ztraceným  10 roků v tom  nejkrásnějším období lidského života.

Po návratu do civilního života fáral necelý rok v uhelném dole v Ostravě, než nastoupil jako řidič u  Okresního stavebního podniku. Zde skončil  odchodem do důchodu. Nákladní Tatra se stala určitým symbolem jeho práce. Ovšem rok 1961 byl pro pana Josefa Páska určitě životním předělem. Seznámil se s paní Jarmilou Horskou-Stránskou a jejími dvěma dcerami Hanou a Jarmilou. 23. září byl jejich dnem svatebním. A on přinesl do nové rodiny to, co ho vždy zdobilo, atˇ už to byla  vstřícnost, ochota, dobrosrdečnost a smysl pro spravedlnost.

Velkou zálibou byl pro něho fotbal, hlavně ten Českotřebovský a pražská Slavie. Mimo poslední roky svého života, nechyběl téměř na žádném zápase doma a z počátku jezdil s mužstvem i na hřiště soupeřů. Jak plynuly doba a čas, rodina se rozrůstala o nové příbuzné a s tím přicházeli  vnoučata  a pravnoučata. Všichni ho milovali a měli ho rádi - byl to prostě  jejich děda a Pepa. Na sklonku devadesátých let minulého století se vrátil do bývalého obchodu svých rodičů jako skladník. Byl rád ve společnosti se svými blízkými. Proto tak rád jezdil  třeba stanovat k rybníku Řeka, na chatu své sestřenice Luby do Proutkovic a  později také do Krkonoš. Několik posledních roků mu činila potíže chůze a pohyb a tak některé své záliby musel omezovat. Kam však téměř každodenně dokázal dojít, byla hospůdka pana Stanislava Hrdličky. Měl to naproti jenom pár kroků. Zde ve společnosti pravidelných návštěvníků se cítil nesmírně dobře, poněvadž měl u nich velikou vážnost. Dokonce se dá říci, že to byl jeho elixír  života.

Léta od roku 1960 až do jeho nečekaného skonu, byla tou třetí částí jeho života. Částí, pro něho velice  krásnou, prožitou naplno se svoji rodinou, příbuznými a přáteli a která mu alespoň do určité míry mohla nahradit všechna ta utrpení, bezpráví a násilí, která musel vinou krutého režimu ve svém mládí prožít.

Spontánní a nezapomenutelná oslava jeho 80. narozenin v loňském roce, kde se sešlo velké množství lidí, byla jednoznačnou ukázkou toho, jak byl ctěný  a oblíbený a jak mu všichni lidé kolem něho blahopřejí a zároveň děkují za  vše, co pro ně ve svém životě vykonal. A bylo toho hodně a hodně. Bohužel, už se nenaplní slib jeho velkého přítele Ládi  Kerndla, že se při některé z příštích oslav zase sejdou.

Minulé úterý pan Josef Pásek snad poprvé zklamal své nejbližší a všechny, kteří ho měli tak rádi. Toto zklamání bylo určitě posledním, když bez rozloučení na následky srdečního selhání odešel na věčnost. Útěchou  i když hodně slabou je to, že je to odchod pouze fyzický. Čest jeho památce!                                                                                                                                                  (re)