Krejčí Josef Kvapil – 100 let od narození                              
Řada třebovských občanů má zajisté v dobré paměti dnes již neexistující krejčovskou živnost, nacházející se v dolní části Hýblovy ulice, a jejího majitele, mistra krejčovského, pana Josefa Kvapila. Od jeho narození  v měsíci září letošního roku uplyne rovných sto let. Připomeňme si, prosím, v krátkosti jeho životní osudy.
Josef Kvapil se narodil dne 13.září 1909 v Trstěnici u Litomyšle jako nejstarší ze tří dětí obuvníka a majitele hospodářství, Josefa Kvapila staršího. Měl ještě bratra Víta a sestru Anežku.
Po ukončení školní docházky  se u svého strýce Josefa Prokopa v Dolním Újezdě začal učit pánským krejčím.     Učební dobu dokončil u krejčího Ladislava Maška v Mostní ulici  na Parníku. Tak se dostal do našeho města. U Mašků nalezl zaměstnání  jako krejčovský dělník i po vyučení a po ukončení vojenské služby. Během svého působení na Parníku se zahleděl do očí slečny Mařenky Paukrtové, s níž se v roce 1935 oženil. Tehdy také složil mistrovské zkoušky a stal s majitelem vlastního krejčovského závodu. Pronajal si malý krámek v domě obuvníka Vendelína Suchomela  čp. 1206 v Hýblově ulici, kde začal podnikat spolu se dvěma dělníky. V přízemí tohoto domu s tehdy nacházel i druhý, větší krám, sloužící potřebám hodináře Josefa Kováře, později zahradníka Jana Hanáka.  V prvním poschodí domu se ještě nacházela úřadovna První české vzájemné pojišťovny  se sídlem v Praze, vedená panem Plasem. Práce  stále přibývalo, o zákazníky nebyla nouze. Proto o čtyři roky později, v roce 1939  tento dům zakoupil. Pozvolný rozvoj firmy zbrzdila léta druhé světové války. Tři jeho dělníci byli totálně nasazeni, projevil se i všeobecný nedostatek  látek a dalšího materiálu. Většinou se přešívaly starší, již obnošené věci. Ale statečně vše přečkal a chod firmy udržel. Po roce 1945 provedl adaptaci přízemí, čímž zde vznikl nový velký krám a moderní dílna. Během let také vzrostl počet Kvapilových zaměstnanců, objevili se také učni. Jako mistr a šéf firmy byl na své zaměstnance Josef Kvapil velmi přísný, při své práci  pilný a pečlivý. Tyto důležité  vlastnosti si uchoval až do odchodu do důchodu.  Připomeňme  ještě, že v průběhu let se rozrostla i Kvapilova rodina, v roce 1936 o dceru Evu o rok později spatřil světlo světa syn Zdeněk  a roku 1948  se narodila druhá dcera, Libuše.
Povolání se pro pana Josefa Kvapila stalo i životním koníčkem. Proto velice těžce nesl události roku 1949, kdy došlo k násilnému ukončení jeho pozvolna se rozrůstající živnosti, která byla následně začleněna do  družstva Vkus. Tehdy vybavení celé jeho dílny  bylo „přemístěno“ do sídla tohoto družstva v někdejší firmě Jana Berana Na Splavě. Ve zlikvidovaném Kvapilově krámě vznikla Prodejna KSČ, jak hlásal nápis na firemním štítě, zabývající se prodejem sovětské literatury. Josef Kvapil dostal tehdy na vybranou práci ve zmíněném družstvu nebo nastoupit do výroby. Jelikož svou práci nade vše miloval, stal se  zaměstnancem družstva Vkus, kde  působil jako vedoucí střihač  až do odchodu  na zasloužený odpočinek. Další rána osudu, která Kvapilovy postihla, stejně jako ostatní sousedy v Hýblově  ulici, bylo vyvlastnění jejich domu. Ze svého bývalého stavení museli po řadu let platit nájem. V roce 1969 se dočkali  jeho navrácení. V uvolněném Kvapilově krámě se později objevila prodejna oděvů Tep, vystřídaná další provozovnou družstva Vkus.
Kromě své práce žil Josef Kvapil i svými zálibami. Jeho velkou láskou se staly automobily  a motocykly, účastnil se závodů, nepohrdl návštěvou plesu, kina, divadla, plně se věnoval své rodině, později i vnoučatům.  Spolu s nimi pravidelně jezdil na výlety snad  po celé republice. V pozdějších letech trávil volné chvíle na své chatce se zahrádkou na Studené hůře, kde také rád zahradničil. Navrácení své živnosti se však  Josef Kvapil nedočkal.  Zemřel dne 5. května 1986 ve věku  nedožitých  77 let.             
                                                                Martin Šebela

Na posledním snímku: personál u Kvapilů - archiv Martina Šebely.