Ústecké kalendárium – říjen 2009                                          
Zbořil František 3. října 1944 byl v Mnichově popraven příslušník československé armády, člen domácího protifašistického odboje, četař František ZBOŘIL.  František Zbořil se narodil 28. srpna 1912 v Drnovicích v okrese Vyškov na Moravě. Po rozpuštění Československé armády v roce 1939 přijal místo školníka na dnešní Střední průmyslové škole textilní v Ústí nad Orlicí. Škola tehdy poskytla zaměstnání několika bývalým vojákům z povolání. Společně s ním nastoupil do školy i štábní kapitán Bohumil Pánek a četař Jan Vojta.  V průběhu II. světové války se František Zbořil zapojil do odbojového hnutí. 21. února 1943 byl v Ústí nad Orlicí gestapem zatčen a 3. října 1944 popraven. Jeho jméno najdeme na pamětní desce obětem II. světové války na Památníků odboje.   Foto: in. Střední průmyslová škola textilní Ústí nad Orlicí : 1892-1972. ÚO, SPŠT 1972, s. 15.
 
12. října 1849 zemřel v Ústí nad Orlicí pedagog a hudebník František HNILIČKA.  František Hnilička se narodil v Ústí nad Orlicí 11. října 1790. Učitelskou způsobilost získal v roce 1809. Jeden rok působil jako školní pomocník v Kutné Hoře a necelý rok v Novém Dvoře. Odkud byl jako varhaník povolán do Ústí nad Orlicí. Varhanictví zastával nejprve za nemocného Jana Ziziuse a teprve po jeho smrti byl v roce 1811 v této funkci potvrzen definitivně. Od roku 1818 působil v Ústí nad Orlicí nejdříve jako školní pomocník a od roku 1821 jako druhý učitel. V roce 1824 byl jmenován prvním učitelem a zároveň se stal i ředitelem kůru.  František Hnilička byl nejen dobrým pedagogem, ale i výborným muzikantem. Celý svůj život patřil k významným členům Cecilské hudební jednoty. Pod jeho vedením nastudovala Haydnovo oratorium Čtyři roční doby. Od roku 1817 byl jejím zapisovatelem. Přestože sám nevynikal vlastním hlasem, vychoval celou řadu zpěváků, z nichž zvláště vynikl Jan Ludovit Lukes, Petr Jirges, Ludvík Piskáček, Václav Sychra a další. Pevné hudební základy dal i svému synovi Aloisovi.  Patřil do obrozenecké východočeské družiny, se kterou udržoval čilé styky. Z několika dochovaných Hniličkových skladeb byla např. píseň Radovánky mládeže napsaná na slova J. S. Rettiga publikována v Zieglerově Dobroslavu v roce 1821.
 
Weiss Otakar 12. října 1944 byli v Drážďanech popraveni členové domácího  protifašistického odboje učitel Jaroslav PROŠEK a předseda lyžařského oddílu TJ Sokol Otakar WEISS (viz. foto).   Oba muži byli členy skupiny ÚVOD (Ústřední vedení odboje domácího). Při získávání dalších spolupracovníků byli prozrazeni a 12. května 1944 zatčeni a odsouzeni k trestu smrti.  Jména obou ústeckých občanů najdeme na pamětní desce obětem II. světové války na Památníků odboje. 
 
Kovář Josef
 13. října 1904 se v Ústí nad Orlicí narodil přední představitel domácího protifašistického odboje Josef KOVÁŘ.
Josef Kovář pocházel z dělnické rodiny. Po skončení základního vzdělání studoval na reálce. Studia však nedokončil a v následujících letech pracoval v textilní továrně v České Třebové-Parník. Věnoval se práci v dělnické tělovýchově. Za okupace byl zapojen do ilegální práce komunistické strany. V září 1940 byl při rozsáhlém zatýkání na Pardubicku zatčen. Následně vězněn v Pardubicích, Bayreuthu a v Drážďanech. Odsouzen k trestu smrti a 9. dubna 1943 v Berlíně - Charlottenburgu popraven. Ve fondu Městského muzea je uložen mj. jeden z jeho posledních dopisů manželce a notářsky ověřený český překlad jeho úmrtního listu. Jeho jménem společně s jménem Jana Kováře je pojmenovaná jedna z ulic města. Mezi oběma Kováři nebyl žádný příbuzenský vztah.
 
Vicena František 15. října 1984 zemřel v Praze potomek slavné ústecké herecké rodiny Vicenů, český divadelní a filmový herec František VICENA. František, prapravnuk herce Hynka Viceny (1819-1911) a pravnuk  dlouholetého ústeckého starosty MUDr. Františka Viceny (1846-1919) se narodil 24. června 1933 ve Znojmě. Po maturitě studoval na JAMU v Brně, později pokračoval ve studiu v oboru režie na pražské DAMU. První profesionální angažmá nastoupil v divadle v Karlových Varech, poté působil v Divadle bratří Mrštíků. Odtud přešel v roce 1957 do souboru Mahelovy činohry. Na brněnské činoherní scéně vytvářel postavy romantického charakteru. Vynikal například v postavě Petra Petruse v Kohoutově dramatu „Taková láska“. V roce 1970 přešel do Prahy a stal se členem Městských divadel pražských. Stěžejní role vytvářel nejen v činohrách, ale i v muzikálech. Účinkoval také ve filmu, v literárních pořadech, v televizních seriálech, v rozhlase a posléze působil i v dabingu. Za všechny role jmenujme např. postavu mlynáře Máchy ve filmu „S čerty nejsou žerty“, bagristu ve filmu „Dědeček, Kylián a já“, nebo postavu souseda v televizním seriálu „F. L. Věk“. V dabingu propůjčil svůj melodický hlas např. postavě Šaraca v „Sarajevském atentátu“.   Ústecká veřejnost se s Františkem Vicenou naposledy setkala v roce 1983, kdy přednášel verše ústeckého rodáka Karla Boušky v televizním pořadu „Město našich dnů“.  František Vicena je pochován na ústeckém hřbitově.
 
Černohosrký Eduard 14. listopadu 1906 se v Ústí nad Orlicí narodil pedagog a hudebník, člen domácího protifašistického odboje Eduard ČERNOHORSKÝ. Eduard Černohorský pracoval jako odborný učitel. Patřil mezi iniciátory založení hudební školy v Ústí nad Orlicí a stal se jejím externím učitelem hry na housle. Společně s MUDr. Josefem Jiřím Ehlem organizoval velmi populární Ústecké hudební pátky, které se mnoho let těšily upřímné pozornosti ústecké veřejnosti. V roce 1940 založil a řídil mužské pěvecké okteto. Byl i aktivním cvičitelem a závodníkem Tělovýchovné jednoty Sokol. V průběhu II. světové války se zapojil do sokolského protifašistického odboje.  Byl členem Petičního výboru Věrni zůstaneme (PVVZ). 7. března 1943 byl společně s Otakarem Machkem zatčen a odvezen do věznice v Pardubicích. Později byl převezen k soudu do Drážďan, odsouzen k trestu smrti a 18. října 1944 popraven.  foto. in. Sokolská kronika
 
Janeba_Rudolf.jpg 31. října 1904 se v Ústí nad Orlicí narodil muzikant a zpěvák, kulturní pracovník Rudolf JANEBA.             Rudolf Janeba byl nejstarším ze čtyř dětí v prosté ševcovské rodině na ústeckém podměstí. Vyučil se elektromontérem. Již od mládí se u něho projevovala láska k hudbě. Jako chlapec se začal učit hrát na housle a velice brzy se objevil v orchestru ústecké "Cecilky" a později v Orchestrálním sdružení. Patřil mezi sedmnáct nadšenců, kteří stáli u zrodu trubačského sboru Sokola, který na počátku třicátých let založil Jaromír Lahulek. Tento soubor se stal základem pro pozdější sokolskou dechovku.  Byl i významným sportovcem. Několik let působil jako náčelník a starosta ústeckého Sokola. V roce 1935 se přiženil do rodiny ústeckého učitele Jana Mazánka. V této době u něho jeho přátelé objevili krásný čistý bas a na jejich naléhání jezdil k pražským pedagogům na odbornou přípravu. Jeho zpěv pak celých padesát let rozdával radost. Zpíval jako sólista pěveckého sboru Lukes, za okupace na známých ústeckých hudebních pátcích, účinkoval i s divadelním souborem Vicena. Při ústeckém provedení Smetanovy Hubičky v roce 1946 vystupoval s rolí Palouckého po boku profesionálních zpěváků. Jeho lahodný zpěv zazníval i při akcích v ústecké obřadní síni.  Rudolf Janeba byl členem Jednotného závodního klubu, členem výboru Kocianova Ústí. Stál u zrodu a dlouhá léta pracoval jako tajemník Kocianovy houslové soutěže. Velký podíl měl i na vzniku Heranovy violoncellové soutěže. V roce 1967 u příležitosti šedesátin Bohuše Herana založil společně s Antonínem Šimečkem komorní těleso, které dodnes známe jako Komorní orchestr Jaroslava Kociana. Sám v něm působil nejen jako jeden z předních hráčů, ale i jako organizační vedoucí. Rudolf Janeba zemřel 10. ledna 1985 a je pochován na ústeckém hřbitově.
 
Jitka Melšová, knihovnice Městského muzea v Ústí nad Orlicí