-
Českotřebovské
kalendárium na únor 2009
5
let od úmrtí Václava BLAŽKA (12.7. 1922 – 28.1. 2004) Narodil se
na Parníku u České Třebové v rodině železničáře. Matka pracovala v místní
textilce jako tkadlena. Základní školní vzdělání absolvoval v místě rodiště,
následovala studia na textilní škole v Ústí nad Orlicí a Vyšší kreslířské škole
textilní v Brně. Tu ale z důvodu totálního nasazení do textilní výroby v Německu
dokončil až v roce 1947. Ihned po ukončení studia nastoupil do vzorovacího
střediska textilní továrny na Parníku. V roce 1949 byl jmenován vedoucím
vzorování a v této funkci setrval až do roku 1982, kdy odešel do důchodu. Při
zaměstnání ještě vystudoval uměleckoprůmyslovou školu v Brně. Ve volném čase
hrál aktivně kopanou a lední hokej, cvičil v Sokole, věnoval se myslivosti a
malování krajin. Jako českotřebovský patriot se do posledních dnů také zajímal o
dění ve městě, zvláště o osud textilního podniku Primána. Byl i pravidelným
návštěvníkem fotbalových zápasů na stadionu Pod Jelenicí. Když nečekaně zemřel,
rodina, přátelé i široká veřejnost se s ním naposledy rozloučila 3. února 2004
v kapli hřbitova v Dlouhé Třebové. Dlouhotřebovský hřbitov je také místem jeho
posledního odpočinku.
Nedožitých
85 let Jaroslava KRÁSY (7.2. 1924 – 17.12. 1995) Narodil se
v České Třebové a tomuto městu zůstal věrný po celý život. Vyrůstal v domku čp.
185 Na Splavě. Když se oženil, bydlel v ulici Felixova 1729. Do domku rodičů se
později s rodinou vrátil a bydlel zde do konce života. V místě rodiště
vystudoval gymnázium a v nedaleké Litomyšli mistrovskou školu. Potom až do
odchodu do důchodu byl zaměstnán v Tesle Lanškroun jako konstruktér nástrojů.
Ve volném čase sportoval (fotbal, hokej, tenis), řadu let trénoval
českotřebovské fotbalisty, až je přivedl roku 1958 do divize. Působil také
v okresní a krajské trenérské radě. Od raného mládí se věnoval skautskému hnutí,
kde byl znám pod jménem Jim. Je nositelem řady skautských vyznamenání např. Řádu
junácké lilie za mimořádné zásluhy a obětavou práci ve službě vlasti a ve
skautském hnutí. Byl vášnivým fotografem, čtenářem a sběratelem knih, měl rád
výtvarné umění. Jezdil na trampské srazy po celé republice, byl v kontaktu
s trampy – řezbáři, jejichž výstavy každoročně navštěvoval a fotograficky
dokumentoval.
105
let od narození Františka MRKVIČKY (17.2. 1904 – 5.8. 1997) Byl
Třebovákem tělem i duší, přestože z našeho města nepocházel. Narodil se
v Holicích. Po studiu na obchodní akademii v Chrudimi přišel v roce 1922 do
České Třebové, aby zde pracoval v městské spořitelně. V tomto peněžním ústavu
působil i po ukončení základní vojenské služby. Spořitelna se mezitím
přestěhovala z dívčí školy na náměstí do nové budovy v Hýblově ulici. Postupně
zde prošel řadou funkcí, počínaje praktikantem a konče prokuristou. Po 2.
světové válce byl jmenován správcem německé spořitelny v Lanškrouně. Za rok a
půl se opět vrátil do českotřebovské městské spořitelny, kde pracoval nejprve ve
funkci zástupce ředitele a později ředitele. Když došlo ke sloučení spořitelen a
vytvoření okresní spořitelny, přeložili jej na podřadné místo do Ústí nad
Orlicí. S násilnou likvidací zdejšího ústavu a jeho přeměnou na pouhou pobočku
se nikdy nesmířil. Tato událost byla pravděpodobně příčinou malé mozkové příhody
a jeho předčasného penzionování. Od mládí cvičil v Sokole, v zimě rád
lyžoval. Do posledních chvil svého života se zajímal o dění v obrozeném Sokole i
ve městě samotném.
105 let
od narození a 20 let od úmrtí Františka NAVARY (27.5. 1904 – 16.2. 1989)
Byl známým českotřebovským knihařem (nejraději pracoval s kůží a zlatem). Vedle
vazby knih byla jeho specialitou výroba paspart, kterých měl vždy v zásobě
několik druhů a nové stále vymýšlel. Jejich odběrateli byli mimo jiných
výtvarníci zvučných jmen, jako např. Ludmila Jiřincová, Vojtěch Sedláček, Alois
Moravec, Jaroslav Grus, František Emler, Karel Jan Sigmund a jeho syn Zdeněk
Sigmund, Jan Zrzavý …Většina z nich byla také jeho blízkými přáteli.
V mládí hrál ochotnické divadlo, odkud přešel na divadlo loutkové. Kdo by ze
starší generace neznal kašpárka Javorníka a dřevěné divadélko v zadní části
parku Javorka! Protože divadélko nebylo nikým dotováno, organizoval vydávání
českotřebovských kalendářů a výtěžek plynul na vybavení loutkové scény, která
prošla mnoha změnami. Po jeho zrušení pomáhal organizačně při výstavbě Malé
scény, která měla původně sloužit převážně loutkohercům.
Od roku 1927 byl
vydavatelem prvních čtyř ročníků regionálního čtrnáctideníku Náš kraj, který
vycházel v České Třebové v letech 1927 až 1938, pracoval v komisi pro výstavbu
památníku obětem fašismu (sousoší Sbratření), z vlastní iniciativy obohatil park
Javorku o drobná kamenosochařská díla z Hořic. Od mládí miloval přírodu a s tím
související skauting. Za svoji junáckou činnost byl 1.srpna 1970 v Praze
jmenován doživotním členem legendárního Svojsíkova oddílu a bylo po něm
pojmenováno nově dobudované skautské středisko při Farské ulici pod Horami ve
svém rodišti. František Navara měl dvě děti. Syn Radovan vystudoval konzervatoř
a pracoval jako hudební redaktor v Českém rozhlase v Hradci Králové. Jeho dcera
Zuzana Navarová (vnučka F.N.) je známou zpěvačkou. Bohužel, oba již nežijí.
Dcera Františka Navary Daniela vystudovala přírodovědeckou fakultu, obor
mikrobiologie a pracovala ve zdravotnictví.
40
let od úmrtí Jindřicha PRAVEČKA staršího (1.3. 1885 – 11.2. 1969), pedagoga,
hudebníka, skladatele, publicisty a organizátora kulturních akcí na
Ústeckoorlicku, zejména pak v České Třebové. Narodil se jako
nejmladší ze šesti dětí v rodině Matěje Pravečka a jeho ženy Anny, rozené
Vackové v obci Hroby u Tábora. Od mládí se věnoval hudbě. Hrál na housle, violu,
byl výborný a pohotový klavírista a varhaník. Od patnácti let působil ve
studentském smyčcovém kvartetu a řídil orchestr. Po studiu na učitelském ústavu
v Soběslavi se stal učitelem. Učil na školách v Osíku, Čermné, Bystrci,
Výprachticích a od roku 1920 v České Třebové. Zde působil jako řídící učitel
obecné školy a při tom vyučoval zpěv a hudební výchovu na státním reálném
gymnáziu. Tam také řídil studentský sbor, který čítal až 250 členů a
třicetičlenný orchestr. Ve městě založil a řídil smíšený pěvecký sbor Bendl,
hudební spolek Smetana a krátce pěvecký sbor železničářů. Těžiště jeho
skladatelské činnosti bylo ve sborové tvorbě. Mimo to napsal řadu skladeb
komorních, církevních, orchestrálních i k tělocvičným vystoupením. Upravil řadu
národních písní, je i autorem hudby k dětským divadlům. Byl členem Svazu čs.
skladatelů a držitel Čestného granátového odznaku a historické medaile Pěvecké
obce československé. Neméně významná byla i jeho činnost publikační. Přispíval
do Hudebního zpravodaje, Východočeského obzoru, Východu …Je spoluautorem
publikace Česká Třebová, kterou vydala M. Ondříčková v Pardubicích roku 1934. Se
svoji manželkou Annou, rozenou Chaloupkovou z Výprachtic, vychovali tři děti –
Jindřicha, Blaženu a Libuši. Nejznámější je syn Jindřich, hudební skladatel,
pedagog a dirigent v jedné osobě. Jindřich Praveček starší zemřel v Hradci
Králové, pochován je v rodinném hrobě ve Výprachticích.
70
let od úmrtí Rudolfa Vejrycha mladšího (18.1. 1882 – 18.2. 1939),
akademického malíře a výtvarného pedagoga. Narodil se v Podmoklech nad Labem
v rodině železničního zaměstnance. Po dvou letech se rodina přestěhovala do
Prahy. Rudolf měl dva starší sourozence. Nejstarší Karel byl uznávaným pianistou
a pedagogem, sestra Ela se stala známou po sňatku s malířem Maxem Švabinským. Po
ukončení nižšího gymnázia v Truhlářské ulici v Praze odešel na
Uměleckoprůmyslovou školu, kterou ale nedokončil. Ze třetího ročníku přestoupil
do speciálky prof. M. Pirnera na Akademii výtvarných umění. Maloval portréty,
akty, zátiší, městské veduty i krajiny. Ilustroval dětské i odborné knihy.
Obdivoval a sbíral folklor. Pracoval jako výtvarný redaktor časopisu Topičův
sborník, později si otevřel v Mánesově ulici čp. 30 malířskou školu.
K nejznámějším jeho žákům patřili např. Martin Benka, Václav Bartovský, Ludmila
Jiřincová, Jan a Adolf Wenigové, sochař Jan Kodet, Emil Kotrba. Jeho žákyní byla
i Božena Solarová, s níž R Vejrych později uzavřel svůj druhý sňatek. První
manželkou byla Anna Procházková. Přestože na svých výpravách za uměním a krásou
přírody procestoval téměř celé Čechy i Slovensko a byl i v řadě cizích zemí,
nejraději se vracel do Kozlova, vesničky u České Třebové. Zajížděl sem od roku
1891, plných 48 let. Namaloval zde mnoho obrazů a kreseb. O místě vzniku
výtvarných děl vypovídají názvy: U nás v Kozlově, Jaro v Kozlově, Bílý pokoj
v Kozlově, Chalupa v Kozlově, Kozlovská kaplička, Kozlovská náves, Rozcestí
v Kozlově, Kozlovská silnice… Zemřel nečekaně v den zahájení výstavy svých
kreseb ve Feiglově galerii. Pochován je na malém hřbitůvku v milovaném Kozlově.
Jan Skalický