-
25 let od úmrtí
Karla ALIGERA (9.9. 1916 – 28.5. 1984), známého fotografa
-
I když se narodil v Ústí nad Orlicí a mladých let si užíval v Dlouhé
Třebové, převážnou část života prožil v České Třebové. Zde v roce 1943
získal fotoateliér v Litomyšlské ulici, který s malými přestávkami
využíval do roku 1958. Od ledna 1959 nastoupil do propagačního oddělení
českotřebovské Perly, kde pracoval až do odchodu na zasloužený odpočinek.
- Zúčastnil se s úspěchem
různých výstav doma i v zahraničí, jeho fotografie se také pravidelně
objevovaly na stránkách Českotřebovského zpravodaje, v krajském deníku
Pochodeň, okresním deníku Jiskra Orlicka, v týdeníku Květy, v závodním
časopise Výzva a dalších tiskovinách. Za fotografie do publikace Česká
Třebová 1278 – 1978 byl odměněn pamětním listem s medailí od MěstNV
v České Třebové u příležitosti 700. výročí města. Velice si také vážil
děkovného dopisu od paní Zuzany Švabinské za kozlovské motivy, které
vytvořil v jubilejním roce Maxe Švabinského (1973).
- Své odborné znalosti, které
získal nejen na uměleckoprůmyslové škole, ale i vyučením v oboru a léty
praxe si nenechával pouze pro sebe. Jako externí učitel na tehdejší Lidové
škole umění je předával mladým nadšencům fotografování. Několik let také
působil jako vedoucí fotokroužku při ZK ROH Primona.
- Zemřel po delší nemoci,
pochován je v rodinném hrobě na českotřebovském hřbitově. Dnes vedle něho
odpočívá i jeho manželka. U příležitosti jeho nedožitých pětasedmdesátých
narozenin vydalo Městské muzeum v České Třebové malou monografii s názvem
Karel Aliger a jeho Česká Třebová.
-
-
Nedožitých 85
let prof. Vratislava BĚLSKÉHO (5.5. 1924 – 26.4. 2003), významného
hudebníka a hudebního pedagoga
- Význačný cembalista, varhaník,
hudební vědec a pedagog se narodil v České Třebové v rodině akademického
malíře a středoškolského profesora Františka Bělského. V rodném městě
vystudoval reálné gymnázium a přitom se hudebně vzdělával na hudební škole
v Pardubicích a soukromě ve Třebové u Františka Preislera mladšího
(klavír). Během války byl totálně nasazen, a tak mohl studovat na brněnské
konzervatoři až v roce 1945 (varhany u prof. Jos. Černického). V roce 1949
se oženil, manželka Vlasta studovala též varhany. Další vzdělání získal na
JAMU u profesora Františka Michálka.
- Než nastoupil na dráhu
profesora brněnské konzervatoře, nejprve se věnoval koncertní činnosti
s komorními sólisty. Z této spolupráce také vznikla celá řada televizních
a rozhlasových nahrávek. Potom učil na hudebních školách v Kuřimi u Brna a
ve Šlapanicích. Byl nejen praktickým hudebníkem, ale věnoval se i studiu
historie a teorie hudby. Objevil a z rukopisů připravil k provedení řadu
skladeb českých mistrů, které také vydal tiskem v edici Musica antiqua
bohemica. Soustředil se na Adama Michnu z Otradovic a Jana Dismase
Zelenku. Pro své žáky na konzervatoři napsal Nauku o varhanách, která se
dočkala několika vydání. Přeložil knihy a učebnice o interpretaci ( Pokus
o návod jak hrát na příčnou flétnu J.J. Quantze, Důkladná škola na housle
L. Mozarta, Úvaha o správném způsobu hry na klavír C. Ph. E. Bacha …).
Varhanní hru na konzervatoři vyučoval sedmnáct let, ještě dlouho
v důchodovém věku byl lektorem odborných předmětů na JAMU.
-
-
80 let od úmrtí
Františky HONLOVÉ (29.9. 1858 – 29.5. 1929), nadšené vlastenky, politické
a sociální pracovnice
-
 Narodila
se v České Třebové. Na svět přišla v Hýblově ulici, vyrostla a dospěla
v ulici Riegrově. Její otec Josef Honl se zabýval nejenom polním
hospodářstvím, ale i podomním obchodem s tehdy velmi oblíbenými
květovanými šátky. Františka nejprve vychodila školu ve svém rodišti a pak
německou vyšší dívčí školu v Moravské Třebové. Byla sečtělá, zajímalo jí
výtvarné umění, hrála ochotnické divadlo a pracovala v Sokole. Své
vzdělání si ještě doplňovala častými debatami o otázkách veřejného života
i o češtině s místními studenty. Její dům se také stával jakýmsi místním
literárním salónem, kam byli zváni Gustav Habrman, F.V. Krejčí, Růžena
Svobodová, ale také Max Švabinský a celá řada dalších osobností. Netajila
se svým antiklerikálním postojem (např. propagovala pohřeb žehem) a také
měla velmi vyvinuté sociální cítění. Absolvovala kurz pro učitelky
mateřských škol a od roku 1872 provozovala ve svém rodném městě vlastní
soukromou opatrovnu pro děti předškolního věku. O tom, že to neměla
jednoduché, hovoří počet 150 dětí od tří do šesti let. Od roku 1902
propůjčila svůj dům Na Ostrově také pro dětskou stravovnu, kterou opět 16
let bezplatně vedla. Tímto rozhodnutím zachránila ve válečných letech
několik set chudých dětí před smrtí podvyživením.
- Když zemřela, městská rada ji
vypravila podle jejího přání pohřeb žehem. V domě Na Ostrově byla
vystavena na katafalku zaplněném kyticemi a věnci. Zástupci města, spolků
a korporací se přišli poklonit ostatkům prosté a přitom vzácné ženy. Nad
rakví promluvil senátor Jiří Pichl, redaktor a spisovatel F.V. Krejčí,
starosta města Josef Dytrt a učitelka Barbora Martincová. Následoval
smuteční průvod na hranice města. Při kremaci v Pardubicích se ještě se
slečnou Františkou Honlovou rozloučili senátor Gustav Habrman a poslanec
dr. Antonín Hain. Místem posledního odpočinku Františky Honlové je urnový
háj na českotřebovském hřbitově.
-
-
 175
let od úmrtí Jana Křtitele HÝBLA (3.9. 1786 – 14.5. 1834), spisovatele,
básníka, překladatele, redaktora a korektora českého tisku
- Vlastenečtí druhové z České
expedice i z oblíbené pražské hospůdky Na staré rychtě mu říkali třebovský
Enšpígl. To podle jeho rodiště a veselé povahy. Narodil se v České
Třebové, kde jeho rodiče – Josef a Alžběta Hýblovi měli krupařský obchod.
Rodná chaloupka stávala pod kostelem, dnes je zde slušivě opravený rohový
dům. Slavný rodák je na průčelí budovy připomenut bronzovou pamětní deskou
o velikosti 180 cm x 80 cm od akademického sochaře Františka Formánka.
- Obecnou školu vychodil v místě
rodiště, německou normálku a gymnázium v Litomyšli. Jako sedmnáctiletý
odešel v roce 1803 do Prahy na filozofická studia. Filozofii, ani následná
studia techniky nedokončil a stal se literátem. Byl korektorem v několika
tiskárnách, kde pečoval o jazykové a stylistické úpravy českých knih.
Redigoval několik oblíbených časopisů, např. Českého lidumila,
Rozmanitosti, Hyllos a Jindy a nyní, jejichž řízení později převzal J.K.
Tyl a přejmenoval na Květy české. Překládal divadelní hry a prózu. Drobné
prózy také sám psal jako např. Poučné a kratochvilné historie o
strašidlech, nebo humoresku Justýnčin mistrovský kus. Napsal také významný
odborný spisek Historie českého divadla od počátku až do nynějších časů
(1816), z něhož pak vycházeli další pokračovatelé v zobrazení
obrozeneckého divadla. Ke konci života navázal na činnost V.M. Krameria
vydáváním děl starší české literatury (D. Adam z Veleslavína, J.F.
Hammerschmidt, Paleček …). Psal jazykem prostým a jadrným. V časopisech,
jejichž společenská funkce měla ráz populárně výchovný, pečoval i o
praktické vzdělávání lidu.
- V Praze žil v chudičkém
příbytku v Bartolomějské ulici na Starém Městě. A třebaže se domu, kde
bydlel, říkalo U zlatého slunce, nikdy sluneční paprsky do úzké uličky
nepronikly. V tomto prostředí také zemřel, pochován je na Olšanských
hřbitovech.
- Jméno Jana Hýbla nezůstalo
v České Třebové zapomenuto. Je po něm pojmenována ulice, při které stávala
jeho rodná chaloupka a také místní divadelní spolek.
-
-
90 let od
narození a 5 let od úmrtí Miloslava NERUDY (2.12. 1919 – 2.5. 2004)
-
 Narodil
se v České Třebové v rodině posunovače a výhybkáře ČSD. Po skončení
měšťanské školy se vyučil soustružníkem kovů a strojním zámečníkem
v Mrázově továrně na výrobu chladících strojů v Chocni. Vzdělání si
později ještě doplnil na dvouleté průmyslové škole mistrovské v Litomyšli.
Zaměstnán byl v různých podnicích, až skončil koncem třicátých let ve
výtopně ČSD. Brzy se zde stal vedoucím opravárenské čety, ale dlouho zde
nepracoval.V březnu 1943 byl nasazen na nucené práce do Německa. Jako
pomocný dělník zde zažil mnoho poplachů a náletů. Při jednom z nich byl
těžce raněn. V březnu 1945 se mu podařilo uprchnout z Berlína domů, do
osvobození pak žil v ilegalitě.
- Po válce nastoupil do
lokomotivního depa, kde se stal mistrem a později školitelem zaměstnanců
ČSD. Složil zkoušky na topiče a strojvedoucího parních lokomotiv a potom i
strojvůdcovské zkoušky pro dieselové a elektrické lokomotivy. Když musel
v roce 1969 z politických důvodů odejít, nastoupil na provozní oddíl, kde
pracoval až do důchodu jako technik pro opravu lokomotiv.
- Velkým koníčkem Miloslava
Nerudy byla turistika. Brzy po válce organizoval zájezdy pro zaměstnance
ČSD, o prázdninách pak celotýdenní výlety pro jejich děti. V letech 1966
až 1988 se stal předsedou turistického odboru TJ Lokomotiva Česká Třebová.
Mimo jiných svých aktivit byl iniciátorem a vedoucím pořadatelem
oblíbeného turistického pochodu Putování za třebovským kohoutem.
-
-
85 let od
narození a 20 let od úmrtí Karla STEINERA ( 31.5. 1924 – 26.4. 1989)
-
 Narodil
se na východním Slovensku v Košicích. Do našeho města se s rodiči
přistěhoval krátce před druhou světovou válkou. Vyučil se strojním
zámečníkem v dílnách ČSD. Svoji odbornost si ještě doplnil v letech 1940
až 1942 na Zemské strojní průmyslové škole v Litomyšli. Za války působil
v odbojové skupině Mladý východ. Po zatčení v roce 1943 prošel řadou
věznic u nás i v Německu. Z Terezína byl osvobozen 5. května 1945
Mezinárodním červeným křížem. Za protifašistickou odbojovou činnost
obdržel řadu vyznamenání. Po druhé světové válce vystudoval Vojenskou
akademii v Hranicích a stal se důstojníkem československé armády. Dlouho
jím ale nebyl. Jako nespolehlivý byl v roce 1949 propuštěn. Nastoupil do
dolů, pracoval i v n.p. Strojtex Česká Třebová. V roce 1955 byl zatčen za
protikomunistický odboj a vězněn do srpna 1960, kdy jej propustili na
amnestii. Rehabilitován byl až Vyšším vojenským soudem v Trenčíně v srpnu
1990. Když se vrátil z Leopoldova domů, našel po velkých obtížích práci
v družstvu invalidů Orlík. Při zaměstnání studoval dálkově Střední
ekonomickou školu v Brně. Krátce před důchodem byl zaměstnán na stavbě
krytého plaveckého bazénu, kde se zabýval ekonomikou stavby.
- Ve svém volnu pracoval
v oddílu kopané TJ Lokomotiva (vedoucí žákovských mužstev, trenér a
vedoucí B mužstva, zakladatel a vedoucí dívčí kopané od jejího založení až
do zrušení).
-
-
120 let od
narození Václava ŠREFLA (14.5. 1889 - 13.6. 1965)
-
 Narodil
se v Kunvaldu v rodině zemědělce. Měl ještě sedm sourozenců. Základní
školu absolvoval v Žamberku, pak se vyučil zámečníkem. Teoretické
vědomosti získal v pokračovací škole v Králíkách. Po praxi, kterou vykonal
v textilní továrně Jan Hernych a syn (Ústí nad Orlicí), v parní cihelně a
pile Josefa Holase (Ústí nad Orlicí) a v továrně hospodářských strojů
v Litomyšli se věnoval obchodní činnosti. Tu zahájil v podniku strýce
Antonína Kalouse v Jablonném nad Orlicí, pokračoval v Kunvaldu
(samostatně) a v roce 1912 u filiálky fy Šmok v Hylvátech, kde stroje i
opravoval. Během první světové války pracoval v muniční továrně v Liberci.
Koncem války se seznámil s Josefem Jindrou, majitelem továrny na mosazné
zboží na Parníku u České Třebové. Dohodli se na spolupráci. Václav Šrefl
se staral o finanční a obchodní záležitosti, Josef Jindra vedl výrobu.
Postupem let spolu vybudovali dobře prosperující podnik, zaměstnávající až
170 lidí. Po jedenácti letech (1929) se oba společníci rozešli.
- Za necelý rok po rozdělení
majetku uvedl Václav Šrefl do provozu vlastní podnik v České Třebové. Ten
úspěšně vedl až do osudného znárodnění v roce 1948. V té době přišel nejen
o továrnu, ale i vilu na Parníku. Tehdy zůstal s rodinou úplně bez
prostředků. Jeho manželka pak pracovala několik let v parnické textilce,
aby měli alespoň malou penzi. Poslední roky života Václav Šrefl dožil za
podpory svých tří dětí v činžovním domě na Farářství, kde také zemřel.
-
Jan Skalický
-
|