Českotřebovské kalendárium na červenec 2009

Českotřebovské kalendárium na červenec 2009

55 let od úmrtí Felixe LERCHA (19.12. 1866 – 19.7. 1954), komunálního politika a písmáka

Narodil se svobodné matce v Herborticích u Lanškrouna. Krátce po narození byl dán na vychování k tetě a strýci do Třebovic. Osmiletou školní docházku ale již absolvoval v České Třebové, kam se strýcova rodina v roce 1872 přestěhovala. U fy Antonín Felcman se vyučil truhlářem a šest let zde pracoval. Po vojenské službě se k této profesi nevrátil. Zajímala jej drážní služba. Nejprve působil v Brně, potom v České Třebové. Zde se také oženil s Annou Rambouskovou a bydlel v městské části Bezděkově. Za sociální demokracii byl zvolen do městské rady a obecního zastupitelstva. Kromě toho plných padesát let pracoval jako člen a předseda dozorčí rady Konzumní jednoty a byl spoluzakladatelem a dlouholetým předsedou Spolku domkářů a malorolníků v České Třebové. Stýkal se jak s ministry, poslanci a senátory, tak s těmi nejprostšími. A všemožně jim pomáhal. V čase volna psal kroniku. Bez donucení, jen k potěše srdce. Zabýval se zaznamenáváním nejrůznějších událostí, kterých byl sám svědkem, nebo které načerpal z vyprávění pamětníků. Ve svých zápiscích také soustředil mnohá zajímavá statistická data, ke kterým měl přístup z titulu veřejné funkce. Jeho kroniky a pamětní knihy, které napsal krásným vyrovnaným písmem svým synům a dcerám, se staly bohatým zdrojem poznání a pramenem pro bádání o historii našeho města.

75 let od narození Josefa PETRÁKA, nar. 2. července 1934 v Košicích, známého hudebního pedagoga a hudebníka

Do našeho města přišel s rodiči po vzniku samostatného Slovenského státu. A začátky nebyly jednoduché. Bydleli v několika podnájmech, až zakotvili v Červeňáku. Josef Petrák byl jedním z prvních žáků nově zřízené českotřebovské hudební školy. Vybral si hru na housle. Jeho učiteli byli postupně J. Holoubek, Jar. Vaníček, M. Petráš a Ed. Vaníček. Následovalo studium na brněnské konzervatoři ve třídě prof. J. Jedličky u něhož v roce 1959 absolvoval. V témže roce nastoupil na krátkou dobu jako učitel hry na housle na Hudební školu v České Třebové, kam se po ukončení základní vojenské služby natrvalo vrátil. Vyučoval zde nejen hře na housle, ale i na violu, kontrabas a zobcovou flétnu. Vychoval stovky žáků. Z těch nejlepších je třeba jmenovat houslisty J. Jelínka, B. Hyksu a J. Němečka, dnes vedoucího Bennewitzova kvarteta. Krátce po nástupu na školu se J. Petrák stal členem smyčcového kvarteta hudební školy a Orchestrálního sdružení Smetana. Patřil i k zakládajícím členům Komorního orchestru Jaroslava Kociana. Dlouhá léta zastával funkci varhaníka a zpěváka v kostele sv. Jakuba. Hudebně působil při svatebních obřadech a u vítání nových občánků v obřadní síni na radnici. Jako violista a zpěvák do dnešních dnů vypomáhá v českotřebovském krematoriu. Miluje nejen hudbu, ale i výtvarné umění. Díky tomuto koníčku a známostem s výtvarníky se J. Petrákovi podařilo zajistit celou řadu oprav významných sochařských památek v našem městě i v jeho okolí. Za svou celoživotní práci hudebního pedagoga a také k sedmdesátým narozeninám obdržel Josef Petrák cenu města Kohout 2003. Byl mu uspořádán i slavnostní koncert v kostele sv. Jakuba. Dnes žije s manželkou u dcery v Lanškrouně.

15 let od úmrtí Františka PREJSLERA (27.10. 1925 – 5.7. 1994), známého kuželkáře

Narodil se na Parníku u České Třebové. Měl ještě dva sourozence – starší sestru Marii a mladšího bratra Oldřicha, taktéž vynikajícího sportovce (kuželky, fotbal). Po absolvování strojnické průmyslovky v Litomyšli nastoupil František do parnické textilky jako plánovač údržby strojového parku. V údržbě působil až do odchodu do důchodu. Vedle svého zaměstnání měl rád sport. Hrával fotbal, hokej, lyžoval. Nakonec zůstal u kuželek…V roce 1947 byl členem družstva KOOS Parník, které získalo titul Mistra ČSR. V roce 1956 byl za výborné výkony v reprezentaci jmenován jako jeden z prvních kuželkářů titulem Mistr sportu. A jako první kuželkář v historii obdržel v roce 1959 titul Zasloužilý mistr sportu. Výčet úspěchů Františka Prejslera je dlouhý. V roce 1957 ve Vídni a v roce 1962 v Bratislavě skončil na Mistrovství světa jednotlivců druhý. Získal několik titulů přeborníka republiky, mnohokrát byl okresním nebo krajským přeborníkem. Překonal i několik národních, evropských a světových rekordů v soutěži jednotlivců i v soutěži družstev. Jako první na světě docílil hranice 1000 bodů v disciplíně 200 hodů sdružených. Od roku 1951 do roku 1962 byl stálým členem družstva ČSSR, jeho koncovým hráčem a kapitánem. V soutěži družstev byl členem týmu Mistrů Evropy z roku 1960 a Mistrů světa z roku 1962. Nebyl pouze aktivním hráčem. Již v 18 letech byl organizačním pracovníkem oddílu, později předsedou komise mládeže při ústředním výboru sekce kuželek v Praze. Byl také trenérem národního mužstva dorostenců – juniorů, členem trenérské rady ústřední sekce. Po dobu 17 let vedl také oddílový dorost a má zásluhy na rozvoji kuželkářského sportu v České Třebové. Zemřel po dlouhé nemoci v ústecké nemocnici.

Jan Skalický

Doteky času
„Jsou lidé, kteří se dotknou našeho života pouze krátce, zatímco jiní zanechají trvalý otisk v našich srdcích a jsou prostě nezapomenutelní!" Taková je pro mnohé Třebováky paní Jarmila Vařečková, která 30. června 2009 oslaví devadesátiny. Patřím ke generaci divadelních ochotníků, kteří se s ní potkávali na jevišti Národního domu, v zákulisí, na „čajích", plesech, na zájezdech, při estrádách, na Jabkancových poutích, na schůzích divadelního odboru HÝBL Závodního klubu železničářů, při svatbách a vítání občánků na radnici, při tanečních, či loutkářských soutěžích, v kuchyních s paní Jetmarovou na dětských táborech, na hřištích, kde fandila vnoučatům, za pulty obchodů - prostě všude. Známá manželka pana doktora Vařečky, letitá spolupracovnice Karla Tomeše, maminka dvou dcer, babička jejich milých rodin, atd., atd.
Není nic první, ani poslední.
K narozeninám se sluší blahopřát. Proto za všechny, kteří paní Jarču Vařečkovou poznali a znají, přeji do dalších let hodně zdraví a pěkných dnů, prožitých s těmi, kteří jí mají rádi.
Ota Dobrovský