Českotřebovské kalendárium na srpen 2009                          80 let od úmrtí Františka BUŘÍVALA (1.10. 1868 – 8.8. 1929) Českotřebovský rodák a pozdější odborový předák a politik původně pracoval v obchodě (absolvent obchodní školy). Protože zde byl nespokojen, vstoupil v roce 1890 do služeb bývalých rakouských státních drah. Začínal v Mostě jako zapisovač vozů. Po složení telegrafních a dopravních zkoušek jej přeložili do Veselí nad Lužnicí, kde vykonával funkci staničního dozorce a později v Chotyčanech staničního mistra. Když došlo k otevření místní dráhy Německý Brod – Žďár, byl povýšen na správce stanice ve Žďáru. Potom byl ještě staničním mistrem na Smíchově, kancelistou pražského ředitelství a opět staničním mistrem v Nuslích. Do výslužby odešel 1. ledna 1902, aby se mohl plně věnovat tehdejší Zemské jednotě zřízenců drah. Od 1. dubna stejného roku  zde působil ve funkci tajemníka. V letech 1907 až 1918 byl poslancem rakouské říšské rady. Mimo jiné inicioval obranný boj českých železničních zaměstnanců proti Vídni, známý pod jménem „ pasivní resistence“. Za 1. světové války se zúčastnil domácího odboje. Když se vše prozradilo, byl zatčen a odsouzen k pěti letům těžkého žaláře. Trest si odpykával v pevnosti ve Staré Gradišce ve Slavonii. Po vzniku samostatného Československého státu (1918) působil jako poslanec Národního shromáždění, v letech 1920 až 1925 byl místopředsedou poslanecké sněmovny. Vždy kandidoval za stranu národně sociální, kterou také v roce 1897 spoluzakládal. Zemřel v nemocnici v Novém Bohumíně (okres Karviná), když před tím se léčil v lázních Darkově. Pochován je v urnovém háji na českotřebovském hřbitově.   100 let od narození Viléma KYRALA (16.8. 1909 – 26.9. 1961) Narodil se na Parníku u České Třebové v rodině malého živnostníka. Právě tento důvod mu v pozdějších letech dělal problémy, dokonce musel předčasně z armády … Hudební základy ve hře na housle získal u otce, venkovského kapelníka, hře na klavír se učil u Valerie Seidlové. Později se ještě vzdělával na hudební škole v Pardubicích (1924 – 1928) a na pražské konzervatoři (1928 – 1931), kde navštěvoval varhanní, kompoziční i dirigentské oddělení a také třídu houslí prof. Rud. Reissiga. V roce 1938 ještě vykonal státní zkoušky z dirigování orchestru a sborového zpěvu. Načerpané zkušenosti předával jako učitel hudební výchovy na reálném gymnáziu v České Třebové, byl i městským kapelníkem, dirigentem Orchestrálního sdružení Smetana a sbormistrem českotřebovského pěveckého spolku Bendl. Po ukončení druhé světové války odešel do Prahy. Byl zde postupně referentem kulturního oddělení ÚRO, kapelníkem pražské posádky a od roku 1953 redaktorem zábavné hudby a dirigentem orchestru Československého rozhlasu. Později odešel do Kraslic, kde odborně instruoval velký dechový orchestr, složený z učňů závodu AMATI. Zanedbatelná není ani jeho činnost skladatelská. Napsal řadu estrádních a tanečních skladeb pro dechový orchestr. Prvního úspěchu dosáhl v roce 1936 polkou, která po deseti letech dostala název Brigádnická. K ní postupem času přibyly další známé skladby. Připomeňme si alespoň pochod Strahov 1948, mazurku Pro Mařenku, valčík Pohádka jara a také suitu Z rodného kraje, která má tři části: U Třebovských stěn, V březině a Na břehu Orlice. Dnes nám jméno Viléma Kyrala v České Třebové připomíná jedna z parnických ulic a také pamětní deska na domě, kde prožil velkou část života.   100 let od narození Jana RYBIČKY (16.8. 1909 – 5.5. 1980) Narodil se v České Třebové v domě čp. 74 v Hýblově ulici. Měl ještě dva starší sourozence. Sestra Eugenie se později stala manželkou ministra obchodu dr. Ferdinanda Heidlera, bratr Otto zemřel v sedmi letech na záškrt. Jeho otec Otto Rybička byl majitelem koloniálního obchodu a výrobny likérů. Janova matka Eugenie Zora Rybičková byla dcerou hudebního skladatele V.V. Hausmanna. Jan hovořil několika světovými jazyky, od mládí byl veden k hudbě. Vedle klavíru ovládal hru na harmoniku, klarinet a altsaxofon. Hrával s Preislerovým jazzovým orchestrem, který pravidelně vystupoval v sokolovně Na Skále. Spolupracoval také s Kyralovým jazzovým orchestrem, vedeným Oldřichem Řehákem z Parníka.      Jan Rybička byl společníkem svého otce při výrobě lihovin. Po zániku živností v padesátých letech vystřídal postupně několik nekvalifikovaných zaměstnání. Pracoval např. jako dozorce výměn u ČSD, nebo dělník v Armaturce, kde dostával nejpodřadnější práci. Nebylo mu ani dopřáno dožít v rodném domě. Po nuceném vystěhování nalezl útočiště v zadním traktu sousedního domu čp. 75. Stáhl se do ústraní, zatrpknul…Poslední roky života prožil u své dávné lásky, Mařenky Pirklové, která pocházela z českotřebovské čtvrti Vinohrady. V té době byla již několik let vdovou a žila v Praze. Na své rodné město Jan Rybička tak zanevřel, že ani po smrti se nechtěl vrátit domů. Pochován byl v Praze.   20 let od úmrtí Marie SKÁLOVÉ (29.10. 1908 – 6.8. 1989) Narodila se v nejstarší českotřebovské čtvrti U Kostelíčka. Pocházela z osmi dětí povozníka Jana Skály. Když otec po úrazu předčasně zemřel, odpovědnost za živnost a malé hospodářství převzala matka. A pomáhat musely i všechny děti včetně Marie. V čase volna, kdy ostatní po těžké práci odpočívali, chodila Marie do tělocvičny Na Skále. Brzy vynikala v nářaďovém tělocviku i na lehkoatletických závodech. Dostala se dokonce do reprezentačního výběru Československé obce sokolské. Toto družstvo s úspěchem hájilo barvy ČSR doma i v zahraničí. V roce 1938 byla Marie v družstvu žen, které v Mezinárodním tělocvičném závodě v rámci X. všesokolského sletu v Praze zvítězilo. Ženy vítězného družstva obdržely zlaté medaile mistryň světa. Později jako cvičitelka předávala svoje zkušenosti dalším generacím. Po válce byla učitelkou rytmiky na hudebních školách v České Třebové a v Lanškrouně. Když s tímto povoláním skončila, nastoupila do n.p. Perla v České Třebové – Parníku ( oddělení adjustace), kde pracovala až do odchodu do důchodu. I zde, jako členka krajského výboru Dobrovolné sportovní organizace Jiskra, organizovala sportovní zájmovou činnost. Dokud ji zdravotní stav dovoloval, vedla také dětský taneční kroužek při tehdejším Občanském výboru U Kostelíčka. K nácviku národních a lidových tanců jim sloužila stodola rodné chalupy v ulici Na Kopečku. S tanečním kroužkem pravidelně vystupovala při různých akcích ve městě a okolí. Poslední roky žila u dcery Evy. Dočkala se pěti vnoučat a dvou pravnoučat. Pomáhala s jejich výchovou, vedla je ke sportu a k tancování …Mezi svými nejbližšími také zemřela. Pochována je v rodinném hrobě na českotřebovském hřbitově.   65 let od násilné smrti Bohumila SLÁMY (4.12. 1915 – 10.8. 1944) Narodil se v rodině vlakmistra státních drah v České Třebové. Jeho rodný domek stával na nábřeží Třebovky, dnes nábřeží Míru. V rodišti absolvoval pouze první třídu obecné školy, do druhé třídy již chodil v Brně, kam se rodiče přestěhovali. Zde bydleli nejprve v nájmu (Trnitá ulice 29), později si postavili domek na předměstí v Nových Černovicích. Po studiu na učitelském ústavu (maturita 4.6. 1935) působil na několika školách v Brně. V době okupace stál v čele odbojové organizace Jindra, která byla ve spojení s parašutisty vyslanými z Londýna k provedení atentátu na Reinharda Heydricha. A pracoval i v jiných skupinách, např. ve skupině dnes legendární Marušky Kudeříkové, se kterou spolupracoval od roku 1940. Když se vše prozradilo, byl zatčen a později nacisty ve Wroclavi popraven.   180 let od narození Františka Pravoslava VOLÁKA (19.8. 1829 – 4.8. 1865) Narodil se v Lidmani u Pelhřimova. Gymnázium vystudoval v Jihlavě, filozofii v Brně a práva v Praze. Jako horlivý vlastenec bojoval v roce 1848 za svobodu na pražských barikádách. Na podzim téhož roku se zúčastnil, coby dobrovolník, bojů na Slovensku. Poblíž Myjavy byl raněn. Působil jako soudní adjunkt v Prešpurku, soudní auskultant v Litomyšli a koncipista při Zemském výboru v Praze. Hlavní náplní jeho literární činnosti byly překlady z polštiny a ruštiny (romány, povídky, divadelní hry). Některé své práce podepisoval jménem Bořivoj Kordeš. Jeho špatný zdravotní stav se na jaře roku 1865 tak zhoršil, že musel ulehnout na lůžko. Na radu lékaře odejel na léčení do maličkých lázní Hory u České Třebové, kde v kruhu nejbližších příbuzných zemřel. Pochován byl na starém českotřebovském hřbitově. Ovdovělou paní Volákovou si vzal jako starou lásku za manželku Českotřebovák, inspektor dráhy ing. Vít Vrba roku 1875. Paní Vrbová – Voláková zemřela v České Třebové roku 1918.                                                                                                                                                                         Jan Skalický