Budeme mít ve Třebové D cinema

Budeme mít ve Třebové D cinema ?

Veřejná zakázka - digitalizace kina Svět „Dodávka a montáž vybavení kinosálu kina Svět v Hodoníně digitální technologií dle standardu DCI, technologií pro přehrávání 3D obsahu a doplňujících AV technolog." Takovou inzerci najdeme na internetu zatím v jiných městech, ale jistě se tomu nevyhneme ani u nás v České Třebové. Promítání klasickými projektory totiž není do budoucna perspektivní. Distributoři budou vyrábět stále méně kopií, nové tituly se tedy budou dostávat do České Třebové stále později. Nová technologie umožní projekci s novými prvky, které nelze běžně doma realizovat, tedy např. 3D projekci. filmy se již připravují v této podobě a bude jich stále více. Úprava kina pro takové projekce je investicí v řádu několika (cca tří) milionů korun, ale jistě se vyplatí. Po přestavbě kina se vždy daří zvýšit jak návštěvnost, tak i tržby, digitální projekce přináší novou kvalitu a nové možnosti, např. on-line přenosy koncertů, velkých sportovních akcí a vše v 3D formátu. Nechceme-li zůstat na okraji, bude třeba se připravit i na tuto přestavbu technologie. Stávající projektory by zůstaly pro projekci klasických filmů, nový projektor s další úpravou by pak umožníl dosud nevídané věci. Kulturní centrum nový trend pečlivě sleduje a chystá projekt, ze kterého se zjistí co bude digitalizace kina znamenat konkrétně pro Českou Třebovou a zdejší kino Svět.

Digitalizace kin znamená nahrazení 35mm filmových projektorů digitální technologií a zároveň změnu zavedených způsobů distribuce. Kvalita digitálního promítání je srovnatelná s promítáním z 35mm, digitální kopie navíc nepodléhá mechanickému opotřebení a její kvalita tedy zůstává konstantní. Digitální projekce přinesou v budoucnu úspory zejména při výrobě kopií a jejich distribuci. Na přechodné období, kdy bude ještě souběh klasických 35 mm kopií a již nových digitálních nosičů, je však třeba počítat s vyššími náklady v oblasti distribuce. Úspora se projeví až v okamžiku, kdy bude distribuce probíhat z větší části na digitálních nosičích.

Pokud nedojde k digitalizaci kin, může být v blízké budoucnosti znemožněn přístup diváků k novým filmům, které budou distribuovány pouze na digitálním nosiči. Celosvětovým standardem digitálního promítání je D-cinema, což je označení kin, která splňují DCI specifikace. DCI standard byl zároveň přijat všemi evropskými zeměmi a evropská kina jsou tedy vybavována digitálním zařízením, splňujícím tyto požadavky.

Kulturní politika České republiky

Usnesením vlády ČR ze dne 19. listopadu 2008 č. 1452 byla schválena Státní kulturní politika na léta 2009 až 2014. Tímto usnesením se ministru kultury mimo jiné ukládá předložit vládě do 31. května 2010 informaci o plnění cílů Státní kulturní politiky.

V bodu 3.5. tohoto materiálu se hovoří o podpoře modernizace kulturní infrastruktury pro účely poskytování moderních kulturních služeb s vyšší přidanou hodnotou, s následným komentářem .….přes existující hustou síť kulturních zařízení je většina z nich vybavena zastaralými technologiemi. Cílem programu je vybudování či modernizace celostátně působících center, poskytujících technologické zázemí a konzultační podporu při tvorbě a pomoc při zajišťování distribuce a propagace produktů a služeb v oblastech knihovních fondů a knižní produkce a distribuce, filmu, hudby, soudobého výtvarného umění, soudobých uměleckých řemesel, divadla, tance a multimediální tvorby a vytváření celostátních sítí moderně vybavených multifunkčních center poskytujících kulturní služby v oblastech současného umění a knihovnictví......

Tento materiál by měl být jedním z nástrojů, jak výše uvedené prakticky realizovat. Ministerstvo kultury se problematikou digitalizace obrazu a zvuku zabývá především z toho důvodu, aby se kvalitní a programová nabídka dostala k divákovi nikoli pouze ve velkých městech, ale také v regionech. Digitalizace podporuje diverzifikovaný program kina, který umožňuje digitální “flexibilita”: rozšíření filmové nabídky (přístup k většímu množství filmů v početnějších verzích s titulky, včetně verzí pro neslyšící nebo osoby s poruchami sluchu); šíření alternativního obsahu (sportovní události, operní a divadelní představení, další audiovizuální díla).

Naplňování tohoto úkolu závisí na přijetí Implementačního rámce Státní kulturní politiky na léta 2009 až 2014. O přijetí tohoto materiálu, v němž se náklady na realizaci digitalizace kin odhadují na 50 mil. Kč ročně v letech 2010 až 2014, by vláda měla rozhodnout v červnu 2009. Tyto prostředky by měly být přerozdělovány formou státní podpory ze Státního fondu pro podporu a rozvoj české kinematografie, kdy v souladu s ustanovením § 2 zákona o SF 241/92, o způsobu a výši čerpání prostředků SF rozhoduje Rada SF.

Digitální kino je založeno na projekcích tzv. digitálních kopií.

Digitální kopie kinematografického díla vzniká dvěma způsoby.

Prvním způsobem, zatím v ČR nejvíce používaným, je digitalizace analogového filmové obrazu metodou tzv. scanu. Klasický filmový materiál (35mm originální negativ nebo u starších filmů duplikační pozitiv) je nascanován (převeden do digitálního formátu ve vysokém rozlišení) a dále počítačově zpracováván. Většina současných filmů, které jsou pak distribuovány do kin na 35mm pásu, je také scanována, neboť postprodukční práce se provádějí digitálně na PC, takže až do této fáze se prakticky nic nemění.

Film je pak na PC sestříhán, jsou dodány triky a efekty, film je ozvučen. Je vyroben digitální master, tedy již výsledný film v digitální podobě se vším, co k filmu patří (titulky, zvuk) a tento je pak přepsán (nejčastěji laserovou technologií) na 35mm pás, který pak slouží jako negativ k výrobě filmových distribučních kopií, které známe ze současných kin.

Druhý způsob je již natáčení speciální filmovou digitální kamerou, která obraz již nasnímá ve vysokém rozlišení. Nejde o domácí HD[1] nebo HD ready kamery, ale profesionální filmové vybavení. U této varianty tedy odpadá scan 35mm materiálu a je možné rovnou zpracovávat digitální obraz. Výsledkem je opět digitální master připravený k zápisu na 35mm filmový pás.

Pro výrobu digitální distribuční kopie tedy dojde pouze k jedné změně. Digitální master připravený pro zápis na 35mm film je ještě jednou v postprodukčním studiu upraven, neboť pro digitální kopie jsou parametry masteru odlišné (jiný barevný prostor apod.).

Z výsledného masteru se již pouze kopírují distribuční digitální kopie, které jsou šifrovány.

Distributor filmu provozovateli kina zasílá dešifrovací klíče, aby kopii nebylo možno zneužít, ale přehrát pouze v distributorem určeném kině. Bez dešifrovacího klíče není možné digitální kopie filmů přehrát.

Digitální kino je kino označované jako D–cinema, které je adekvátní náhradou 35mm projekce, kdy veškerá technologie musí splňovat požadavky DCI. Pokud nesplňuje, nejedná se o D-cinema, ale o E-cinema.

E–cinema je systém, který nesplňuje požadavky DCI.

Jedná se o systém, který vznikl ještě před nástupem D-cinema a umožňuje digitální projekce z různých zdrojů, jako např. DVD, VHS, BETACAM, PC, kdy projekce mohou být i velmi kvalitní, ale není možné z tohoto systému promítat filmy, které jsou distribuovány s DCI požadavky. Umožňuje tedy pouze s pomocí videoprojektoru promítat na plátno kina. Jen velmi málo titulů bude distribuováno tak, aby je bylo možné promítat v systému E-cinema (filmy na DVD a VHS určené k veřejným projekcím, alternativní obsah apod.).

Digitalizace kin umožňuje především větší nabídku alternativního obsahu pro kina (přímé přenosy opery, populární hudby, divadelních představení, sportovní přenosy, amatérská a lokální tvorba, videoart, vzdělávací pořady, dokumenty), neboť výroba digitální kopie je výrazně levnější, než výroba 35mm filmové kopie (vyrobí se pouze jeden digitální master, obdoba filmového negativu, a prostým zkopírováním dat na přenosné hard disky se poté kopie posílají do kin). Způsob distribuce také umožní nasazení filmu ve více kinech zároveň, čímž pomůže menším kinům a zároveň sníží možnost pirátství, neboť pirátská kopie se rozšíří až po té, co již kina film odehrají. V současné době je velmi častým jevem, že než menší kino obdrží kopii, je možné film již stáhnout z internetu. V neposlední řadě přináší digitalizace opětovně do jednosálových kin kinoreklamu[2].

Jedním ze největších přínosů digitální technologie je možnost 3D projekcí v klasických kinech. Dnes je toto možné pouze ve specializovaném kině IMAX, a takto je možné 3D projekce přinést do každého kina. A to je obzvlášť pro mladé diváky výrazným impulsem. A není to pouze forma „zábavy“ neboť ve 3D vzniká velké množství dokumentů a vzdělávacích pořadů. Důkazem toho jsou i jedny z nejlepších výsledků návštěvnosti v jediném kině IMAX v ČR v Praze na Floře, které je v návštěvnosti na špici mezi evropskými IMAXy a to hlavně svými projekcemi pro školy.

Vybavení kina

Vybavením digitálního kina se rozumí projektor a server (Media Block). Množství těchto zařízení na trhu roste a lze tedy předpokládat snižování jejich ceny (ovšem ne nijak převratné). Velmi podstatným aspektem je možnost volného výběru dodavatele a nezávislost na dalších technických omezeních, aby byla zaručena svoboda provozovatelů a distributorů. Z hlediska techniky spojené s promítáním je nutné, aby každý server byl technicky slučitelný s každým projektorem.

Projektory pro D-cinema

Digitální projektory jsou založeny na technologiích DLP (Digital Light Processing, technologie digitálního zpracování světla - výrobci Barco, Kinoton, Christie, NEC), D-ILA (Digital Image Light Amplification (technologie na základě odrazu světla – výrobce JVC), nebo SXRD (Silicon X-tal Reflective Display, reflexní displej z křemíkových krystalů - výrobce SONY). Základním parametrem projektoru, který stanovuje DCI specifikace, je minimální rozlišení promítaného obrazu 2K.

Servery pro D-cinema

V serveru je uložen veškerý program, určený k promítání (film, reklamy, krátké filmy a upoutávky) v komprimované podobě, aby se snížil jeho objem (90minutový celovečerní film zabere i po kompresi přibližně 60 GB paměti). Při promítání je pak jeho původní velikost obnovena. Otázka výběru serveru je z hlediska následků mnohem méně závažná než volba projektoru. Nabízí velké možnosti přizpůsobení: přidání karty do serveru nebo doplňující server umožní korigovat výchozí volby. Někteří výrobci dodávají kompletní systém (projektor + Media Block + ovládací software a hardware) ve skříňovém provedení s rozměry podobnými filmovému 35mm projektoru, takže nejsou nutné v projekční kabině žádné stavební úpravy.

Zvukový systém

Digitální kino přináší do problematiky zvuku jen málo změn. Definuje možnost až 7.1 zvuku, ale používá k tomu již uznávané formáty Dolby Digital a DTS. Přidává však možnosti i nekomprimovaného zvuku v nejvyšší kvalitě. Hlavní výhoda digitálního záznamu je dostupnost více zvukových stop v jednom distribučním balíčku. Tyto stopy jsou volitelné, a tak je možno v kině promítat tentýž film jak v originálním znění, tak v dabované verzi.

V současné době je na území České republiky celkem 726 kin (z toho: 470 klasických stálých, 25 multikin, 95 letních, 42 kinokaváren, 49 putovních, 45 ostatních kin). Digitalizace způsobí s největší pravděpodobností zánik některých klasických kin, na druhou stranu však přinese rozšíření programové nabídky, možnost využití alternativního obsahu a rozšíření víceúčelových projekčních zařízení.

Většina jednosálových kin promítá filmy, které mají zároveň na programu také multikina, ovšem uvádí je s několikatýdenním až několikaměsíčním zpožděním. Tato kina mají problém získat od distributorů filmové kopie hned po premiéře, neboť distributoři je dávají přednostně do multiplexů.

Mnohá jednosálová kina přežívají ve velmi těžkých podmínkách a stěží si vydělají na svůj provoz. Kina mohou získat jednorázové finanční příspěvky, ty jsou ovšem nedostatečné pro vyřešení jejich existenčních problémů. Existence těchto kin je víceméně závislá na vůli městských úřadů. Investice do modernizace a výstavby kin vyžadují velké finanční prostředky s minimální zárukou návratnosti, což pro mnohá kina představuje největší problém. Jako úspěšná se ukázala být artová kina, kterým se nejlépe daří v Praze. Jejich úspěch je výsledkem kvalitní dramaturgie a specificky zaměřeného programu.

V souvislosti s výše uvedenými problémy probíhají diskuse mimo jiné na konferencích EFAD (European Film Agency Directors). EFAD se usnesl na vytvoření pracovní skupiny, která se bude digitalizací kin systematicky zabývat a informovat členy EFADu o výsledcích jednání. Jednání EFADu se může zúčastnit také zástupce ČR a čerpat tak ze zkušeností zemí, ve kterých již digitalizace kin probíhá. Informace a poznatky z dosavadních jednání byly také použity pro zpracování tohoto materiálu.

Jako východisko pro digitalizaci kin v ČR bylo nutné nejprve zjistit stávající situaci a zmapovat technické a interiérové vybavení kin a jejich programové zaměření. V roce 2008 byla zpracována technická studie a databáze kin, která vytvořila jednotný přehled kin a jejich stavu technického i programového, na základě dotazníku, zaslaného všem kinům v ČR. Žádná evidence stavu kin v České republice doposud neexistovala.Vybavení většiny kin zřizovaných městy a obcemi není vždy dostačující a než se začnou vybavovat finančně nákladnými digitálními projektory, bylo nutné zjistit jejich celkový stav.

K digitální distribuci obrazu a zvuku nedojde ze dne na den, a tedy nehrozí, že pokud nedojde k digitalizaci všech českých kin v roce 2009, zhroutí se v ČR celá distribuce. MK předpokládá, že s použitím dotací ze Státního fondu ČR pro podporu a rozvoj české kinematografie, aniž by byla ohrožena podpora filmové tvorby, ročně může na území ČR dojít k digitalizaci cca třiceti kin. Vše se bude rovněž odvíjet od schopnosti provozovatelů kin nalézt zbývajících 50% na dofinancování dotace.

Časový horizont vlastní digitalizace kin v České republice je odhadován na 4 roky (2009-2012).