Byla to opravdu velká událost, po předchozích úspěšných ročnících se čekal opět úspěch a ten přišel. Obrovské spousty lidí, zajímavý trh, celodenní program  na prostranství před  Chalupou U Kateřiny i v samotné rotundě, fronty na jabkance jako v jiných letech, a docela pěkné počasí. Páteční déšť  všechno umyl a sobota byla pro podzimní vycházku jako stvořená, vysvitlo i sluníčko.  Spousta lidí přišla již ráno a dopoledne,  pouť má také svůj duchovní rozměr v podobě pouti ke sv. Kateřině Alexandrijské. Program připravený do rotundy dokázal oslovit také mnoho lidí, na řadě  akcí bylo doslova narváno. Otec Miloš s trpělivostí jemu vlastní zodpovídal stovky dotazů, vysvětloval  historii kaple i postavy z jejího oltáře,  bez zajímavosti nebyly ani zprávy o mnohých návštěvách, které sem kdy přišli  nebo o tom, jaký osud bude mít bývalý chudobinec, ve kterém dříve bydlely sestry Františkánky v sousedství kaple. Postupně získává nové určení a mění se na Dům v půli cesty pro ty, kteří hledají cestu k víře a zde získaní nejen zázemí, ale i místo v sousedství posvátného háje a  rotundy sv. Kateřiny, kde generace věřících získávali sílu pro další život a práci. V rotundě nechybělo literární pásmo, koncert a na závěr také poutní bohoslužba. 

Opět přijel také hejtman Radko Martínek, ve funkci hejtmana nevynechal ještě ani jediný ročník pouti. Jabkancový program  byl stejně jako v jiných velmi  zajímavý, zase jiný než jindy, třeba se stejnými tvářemi "Jabkancových umělců".  Maraton začala již ráno od osmé Řetůvanka, vystoupily mažoretky, vystřídaly se další českotřebovské kapely a  teprve populární  Medvědi předali žezlo Purkmistrové,  policajtovi a dalším kteří pak ve zcela zaplněném a "vytápěném" amfiteátru   pod rotundou dokázali dvě hodiny bavit publikum. Klobouk dolů před těmi, kteří jej (rádi) připravují a jejichž jedinou odměnou je velký zájem a potlesk  publika. Zatímco jiné velké akce se neobejdou bez drahých agenturních pořadů profesionálních umělců, tady U Kostelíčka dokážeme z vlastních sil  vytvořit program od osmé hodiny ranní až do páté hodiny večerní. Právě v tom je kouzlo Jabkancové pouti. A patří k tomu samozřejmě jabkance,  pochoutka, která nemá konkurenci po celé Evropské unii. A její příprava a výroba je stejně unikátní, jako samotná Jabkancová pouť. Nelze se tedy divit tomu, že noc před poutí byla u Kostelíčka krátká a že se musí pracovat na směny, aby byl pouťové pochoutky nebylo nedostatek. všechny se ovšem nasytit asi nikdy nepodaří. Píše-li se tedy o Jabkancové pouti, je třeba jen chválit, protože si to všichni, kteří se okolo toho všeho točí  opravdu zaslouží.  Tolik v krátkosti první dojmy.... (mm)