Žádné vášni prý nepropadl tak, aby se z ní musel léčit. Spoustu jich ale vyzkoušel: kromě divadla taky sport či tanec. Posledních sedm měsíců se mu ale život točí hlavně kolem jeho dcery Aničky.

Máte po premiéře Gogolových Hráčů, kde hrajete ústředního podvodníka Ichareva. Byl jste i vy někdy hráčem? Navštívil jste někdy třeba hráčské doupě?
To zrovna ne. Ale když se po revoluci jsme se začali blížit Evropě se vším všudy, přišla sem i první kasina. Zvědavost tu byla a mě donutila jít se tam podívat. Dřív jsem je znal jen z filmů. Taky jsem si chtěl zahrát za ty naše tvrdý český koruny! Moje zkušenost je asi podobná jako mnoha jiných lidí: po čase zjistí, že to je nesmysl. Vydělávat se takhle nedá, spíš naopak, jen prodělat. Jde to nahoru dolů a spíš dolů. Ale Gogolovi Hráči jsou spíš o kartách. Konkrétně o hře Oko, které je použito v překladu Leoše Suchařípy. V originále se hraje dost neznámá ruská hra. U nás přetransformováno do Oka, aby tomu český divák víc rozuměl. A Okem zkušenosti mám. Pamatuju si, že u natáčení seriálu Třetí patro se sešla velká karbanická partička. Hrálo se o peníze! A když jedeme někam na zájezd, stačí čtyři karbaníci a už hrajeme. Takže jisté zkušenosti mám.

Jinou hráčskou vášeň jste nezkusil? Třeba automaty?
Ty jsem si taky zkusil. Zkusil jsme všechno, co se objevilo, ale ničemu jsem nepropadl. Myslím, že mám zdravou záklopku a nikde jsem neulítl takovým způsobem, abych skončil v léčebně a léčil se ze závislosti na hazardu. ....