Narodil se 15. prosince 1910, letos si připomínáme jeho dvojité výročí. Před dvaceti lety - 1. května 1990 - totiž náhle zemřel, když se vracel domů z Javorky, kde tehdy Občanské fórum uspořádalo jako náhradu oslav 1. máje  tzv. "Májová zahradní slavnost" .

Čeněk Hampl se vyučil truhlářem a   truhlářské řemeslo nezapomněl ani, když byl  v důchodu.   Jako vyučený pracoval různě po celé republice, také až v Košicích u truhlářské firmy, která  vyráběla mraznice. Potom se dostal ke dráze, nejdříve k tzv. "vrchní stavbě" a později do výtopny v České Třebové, tedy lokomotivního depa.  Pracoval zde na různých funkcích, do důchodu odešel v roce 1970 z funkce strojmistra. Působení Čeňka Hampla v České Třebové bylo mnohem širší. Nelze zapomenout na jeho zapojení  v kulturní oblasti, bez Čeňka Hampla se neobešla řada estrád,  divadelních představení, byl dlouholetým předsedou Hudebního sdružení železničářů, které si připomenou především starší občané našeho města. 

Bez Čeňka Hampla  by nevznikla ani tradice Jabkancových poutí, která právě v letošním roce došla ke svému 50. opakování.  První Jabkancová pouť se  konala  v roce 1960  a byla to spíše  v sousedské spolupráci,. Jabkance, dříve zde samozřejmě oblíbená a vyzkoušená pochoutka, se vařily pouze z 50 kg brambor v pařáku a pekly se pak z bramborového těsta  ve třech rodinách: U Ba´tů, u Hamplů a Hauslerů. Jabkance se tehdy rozdávaly pro ochutnání všem co přišli zdarma. Už na tomto prvním "pilotním" ročníku  zajišťoval ozvučení nezapomenutelný Hubert Vencl ze svého magnetofonu se  zesilovačem a u Hauslerů se sešla i malá dechovka.  jabkance zachutnaly, osvědčily se a tak se akce opakovala, to už jako oficiální akce tehdejšího nejdříve uličního později občanského výboru. jinak to ani nebylo možné. Důležité však bylo, že dokázala stmelit sousedský kolektiv  na akci, která se rozvíjí do dneška.  První ročníky Jabkancové pouti se ovšem nemohly opřít o současné vybavení, o spolkovou chalupu.  Aby mohla začít výroba jabkanců ve velkém, museli dole u Drábků vyklidit ložnici (na půdu) a tato místnost se pak přeměnila na výrobnu jabkanců. Na dvoře se pak ve třech pařácích vařily ve velkém brambory. Jabkancová pouť měla již od počátku také svou kulturní část, program, pořádaný pod lucernou  na prostranství před zvonicí a vstupem ke sv. Kateřině. Zde  vystupoval v roli "purkmistra" právě Čeněk Hampl ve svém nezbytném vysokém tvrďáku a přijímal hlášení od policajta , např. Oldřicha Bittla. Program pravidelně začínal vystoupením tanečního kroužku Marie Skálové v lidových krojích, v zahradě u Hajzlerů hrála za plotem dechovka. Tradici převzal po roce 1990  Spolek od sv. Kateřiny, který vznikl nejdříve v r. 1990 (zřejmě z opatrnosti) jako součást českotřebovského muzea, osamostatnil se až o něco později, když se ukázalo, že se zaměřením  muzea má jen málo společného.  

Další oblastí veřejného působení Čeňka Hampla byla veřejně prospěšná práce, byla většinou zaměřena na  čtvrť "U Kostelíčka", ale pracoval i pro celé město. Právě ty nejúčinnější brigády na stavbě krytého plaveckého bazénu by nebylo možné zorganizovat bez Čeňka Hampla. Pod jeho vedením se v tzv. "akci Z" postavila nová samoobsluha na Zámostí a tím se podstatně změnily poměry v zásobování pro tuto čtvrť, která se rozvíjela novou výstavbou u hřbitova. Díky  Čeňku Hamplovi, p. Nádvorníkovi a spoustě dalších, kteří  pomáhali  se podařilo postavit prodejnu na tehdejší poměry tak levně, že ještě zbyly peníze na úpravu chalupy u kostelíčka, dnešního sídla Spolku od sv. Kateřiny, kde získal občanský výbor U kostelíčka své zázemí. Dodnes všichni návštěvníci obdivují bytelný jilmový nábytek, který společně vyrobili právě dva penzisté-truhláři Čeněk Hampl a p. Nádvorník nebo nástěnnou výzdobu Karla Tomeše. Chalupa byla opravena  a zhodnocena ještě za života jejího majitele, kterým byl Eduard Hampl který bydlel v dnešním domě Petra Zedínka. Po smrti majitelů dnešní spolkové chalupy pak Čeněk Hampl vyjednal odprodej zhodnoceného stavení od dědiců ještě v osmdesátých letech pro MěÚ Česká Třebová na zajištění činnosti zdejšího občanského výboru. Byl to velký čin, v té době ještě město svůj majetek v dnešním smyslu nemělo. Svědčí o tom, že Čeněk Hampl byl ve městě velkou autoritou. Výsledkem bylo, že sousedé ze čtvrti U kostelíčka drželi při sobě a společnou prací se zde podařilo realizovat řadu úprav zdejších uliček a veřejných prostranství, v chalupě U kostelíčka se konala řada zajímavých setkání přednášek i výstav. Velkým darem Čendy Hampla bylo umění získat si pro spolupráci  jak občany a sousedy, tak i tehdejší papaláše ať již z radnice či tehdy nezbytných patronátních závodů.

Čeněk Hampl byl to rozhodně vzácný člověk. I dnes po letech na něho vzpomíná spousta lidí a právem mu tedy patřila i titulní strana letošní ročenky města pro rok 2010. (mm)