Že se kamarádství nevytrácí ani po pětadvaceti letech vyjádřila VĚRA PETROVICKÁ vzkazem plným upřímného citu: „Co je pro mnohé z nás přátelství? Kotva u lodi, podání poháru nemocnému, křik šílenství, kdy Vás někdo soucitně vezme do náručí? Co je přátelství? Kdysi se přátelství měřilo na tzv. kilometry, dnes jsou to centimetry a možná i proto má přátelství větší hodnotu. Hodnotu duchovní a hodnotu srdce. Mluvím o přátelství, které nepohasíná ani po roce ani po desetiletí, kdy milovaný člověk náhle odejde z Vašeho života a Vy víte, že prázdnota se po Všem blízkém člověku nemůže a snad ani nechce vyplnit. Nejde vyplnit, kdy si s přítelem vrátíte pětník, nejde druhým člověkem vymazat vzpomínky, jež Vás hnaly až do oblak, kdy přítel náhle ze života odešel.

Vždyť vzpomínky jsou věčné! Vždyť dýcháme jeho dech, chodíme v jeho šlépějích,čteme stejné knížky, jeho dopisy a básně, tak burcující, že se Vám až tají dech. Moje přítelkyně je v nebi a já tímto svým proslovem chci říci, važme si nejen sami sebe, ale i lidí, kteří nás obklopují. Váš přítel sice odejde, ale přijde někdo, kdo Vás bude potřebovat. To je můj vzkaz vzdát hold lásce, kt erou si musíme rozvíjet a nesmírně si ji vážit. Přátelství je jednou z nejdůležitějších projevů přízně a jsem za něj vděčná. Prosím o minutu ticha za Evu Rollerovou, od které její doteky chovám jako nejkrásnější drahokamy. Děkuji. Věra Petrovická, Petr Kol.“

 

EVA PETROVICKÁ maluje od dětství, po českotřebovské ZŠ nastoupila na Krajkařské učiliště v Hronově, ze kterého po čase odešla na chvíli na Uměleckou školu v Brně, aby si nakonec své výtvarné vzdělání dokončila na Uměleckoprůmyslové škole v Hradci Králové. Žije a tvoří v Týništi nad Orlicí, kde také v letech 1997 a 2002 svá díla vystavila.Její obrazy viděli milovníci umění v roce 2006 v Hradci Králové a o dva roky poději i v Táboře, letos přivezla do Chocně obrazy a kresby s názvy: „Pohled motýla – Vidomý nevidomý – Boxik OK – Tvář ze zdi – MARKŮV dotek – Dotek MODELIANIHO – DOTEKY – Kus letokruhu – Zaškatulkovaná – Kde je ta koule – Protože je MÍRA jednička –Už nepiš žádný dopis – Teplomilní – Snová levitace – I zdi mají uši – Jarní jiřina – Něžný řezník“ a další. Vernisáž ukončila umělkyně velice originálně: „ Nevím jestli se malováním živím, ale bavím se náramně dobře.“

Vy, kdož si stýskáte nad nepřízní osudu tak slyšte. Výstavy se zúčastnila také dvaasedmdesátiletá paní MARIE ROLLEROVÁ, maminka zemřelé EVY. Druhá dcera JANA se ji narodila 6. června 1970. I ta bohužel 13.11.2007 v České Třebové zemřela – tragickou násilnou smrtní. O jejího, dnes dvanáctiletého zvídavého synka ALEŠE, se již tři roky s nevšední péčí paní MARIE stará. V nelehké úloze je tetě na každém kroku nápomocna rodina šéfa místního CYKLOSERVISU MILANA DOSTÁLA. Jsem hrdý na to, že mám tak skvělého kamaráda. Zde rozhodně neplatí že : „Nejlepší příbuzní jsou v kapse…“

                                                                                                                                 MR

EVA ROLLEROVÁ - Foto: Archiv. ÚO

VĚRA PETROVICKÁ – MAMINKA MARIE ROLLEROVÁ – Z VERNISÁŽĚ…                                   Foto: M. Richter