- Ještě něco navíc z městského muzea Ústí nad Orlicí…
„VESELÉ VÁNOCE A ŠŤASTNÝ NOVÝ ROK.“
I Vy možná patříte mezi ty, kteří rádi každoročně posíláte a zároveň nedočkavě očekáváte pohlednice s hezkými obrázky a přáním krásných vánočních svátků a štěstí do nového roku. Možná Vás napadla otázka, kdy a jak tato přání ve formě papírových kartiček vznikla. Od kdy pošťáci na celém světě roznášejí miliony vánočních a novoročních blahopřání?
- Zrod vánočních pohlednic je dodnes zahalen tajemstvím. První blahopřejné lístky byly údajně vydány ve Skotsku. Zdobil je nápis Compliments of the Season (Příjemné svátky). Vytiskla je v roce 1841 tiskárna Charlese Drummonda v Edinburku. Posílaly se v zalepených obálkách. Za vynálezce anglických vánočních pohlednic je považován londýnský obchodník znavený každoročním vypisováním blahopřejných vánočních dopisů desítkám známých, obchodním partnerům a zákazníkům. Henry Cole, jak se tento obchodník jmenoval, znal svět a etiku a věděl, že když všem nepopřeje poklidné Vánoce, dopustí se společenského faux pas a poškodí svou reputaci gentlemana. Nechuť k psaní mu vnukla geniální myšlenku. V roce 1843 navštívil populárního malíře Johna Caiicota Hersleye. Dnes již neznámý umělec vešel díky počinu Henryho Colea do historie jako autor první vánoční pohlednice. Jeho obrázek natištěný na papíře a ručně kolorovaný se stal hitem anglických Vánoc roku 1843. Také tyto první anglické vánoční pohlednice se posílaly v obálkách.
Podle jiného podání nestojí za vynálezem vánočních pohlednic Henry Cole, ale Angličan Raphael Tuck, původně snad krachující knihtiskař. Vznik vánočních přání by se tak posunul až do roku 1866, podle některých pramenů až do roku 1884. Ať už je otcem první vánoční pohlednice tiskař Charles Drummond, ctihodný Henry Cole nebo Raphael Tuck, obohatila viktoriánská Anglie lidstvo nejen o kriket a ragby, ale i o novou tradici rozesílání vánočních pohlednic. Příklad Anglie následovalo zanedlouho carské Rusko. V Moskvě se objevilo v prodeji tištěné vánoční přání s námětem ruského vánočního trhu. Obrázek se stal natolik populární, že ho přejali pařížští výtvarníci. Protože tisk začal být příliš fádní a neuspokojoval rostoucí náročnost zákazníků, začaly se pohlednice zdobit korálky, látkou, hedvábnými a sametovými stužkami, barevnými skleněnými střípky, vykrajováním a vymačkáváním, umělým jíním, peřím, perličkami apod. V druhé polovině 19. století se vánoční pohlednice staly malými uměleckými dílky a vyhledávaným předmětem sběratelských zájmů. Objev fotografické reprodukční techniky výrobu pohlednic zjednodušil, ale také ochudil o kouzlo a vynalézavost rukodělné práce.
V českých zemích se ještě kolem roku 1900 prodávaly převážně pohlednice s německy psanými nápisy. Přestože si vánoční přání opatřená českými nápisy získávala stále větší oblibu, německý jazyk vytlačila z blahopřání až v roce 1918. Na českých vánočních pohlednicích se objevily motivy vánočního stromečku, jesliček, zasněžených krajinek s malebnými chaloupkami a andělíčky vznášejícími se na noční obloze.
Novoroční přání tzv. novoročenky jsou starší sestřenicí vánočních blahopřání, od nichž se liší námětem a obsahem. Romantika zasněžených Vánoc ustupuje klasickým zátiším s hodinami odměřujícími poslední minuty odcházejícího roku nebo bujarému hýření veselých pijáků vítajících počátek nové naděje na lepší zítřky. Stejně jako u počátku vánočních pohledů i za vynálezem novoročenek najdeme muže. Tentokrát jím byl nadmíru spokojený český šlechtic, který se snažil důstojně vyklouznout z přemíry společenských povinností. V naší vlasti totiž bylo odnepaměti zvykem přijímat na Nový rok osobní blahopřání. Nejčastěji se navštěvovali příbuzní, přátelé a známí. Český národ nevědomky oživil jeden ze starobylých starořímských obyčejů, podle něhož lidé níže postavení chodili o saturnáliích (předchůdce křesťanských Vánoc) vzdávat hold svým dobrodincům a sobě rovní využívali společné chvilky k výměně novinek, klevet a občas i k závazným obchodním jednáním. Pro neustále se zvyšující počet gratulantů se ale tato povinnost stávala pro příjemce blahopřání často obtížnou. Hrabě Karel Chotek, vyklouzl v roce 1827 z nepříjemné situace s elegancí sobě vlastní. Místo aby podle zavedených zvyklostí přijímal zdvořilostní návštěvy a usmíval se od rána do pozdních večerních hodin, začal rozesílat blahopřejné lístky. Říkalo se jim omluvenky a zdobil je hezký obrázek. Šlechtic se tak nevědomě zasloužil o první českou, i když německy psanou novoročenku.
V Čechách novoroční tisky zdobila nejčastěji ocelorytina navržená prvním ředitelem pražské umělecké akademie, profesorem Josefem Berglerem. Výtěžek z prodeje omluvenek býval věnován dobročinným ústavům pečujícím o sirotky, chudé a nemocné. Nejoblíbenější byly obrázky bohyně Fortuny zdobené nápisem Pour féliciter (Pro štěstí). Dnes se na novoročenkách objevuje jen zkratka P.F. s příslušným letopočtem.
Foto: vánoční dopisnice, autorka Pavla Vicenová-Rousová, MM ÚO inv.č. F4474/5,6,8.
A co na závěr?
Nezapomeňte nohy štědrovečerního stolu omotat řetězem, aby i pro příští rok byla zajištěna soudržnost a pospolitost rodiny. Nebo je také můžete omotat provazem, aby zloděj po celý rok nemohl do chalupy. Pod štědrovečerní talíř položit minci či rybí šupinu, to aby se držely doma peníze. Nebo pod ubrus na kraj stolu schovat peněženku, aby byla v novém roce stále plná. Zbytky od večeře dát pod stromy, aby bylo ovoce. Kosti z ryb zahrabat na zahradě, aby se o ně popíchal krtek a utekl k sousedům. Proč to všechno, no přece proto, že štědrovečerní večer a noc jsou kouzelné.
Všem čtenářům Ústeckých ozvěn a Českotřebovského deníku P.F. 2011.
Městské muzeum Ústí nad Orlicí