Kominická tradice pokračuje                                                  Snad tak dlouho, jak trvá kominické řemeslo, je dodržována zajímavá novoroční tradice mistrů černého řemesla. Tou jsou v závěru roku pořádané pochůzky, během nichž kominíci navštěvují své známé a především zákazníky, samozřejmě s přáním do nového roku. A jako důkaz pozornosti či jakési věrnosti jim předávají kominické  nástěnné kalendáře. Tradice stará po mnoho desetiletí. Dochovány jsou kalendáře i z přelomu či počátku 20. století. Kalendáře, které jsou dnes vyhledávaným sběratelským artiklem, nesou od prvopočátku stejné motivy. Je to především postava kominíčka, lezoucího po střechách  nebo prostě jen vyzbrojeného štětkou či  dalším náčiním. Objevily se také vyobrazení kominíka sedícího v měšťanském pokoji mezi usmívající se rodinou. Šťastné idyle  přihlíží typický „pan domácí“, oděný do ozdobného domácího kabátku, na hlavě s čapkou se střapcem a pokuřující z fajfky s dlouhou troubelí. Na kalendářích je možno též spatřit i patrona kominíků - sv. Floriána a nezbytný novoroční veršíček. Po svých předchůdcích, jakými bylo několik generací kominíků ze spřízněných  třebovských kominických rodů Šlejmarů, Holých  či Ježků převzal v současné době tuto tradici  mistr kominický, bydlící v Rudoltičkách, pan Miloš Čejka. Právě v této době, tedy  v závěru roku, ho tradičně vídáme v ulicích města, někdy v pracovním, jindy vycházkovém úboru, občas i v doprovodu „kominice“ – dcery Veroniky, na cestách za svými věrnými zákazníky.  Vždyť kominík je odedávna nositelem štěstí. Saháme si na něj pro štěstí, jakmile jej spatříme, chytáme se za knoflík a jeho postava se tradičně objevuje i na novoročních pohlednicích.                                                                              Martin Šebela     A ještě staré kominické kalendáře: