-
Otevřený
dopis pisatelům otevřeného dopisu
-
(o
vítěznému návrhu sochy Jana Pernera)
-
- Také
delší dobu sleduji názorové tříbení kolem vítězného návrhu
zmíněné plastiky. Také jsem v počátku preferoval jiný soutěžní návrh.
Také jsem se podivil, když výtvarná komise rozhodla a chvíli si dávala
na čas, než zveřejnila svoje zdůvodnění. Tím sama nabídla prostor pro
spekulace, proč rozhodla poněkud jinak, „než bylo většinově očekáváno“.
Ale pak tuto chybu komise napravila a zdůvodnění zveřejnila. Chvíli jsem
důvody „stravoval“, ale nezbylo, než konstatovat, že je, řekněme
„věrohodné“. Je z něj zřejmé, že členové komise soutěžní návrhy
posuzovali z více pohledů. Uvažovali i nad tím, aby výtvarné dílo
nenudilo ani po čase, aby jeho podoba nesklouzla do – z tvůrčího
hlediska – „prvoplánovitého“ provedení (že by plastiku charakterizovalo
z větší míry pouze to, co by napadlo hned devět lidí z deseti, když se
zamyslí nad tím, jak by taková socha mohla vypadat: stojící chlap s
pravítkem, kružítkem, teodolitem, či jiným atributem „projektanta“
v ruce a vedle něj kolej, okřídlené kolo, komín z parní lokomotivy apod.
) Komise zdůvodnila, že zvítězil návrh, který bude možné prohlížet
v detailu i s odstupem, obcházet ho dokola a přemýšlet, proč má ten „trifid“
jednu nohu dlouhou, má-li na sobě „sako s motýlkem“, o co pánovi
zpodobněnému v plastice vlastně jde. Bude možné vnímat kontrast většiny
matně šedého povrchu s menšinou zlatě leštěných částí nebo protiklad
stylizované převažující hmoty s reálnou podobou kola. Ano, oproti
ostatním třem návrhům, je ten vítězný „víceobrazový“, významově
zastřenější, prostorově pohyblivější. Ovšem pak přiznejme, že zdůvodnění
komise je legitimní, upřímné, zodpovědné.... S odstupem času a
s počátečním zdráháním přicházím na chuť tomu, má-li být zvolen jeden ze
čtyř daných návrhů, zvolit právě ten vítězný.
- Zůstává pak několik podružnějších okolností. Samotný fakt, že
vzhled plastiky neodpovídá konvenčním představám o podobě Jana Pernera a
že je jeho plastika spíše jakýmsi hmotově symbolickým a stylizovaným
vyjádřením, nemůže urazit ani duchovně vyzrálého Pernera, ani kulturně
vyspělého současníka, vždyť takovéto výtvarné pojetí je jako soudobé a
plnohodnotné obecně chápáno už desítky let.
- Také nevím, zda je nejvhodnějším místem pro plastiku střed
kruhové křižovatky, kolem které budou neustále jezdit, hřmotit a špinit
auta a chodec, který je daleko předurčenější k tomu si plastiku
prohlížet a nad ní dumat, ji bude odsouzen sledovat až ze vzdálenějšího
chodníku. Navíc barevně tmavá socha na převažujícím tmavě flekatém
pozadí patrně zanikne. Ovšem jistě bude technicky i finančně schůdné
sochu případně přesunout do vhodnějšího místa, kde by chodec mohl přijít
i blíž a kde by pozadí bylo komornější a světlé (umožnilo soše
vyniknout).
- Naopak mě udivují nesouhlasné argumenty typu: pan Gargulák není
akademicky vzdělaný! To snad někomu jen „uletělo“ a vzal by to zpět.
Nestačí zástupy tuctových akademiků a naopak spousty osobitých,
nepodbízejících se tvůrců, kteří se k nadčasovosti dopracovali vlastní
cestou? Už i ten, který uhnětl věstonickou venuši, nebyl akademik,
vyjadřoval se nepochybně sám za sebe, a přesto nad jeho dílem žasneme
podnes. Ne, to opravdu není kompetentní argument, asi ani taktní.
Jestlipak si tito kritici alespoň prohlédli již realizovanou tvorbu pana
Garguláka? I když nebude právě „jejich šálkem“, mohou říci, že nemá
vnitřní sílu a přesah?
- A pak poslední věc. Už jsem se párkrát vůči vedení města
vyjadřoval kriticky na utváření veřejného prostoru, že ve venkovní
soudobé architektuře pozůstáváme za městy typu Litomyšl, Lanškroun a
podobně. Ale poslední počiny města, jmenovitě „italský“ návrh dostavby
Kulturního centra, návrh dostavby budovy muzea, provozní zklidnění a
výrazové zhodnocení nádražní ulice, též zatím neúspěšná snaha zušlechtit
prostor lesoparku v Benátkách a rovněž pořízení plastiky Jana Pernera –
posouvají Českou Třebovou ve vytváření moderní „tváře“ města na vyšší
úroveň. Za tyto záměry patří vedení města jednoznačně pochválit!