Vážení členové odborné poroty ! Dovolte, abychom tímto způsobem vyjádřili náš názor na Vaše rozhodnutí formulované v protokolu o průběhu soutěže a v tiskové zprávě. Nesouhlasíme s vyhlášením soutěžního návrhu č. 1. autora Ing. Jaromíra Garguláka jako vítězného návrhu vyhlášené soutěže. Při vyjádření svého názoru se opíráme nejen o vlastní hodnocení výtvarných děl či provedené ankety či hlasování, ale také o vydaný závazný oficiální dokument , t.j. “Soutěžní podmínky” vyhlášení výtvarné soutěže. Souhlasíme s názory nemalé části veřejnosti, podle kterých vítězné dílo není sochou Jana Pernera, jak je označeno přímo v názvu vyhlášené soutěže. Za sochu byla označena plastika alegorizující stylizovaně osobu, považovanou za Jana Pernera, a její symbolické spojení s železnicí. Domníváme se, že jste se jako členové odborné poroty soutěže závazným zadáním soutěže přesně neřídili: “Cílem soutěže je získat výtvarné návrhy sochy (sochy člověka), která by měla být v kontextu s architektonickýmřešením MLFDT (t.j. dopravního terminálu) a jeho výtvarné výzdoby a zároveň by měla odkazovat k významné osobnosti českých dějin - železničnímu odborníkovi Janu Pernerovi. Socha by měla být trvalou upomínkou na tohoto významného stavitele železničních tratí a zároveň by měla přispět k ozvláštnění daného prostoru.” Zdá se nám zvláštní, že právě toto odchýlení od závazného zadání soutěže je v hodnocení poroty vnímáno jako klad podaného návrhu: “Objekt odpovídá soutěžnímu zadání po stránce materiálu, měřítka i záměru. Realistické pojetí figury je poněkud potlačeno ve prospěch stylizace, rovněž je posíleno symbolické vyznění celku. Obě tyto skutečnosti vnímá porota jako klady návrhu.” Pokud je možné takto hodnotit stanovení závazného cíle soutěže, nebylo třeba cíl vůbec vymezovat. Vyhlášená výtvarná soutěž byla anonymní a porota při hodnocení neznala autory děl. Podle zveřejněného protokolu se však lze pozastavit nad tím, že byl oceněn návrh amatíérského výtvarníka Ing. J. Garguláka z Brna, tedy autora bez výtvarného akademického vzdělání (slévače, který navštěvoval hodiny kresby na LŠU), ale práce tří akademických sochařů byly odmítnuty. V této souvislosti nám vychází, že se porota upřednostnila jedinou stránku - “modernost” hodnocení, která však mohla být současně doprovodným jevem toho, že by autor skutečnou sochu Jana Pernera bez potřebné stylizace nevytvořil. Hodnocení odborné poroty je konečné a nikdo na něm nic nezmění. Bylo hlavním impulsem pro rozhodnutí rady města a ovlivní podobu dolní části Bezručova náměstí na desetiletí či století. To, že rozhodnutí o vítězném návrhu sochy rozvířilo veřejné mínění, se možná rychle zapomene. Domníváme se, že po svém dokončení vybrané výtvarné dílo sice skutečně ozvláštní vybraný prostor kruhové křižovatky, ovšem nebude tím, čím mělo být, tedy skutečnou sochou tak významné osobnosti českých dějin, kterou byl inženýr Jan Perner. Budiž útěchou to, že socha nebude zdobit skutečné budoucí náměstí Jana Pernera a nebude stát v jeho nejvíce frekventované, navštěvované a fotografované zóně, ale “dole” na jeho okraji, vlastně u vjezdu do podzemních garáží, kde nebude tolik na očích.... Josef Dobiáš, Hana Dvořáková, Lubomír Dvořák, Jansová Jiřina ml a st., Jansa Jiří, Jansa Martin, Jasanský Jan, Rybník, Milan Mikolecký, Pavel Myšák, Marek Říha, Vojtěch Soukup, Pavel Stejskal, Jan Šebela, Martin Šebela, Jiří Štembírek, Hana Venclová, Ing. Jiří Vencl, Jiří Vojtas, Stanislav Vosyka |
|
|