Tak nám vybrali sochu                                                             
  • Vybráno ze slovenského webu www.vlaky.net, který doporučuji navštívit a hlasovat v tamní anketě !!
  • (článek Třebováka Pavla Stejskala získal na Slovensku veliký ohlas)

    • Kde? V železničářském městě, důvěrně zvaném Městečko u Nádraží. Proč? Aby uctili památku člověka, který vdechl život trati, na níž pak sám ten svůj ztratil. Jakou? Bohužel nikoliv třeba tu, kterou vidíte na titulním obrázku. O přinejmenším kontroverzním završení jinak velice přínosného záměru nás informuje následující příspěvek našeho českotřebovského člena. (-zz-)

    Představovat osobnost inženýra Jana Pernera na internetových stránkách se železniční tématikou by bylo asi nošení dříví do lesa. V minulém roce byla v České Třebové zahájena jedna z významných staveb města, dopravní terminál před vlakovým nádražím. Je to největší investice pro město, větší část finančních prostředků přitéká z fondů EU. Radní města se rozhodli, že náměstí před nádražím, dosud Bezručovo náměstí, přejmenují na náměstí Jana Pernera a usnesli se, že by bylo vhodné zde umístit také sochu tomuto železničnímu odborníkovi z úsvitu naší železnice. Vždyť nádraží i hlavní trať z Olomouce do Prahy letos slaví 165 let od zahájení provozu. Byla vypsána soutěž na tuto sochu, které se zúčastnily čtyři návrhy. Počátkem listopadu 2009 pak v salónku obřadní síně radnice byla uspořádána výstavka návrhů i s anketou pro občany města.

    Všechna dosavadní ztvárnění Ing. Pernera vycházela z jediného známého obrazu. Jako třeba 
    na vitráži pardubické staniční bodovy © PhDr. Zbyněk Zlinský 

    V anketě mohli zájemci nejen napsat číslo návrhu, který se jim líbil nejvíce, ale i doplnit své hodnocení poznámkami. K anketě pak měla přihlédnout odborná komise, která soutěžní návrhy vyhodnotila a výsledky pak předložila radě města, která měla rozhodnout do konce listopadu 2009. Téměř celý prosinec však místní média mlčela, jako by se nad soutěží zavřela voda. Až 23. prosince 2009 přišla zpráva, že rada města po dlouhém a přetěžkém rozhodování zvolila jako vítězný návrh, sochu číslo 1. Návrh připravil Ing. Jaromír Gargulák z Brna a rada města rozhodla o uzavření smlouvy o dílo na jeho sochu v hodnotě 2 milionů korun. Socha bude stát v dolní části náměstí uprostřed kruhové křižovatky a s podstavcem bude měřit okolo 4,3 metru. Koncepce celé sochy je provedena tzv. modernou.

    Vyhlášení výsledků soutěže a vybrání sochy bylo ponecháno až těsně před Vánoci, jako by v tom byl úmysl, že si toho veřejnost příliš nevšimne, protože je zaměstnána předvánočním shonem. Přesto se však na místním internetovém fóru Českotřebovského zpravodaje objevily různé názory, většinou odsuzující výběr zrovna této sochy, popřípadě, že město vůbec vyhazuje 2 miliony za sochu, když je ve městě mnoho palčivějších problémů, které nutně potřebují finanční podporu. Výsledky ankety, kde se mohli vyjádřit občané města, již zveřejněny nebyly, jen v lednovém čísle Českotřebovského zpravodaje byla mlhavá zpráva, že komise se rozhodovala též podle ankety, kde bylo „hodnocení asi přibližně v poměru 50 na 50“ mezi vítěznou sochou a návrhem č. 2.

    Tato netransparentnost soutěže zadává možnost různým spekulacím o provázanosti některého z členů na vítěze soutěže, popřípadě k jinému ovlivňování. Nezveřejnění ankety je pak hrubé přehlížení zástupců města k hlasům svých občanů. Také číselné srovnání jednotlivých soutěžních exponátů vyvolává domněnku, že o soutěži bylo rozhodnuto již před zahájením výstavy a ankety a že si radnice udělala ze svých občanů, velmi kulantně řečeno, srandu. Také šeptanda, která se šířila po městě v prosinci 2009, že jednotliví členové výběrové komise vědí výsledky, ale nesmí nic říci, není zrovna košer.

    Mě osobně se tato socha nelíbí, hlavně proto, že má nést jméno Jana Pernera. Takovéto ztvárnění je hlubokou urážkou a zesměšněním této osobnosti. Nemám nic proti moderně, ale myslím si, že pro ztvárnění historické postavy se moderna absolutně nehodí. Proto jsem zásadně proti tomu, aby tato socha byla spojována nadále se jménem Jana Pernera. Odborníci tvrdí, že v tomto případě se nejedná o sochu, ale o plastiku. Její vzhled nakonec může představovat prakticky každého, může to být třeba také socha na památku současného starosty (nosí brýle, je hubený), může ztotožňovat také i mě (nosím brýle na čtení), jen pan sochař by musel přidat více bronzu na postavě a tím by ale byla socha ještě dražší.

    Je ke škodě věci, že ve výběrové komisi nezasedl nějaký renomovaný železniční historik a také zástupce Nadace Jana Pernera, zvláště, když nejméně jeden z členů představenstva nadace je občanem města Česká Třebová. Možná právě tito lidé v komisi chyběli, aby ostatním vysvětlili, že vítězný návrh není to, co by nutně mělo být spojeno s osobností Jana Pernera. Plastika v tomto pojetí by měla nést takový název, který neurazí, a pak by mohla být akceptovatelná. Mám také návrh, aby se plastika jmenovala „Pocta neznámému železničáři“.

    O soše, v tomto případě plastice, bylo tedy rozhodnuto, občané města i návštěvníci si budou muset zvyknout na to, že zde bude stát dlouhá léta, možná i několik století. V případě, že nebude spojována se jménem Jana Pernera, může náměstí i nadále zůstat Bezručovo, alespoň ušetří město další finanční prostředky na změnu tabulí, plánů a adres. Ušetří také firmy, zvláště České dráhy, ČD Cargo a Česká pošta na změně adres, razítek a hlaviček                                                                                     Pavel Stejskal