Zemřel Jiří VONDRA                                                              

Dne 7. února 2010 zemřel ve svých 75 letech jeden z našich nejlepších brankářů slavné éry českotřebovského fotbalu šedesátých let  minulého století. Jirka byl dlouholetým úspěšným brankářem, vždy na svém místě, aby přinesl radost svým spoluhráčům a divákům. Ve svém tréninkovém procesu byl svědomitý s maximální snahou povýšit svou kvalitu, což se mu dařilo. Svou činnost vykonával v nejúspěšnějším období v českotřebovském divizním a druholigovém fotbalu. V našem městě byl stálým zaměstnancem Československé armády. V roce 1962 byl také založen fotbalový oddíl Dukla Česká Třebová, v kterém pak působil jako úspěšný trenér. Pod jeho vedením se Dukla Česká Třebová propracovala  z okresní soutěže až do krajského přeboru a zaznamenala také další úspěchy  v armádních soutěžích. Pak však přišla okupace a do České Třebové se nastěhovala sovětská posádka.  zdejší vojenský útvar se proto v roce 1969 přemístil do Přelouče, kde však již tak velké úspěchy nebyly. I zde pak ještě Jiří Vondra nadále vykonával svou funkci. Po ukončení své činnosti se vrátil do České Třebové. Až do současné doby byl stálým divákem při sledování mládežnických a dospělých zápasů. Nesmazatelně se zapsal do historie našeho fotbalu s a to nejen svou výkonností, ale také svým odpovědným přístupem k zápasům. Poslední rozloučení s Jiřím Vondrou se koná 17. února v 11 hodin v obřadní síni českotřebovského krematoria.
Čest jeho památce!                                                                           VD

 

Vzpomínka Jiřího Vondry  na své působení v českotřebovském fotbale               

Při vzpomínání na naši éru fotbalového působení, tj. léta padesátá, chci krátce připomenout dvě jména, která si zaslouží aby byla při této příležitosti zmíněna. Jedná se o Stanislava Tučka a Františka Sedláčka.
První z nich byl naším trenérem od žáků až po starší dorostence a dosáhl s námi v rámci pardubického kraje velmi dobrých sportovních výsledků. Dnes na něho vzpomínám především jako výtečného pedagoga a vychovatele. Ačkoliv pracoval jako zámečník v Dílnách ČSD, jako trenér byl velmi zásadový při naší výchově. Nestrpěl na příklad vulgární vyjadřování vůči komukoliv – spoluhráčům, soupeřům a divákům. Naučil nás respektu k rozhodčím, ale i ke starším hráčům. Některým z nejstarších jsme vykali i v době, kdy jsme byli jejich spoluhráči. Prokázané lhaní znamenalo ztrátu místa v mužstvu. Mnozí naši rodiče netušili, jaký pozitivní vliv měl na úroveň naší společenské etiky Standa Tuček.
Když vidíme a posloucháme dění na našich fotbalových hřištích v současné době, nezdá se, že v rolích trenérů a dalších funkcionářů působí mnoho pedagogů a vychovatelů Tučkova „střihu“.
Funkcionářské působení Františka Sedláčka je spojeno s nejúspěšnějším obdobím českotřebovské kopané, tj. druhou polovinou padesátých let. Bylo to období, kdy žádný nadšenec-funkcionář nemohl očekávat finanční nebo jiné materiální zhodnocení své práce. Naopak v případě pana Sedláčka nešlo jen o čas, který věnoval řešení problémů kolem kopané, ale často i různé nadstandardní výpomoci poskytované na příklad novým hráčům. U všech problémů vždy se v nějaké formě myšlenky, nápadu, ale i realizace účastnil František. Myslím si, že většina lidí, se kterými přišel a přichází do styku, ho má „lidsky“ ráda, snad až na některé sparťany, kteří mu nemohou zapomenout jeho lásku ke Slavii.
Fotbalu přeji a to nejenom tomu třebovskému, aby se k němu vrátily mnohé z těch myšlenek, o kterých jsem se zmínil, poněvadž by to určitě tomuto sportu pomohlo.                                                                                                                
                                                                                                   Z knihy 100 let českotřebovského fotbalu 1908 - 2008