V neděli podvečer  se opět po delší době opět otevřela Galerie JeštěR  Karla Šillera, tentokrát  již bez jejího majitele, který však jistě pozoroval zdejší dění někde  shora. Myslím, že měl velkou radost, že jeho práce na vytvoření galerie nebyla zbytečná a že šance na to, aby tato galerie žila svým životem i nadále stále existuje.  Myslím, že musel mít radost i ze zvoleného tématu, protože "Dáblova bible" = Codex Gigas je právě to co se sem velmi dobře hodilo a s čím Karel Šiller jistě velmi rád souhlasil. Je třeba poděkovat Městskému muzeu,  které se o získání tak významné výstavy podílelo. Pokud to rozpočet dovolí, tak by zde mohly být i další výstavy, držme palce.

Codex Gigas je rozměrná kniha ("největší rukopisná kniha světa") s hmotností 75 kilogramů, která měří 900 x 505 mm. Byla napsána s velkou pravděpodobností v první třetině 13. století zhruba ve stejné době, kdy byla v České Třebové postavena románská rotunda sv. Kateřiny v dnes již neexistujícím benediktinském klášteře v Podlažicích u Chrudimi, tedy relativně ne příliš daleko. Ve středověku byla kniha přirovnávána k sedmi divům světa.  Není jasné, jak dlouho tento významný rukopis vznikla ani to, k jakému účelu měl tak obsáhlý pergamenový rukopis sloužit. odhaduje se, že při velmi intenzivní práci mohl rukopis vzniknout už za tři roky, pravděpodobnější je, že práce trvaly více let. Rukopis měl   bohatý další osud. Byl vykoupen cesterciánům do Sedlce u Kutné Hory a odtud pak dále do břevnovského benediktinského kláštera, aby Benediktíni o uznávaný skvost nepřišli.  Kniha se dále nacházela v Broumově a v době Rudolfa II. v Praze. potom se  v době třicetileté války se pak dostala do Švédska, kde je vlastně dodnes. 

Co rukopis obsahuje? Kniha začíná záznamem tří abeced: hebrejskou, řeckou a latinské. Později ve 14. století je ještě připsána hlaholice a cyrilice. Všechny tyto abecedy měly v rámci encyklopedického pojetí knihy psané latinkou, funkci didaktickou. Kniha je psána latinsky a obsahuje 14 textů různého charakteru. Vlastní text začíná Biblí - Starým zákonem a za ním následují texty různého obsahu. Jedním z nich je tzv. Penitenciál - příručka pro kněze, obsahující seznam hříchů a příslušné způsoby pokání. A právě zde, na straně 290, se nachází největší pozoruhodnost - je tu vyobrazena skoro půlmetrová barevná postava čerta. Dalších několik stránek je temných jak svým vzhledem, tak i obsahem. Obsahují magické zaklínací lékařské formule k zahánění padoucí nemoci, zimnice či k vypátrání zloděje. Po této kapitole následuje nejcennější dokument - Kronika česká (Chronica Bohemorum), sepsaná děkanem pražské kapituly Kosmasem (1045-1125). Tento opis patří k nejstarším a nejlepším. Na úplný závěr je vypsán přehled dnů, na které v průběhu dalších let připadnou Velikonoce. Fascinující je jednota knihy, soulad písma a iniciál, harmonie celkové kompozice a jednotlivých detailů. Vše nasvědčuje tomu, že byla životním dílem jedné osoby: buď byla skutečně výtvorem Velkého písaře, génia - anebo zaprodance, ďáblova spomocníka, jak praví legenda. Přestože je existence knihy spojena se satanskou legendou, podle níž dostala i lidový název Ďáblova bible, a samotný obraz čerta je její nedílnou součástí a v podstatě knihu proslavil ještě více, středověkými církevními kruhy a posléze inkvizicí nebyla nikdy zatracena ani zničena. Naopak, vždy se těšila velkému zájmu učenců a odborníků. Všechny texty kodexu jsou dodnes čitelné. Pro velikost a váhu (75 kg) ji číst či prohlížet není jednoduché - kdo chce v kodexu číst musí na něm polovinou těla ležet.
 
Ďáblovo dílo Existence knihy je spojena s legendou o ďáblovi, podle níž dostala i lidový název Ďáblova bible a samotný obraz čerta je její nedílnou součástí. Pověst vypráví o mnichovi, který kdysi žil na východě Českého království, v podlažickém klášteře, a za svůj hříšný skutek byl odsouzen k zazdění za živa. Aby se vyhnul trestu, nabídl, že za jedinou noc napíše největší knihu, jakou kdy svět viděl. Již o půlnoci ale zjistil, že to nestihne. Povolal si tedy na pomoc ďábla. Pověst říká, že podobiznu ďábla zakreslil mnich do knihy z vděčnosti. Přestože však unikl trestu, život se mu změnil v peklo. I přes satanskou legendu nebylo dílo nikdy zatraceno inkvizicí, ale naopak se stalo středem zájmu učenců i milovníků umění a kuriozit.
 
Ďáblova bible je nyní ve vlastnictví Národní knihovny Švédska a byla před nedávnem do České republiky zapůjčena a byla ke shlédnutí pouze omezenou dobu v trezorové místnosti v Praze jen omezenému počtu návštěvníků  V České Třebové máme nyní do konce měsíce února ke shlédnuté kopii Ďáblovy kroniky, která je s originálem shodná svými rozměry a v podstatě i hmotností (je o tři kilogramy těžší). Se svolením majitele byla ovšem digitalizována a uvolněna jen část z 612 stran této knihy, asi jedna třetina. Kopie byla připravena před nedávnem pro olomoucký veletrh Libri, jako hlavní exponát, který měl zajistit návštěvnost tohoto veletrhu.  Kopie má stejný počet stran jako originál, některé jsou však prázdné neokopírované,  stránek s digitalizovaným obsahem je asi jedna třetina, jsou zařazena na správných stranách. nejsou z pergamenu, ale ze speciálního silného papíru. Vazbu knihy zjistilo žamberecká firma pana Jiřího Fogla a to ve vynikající kvalitě. Práce na vazbě činily podle vyjádření Jiřího Fogla na vernisáži na tři sta hodin. Na výrobu desek byla použita hovězí kůže dovezená z Polska o rozměrech 1,2 krát 1,4 metru.
 
Unikátní dílo můžete obdivovat v Galerii JeštěR do 28. února denně mimo pondělí od 9 do 12 a od 14 do 17 hodin.
V programu vernisáže vystoupily vynikající kytaristky z Brandýsa nad Orlicí, žákyně ZUŠ z Ústí nad Orlicí, po úvodním slově ředitelky muzea Mgr. Jany Voleské a výkladu vzniku a původu a myšlenkách bible Mgr.Miloše Kolovratníka, hovořil o práci na přípravě předkládané kopie  knihvazač Jiří Fogl, který se ještě jednou do České Třebové vrátí na besedu, která se v Galerii JeštěR uskuteční  ve středu 17. února od 17 hodin.  Vernisáže vzácné unikátní práce se zúčastnil také akademický sochař Olbraum Zoubek z Litomyšle s manželkou a dcerou, velmi živě se zajímal o předkládanou kopii, o její obsah i zpracování kopie, která je s originálem identická a  může být lépe prezentována po stránce jejího unikátního obsahu.