Ústeckoorlické
muzeum slaví 20 let od svého znovuzaložení |
K výročí ústeckoorlického muzea vyšel v Orlickém deníku obsáhlý rozhovor Jana Pokorného s ředitelkou Jarmilou Süsserovou. Při jeho čtení člověk mnoho pochopí. Třeba to, že zřizování a provozování muzea v městském měřítku, tedy udržování regionálních tradic nebylo v letech panství komunistů vůbec jednoduché. Také lze ukázat, že osudy našeho českotřebovského a ústeckoorlického muzea se v něčem i podobají. Začneme-li od současnosti, tak je třeba opravdu smeknout a konstatovat, že se ústeckoorlické Městské muzeum se v dobré formě dožilo dvaceti let a navíc se může pochlubit skutečně vynikajícími historickými prostory na vynikajícím místě města, které můžeme jen závidět. Tyto prostory jsou ale navíc skutečně velmi dobře využity. Začneme-li zase z druhého konce, tak se musíme vrátit do roku 1908, kdy bylo 12. dubna založeno původní městské muzeum jako odbor muzejní městské rady a byla mu vyčleněna místnost ve druhém poschodí Občanské záložny. V té době jsme už měli u nás v České Třebové muzeum díky Janu Tykačovi (umístěné tehdy v budově dnešní radnice) právě dvacetileté, tradice našeho muzea je tedy delší. Dne 20. října 1919 byly muzejní sbírky v Ústí nad Orlicí přestěhovány do Klementina (čp.1 manželů Barcalových). Ještě téhož roku se ústecké muzeum stalo členem Svazu československých muzeí. Dům, nazvaný po předčasně zemřelém synovi Barcalových Klementinum, byl slavnostně otevřen a předán veřejnosti dne 4.6.1922. Muzeum bylo otevřeno pro veřejnost o svatodušních a velikonočních svátcích, prvního května a 28. října. Muzejní sbírky se rozmnožily natolik, že bylo nutné přemístit muzeum do jiných prostor. Pro tyto účely byla vytipována budova radnice, která se přestěhovala do jiných prostor. Původní radnice byla adaptována stavitelem Bartošem pod dohledem architekta Sokola, v roce 1931 byla dokončena a 12. května t. r. bylo muzeum otevřeno. V tomto vrcholném období byly otevřeny další instalované síně včetně přednáškového sálu a městské obrazárny. V roce 1939 německá okupační moc odvezla ze sbírek muzea všechny legionářské památky do Pardubic, zbylé sbírky pak do městské obrazárny, na půdu radnice a zpět do Barcalova domu (Klementina). Z Barcalova domu však musely být znovu vystěhovány taktéž do půdních prostor radnice, neboť v čp. 1 byl v roce 1942 zřízen zásobovací úřad.V tomto roce byly německými policisty odvezeny také nejstarší zbraně Po válce se problematika muzea neřešila, záznamy o muzeu z těchto let jsou velice kusé. V roce 1950 se o něm hovoří ve spojitosti s oslavami 700 let města. V roce 1952 předán veškerý písemný materiál a knihovna okresnímu archívu. Teprve v roce 1959 byla svolána schůze muzejního kroužku při Osvětové besedě a Okresní vlastivědné komisi za účelem obnovení muzea, které bylo otevřeno 1.5.1959 v adaptované budově čp. 376 (Pindulka). Léta 1964 - 1966 však znamenají pro ústecké muzeum likvidaci v plném rozsahu. Představitelé města nejeví, na rozdíl od občanů, zájem o sbírky, které se rozdělují do muzeí ve Vysokém Mýtě, v Pardubicích, případně jsou ponechány svému osudu na půdě Osvětového domu, řada z nich je nabídnuta starožitníkům a také fyzicky likvidována. Zbytek je uložen do uzamykatelného depozitáře na radnici V koncepci muzeí z roku
1970 zcela chybí přiřazení sběratelské lokality Ústí nad Orlicí některému ze
stávajících muzeí. Sice se vyskytují tendence o oživení muzejní činnosti,
ale vzhledem k úsilí nepředimenzovat muzejní síť vzniká v roce 1971 v
secesní Hernychově vile pouze Památník revolučních tradic, jako oddělení
nejnovějších dějin Okresního muzea ve Vysokém Mýtě. Po 17 letech, tedy
v druhé polovině 80. let toto oddělení začíná plnit také úlohu
městského muzea a může přijímat i trojrozměrný materiál se vztahem k městu.
Po změně režimu ovšem Památník revolučních tradic končí a Městské muzeum v
Ústí nad Orlicí bylo de facto znovu obnoveno (po 35 letech) dne 1.4.1990 a
jeho zřizovatelem se stalo Město Ústí nad Orlicí. Jako jeho sídlo byla
vybrána "Brožkova vila", budova čp. 932 na ulici Československé armády
v zatáčce pod nemocnicí, nyní tak řečené "největší ruině v Ústí". Po
statických problémech budovy musely být po třech letech výstavní prostory
omezeny a později zrušeny. Začaly se hledat nové prostory pro muzeum. Do devadesátých let
se zachoval depozitář obrazů a sbírky v muzeích ve Vysokém Mýtě a v
Pardubicích, některé z nich má ústecké muzeum v rámci výpůjčky. Z
předchozích expozic přešlo na muzeum asi 13 000 sbírkových předmětů, většinou
papírové papíry a fotky, pár rozměrnějších předmětů, např. tkalcovský
stav a částečně zachovaný depozitář obrazů. Vše ostatní se každoročně
nakupuje a mnoho předmětů poskytli muzeu dárci. U některých byla
zpočátku nedůvěra.... V muzeu pracovaly z počátku dvě ženy a tři
důchodci. V roce 2000 bylo jasné, že zřizovatel, tedy Město Ústí nad Orlicí do objektu nemůže vložit žádné
prostředky, tím pádem se ukázalo, že technický stav je neudržitelný. My jsme
sháněli prostory víc let, tipů bylo několik, ale nikdy to nevyšlo.
Část depozitářů získalo ústeckoorlické muzeum také v suterénních prostorách
Kulturního domu, kde předtím sídlila tiskárna Grantis. Počítalo se např. s
prostory v zakoupené budově Komerční banky na Mírové,m náměstí, kterou
nakonec město Ústí n.O. směnilo za Hernychovu vilu, která se začala, zcela
ovšem nelogicky k historickým paralelám měnit dle projektu na "Centrum česko-polského příhraničí".
Jeho náplň je je podobná muzeu, možná se muzeum tak trochu
přizpůsobilo, ale bylo to ku prospěchu věci. Ředitelka Jarmila Süsserová podle rozhovoru v orlickém deníku požádala městskou radu
o sloučení s uvažovanou institucí s tím, že by muzeum bylo schopné schopni zajistit
uvažovanou činnost a předložila budoucí koncepci. To bylo v roce 2006.
Podle současné činnosti muzea je třeba napsat, že to byla dobrá volba,
můžeme se o tom přesvědčovat na pestré škále různých třeba i částečně se
překrývajících výstav, do Hernychovy vily je vždy za čím zajít a to vlastně
po celý rok. Třeba nyní je zde výstava "99 důvodů ke smíchu", což jsou vtipy Vládi Točíka ze Sloupnice,
vedle je expozice Slavné vily Pardubického kraje, kterou jsme mohli
vidět i u nás v České Třebové, Dále je zde výstava železničních
modelů, kterou zajišťuje pan Dvořák. a navíc je zde výstava
připomínající letošní výročí 725 let od první písemné
zmínky o městě Ústí nad Orlicí.
(mm) |