-
„Závody? Větší radost prožívám při
tréninku,“ říká Vladimír Vaněk
-
Oslava padesátky na bruslích
-
-
První čtvrtstoletí svého života prožil v České Třebové, druhé
v Hradci Králové. Vystudoval žurnalistiku na Fakultě sociálních věd
Univerzity Karlovy, řadu let pracoval jako sportovní novinář. V mládí byl
výborným atletem, běžcem na středních tratích. Sport poznal nejen z této
stránky, ale také jako pořadatel a manažer významných akcí. Sport hraje
v životě čerstvého padesátníka Vladimíra VAŇKA velmi důležitou
roli.
(na fotografii Vladimír Vaněk na
tenisovém turnaji Rieter cup společně s hokejovým reprezentantem
Tomášem Rolinkem)
- V neděli 9. května se v České Třebové podruhé uskuteční závod
horských kol, těšíte se?
- „Hodně a pevně doufám, že nám bude přát počasí. Věřím, že jsme vybrali
zajímavý okruh, i když je pochopitelně náročný. Borci, kteří jezdí a
závodí na horských kolech, nejsou žádní rozmazlenci. Každému, kdo o sobě
pochybuje, jestli závod zvládne, připomínám, že neměří síly s Jaroslavem
Kulhavým, ale hlavně sám se sebou, případně se svými kamarády.“
-
- Zdálo se, že se v našem městě spíše zabydlí mezinárodní šachový
turnaj RC Sport Open. Proč dostal přednost cyklomaraton? „Pořádání
poměrně velkorysého šachového turnaje bylo ekonomicky náročné, kýžený
efekt to nepřineslo. V České Třebové sice hrálo kolem 150 šachistů
z jedenácti zemí, ale ti prožili týden na sále místní střední školy. O
turnaji referovala Česká televize a další média, ve městě však příliš
cítit nebyl. Když mi bývalý společník oznámil, že turnaj dále nepodpoří,
bylo rozhodnuto. Závod na horských kolech jsem měl v hlavě delší dobu.
Myslím, že to byla správná myšlenka.“
-
- Měl jste nějaké zkušenosti s pořádáním cyklistických závodů?
„Ano. V letech 1991 a 1992 jsem se z pozice předsedy oddílu cyklistiky
Sportovního klubu policie Hradec Králové podílel na organizaci mistrovství
ČSFR na silnici. Tehdy se obou šampionátů, které se uskutečnily v Hradci
Králové a v Hořicích, zúčastnila absolutní česká a slovenská špička. Možná
tomu nebudete věřit, ale na hořickém motocyklovém okruhu, kde se jel závod
jednotlivců, sledovalo závod okolo pěti tisíc diváků.“
-
- Od roku 1997 působíte v roli ředitele tenisového mistrovství České
republiky mužů a žen, které se hraje v Ústí nad Orlicí. Má Rieter Cup
nějaká svá specifika? „První, co mne napadne, je fakt, že se šampionát
hraje celý týden a je zcela závislý na počasí. Pamatuji se, že pouze
jedinkrát nám za těch čtrnáct let v průběhu turnaje ani jeden den
nezapršelo. Rieter Cup má pevný termín. Hraje se vždy na začátku letních
prázdnin, kdy nás takřka s železnou pravidelností trápí deště a přeháňky.
Jinak je to zajímavá sportovní a společenská akce.“
-
- Která má ovšem také své kritiky, kteří úroveň domácího mistrovství
snižují, protože na něm prý nehrají ti nejlepší.
- „A podle nich za to zřejmě může pořadatel. Jestli si někdo myslí, že
například Berdych se Štěpánkem, tenisté světové třídy, budou hrát na
domácím šampionátu, tak by si možná měl dát studenou sprchu. Ano. Jsou
sporty, kde se domácích mistrovství zúčastňuje domácí špička, ale tenis je
v tomto směru dlouhá léta výjimkou. Realita je jasná. Stejně jako to, že
ze současného týmu pro Davisův pohár na Rieter Cupu v minulých letech
startovali Radek Štěpánek, Lukáš Dlouhý a Jan Hájek. Z ženského týmu pro
Fed Cup to platí v případě Petry Kvitové a Lucie Hradecké. Kritika je
hezká věc, ale musí být objektivní. Já tvrdím, že je spíše zázrakem, že se
v tak malém městě, jakým je Ústí nad Orlicí, v letošním roce již
počtrnácté v řadě tenisové mistrovství Česka vůbec uskuteční. Zdůrazňuji
mužů a žen, protože pořádat podobné turnaje v mládežnických kategoriích je
přinejmenším po finanční stránce mnohem jednodušší.“
-
- Proslýchá se, že letošní Rieter Cup bude tím posledním… „Možné
je všechno, uvidíme. Rozhodující slovo bude mít generální ředitel
společnosti Rieter CZ ing. Jan Lustyk, který turnaj v polovině
devadesátých let vymyslel a celou dobu podporoval.“
-
- Pojďme si něco říct k vašemu sportování. Největší úspěchy jste měl
na atletické dráze, málokdo možná ví, že jste začínal jako fotbalista
českotřebovské Lokomotivy. „To je tak dávno, že se tomu ani
nedivím. Jako žák jsem hrál pod trenéry Grundem a Janebou, na celostátním
turnaji v Přelouči jsme vybojovali osmé místo. Fotbalistou jsem byl do
sedmnácti, pak jsem dal přednost atletice.“
-
- Co bylo pro tento „přestup“ rozhodující? „Asi to, že jsem
běžecké závody vyhrával už na pionýrských táborech, na základní škole.
Výborné podmínky ke sportování jsem měl na bývalém středním odborném
učilišti železničním na Skalce, které jsem reprezentoval v atletice, běhu
na lyžích a ve fotbale. Tady odtud byl jen krůček do atletického oddílu
v sousedním Ústí nad Orlicí a později na vojnu, do bývalé Rudé hvězdy
Praha.“
-
- Proč jste se závodní atletikou skončil v pouhých pětadvaceti
letech? „Měl jsem rodinu, nečekaně mi zemřel otec, do toho jsem začal
při zaměstnání studovat vysokou školu. Bylo toho najednou moc, takže jsem
si dal pauzu.“
-
- Ta byla poměrně dlouhá. Jestli počítám dobře, trvala šestnáct let.
Jako atletický veterán jste začal sbírat medaile až v roce 2001.
„Tehdy mne k tomu vyhecoval dlouholetý kamarád, bývalý československý
rekordman na maratonské trati Miroslav Krsek. Jel jsem s ním poprvé na
halový šampionát, závodil jsem jen do roku 2003. Za tu dobu jsem byl
čtyřikrát mistrem Česka v běhu na 800 metrů, třikrát jsem skončil druhý na
400 metrů. Musím přiznat, že mne to příliš neuspokojovalo. Přestal jsem
jezdit po závodech, protože jsem zjistil, že to pro mne není důležité.
Větší radost prožívám při tréninku.“
-
- Právě Miroslava Krska jste vloni trenérsky připravoval na světové
hry veteránů v Austrálii, odkud přivezl domů tři medaile. To vás bavilo?
„Známe se někdy od roku 1984, co by člověk pro kamaráda neudělal
(smích). Mirek se věnuje duatlonu a dlouhým běhům, jenže v Sydney se
závodilo na dráze. Tři měsíce jsme trénovali na dráze v Ústí nad Orlicí,
byl to takový náš společný návrat do mladých atletických let. Pouze s tím
rozdílem, že jsme vloni byli na ústeckém stadionu většinou úplně sami.
V sedmdesátých a osmdesátých letech tam nebylo k hnutí, na běžecké dráze a
na pilinovce to bylo chvílemi málem o život. Asi nejsou lidi, přesněji
atleti.“
-
- Jak často sportujete v současnosti? „Pětkrát až šestkrát
týdně. Běh a kolo, v zimě běh na lyžích. V posledních dvou letech brusle,
tenhle sport jsem měl potkat podstatně dřív. Škoda.“
-
- Jak to myslíte? „Strašně mne to chytlo a myslím, že mi to
docela jde. V létě 2008 jsem se na brusle postavil poprvé a měl trochu
problémy s rovnováhou, nicméně do konce roku jsem stihl najet 2 000
kilometrů. Vloni jsem od března do října najezdil na bruslích 3 630
kilometrů. Absolutně na nich, jak se říká, ulítávám. Postupně jsem si
kupoval lepší a lepší brusle, je to pro mne svým způsobem droga. Strašně
jsem se těšil na letošní bruslařskou sezonu, ale dlouhá zima ji
zkomplikovala a oddálila.“
-
- Předpokládám, že jste na orlickoústeckých cyklostezkách jako doma.
„Jak se to vezme. Necelých sedmdesát procent z uvedeného počtu
kilometrů jsem najezdil v Hradci Králové, zbytek na trase Ústí nad Orlicí
– Letohrad. O místní cyklostezce řeknu jednu větu: výborný nápad, průměrná
realizace, nedostatečná údržba. Pro cyklisty je bezpečná kdykoliv, pro
bruslaře to neplatí. Letos jsem několikrát trénoval pouze v její
závěrečném, 1 300 metrů dlouhém úseku před Letohradem, který jsem si vždy
pečlivě zametl. Řeknu vám jednu věc. Během hodinového tréninku jsem na
tomto úseku cyklostezky najezdil pětadvacet kilometrů, ale také na něm
potkal čtyři auta. Vloni jsem do Ústí pozval kolegu, který mi nic neřekl a
vzal s sebou dva kamarády ze zahraničí. Netušil jsem, že cyklostezka bude
v některých úsecích zaneřáděná hlínou, pískem a drobným kamením, viditelné
byly stopy od pneumatik. Oba cizinci nevěřícně kroutili hlavami a já
myslel, že se hanbou propadnu. Když mi kolega po několika týdnech opět
zavolal, vzal jsem ho na brusle do Orlických hor. Bylo to skvělé, ale
běžným bruslařům jízdu na silnici nedoporučuji.“
-
- V posledních letech se v České Třebové objevujete stále častěji. Co
říkáte místním sportovištím a také tomu, jak město mění tvář?
„Jako fotbalisté jsme měli kolena sedřená od škváry, kluci mají v areálu
dvě travnaté plochy, nové šatny, tribunu. Krásné hřiště vyrostlo u
červenky, základní školy Habrmanova, kde jsme my hrávali fotbal na
asfaltu. Je tady sjezdovka a lanový park, nový zimní stadion, plavecký
bazén, pilinovka na Horách. Překrásné okolí, třeba pro cyklistické
vyjížďky. Město vybudovalo kulturní dům a opravilo Malou scénu, obrovskou
investicí je dopravní terminál. Objektivní člověk vidí, že se toho v České
Třebové udělalo a k lepšímu změnilo opravdu hodně. Hradec Králové je
krásné město, ale mne to stále více táhne tam, kde jsem vyrůstal.
V nedalekém Knapovci, kam jsem jako dítě jezdil k babičkám na prázdniny,
se mi podařilo dokončit rekonstrukci rodinného domu. Z toho mám momentálně
asi největší radost.“
-
- Závěrem se zeptám, jak oslavíte padesátku? „Nic
dramatického to nebude, týden před cyklomaratonem nemám na oslavu
myšlenky. Možná si dám padesátku na bruslích, ale bůhví kde.“ (smích)
-
- Hovořil: MILAN MIKOLECKÝ
-
-
-
Osobní atletické rekordy:
400 m: 50,1
500 m: 1:05,3
600 m: 1:19,1
800 m: 1:51,81
1 000 m: 2.26,0
1 500 m: 3:52,49
-
-
|