MILAN MICHALSKI - 65 LET                                             Pro lidstvo naší planety je 1. květen Svátkem práce.Pro Milana Michalského je to ovšem den, kdy spatřil světlo světa a to před pětašedesáti léty. Snad je v tom i určitá symbolika, snad mu sudičky daly do vínku pracovitost, cílevědomost a organizační schopnosti,  a také zcela jistě ho obdařily láskou k přírodě. A tak se stalo, že Milan Michalski našel své místo v životě jako učitel přírodopisu a chemie na základní škole a toto povolání vykonával více jak 40 let. Už od dětství ho fascinuje neživá příroda, především mineralogie a paleontologie. Ty to své největší koníčky dokázal spojit se svou profesí a zájem o nárosty a zkameněliny "vtloukal" (v přeneseném slova smyslu, nikoliv geologickým kladívkem) do hlav svých žáků. Vychoval tak řadu svých následovníků. Mnohokrát uplatnil i své organizační schopnosti a výsledkem je celá řada tematických zájezdů a exkurzí po celé ČR i do zahraničí. V roce 2001 vznikl jeho zásluhou Mineralogický  klub česká Třebová. Do tohoto občanského sdružení přenesl Milan Michalski své odborné aktivity. Každoročně ve spolupráci e Ekocentrem Podorlicko a Zlatá Studánka organizuje Mineralogickou olympiádu pro žáky a studenty středních škol, snad jedinou svého druhu v celé České republice. Podílí se na přednáškové a exkurzní činnosti, popularizuje ji prostřednictvím článků v novinách a časopisech. I po odchodu do důchodu je Milan Michalaki věrný svým aktivitám, ke kterým patří (kromě výše zmíněných) i cestování a fotografování. A právě fotografování v posledních několika letech jako správný patriot povýšil na jakousi službu rodnému městu. Zhotovuje fotodokumentaci z různých společenských, kulturních a sportovních akcí pro potřeby Městského úřadu i pro veřejnost. Ze stejných důvodů spolupracuje i s Městským muzeem. Má tak možnost setkávat se se zajímavými osobnostmi. Během let si z těchto setkání tvoří unikátní kroniku, kterou stále doplňuje. Zatímco mnozí lidé si život prošustrují, Milan Michalski ho větším dílem "prošutroval", neboli jeho láska k nerostům (tedy "šutrům") se stala celoživotní vášní.A to je dobře, nebol vše, co o neživé přírodě ví, předával vždy nezištně dalším a především mládeži. A za to mu patří velké uznání a dík. Milý příteli!  K Tvému jubileu Ti přeji vše nejlepší, pevné zdraví a hlavně ruce, abys mohl ještě dlouhá léta mlátit geologickým kladívkem do hornin všeho druhu, prstem mačkat spoušť fotoaparátu a všemi deseti zhmotňovat své postřehy a zážitky v tisku.                                                                                                                                                                                 Jiří Musílek