Denní stacionář při Domě pokojného stáří (DPS) sv. Kryštofa v Ústí nad Orlicí – Kerharticích                 Oblastní charita Ústí nad Orlicí nabízí občanům službu Denního stacionáře. Tato služba je určena částečně soběstačným seniorům a tělesně postiženým od 27 let věku. Denní stacionář zahájil svoji činnost v květnu 1999, současně se zahájením provozu DPS, který byl vybudován ze zchátralých bytovek po povodni v r. 1997. Kolektiv pracovnic v sociálních službách má na starosti nejen péči a provoz DPS, ale také službu denního stacionáře, která je určena klientům, jenž nemohou žít zcela samostatně, ale rodina se o ně část dne stará v jejich domácím prostředí. Cílem služby je poskytování péče o klienta v době, kdy se o něj nemůže starat rodina, aktivizovat jeho schopnosti a dovednosti, poskytnout rodině jistotu, že jejich blízký nezůstane doma bez pomoci.    Když navštívíte stacionář v DPS sv. Kryštofa v UO, dýchne na vás příjemné prostředí a pohoda. Paní Ludmila Kovářová, která se zde klientům věnuje, se shýbá soustředěně a pozorně ke klientce.  Starší paní má v ruce plyšového pejska, a za sebou větší část života s jeho vítězstvími i prohrami, s radostmi i zraněními. Je vidět, že ty dvě mají mezi sebou moc hezký vztah, založený na respektu a úctě.   O konkrétní náplni dne ve stacionáři nám paní Kovářová říká:   Vedle běžných aktivit jako podávání jídla, dopomoc při chůzi nebo toaletě, udržování čistoty nebo oblékání se každému klientovi věnujeme individuálně, s respektem k fyzickým, psychickým i povahovým vlohám. Snažíme se je motivovat do činnosti, která by jim pomohla zmírnit projevy onemocnění nebo stárnutí. Někdo má rád klid, tak sleduje televizi nebo hrajeme karty, posloucháme hudbu, louskáme ořechy, někdo potřebuje procvičovat paměť a motoriku, psaní, čtení nebo komunikaci, jiný klient může být neklidný, úzkostlivý a hlavní prioritou v kontaktu s ním je utěšovat ho a být blízko něj. Každý den také cvičíme a chodíme ven, i když klient chodí o holi nebo je na vozíku. Pracujeme s keramickou hlínou, textilem, papírem, barvami, nůžkami, čteme knížky, hrajeme si s míčem, děláme si míčkové masáže nebo se učíme pracovat s internetem. Zkrátka, s každým jednáme podle jeho potřeb a možností. Chceme, aby se klienti u nás cítili jako doma…   Kromě denní práce ve stacionáři pracovníci  DPS organizují jednou za dva týdny společná setkání s klienty DPS, která jsou otevřená i ostatní veřejnosti. S jakým ohlasem se setkávají?   Nejčastěji to bývají  rukodělné akce, vzpomínání nad starými fotografiemi a přednášky na různá témata. Někdy lidé přijdou a stačí jim, když se dívají, nechtějí se zapojit do tvoření, protože to je pro ně něco, co nikdy nedělali. Netlačím na lidi, jsem ráda, když přijdou a třeba se jen dívají nebo povídají a já při tom vyrábím… Je pravda, že na tyto akce nechodí nejvíc lidí, ale na druhou stranu dvě naše klientky se díky nim v tvoření doslova našly. Když jsme háčkovali, jednu paní to tak zaujalo, že nám pak uháčkovala plno sněhových vloček na vánoční strom, a když jsme zkoušeli vystřihovat, jedna paní se vypracovala až do velmi jemných detailů, což je v jejím věku úžasné.   Naše služby asi nikdy nebudou z nejrůznějších důvodů masové, ale spíše kapky v moři.   Když ale vidíte, že někdo má radost z vlastního tvoření nebo že máme ve stacionáři spokojené klienty, tak jsme spokojení i my.   Jaké další služby nabízíte a jakým způsobem ji klient hradí?   Pokud rodina nebo někdo blízký nemůže klienta do stacionáře přivézt, nabízíme možnost dopravy i s tím, že člověka vypravíme, ustrojíme, atd. Odpoledne pak můžeme klienta zase odvézt domů. Co se týče placení našich služeb, tak klient platí dopravu a doprovod a pouze přímou péči, tedy dobu, kdy se klientovi individuálně věnujeme, což je podle potřeb cca 1-2 hodiny, nikoliv celou dobu pobytu ve stacionáři.   Jak vás tato práce baví?   Moc. Mohu pracovat s lidmi a to mě naplňuje. A když mi jedna klientka přála hezkou dovolenou,  říkala to tak upřímně a s takovými ohníčky v očích, že mě to ohromně potěšilo. Ačkoliv ta paní už těžko hledá slova, bylo jasné, že to je z celého srdce a že se jí u nás líbí…