Komorní orchestr Jaroslava Kociana posílený o dechovou sekci Filharmonie Hradec Králové vystoupil na závěrečném koncertu Hudebního festivalu Antonína Bennewitze ve velkém sále Kulturního centra s opravdu mimořádným programem. Přednesl krásné skladby a to takovým způsobem, jaký  bude jen velmi těžké někdy v budoucnu překonat. Dirigent Bohuslav Mimra si vytkl opravdu nesnadný úkol: přednést krásnou  moderní a technicky velmi těžko proveditelnou, rytmicky i melodicky náročnou skladbu, Symfonii č.4. Bohuslava Martinů. Tuto skladbu přednesl orchestr ve stejném složení poprvé loni v listopadu v Praze v kostele sv. Šimona a Judy na Národním festivalu neprofesionálních komorních těles organizovaným agenturou ARTAMA. Přednesená skladba spadá do období čtyřicátých let, kdy  nabýval fantazijní prvek v tvorbě Bohuslava Martinů stále větší důležitosti .Symfonie č. 4 byla komponována pro pro americké orchestry. Je pozoruhodná  spontánností, logickým uspořádáním celku, rytmickou svěžestí a silně synkopovanou melodií  a vzácnou harmonickou čistotou. nelze zde nevzpomenout i určitou spojitost s (pozdní) tvorbou  Antoníny Dvořáka. Dirigent Bohuslav Mimra měl při nácviku této supertěžké skladby vše o to těžší, že smyčcová sekce připravovala skladbu dlouhodobě odděleně a při nácviku nemohli mít hráči  žádný komplexní dojem a tedy ani plný pocit uspokojení z toho, že dobře zvládají technicky a rytmicky náročné partie. Pomáhal jen poslech náhrávky. O to větší radost byla z  výsledného vyznění při koncertu. Výkon orchestru a dirigenta byl po zásluze oceněn ovacemi ve stoje. Se svým  vysoce intenzivním prožitkem se po koncertu hlásilo mnoho posluchačů, protože několikrát předčil i veškerá dopředu vysoko nastavená očekávání. Lze  si položit otázku: co dalšího tak krásného ještě dokáže Bohuslav Mimra se svým orchestrem připravit pro českotřebovskou hudební veřejnost?  Současně by na tomto místě stálo za to vyjmenovat všechny dříve provedené "velké" koncerty a společné projekty s pěveckými sbory.   Symfonie č. 4 tam bude nyní patřit na čelné místo. A to nesmíme zapomenout, že to bylo "jen" vyvrcholení večera, protože koncert měl opravdu nabitý program, že by to vyšlo na koncerty dva. Po úvodním Braniborském koncertu J. S. Bacha přišel před přestávkou na řadu výborný Trojkoncert pro klavír, housle a violoncello L. v. Beethovena s vynikajícími sólisty Františkem Malým (klavír), Čeňkem Pavlíkem (housle) a Evženem Rattayem (violoncello), který byl také naplněn  i dalšími sólovými orchestrálními sóly členů orchestru (Miluše Barvínková, Jitka Nováková, Karel Hampl,  Petr Poslušný, Miluše Mimrová).  Je příznačné, že se tento závěrečný koncert  12. ročníku českotřebovského Hudebního festivalu Antonína Bennewitze se termínově   velmi přiblížil  ústeckoorlickému festivalu "Kocianovo Ústí" a ústecké Kocianově houslové soutěž 2010, která má také svůj koncertní program. Na jeho výběru se však zřejmě nepodílí místní korporace, ale vybraný umělecký ředitel Jaroslav Svěcený. Pro Ouš´táky je velkou škodou, že si při této příležitosti nevzpomněli na náš regionálně působící kvalitní orchestr hlásící se právě k Mistru Jaroslavu Kocianovi  a jeho současný vynikající repertoár, který by byl opravdovou "bombou". Třeba i jinak upravený program se závěrečnou symfonií Bohuslava Martinů by jistě v mnohém předčil pozvanou Komorní filharmonii Pardubice.  Komornímu orchestru Jaroslava Kociana bych chtěl  popřát další  krásné koncerty a šťastnou volbu při výběru  budoucího repertoáru. Dojmy, které  mají posluchači pondělního koncertu jsou ve shodě s kladnou uměleckou kritikou prvního uvedení symfonie v Praze a pevně věřím že se ve stejném duchu dočtu o jeho českotřebovském koncertu a nakonec - proč ne - také o celém "našem" českotřebovském hudebním festivalu Antonína Bennewitze i v odborných hudebních časopisech.                        Milan Mikolecký