Českotřebovský deník 180/2010 (19.6.)                                  
Den naděje zaplnil Javorku                                                                                                                     


Bylo zde toho k vidění hodně, především pro děti. Bohatý program vznikl ve spolupráci sdružení Naděje s dalšímu subjekty ve městě, např. DDM Kamarád, MC ROSA, spolupracovala skupina Tartas, městská i státní policie, skautský oddíl vodních sportů, taneční škola Česká Třebová. Misie Brno a další.  Akce se konaly  po celé Javorce,  jezdilo se na kanoích na javoreckém jezírku,  na koníčcích nebo na kočáře, hrály se různé soutěže,  bylo možné se zúčastnit tomboly. Nejvíce živo byla před hlavním pódiem, tedy hudebním pavilonem Antonína Bennewitze, kde hrála hudební skupina Sádroví pstruzi,  děti přišly na pohádku o Babě Jaze a shlédli  vystoupení Taneční školy. Počasí přálo, nebylo vedro, ale ani  zima,  Javorka se stala cílem stovek návštěvníků. Více fotografií ZDE
 
Pokračovaly srazy abituirientů, také zdejšího gymnázia.  A tak se ve městě daly potkat hloučky i cizích návštěvníků města, vyptávajících se na to ajk se dostat k Národnímu domu nebo na Hory.   40 let po své maturitě (Bože už tak dávno) slavila třeba třída pa na Porf. RNDr. Pavla Kováře, dlouholetého děkana Přírodovědecké fakulty UK v Praze.
 
Naše paní učitelka                                                                                                                                   

Paní učitelka Libuše Horáková nás učila ve 4. a 5. tříd. tehdy obecné školy v Nádražní ulici. Bylo to v letech 1946 - 48. Do třídy jsme chodily samé dívky a bylo nás hodně přes třicet, z toho sedm mělo jméno Hana. Učila nás téměř na všechny předměty. Obdivuhodně jsme k ní shlížely, velmi se nám líbila svým vzezřením  i vystupováním.  Byla vždy pěkně upravená, velmi hodná, do školy jsme se vždy těšily. Vzpomínám na hodiny krasopisu, kdy naše písanky byly vzorem pro další třídy.  Měly jsme jí velmi rády, abychom ji potěšily, tak jsme se snažily dobře učit. Vzpomínám i na hodiny čtení, snažila se nás motivovat dobrou výslovností i rychlostí ve čtení, vše sledovala na grafech na nástěnce. Učila nás k lásce k vlasti. V našich letech jsme si neuvědomovaly, co sama v nedávné  válečné době sama musela prožít.. Vzpomínáme na její příkladný vztah k přírodě, na pěkné zážitky ze školního výletu  do  zámku v Náchodě.
byla na nás přísná, měla však svou vrozenou autoritu. Snažila se nás dobře připravit na přechod do měšťanské školy, měla nás jako své vlastní děti. Když jsme se v páté třídě rozcházely, každého z nás políbila s přáním jen všeho dobrého do života. Milovaly jsme ji svou čistou dětskou duší a vzpomínáme na ni s láskou dosud. byla to vzácná žena, prostě naše milovaná paní učitelka.
                                                                                       Za všechny Hany a ostatní spolužačky Hana Kapounová - Venclová.
 
Esperantské děti opět u přátel v Polsku                                                                                                                                    

Esperantské děti z kroužku AMIKECO v České Třebové jely v červnu navštívit své přátele do Rybnka v Polsku. Paní učitelka Teresa připravila pro všechny pestrý program. V pátek polští přátelé čekali na nádraží a vzali děti do svých rodin. Dvě z našich dětí bydlely u Szymona a Kasji, kteří končí šestou třídu a zrovna v pátek se loučili se školou. Na slavnostní loučení naše divenky vzali. Ze školy zaznívala hudba a zpěv, tančilo se na chodbách až do osmé večer.  V sobotu ráno bylo pořádné teplo, ale polské a české esperantské děti neodradilo od výletu k naučné stezce na Bukové hoře /Góra Bucze w Górkach Wielkich/ na úpatí Slezkých Beskyd. Podloží Bukové hory způsobuje, že zde rostou rostliny, které se vyskytují jen v  Alpách. Také zde žijí alpští živočichové. Moc se nám líbilo povídání paní průvodkyně, jenom bahno po předešlých lijácích a komáři nás trápili. Odpoledne si děti užily v Górkach Wielkich jízdy na koni a slyšely, jak se o koníky starat. Odtud nás autobus zavezl do rekreačního střediska Brenny.Tam se děti projížděly po okolí ve voze taženém statnými koni a osvěžovaly se pak v chladné čisté vodě říčky Brenny. / Některé tak důkladně, že byly nuceny se sušit./
Nedělní dopoledne prožily české děti různě, protože byly v polských rodinách - v kostele, v zoo, na koupališti...V 15 hodin jsme vyrazili na prohlídku města. Dětem se líbila obnovená katedrála, vodotrysky a květiny v parcích a hlavně pohled na město z výše obchodního domu. Taky velkolepá oslava k výročí města. Den byl zakončen grilováním, písničkami a hrami na zahradě u domku paní Teresy. Pondělí, poslední den u našich přátel. Prohlédli jsme školu, české a polské děti se navzájem učily esperantské písně a hry. Naše zahrály pohádku. Ještě jsme si pochutnali na dobrém obědě ve školní jídelně a pak už směřujeme na nádraží. Loučíme se a plni dojmů odjíždíme domů.
Horská služba se zabývala i prevencí dětí na horách                                                                                                                  

Pec pod Sněžkou (19. 6. 2010) – O rozpočtu na letošní rok a o výsledcích loňské sezony  jednala ve dnech 17. června a 18. června  2010 správní a dozorčí rada Horské služby ČR v  krkonošském hotelu Horizont. Hovořila  také o aktuálních problémech a stanovila cíle  pro další  období. Uvedl to  hejtman Pardubického kraje Radko Martínek, člen správní rady této obecně prospěšné společnosti. Zasedání se zúčastnil rovněž ministr pro místní rozvoj Rostislav Vondruška.
„Vedle rozpočtu na  rok 2010 jsme se zabývali  také otázkou prevence a výchovy dětí na horách,“ přiblížil hejtman Martínek obsah jednání.  Ocenil, že se horská služba věnuje  osvětě, která  zvyšuje bezpečnost na horách: „Občanská sdružení významně doplňují profesionály, proto si podporu státu i krajů zaslouží.“ Činnost horských záchranářů podporuje Pardubický kraj sedm let. Okrskům horské služby v  Dolní Moravě a Čenkovicích kraj daroval již deset ručních  GPS přístrojů, které zlepšují orientaci záchranářů při pátrání v terénu.  Navigační zařízení umožňuje větší součinnosti se složkami integrovaného záchranného systému a Armádou ČR.   (mag)    Foto Luboš Kozel

Nejhezčí nádraží v republice je v Chocni                                                                                                                                 

Rozhodli o tom lidé hlasující v elektronické anketě. Novorenesanční nádraží, které stojí na hlavním železničním koridoru z Prahy do České Třebové, získalo v letošním ročníku více než 900 hlasů. Lidé podle pořadatelů ocenili zdařilou rekonstrukci výpravní budovy v Chocni, která si i po modernizaci zachovala vzhled z konce 70. let 19. století. V létě je navíc stanice vyzdobena květinami. Choceňské nádraží se už v desítce nejkrásnějších nádraží objevilo loni. Tehdy ale zvítězila železniční stanice v Zahrádkách u České Lípy. Choceňské nádraží je hezky a stylově opravené, schází jen restaurace a větší využití. Vítězné nádraží prošlo před pěti lety opravami, které přišly na 988 milionů korun - ovšem v době, kdy ještě nebylo směšné dělení na ČD a SŽDC, které  nyní opravy nádraží komplikuje. Rychlostní koridor mezi Prahou a Českou Třebovou byl modernizací Chocně dokončen, u Brandýsa nad Orlicí však vlaky musí zpomalovat kvůli zatáčkám na trati, zde rekonstrukce koridoru ještě neproběhla.  mají zde vzniknout dva velké tunely. Úplně klidně by takové krásné nádraží mohlo být i v Ústí nad Orlicí, leč město samo se tomu úporně a nelogicky brání. Spolupracuje s architekty, ale poradit si nechce nechat. Kdyby stejně intenzivně prosazovalo využití a rekonstrukci, už mohlo být dávno rozhodnuto a jasno. Prosazuje absurdní stav, kdy chce vylepšovat na kerhartické straně nějakou přidruženou budovu, která se nemůže historické budově  nikdy vyrovnat, i kdyby si povolal starosta Pešek samotného Pánaboha všech architektů....  (re)