Den naděje
zaplnil Javorku
Bylo zde toho k vidění hodně, především pro děti. Bohatý program
vznikl ve spolupráci sdružení Naděje s dalšímu subjekty ve městě, např.
DDM Kamarád, MC ROSA, spolupracovala skupina Tartas, městská i státní
policie, skautský oddíl vodních sportů, taneční škola Česká Třebová. Misie
Brno a další. Akce se konaly po celé Javorce, jezdilo se
na kanoích na javoreckém jezírku, na koníčcích nebo na kočáře, hrály
se různé soutěže, bylo možné se zúčastnit tomboly. Nejvíce živo byla
před hlavním pódiem, tedy hudebním pavilonem Antonína Bennewitze, kde
hrála hudební skupina Sádroví pstruzi, děti přišly na pohádku o Babě
Jaze a shlédli vystoupení Taneční školy. Počasí přálo, nebylo vedro,
ale ani zima, Javorka se stala cílem stovek návštěvníků.
Více fotografií ZDE
Pokračovaly
srazy abituirientů, také zdejšího gymnázia. A tak se
ve městě daly potkat hloučky i cizích návštěvníků města, vyptávajících se
na to ajk se dostat k Národnímu domu nebo na Hory. 40 let po
své maturitě (Bože už tak dávno) slavila třeba třída pa na Porf. RNDr.
Pavla Kováře, dlouholetého děkana Přírodovědecké fakulty UK v Praze.
Naše paní
učitelka
Paní učitelka Libuše Horáková nás učila ve 4. a 5. tříd. tehdy obecné
školy v Nádražní ulici. Bylo to v letech 1946 - 48. Do třídy jsme chodily
samé dívky a bylo nás hodně přes třicet, z toho sedm mělo jméno Hana.
Učila nás téměř na všechny předměty. Obdivuhodně jsme k ní shlížely, velmi
se nám líbila svým vzezřením i vystupováním. Byla vždy pěkně
upravená, velmi hodná, do školy jsme se vždy těšily. Vzpomínám na hodiny
krasopisu, kdy naše písanky byly vzorem pro další třídy. Měly jsme
jí velmi rády, abychom ji potěšily, tak jsme se snažily dobře učit.
Vzpomínám i na hodiny čtení, snažila se nás motivovat dobrou výslovností i
rychlostí ve čtení, vše sledovala na grafech na nástěnce. Učila nás k
lásce k vlasti. V našich letech jsme si neuvědomovaly, co sama v nedávné
válečné době sama musela prožít.. Vzpomínáme na její příkladný vztah k
přírodě, na pěkné zážitky ze školního výletu do zámku v
Náchodě.
byla na nás přísná, měla však svou vrozenou autoritu. Snažila se nás
dobře připravit na přechod do měšťanské školy, měla nás jako své vlastní
děti. Když jsme se v páté třídě rozcházely, každého z nás políbila s
přáním jen všeho dobrého do života. Milovaly jsme ji svou čistou dětskou
duší a vzpomínáme na ni s láskou dosud. byla to vzácná žena, prostě naše
milovaná paní učitelka.
Za všechny Hany a ostatní spolužačky Hana Kapounová - Venclová.
Esperantské
děti opět u přátel v Polsku
Esperantské děti z kroužku AMIKECO v České Třebové jely v červnu
navštívit své přátele do Rybnka v Polsku. Paní učitelka Teresa
připravila pro všechny pestrý program. V pátek polští přátelé čekali na
nádraží a vzali děti do svých rodin. Dvě z našich dětí bydlely u Szymona
a Kasji, kteří končí šestou třídu a zrovna v pátek se loučili se školou.
Na slavnostní loučení naše divenky vzali. Ze školy zaznívala hudba a
zpěv, tančilo se na chodbách až do osmé večer. V sobotu ráno bylo
pořádné teplo, ale polské a české esperantské děti neodradilo od výletu
k naučné stezce na Bukové hoře /Góra Bucze w Górkach Wielkich/ na úpatí
Slezkých Beskyd. Podloží Bukové hory způsobuje, že zde rostou rostliny,
které se vyskytují jen v Alpách. Také zde žijí alpští živočichové. Moc
se nám líbilo povídání paní průvodkyně, jenom bahno po předešlých
lijácích a komáři nás trápili. Odpoledne si děti užily v Górkach
Wielkich jízdy na koni a slyšely, jak se o koníky starat. Odtud nás
autobus zavezl do rekreačního střediska Brenny.Tam se děti projížděly po
okolí ve voze taženém statnými koni a osvěžovaly se pak v chladné čisté
vodě říčky Brenny. / Některé tak důkladně, že byly nuceny se sušit./
Nedělní dopoledne prožily české děti různě, protože byly v polských
rodinách - v kostele, v zoo, na koupališti...V 15 hodin jsme vyrazili na
prohlídku města. Dětem se líbila obnovená katedrála, vodotrysky a
květiny v parcích a hlavně pohled na město z výše obchodního domu. Taky
velkolepá oslava k výročí města. Den byl zakončen grilováním, písničkami
a hrami na zahradě u domku paní Teresy. Pondělí, poslední den u našich
přátel. Prohlédli jsme školu, české a polské děti se navzájem učily
esperantské písně a hry. Naše zahrály pohádku. Ještě jsme si pochutnali
na dobrém obědě ve školní jídelně a pak už směřujeme na nádraží. Loučíme
se a plni dojmů odjíždíme domů.
-
Horská
služba se zabývala i prevencí dětí na horách
- Pec pod Sněžkou
(19. 6. 2010) – O rozpočtu na letošní rok a o výsledcích loňské
sezony jednala ve dnech 17. června a 18. června 2010 správní a dozorčí
rada Horské služby ČR v krkonošském hotelu Horizont. Hovořila také o
aktuálních problémech a stanovila cíle pro další období. Uvedl to
hejtman Pardubického kraje Radko Martínek, člen správní rady této obecně
prospěšné společnosti. Zasedání se zúčastnil rovněž ministr pro místní
rozvoj Rostislav Vondruška.
- „Vedle rozpočtu
na rok 2010 jsme se zabývali také otázkou prevence a výchovy dětí na
horách,“ přiblížil hejtman Martínek obsah jednání. Ocenil, že se
horská služba věnuje osvětě, která zvyšuje bezpečnost na horách:
„Občanská sdružení významně doplňují profesionály, proto si podporu
státu i krajů zaslouží.“ Činnost horských záchranářů podporuje
Pardubický kraj sedm let. Okrskům horské služby v Dolní Moravě a
Čenkovicích kraj daroval již deset ručních GPS přístrojů, které
zlepšují orientaci záchranářů při pátrání v terénu. Navigační zařízení
umožňuje větší součinnosti se složkami integrovaného záchranného systému
a Armádou ČR. (mag) Foto Luboš Kozel
Nejhezčí
nádraží v republice je v Chocni
Rozhodli o tom lidé hlasující v elektronické anketě. Novorenesanční
nádraží, které stojí na hlavním železničním koridoru z Prahy do České
Třebové, získalo v letošním ročníku více než 900 hlasů. Lidé podle
pořadatelů ocenili zdařilou rekonstrukci výpravní budovy v Chocni, která
si i po modernizaci zachovala vzhled z konce 70. let 19. století. V létě
je navíc stanice vyzdobena květinami. Choceňské nádraží se už v desítce
nejkrásnějších nádraží objevilo loni. Tehdy ale zvítězila železniční
stanice v Zahrádkách u České Lípy. Choceňské nádraží je hezky a stylově
opravené, schází jen restaurace a větší využití. Vítězné nádraží prošlo
před pěti lety opravami, které přišly na 988 milionů korun - ovšem v
době, kdy ještě nebylo směšné dělení na ČD a SŽDC, které nyní
opravy nádraží komplikuje. Rychlostní koridor mezi Prahou a Českou
Třebovou byl modernizací Chocně dokončen, u Brandýsa nad Orlicí však
vlaky musí zpomalovat kvůli zatáčkám na trati, zde rekonstrukce koridoru
ještě neproběhla. mají zde vzniknout dva velké tunely. Úplně
klidně by takové krásné nádraží mohlo být i v Ústí nad Orlicí, leč město
samo se tomu úporně a nelogicky brání. Spolupracuje s architekty, ale
poradit si nechce nechat. Kdyby stejně intenzivně prosazovalo využití a
rekonstrukci, už mohlo být dávno rozhodnuto a jasno. Prosazuje absurdní
stav, kdy chce vylepšovat na kerhartické straně nějakou přidruženou
budovu, která se nemůže historické budově nikdy vyrovnat, i kdyby
si povolal starosta Pešek samotného Pánaboha všech architektů....
(re)
|