CHODNÍK V LITOMYŠLSKÉ ULICI – TENTOKRÁT PŘEVÁŽNĚ VÁŽNĚ 
(adresováno mým spoluobčanům)
Milí spoluobčané, v poslední době mi při našich náhodných setkáních gratulujete k novému chodníku v naší ulici, někteří z vás mi dokonce tvrdíte, že byl rekonstruován mojí zásluhou. Byla bych ráda, kdyby tomu tak bylo, ale mýlíte se. Možná, že někdo se po přečtení mých článků ve Zpravodaji po našem bývalém chodníku prošel a uznal, že chůze po něm začíná být životu a zdraví nebezpečná, ale tam veškeré mé případné zásluhy končí. Možná, že všechno bylo úplně jinak, prostě na náš chodník došla řada a bylo to.
No, ono se snadno řekne – bylo to, ale zase tak lehké to nebylo. Nejdříve bylo nutné odstranit asfaltový povlak, vyhloubit výkop pro nový vodovodní řad a kabelovou televizi, terén urovnat, připravit obrubníky pro záhony na zeleň a začít dláždit. Užili jsme si při tom všichni své – dělníci při práci v dešti i slunci, obchodníci při úklidu obchodů od bláta a štěrku (později i jemného písku) a my, obyvatelé přilehlých nemovitostí, jsme si denně procvičovali těla při zdolávání terénních překážek na staveništi. Myslím ale, že nikdo z nás nežehral, všichni jsme věděli, že je nutné obětovat trochu pohodlí, chceme-li chodit pohodlně a bezpečně. Všem, kteří se na rekonstrukci podíleli, šla práce od ruky a dílo bylo brzy hotové – díky! Nyní je chodník, až na malé výjimky, hotový. Chodí se nám po něm opravdu pěkně. Škoda jen, že jsme na něj museli tak dlouho čekat.
Při našich setkáních mě také prosíte, ať napíšu i o vašem chodníku, po kterém se už nedá chodit a já vám vždy odpovídám – napište o něm sami. Nedá to tolik práce, stačí jen chvilku sednout a zamyslet se, ani to básnické střevo na to nepotřebujete. Když budu o chodnících psát jen já, nebude to mít rozhodně takový efekt, jako když o stejném problému bude psát více lidí. Podle vašich slov i podle mých poznatků z chůze po centru města i jeho okrajových částech, je chodníků v dezolátním stavu u nás až dost. Když svými pár řádky přimějete někoho, aby se po vašem chodníku prošel, máte možná napůl vyhráno. A nemusíte psát jen o chodnících. Iva Stolínová
Poznámka. Rekonstrukce byla ještě o něco složitější  především proto, že jde o území protnuté řadou inženýrských sítí, každá má svého správce a majitele, který se musí nejdříve k plánu vyjádřit. V případě nutnosti je pak třeba přimět jej k tomu, aby  (pokud možno ještě včera) svoje sítě rekonstruoval. Na Litomyšlské ulici šlo naštěstí o městskou vodárenskou společnost a tak se práci podařilo docela slušně zkoordinovat. Navíc místo použitých dlaždic z Nádražní ulice (tak se to dříve plánovalo) dostal chodník  novou zámkovou dlažbu červené barvy, což ulici v centru jen prospělo. Vedení města ví i o krátkém úseku na druhé straně ulice, který by si také zasloužil obnovu, stejně jako o nešťastném chodníku naproti "u Kubelků", kde jsou po každém dešti slušné louže a který by si zasloužil také novou rovnou a červenou zámkovou dlažbu. Třeba to bude až někde trochu ušetříme. I zde  musí ke všemi nejdříve říci svoje správci sítí.  Pamatujme na to, že třeba chodník v ulici Moravské musel díky plynařům čekat na úpravu aspoň dva roky a stále je určitý otazník nad tím, zda se letos podaří realizovat úpravu chystané pěší zóny Na Splavě (letos má být I. etapa). Všechno závisí na akci plynařů, která se měla konat již v květnu a nyní už bude konec června a ještě zde není o plynařích ani vidu ani slechu....  (Na Splavě se mělo dle rozpočtu utratit letos 5 milionů....)   (mm)