DVĚ FILMOVÉ CENY Z PRESTIŽNÍHO ČESKÉHO VIDEOSALONU DO ČESKÉ TŘEBOVÉ           

 

aneb, „Jak jsem to viděl“, když jsem se poprvé jako autor zúčastnil jakéhosi českého lva (záměrně malé písmeno) pro neprofesionální, nezávislé a amatérské české filmaře, pro které celostátní soutěž Český Videosalon určitě je daleko nejprestižnější soutěží v krajích českých i moravských. O tom také svědčila veliká osobní účast autorů (nepřijeli pouze někteří z těch mladších, což je právě pro ně, ale také pro staré „matadory“, veliká škoda).
Český Videosalon je postupová přehlídka a už účast v celostátním finále, které se již posedmé konalo v Ústí nad Orlicí, je velikým úspěchem. Musíte se do něho prokousat přes krajská kola, kde jsou vybrány „ty lepší“ filmy. Ty potom projdou ještě dalším předvýběrem poroty celostátního finále a pouze ty, které zůstanou „nad čarou“, jak výběr charakterizovala jedna z porotkyň režisérka Simona Oktábcová (např. cyklus 13. komnata v ČT), byly promítnuty v ústeckém Roškotově divadle. Takže z původní asi pětistovky filmů jich bylo vybráno v šesti kategoriích čtyřicet. Mile mě překvapilo, že jsem mohl na soutěž přijet jako autor, protože do nejprestižnější kategorie dokumentárních filmů byly z naší produkce Tribovia Pictures Česká Třebová vybrány dokonce dva filmy. To člověka potěší, a ne že ne!
Samotná přehlídka měla úžasnou atmosféru, výbornou úroveň odpromítaných filmů a naprosto bezchybnou úroveň organizace soutěže (snad kromě méně kvalitního jídla, ale to nebude až tak vina pořadatelů), kterou tým pod vedením paní Dany Chládkové z ústeckého Klubcentra skutečně zvládl v pohodě a s úsměvem. S technickým zabezpečením a večerním sobotním galavečerem (který se, jen tak mezi námi, asi povedl nejméně) pomohla jedna spolupracující agentura. Obrovskou práci odvedli také členové hlavního pořadatele společnosti NIPOS–ARTAMA v čele s ředitelem soutěže Miroslavem Tuščákem.
Vraťme se ale do sálu Roškotova divadla v pátek 18. června 2010, ale také ještě v sobotu 19. června, kdy po oba dny celostátní finále Českého Videosalonu probíhalo. Na amatérské filmy slušně po celou dobu zaplněný sál mě také překvapil. Myslím si, že do divadla na filmy kromě zúčastněných autorů našli cestu i „Oušťáci“, což určitě všechny přítomné autory i pořadatele potěšilo…
Kromě promítání filmů byl program jako na každé správné filmové soutěži doplněn besedou s porotou o promítaných filmech. Hodnocení filmů a besedy do jedné (a že jich bylo možná osm) měly skvělou neformální atmosféru i přesto, že porotci ve složení režisérka Simona Oktábcová (již zmiňovaná výše), střihač a profesor FAMU Josef Valušiak, filmový historik František Nejedlý, dramaturg, režisér a pedagog Martin Štoll nešetřili nejen slovy chvály (někdy), ale hlavně slovy kritickými, které však přesně vystihovaly podstatu každého problému toho kterého filmu. Předsedou poroty byl hodný pan režisér Milan Růžička (snažil se hodnocení a besedy nějak kočírovat, ale ne vždy se mu to dařilo, protože bylo opravdu o čem mluvit. On byl však ten chudák, který musel taky hlídat třeba čas na besedu a mnoho jiného, ale musím říct, že jeho vidění a jeho hodnocení jednotlivých filmů mě zaujalo vždy a jen jsem v tichosti pokyvoval hlavou, jak dokázal vyjádřit to, co ostatní nějak cítili, že by to tak nějak mohlo být).
Úžasná hodnocení poroty a povídání si s nimi bylo jedním z vrcholů celého festivalu, která mně osobně dala více než někdy půl roku v nějaké škole…
Kromě hlavní soutěže, kde se soutěžilo v kategoriích hraný film, animovaný film, videoklip, reportáž, experiment a dokument bylo možné ještě vidět kolekce českých a slovenských filmů, neformální soutěž minutových filmů nebo práce mladých autorů, kteří se zúčastnili soutěže Zlaté Slunce, natočené v průběhu jejich workshopu. Potenciál mezi mladíky a mladicemi je podle mě obrovský. Jen je maličko usměrňovat v tématech a začnou se rodit filmy, se kterými budou svádět matadoři líté souboje. Nakonec to bylo vidět už letos. Je ale trochu nesolidní, když si ani jeden z nich (až na čestnou výjimku) nepřijel převzít cenu. To musí pořadatele zamrzet…
Jak jsem se zmínil, závěrečný galavečer byl asi nejslabším článkem onoho
pověstného řetězu nebo nejméně hezkým korálkem na náhrdelníku akce. Ne snad proto, že by zcela propadl, sál Kulturního domu byl téměř zcela zaplněný filmaři i hosty, světelné i girlandové efekty jistě mnohé zaujaly, skvěle připravený raut potěšil, předávání cen bylo důstojné, ale nějak to všechno „nesedělo“ dohromady. Možná i proto, že večer začal o hodinu déle než měl. Ono to ale moc nevadilo, zvláště pak asi těm, kteří získali některou z cen. V kategorii videoklip zvítězila Veronika Szemlová z Náměště nad Oslavou s animovaným klipem „Opustíme vzory“ na hudbu folkové skupiny Epy de Mye, hraný film se stal kořistí krásného (ale 50 minut dlouhého, ač propozice mluví o délce soutěžního filmu do 20 minut) snímku „Andělé na kolejích“ mladého režiséra Ondřeje Hejny z Hradce Králové, „Bude z vás jiný člověk“ je film skupiny Foxymon Brno, který získal první cenu v kategorii animovaných snímků, kategorii reportáž ovládla Tereza Brázdová z Litomyšle se snímkem s atmosférou masopustu s názvem „Vostatky“ a mezi „experimentátory“ zvítězil s filmem „Bysta“ brněnský Petr Baran. V jakési hlavní a nejvíce obsazené kategorii dokumentů získali první místo Vladimír Beran, Štěpán Landa a kolektiv mladých ze skupiny NAŠA TV z Police nad Metují se snímkem (opět dlouhým, tentokrát téměř 40 minut) „Vůle žít“ s tématikou holocaustu.
Na závěr musím napsat – neztratili jsme se ani my! Zúčastnil jsem se Českého Videosalonu vůbec poprvé, do finále soutěže byly vybrány (a také promítnuty) dva dokumenty, se kterými jsme se dostali do finále z obrovské konkurence autorů z celé republiky a prošli celým sítem výběrů a předvýběrů a navíc jako pověstná třešnička na dortu – s oběma filmy jsme získali ceny… Film Osmá barva duhy, který je příběhem dvou starých lidí z česko-polského pomezí, zůstal těsně pod vrcholem a získal druhou cenu v kategorii dokument, a dokumentární film Omnia vincit amor, který je o práci a životě děkana ústeckoorlické farnosti Vladislava Brokeše, obdržel Cenu starosty města Ústí nad Orlicí. Obou cen si velice vážím… Navíc dvě ceny získali na letošním Videosalonu pouze dva autoři… Neříkám, že jsem neměl radost. Příznávám, měl…                                                                                   Karel Kubišta

 

Organizátoři Českého Vudeosalonu                                                          Ředitel soutěže Miroslav Tuščák

Starosta Richard pešek zahajuje soutěž                                                              Předseda poroty režisér Milan Růžička

Členové poroty - Milan Štol a Simona Oktábcová                                                     Držitel tří cen Petr Baran

Udílení cen