Hejtman:
Růžový palouček nám dává sílu překonávat těžkosti
 Újezdec
u Litomyšle – Národopisná slavnost na Růžovém paloučku uctila památku
Českých bratří. Po hymně zazněly promluvy. Hlavní slovo přednesl
v přírodním parku hejtman Pardubického kraje Radko Martínek. O osobní
vzpomínku na Jana Palacha se podělil akademický sochař Olbram Zoubek,
na závěr první části vystoupil farář Českobratrské církve evangelické
Jiří Doležal.
„Místa jako je Růžový palouček nám dávají sílu a přesvědčení o
schopnostech nás a našeho národa překonávat těžkosti,“ navázal na
Baťovu myšlenku o mravní bídě, kterou přednesl Alfréd Strejček,
hejtman Martínek. Hovořil o přínosu Českých bratří pro tehdejší dobu i
o odkazu české reformace pro současnost. Upozornil na to, že nás od
našich předků dělí staletí, ale přeci je pozoruhodné, jak jsme
stejní. „Stejně jako tehdy trápí naši společnost uvolnění mravů a
devastace tradičních hodnot. Dnes a denně jsme obklopováni snahou
porušovat zákony a mravní zásady. Mnozí se snaží získat sami pro sebe
co nejvíce na úkor ostatních. I když se nám to nezdá, jsme znovu
existenčně ohroženi.“ (mag) Foto Luboš Kozel
(Projev Radko Martínka v závěru tohoto deníku)
Česká
beseda se tančila v Kamenci
Kamenec u Poličky - Třetí festival amatérských souborů
Pardubického kraje tančících tanec Česká beseda hostil v neděli
Kamenec u Poličky. Krojované družiny ze sedmi obcí Pardubického
kraje pozdravil v areálu Pod Lipou hejtman Radko Martínek, který
převzal nad setkáním záštitu. Českou besedu v krojích z různých
částí kraje předvedlo 112 tanečníků z Bystrého, Poličky, Kamence,
Kostěnic na Pardubicku, Jablonného nad Orlicí, Mistrovic a Třebovice.
Tanec, u jehož zrodu stál v šedesátých letech devatenáctého
stolení mimo jiné básník Jan Neruda a skladatel Bedřich Smetana, byl
původně určený pro salony. „O tom, že popularita národního tance,
který v průběhu staletí zlidověl, přetrvává, svědčí setkávání
českých besedníků v různých místech našeho kraje,“ uvedl hejtman při
zahájení festivalu v Kamenci, kde sahá novodobá historie taneční
skupiny do roku 1975. Tehdejší generace mládeže nacvičila na oslavy
85. výročí založení sboru tradiční lidový tanec z našeho kraje.
Začátek historie festivalu českého tance se začala psát před
třemi lety v Mistrovicích na Ústeckoorlicku, vloni se tančilo
v Bystrém u Poličky. (mag)
Marta
Pelikánová posílá pozdrav ze zimní Austrálie do rozpálených Čech.
Posílám básničku, abyste věděli, že na domov a Českou Třebovou pořád
myslím. Na mém webu je k ní i text a historie na konci poslední
aktualizace. Taky tam je o tom, že jsem letos vyhrála dvě ceny v soutěži
Trapsavec. Já prostě bez naší krásné češtiny být nemůžu. Asi i proto s
angličtinou tak neskutečně zápasím a ona potvora stále vyhrává na body.
Přeji krásné letní dny.
Marta Pelikánová
KOŘENY
Někteří lidé spálí mosty
a vydají se za kopce
a bez lítosti změní vlasti
jak zip u svého poklopce.
Já ale nechci přetnout žílu,
transfuzi životabudičů,
v ní proudí maily kamarádů
a dopisy mých rodičů.
Mízou pro moje kořeny
jsou zprávy, jak se máte
chci říct bez velkých patosů:
“Díky, že vzpomínáte.“
Představitelé
Pardubického kraje odjíždí na zahraniční cesty
Ve středu 7. 7. 2010 odlétá
hejtmana Radko Martínek na pracovní cestu do Lotyšska, kterou organizuje
Česko-Pobaltská obchodní komora. V Rize hejtmana přijmou na
předsednictvu vlády a Sejmu. Bude jednat se zástupci ministerstev a
primátorem hlavního města Rigy.
Setká se také se zástupci krajů, měst a s podnikateli. Do
Vietnamu odcestoval v neděli 4. července náměstek hejtmana Roman Línek
s radním zodpovědným za zemědělství, životní prostředí a venkov Václavem
Kroutilem. V pátek 10. července podepíší memorandum o spolupráci
Pardubického kraje s provincií Ba Ria- Vung Tau.
Ve čtvrtek 15. 7. se koná jednání Rady
pardubického kraje, po ukončení jednání bude tisková konference.
Projev Hejtmana
Radko Martínka na Růžovém paloučku
Vážené
dámy, vážení pánové,
s radostí jsem přijal pozvání na letošní slavnost na Růžovém paloučku,
která je již tradičně možností zamyslet se nad odkazem Českých bratří a
zároveň příležitostí nechat se unášet malebným kouzlem tohoto místa.
Existuje řada historických souvislostí, které podtrhují přínos Českých
bratří pro tehdejší dobu a zároveň dokládají obrovský význam jejich
myšlenek i pro naši současnost. Odkaz Jana Ámose Komenského je díky
aktivitám celé řady, především vzdělávacích institucí, dodnes živý,
školství však není jedinou oblastí našich životů, ve které zanechali Čeští
bratři svoji stopu. Mnohé jejich morální zásady a životní postoje by pro
nás mohly a měly být inspirací i dnes.
Na počátku vlády Jiřího z Poděbrad roku 1457 se oddělili pod vlivem
Petra Chelčického v ústraní ve východočeském Kunvaldu nepočetné skupiny,
které se snažily důsledně žít podle evangelia.
Příslušníci Jednoty bratrské byli považováni za sektáře a od počátku
byli v nemilosti a pronásledováni. Přesto příkladný život uprostřed
společnosti mravně značně uvolněné v důsledku husitských válek byl natolik
přitažlivý, že v 16. století pod záštitou řady významných šlechtických
rodů měla Jednota bratrská podle některých dobových odhadů téměř 100 tisíc
příslušníků. Prosperující městské sbory spravovaly dobře vedené školy,
tiskárny, které produkovaly rozmanitou českou literaturu nejen
náboženského obsahu, ale i cestopisy, poučné i zábavné knihy, i odborná
díla zaměřená na zemědělství, hornictví či právo. Vynikajícím dílem byl
překlad Bible kralické, který se stal na dlouhou dobu pokladnicí i
jazykovou normou českého jazyka.
Naše současnost je úplně jiná než tolik vzdálená doba české
reformace. Rozvoj vědy a techniky, rozvoj vzdělanosti a příliv informací
nejrůznějšího druhu nás nutí žít v chvatu, který naši předci v 15. a 16.
století nikdy nepoznali.
Jsme od našich předchůdců tolik vzdáleni a přeci je pozoruhodné, jak
jsme stejní. Stejně jako tehdy trápí naši společnost uvolnění mravů a
devastace tradičních hodnot. Dnes a denně jsme obklopováni snahou
porušovat zákony a mravní zásady. Mnozí se snaží získat sami pro sebe co
nejvíce na úkor ostatních. I když se nám to nezdá, jsme znovu existenčně
ohroženi. Když nedostatek dětí před časem vedl k uzavírání malých
venkovských škol, nepřikládali jsme tomu pozornost. Je to vývoj, říkali
jsme. Dnes se stejný proces přesunul do středního školství, životně se
dotýká měst a prognózy nejsou dobré. Tento proces je navíc doprovázen
snižováním nároků na mladou generaci. Mnozí přestávají mít pocit, že pouze
těžkou, poctivou a systematickou prací lze dojít k úspěchu.
Jak podobni jsme době, která v polovině 15. století vyvolala potřebu
vzniku bratrských sborů. Myslím, že máme nejvyšší čas k sebereflexi osobní
i společenské. Je třeba znovu vyhodnotit , co je důležité a co je
nedůležité. Které hodnoty mají smysl a které ne.
Místa, jako je Růžový Palouček, nám dávají sílu a přesvědčení o
schopnostech nás a našeho národa překonat těžkosti. A proto se řiďme
citátem z Pravidel života: „Rozvažuj, co třeba učiniti, ale po úvaze dej
se rychle do práce, aby ti naše slunko nikdy nesvítilo nadarmo. Ze všeho
času nám poskytnutého budeme klásti účty, jak jsme s ním naložili.
Děkuji za pozornost.
|