Prohlášení členky Rady Pardubického kraje Jany Pernicové zodpovědné za školství, kulturu a památkovou péči 

Během posledních několika měsíců jsem v souvislosti s návrhy změn ve středním školství často vystavována nevybíravým útokům ze strany médií, veřejnosti a téměř každého, kdo má pocit, že může k tématu hovořit a především tím získá společenské či politické body. Pokusím se tedy znovu (pokolikáté již?) celou záležitost vysvětlit.
 
Základní skutečnost, že se každoročně snižuje počet žáků vycházejících z devátých ročníků základních škol, že klesá úroveň vzdělání na středních školách a trhu práce bolestně chybí kvalifikovaní absolventi technických oborů, dnes již nikdo nezpochybňuje. Proto se současná krajská samospráva v návaznosti na koncepci vypracovanou minulou krajskou reprezentací rozhodla tyto dlouho neřešené problémy řešit. Uvážlivě a přitom odvážně, s respektem vůči místním podmínkám a přitom s důrazem na zřizovatelskou roli kraje.
Zveřejnili jsme návrh změn ve středním školství a zároveň jsme o názory požádali ředitele škol a zástupce místních samospráv. Výměna názorů, pokud je vedena slušně a při vzájemném respektu, je totiž nezbytná k tomu, aby dílčí změny situaci v našem školství opravdu začaly řešit.
Pokud ale nad opravdu koncepčními kroky převládnou lokální a často ryze sobecké zájmy, nebude z navrhovaných změn téměř nic. Pak ovšem střední školství v Pardubickém kraji čeká neřízený rozpad, jehož důsledky pocítí celá společnost a o to více starostí bude mít příští krajská vláda. Podobnou situaci jako my řešila již řada krajů a ani tam nešlo vše hladce.
Ve věci navrhovaných změn panuje obvykle shoda pouze do okamžiku, než se začnou dotýkat konkrétních škol a oborů. V tom okamžiku se ihned vyrojí desítky protiargumentů. Kdekdo se uchyluje k pseudopolitikaření, osočování mé osoby a mých spolupracovníků z klientelismu, podporování „kamarádíčků“ nebo, což je naprosto neuvěřitelné, očerňování sociální demokracie z „pomsty“ minulým představitelům kraje prezentovaným ODS. Poslední zmiňované tvrzení je smutné a komické zároveň, neboť právě z kvalitně připravených podkladů a analýz minulých zastupitelstev při změnách vycházíme.
Argumenty o historickém působení jednotlivých škol v regionu, jejich nezbytnosti pro danou oblast, skvělé úrovni absolventů, jejich dobrém uplatnění v praxi a investicích do těchto škol z posledních let jsou sice velice pěkné, ale na druhou stranu podívejme se na to reálně. Téměř každá škola má dlouholetou tradici, z každé školy vzešla řada kvalitních absolventů a za posledních dvacet let se v naší republice do rozvoje škol a celého školství investovaly nemalé prostředky. Pokud se na to budeme dívat touto optikou, nedokážeme změnit nic a situace se bude ve stále se zrychlující spirále zhoršovat a zhoršovat.  Nezačneme-li jednat již dnes, budeme se muset smířit s tím, že zhruba do dvou let nebudou mít předimenzované, provozně drahé střední školy dostatek žáků a přitom budou disponovat polovinou peněz, které na svůj provoz nezbytně potřebují. Nebudou mít prostředky na zkvalitnění výuky ani na přiměřené platy učitelů a tak se bude kvalita vzdělání dále snižovat.
 
Uveďme si modelový příklad s využitím konkrétních čísel. Za dva roky dojde k poklesu počtu žáků na středních školách o dalších třicet procent. Střední škola, kterou dnes navštěvuje 400 žáků, dostane výrazně méně finančních prostředků na mzdové náklady, a to o pět milionů korun ročně. Prostředky na provozní náklady se pak sníží o 250 tisíc korun. Školy tudíž nebudou moci dobře zaplatit kvalitním pedagogům nebo budou nuceny zaměstnávat méně kvalifikované učitele. Ve školách budou chybět prostředky na běžný provoz – zajištění tepla a světla. Vždy budou trpět žáci. Takto dlouhodobou nestabilitu středních škol opravdu nemůžeme a nechceme připustit, neboť jsme si vědomi, že v atmosféře nejistoty nemůžou dobře pracovat ani ředitelé škol, ani učitelé či nepedagogičtí pracovníci. Pokud tyto chybějící prostředky přesuneme z jiných oblastí, například ze zdravotnictví, sociální péče nebo investic do oprav rozbitých silnic, bude to vždy na jejich úkor.
 
Dá se předpokládat, že by to byla opět krajská samospráva, kterou by veřejnost odsoudila, tentokrát za absolutní nečinnost v době, kdy měla konat nebo za nekoncepčnost v rozvoji kraje.  Dnes navrhované změny mají své opodstatnění, což schválením materiálu potvrdil Výbor pro výchovu, vzdělávání a zaměstnanost, ale jako východisko je chápe i krajské zastupitelstvo, které navrhované změny vzalo na vědomí. Opatření, která mají zkvalitnit úroveň vzdělávání v Pardubickém kraji, jsou jasná. Žáci se budou přijímat na základě přijímacího řízení a převodem učebních a studijních oborů budou vytvořeny oborově příbuzné školy. Navrhované dlouhodobé změny řeší střední školství v kraji komplexně. Další změny se totiž budou týkat i gymnázií, kterým se (stejně jako obchodním akademiím) vrátí výběrovost a na kterých budou studovat žáci odpovídající úrovně. Již v lednu jsme ředitelům některých gymnázií doporučili snížit počet tříd prvních ročníků, k případnému snížení počtu gymnázií se vyjádří členové krajského zastupitelstva v září 2010.
Všechny navrhované změny vyplývají z potřeb trhu práce a demografického vývoje, který do roku 2018 jasně ukazuje každoroční úbytek v řádu stovek žáků. Jakmile nastoupí silnější ročníky, a s tímto dočasným nárůstem počítáme, bude již v kraji vytvořena síť středních škol se zachovanou nabídkou oborů i typů vzdělání a s dostatečnou rezervní kapacitou. Střední školy se tak budou moci vyrovnat s nárůstem počtu žáků i s jeho případným poklesem. Příkladem nám mohou být kraje České republiky, které již tyto koncepční kroky učinily. Kraje, které se k takovému kroku teprve připravují, řeší obdobné problémy jako my.
Stále ještě doufám, že společně s vedením středních škol i místních samospráv dojdeme k rozumné dohodě a změny v té které navrhované podobě uskutečníme. Po delší době se totiž ukazuje, že mediální útoky pod tíhou rozumných argumentů slábnou a přibývá konstruktivně přemýšlejících lidí, kteří nezbytné změny ve středním školství chápou a podporují. A patří k nim také ředitelé škol a zástupci místních samospráv. Stejně jako my chápou, že navrhujeme změny vedoucí ke zvýšení úrovně vzdělání naší mládeže. A to by mělo být při rozhodování vždy nejpodstatnější.
 
Jana Pernicová,
členka Rady Pardubického kraje zodpovědná za školství, kulturu a památkovou péči