UGANDA OČIMA ČESKOTŘEBOVSKÉHO UČITELE  
„Vzal bych si několik párů kvalitních špalků do brzd horského kola“, říká šéfovi českotřebovského CYKLOSERVISU MILANU DOSTÁLOVI sympatický mladík. „To víte v Ugandě žádné kvalitní MTB kolo nekoupíte, letecká doprava by vyšla velice draho a tak jsem si tam koupil jakési horské kolo v bazaru. Je to ale aušus dovážený z Japonska, jako třeba auta. Japonci si zde udělali   skládku odpadů. Co se jim nehodí, od kol přes ledničky, automobily a další zboží lifrují do Ugandy.  Kvalitní brzdy jsou však k nezaplacení. Moc rád tou zemí na kole cestuji, obdivuji však tu pravou nefalšovanou Ugandu a ne ten tyátr pro turisty. O víkendech  cestuji po východní, jižní i západní zemi. Na sever jsem si zatím netroufl a zřejmě se tam jen tak hned  nevypravím. Situace je tam nebezpečná dodnes, stále tam vládnou povstalecké jednotky  a nekontrolovatelné bojůvky jsou zde na každodenním pořádku. Zkrátka o ústa slušně řečeno“, říká českotřebovský rodák, učitel ALAN JASANSKÝ (1976).

Základní školu vychodil v dnešní Nádražní, následně studoval  Střední železniční školu v Jimramově a potom přešel na libereckou Pedagogickou fakultu . ALAN JASANSKÝ, učitel dobrodružné povahy učil v roce 2003 jako asistent šest měsíců ve Skotsku, následně se vydal na dva roky  do německého Saska, kde vyučoval  český jazyk. Daleký svět jej stále lákal, bohužel v běžných výběrových řízeních nebyly  jeho bohaté zahraniční zkušenosti vůbec brány v potaz, rozhodl se tedy, že pojede do světa na vlastní pěst. Brouzdaje po internetu, poznamenal si hned tři vzdálené země, kde by učitele potřebovali, Mongolsko, Čína, Uganda. Po krátké rozvaze se  mladý českotřebovský učitel , ovládající perfektně angličtinu a němčinu, rozhodl pro Ugandu. „Člověk se nesmí bát stále se  zdokonalovat. Drahý dům či auto, po tom jsem nikdy netoužil, to není moje filozofie, ale poznávat lidi v exotických zemích, to již je  něco jiného“, říká ALAN JASANSKÝ. Do Afriky se vydal v červenci  2008 a po dvou letech přijel na nějaký čas navštívit svoji českotřebovskou rodinu.

Uganda je prezidentská republika, nacházející se ve východní Africe, která hraničí s Keňou na východě, se Súdánem na severu, s Demokratickou republikou Kongo na západě, se Rwandou na jihozápadě a s Tanzanií na jihu. Součástí Ugandy je i nezanedbatelná část Viktoriina jezera, kterým také procházejí hranice s Keňou a Tanzanií. Uganda má rozlohu 236 040 km² a žije tu 30 milionů lidí. Název Ugandy je odvozen z názvu tradičního království Buganda, jehož součástí je jižní část země včetně hlavního města Kampaly.

   Přestože je Uganda vnitrozemský stát, tak má přístup k několika velkým vodním plochám, jako je Viktoriino jezero, Albertovo jezero, jezero Kyoga a Edwardovo jezero. Uganda se rozkládá na plošině s průměrnou nadmořskou výškou okolo 900 m. Převažuje zde tropické podnebí, které se však v různých částech země poněkud liší. Součástí Ugandy jsou i některé pobřežní ostrovy ve Viktoriině jezeře. Nejdůležitější města se nacházejí na jihu u Viktoriina jezera. Zde se nachází Kampala  hlavní město o 954 000 obyvatelích, z dalších významných měst lze jmenovat Džindžu (61000), Mbale (54000) či Masaku se 49000 obyvateli. V době kdy prožíval ALAN JASANSKÝ příjemné chvíle  ve společnosti českotřebovských přátel, došlo v neděli  11. července v jeho druhém domově v ugandské Kampale ke dvěma sebevražedným teroristickým útokům. Zatím co  návštěvníci restaurací sledovali finálový zápas mistrovství světa ve fotbale, somálští extrémisté z radikálního islámského hnutí Šabád na dvou místech zákeřně zaútočili. Na místě zůstalo 74 mrtvých lidí a další desítky zraněných. „Pochopitelně vím, kde se obě restaurace nacházejí, během těch dvou roků však  mne  ani ve snu nenapadlo, že by zde k něčemu podobnému mohlo dojít. Kampala se naopak zdála celkem bezpečná,“ říká ALAN JASANSKÝ.

„Učím zde na druhém a třetím stupni mezinárodní školy  němčinu. Jedná se o studenty zhruba ve stáří 13 až 18 let. Ve třídě jich je kolem dvaceti. Ve státních školách je to  úplně něco jiného, žáků může být  ve třídě více jak sto.  Vzdělání zde mají zadarmo, jsou však při hodinách neobyčejně pozorní a  svého vzdělání   si nesmírně váží. Z 95 procent jsou ve škole černoši, doplňují je Číňané, Indové i Evropané. Hodina trvá 60 minut a drží se 30 minut velká přestávka a také přestávka na oběd. Škola  začíná na soukromých zařízeních od 8 hodin, ve státních se učí od 7  někde i od 6 hodin. Výuka končí kolem 16 hodiny. Děti chodí do školy od pěti i čtyřech let. Jako učitel zde mám  rozhodně více práce než v Čechách. Každý den po ukončení vyučování  následuje porada. Mezinárodní  škola se řídí  pravidly té které evropské země, škola na které já učím se řídí britskými pravidly. Prázdniny jsou šest týdnů o Vánocích, šest týdnů mezi srpnem a zářím, dva týdny o Velikonocích. Studenti soukromých škol platí školné  i při základním vzdělání. Sedí se na lavicích jako v kostele, poznámky   si žáci píší na klíně. Hliněná podlaha na státních školách je  zcela běžná. Co se mi zde velice líbí jsou státní maturity.  Znalosti studentů jsou hodnoceny naprosto férově. Aby byli ke státní maturitě  připuštěni  musí vypracovat připouštěcí maturitní test, který hodnotí škola. Centrální maturita probíhá v celé zemi ve stejný den i stejný časový interval. Po vypršení předepsaného času jsou práce zapečetěny a odeslány na centrální vyhodnocení. Každá práce  je označená heslem, nikdo neví který student ji vypracoval. Vyhodnocení provádí nezávislá organizace.  Ugandské školství je převzato z Velké Británie díky kolonialismu, který zde skončil někdy v roce 1963,“ upřesňuje pan učitel.

 Dva roky před maturitou složí student zkoušku „O-LEVL“. S touto získanou kvalifikací však nemůže pokračovat ve studiu na vysoké škole. K tomu musí po dvou letech složit další zkoušku „A-LEVL“. Sám si určí jaké předměty bude studovat . Hlavním dorozumívacím jazykem je angličtina, nadstavbovým jazykem je svahilština. Na středních školách se učí další jazyky skupiny Bantu. Tyto jazyky jsou si velice podobné, jako třeba slovanské. Průměrný plat učitele prvního stupně  dosahuje maximálně 2000 Kč na naše poměry. Chleba zde  stojí kolem třiceti korun,“ říká ALAN JASANSKÝ. On sám bydlí v bytě, který mu platí škola.  Obyvatelé Ugandy jsou velice přátelští a skromní lidé. Každý se snaží pěstovat plodiny pro vlastní potřebu kukuřici, rýži, cukrovou třtinu, půda je zde celkem úrodná. Oblíbenou pochutinou je zelený banán zvaný matoke připomínající chu našich brambor. Vaří se buď ve slupce, nebo se upeče na ohni. Rádi mají také sladké brambory, chu přemrzlých brambor však Evropané ve velké oblibě nemají. Z podzemnice olejné, našich oblíbených buráků, dovedou zase domorodci připravit velice chutnou omáčku. Vepřové maso konzumují minimálně, spíš se zde jí hovězí a skopové speciality. Mléčné výrobky zdejší obyvatelé téměř neznají, úplně stejné je to se sýry. Na trhu se skoro nevyskytují. Kouří se zde minimálně, spíše je to libůstka přiopilé spodiny obyvatelstva.

Jelikož nejsem uživatelem všech těch nejmodernějších „namlouvátek“ do kterých by měl zajímavý člověk hovořit, ale s požitkem si tyto myšlenky zaznamenávám do poznámkového bloku, musel jsem se mnohdy v duchu usmívat jakou trpělivost se mnou tento velice vzdělaný učitel z České Třebové má . Výrazně artikuloval, důležité pasáže několikrát  zopakoval, jako by přednášel svým  černým studentům. V tu chvíli jsem  se asi o čtyřicet pět let omladil a přenesl  se do školní lavice na ústecké „Komendě“, kde paní učitelka KOŠTOVÁ  zrovna diktovala gramaticky záludný text….

Je třeba poznamenat, že se nenašlo téma o kterém by ALAN JASANSKÝ nedovedl velice poutavě vyprávět. A co teprve, když do obchodu MILANA DOSTÁLA vstoupil známý chirurg  z Orlickoústecké nemocnice WESELIN TOPPISCH, jinak také vášnivý cyklista. Českotřebovští cyklisté s ním mimochodem zažili úsměvnou historku  Kdesi na Skuhrově proti nim šlape dosud neznámý  cyklista v parádním dresu, což nebylo před pětatřiceti lety  normální. Hned se tedy ptají: „Kterej ty seš?“ A mladý závodník odpovídá: „Já jsem TOPPISCH z nemocnice“. Již druhý den se neslo Třebovou, že v regionu je nový závodní cyklista, nějakej topič z nemocnice…

Za přítomnosti zkušeného lékaře došlo tedy i na nemoce. „Nechat se očkovat proti malárii v Čechách, když jedete do Afriky na několik let je neúčinné, antimalárika zabírají  asi na měsíc. Malárii jsem tedy také dostal, měl jsem i několik nepříjemných otrav z jídla. Platím si zdravotní pojištění a v nemocnici již žádné poplatky neplatím. O HIV  jsou zde mladí lidé dobře informováni. Chodí-li spolu  nechají si odebrat v nemocnici krev, tři měsíce se milují  s kondomem, jsou-li testy negativní mohou potom spolu bez  obav sexuálně žít. Pochopitelně záleží na každém člověku s jakou odpovědností se k této věci postaví, ne všichni lidé toto dodržují. Lidé jsou zde krásní, nejsou tak úplně černí spíš hnědí. Žije zde pochopitelně  i mnoho míšenců. Úplně běžné je potkat  rodinku s deseti dětmi, není to však průměr.  Mísení ras je velice zajímavé, s Asiaty mi domorodci nepřipadají tak přitažliví, ale s Evropany, ty krásné Mulatky s jemňoučkou hnědou plet텓 Nyní se pan učitel  dlouze zasnil.

Křesanství a Islám se v Ugandě začaly šířit v 60. letech 19. století, kdy sem poprvé dorazili misionáři obou vyznání, snažící se vnutit své náboženství bugandskému králi.V současnosti vypadá náboženské složení obyvatelstva následovně: 33% katolíci, a 33% protestanti, 16% muslimové a 18% různé domorodé víry. V Ugandě, i přes různé vyznání jejích obyvatel, nedochází ke konfliktům s náboženským kontextem.

„Víte mne vždy rozzlobí, jak mnohá média o Ugandě a Africe vůbec ostatní svět informují. Dozvíte se, že je zde téměř každý Afričan HIV pozitivní, panuje zde nesnesitelné vedro a sucho a všude je chudoba. Hlavní nemocí na kterou Uganďané umírají je malárie, ne všichni se jdou včas léčit, chudobu v Ugandě naleznete, domnívám se, že je zapříčiněna hlavně nízkou úrovni vzdělanosti domorodého obyvatelstva. Ne každé dítě  má to štěstí, že  může chodit do školy. Často musí od útlého věku pracovat na poli, či  se starat o sourozence. Peníze ze zahraničí mnohdy ani místním  obyvatelům k lepšímu životu nepomohou, nevědí co si s nimi počít. Zatím neumějí žít budoucností, co bude zítra je nezajímá. Uganda je ale nádherně zelená země, kde jsou  rozsáhlé rovníkové pralesy a tisíce překrásných jezer, každé z nich  je jinak vybarvené. Jedná se vesměs o hornatou zemi, přirovnal  bych ji tak k naší Českomoravské  Vysočině, na východě i západě jsou velehory s vrcholy převyšujícími hranici čtyř tisíc metrů a ve  zbytku země je pahorkatina. Co je škoda, že nádherné lesy zde obrovským tempem mizí. Je to zapříčiněno velkým přelidněním. Díky těžbě dřeva  mizí z volné přírody i nádherné gorily. Vždy kdepak ještě  můžete gorily  spatřit. Pouze ve Rwandě a v Kongu. Doufám, že se mi  poštěstí je také na vlastní oči vidět. Není to sice žádná laciná záležitost, odhadl bych, že ta hodinka pokoukání přijde zhruba na našich 10 000 Kč. Určitě  to však stojí za to,“ rozplýval se pan učitel. Z plazů zde žije kobra, černá mamba, největším škrtičem je potom krajta. Těžko je však potkáte. K vidění jsou naopak obrovští pavouci. Uganda je jednou ze zemí, kde se vyskytuje největší množství druhů ptáků. Cestovní kanceláře proto nabízejí speciální  dvacetidenní ornitologické expedice. Vždy Jeřába královského s nádhernou korunkou mají Uganďané i ve znaku. V národních parcích tu spokojeně žijí sloni, lvi, leopardi i gorily, bohužel  do jednoho byli vyhubeni nosorožci. Zničil je roh na nose považovaný za velice účinné afrodiziakum. Existuje zde však obora s několika přivezenými nosorožci a v budoucnu by je chtěli zdejší ochránci přírody vrátit  zpět do národních parků,“ říká pan učitel .

„Cestování na kole mám o víkendech velice rád, je daleko bezpečnější. Místní obyvatelé cyklistu spíš obdivují, zatím co automobilistu považují za boháče a s klidným svědomím ho třeba  okradou. Několikrát jsem se také stal obětí kapsářů, ukradli mi peníze, doklady i celý ruksak s fotoaparátem, Nejvíce si musí člověk hlídat pas. Nejbližší české zastupitelství je až v Keni a to je potom velký problém. Osobně si nechávám pas v hotelu a cestuji pouze s jeho kopií. Policisté to vesměs akceptují. Co se silničních kontrol týče, jsou zde velmi časté, převážně se však týkají místního obyvatelstva.. zahraniční turisty policisté nestaví. Angličtí kamarádi tvrdí, že procházka noční Kampalou je daleko bezpečnější, než se po setmění procházet Londýnem. Opravdu přírodní krásy jsou v Ugandě úžasné, turisté sem nemohou vycestovat za památkami. Města  jsou jednoduše stavěná a žádné starobylé budovy nemají. Velice obtížné je také přespat pod širákem. Hustota vesnic je tak velká, že téměř žádné soukromí nenajdete. Vždycky mne někdo objevil,“ směje se  ALAN JASANSKÝ. „Mnohdy se také ubytovávám v jakých si kotcích. O místnosti nelze hovořit, jedná se o prostor velikosti postele. Na přespání po dni plném neopakovatelných  zážitků to však úplně postačí, noc vychází na naše peníze od třiceti korun do stovky. Potkáte-li zde cyklistu, tak většinou Němce či Holanďana, měl jsem však štěstí i na Čechy. Potkal jsem tři i jednoho posunovače z Letohradu. To je  potom velice příjemné popovídání  v mateřské řeči,“ přiznává pan učitel.

Dozvěděl jsem se také, že nejznámějším ugandským pivem je NILE, značka BELL, kterou domorodci pijí již od roku 1950 mu nejvíce připomíná českou desítku  a CLUP ALAN JASANSKÝ nepije vůbec, toto pivo je moc hořké.

„Informace z Čech mám velice podrobné, zprávy sleduji pravidelně na internetu. Dodnes obdivuji nádherné ugandské známky. Sbíral jsem je jako kluk, oslovují mne i nyní. Je zajímavé, že poštovní schránky Uganďané vůbec nemají, znají pouze PO-BOXY. Co se však mobilů týče, těmi jsou naprosto uchváceni.  I chudí lidé si kupují velice drahé mobily. Rovněž mobilních firem zde pracuje daleko více než v Čechách,“ upřesňuje pan učitel., po zajímavé pětihodinové přednášce.

„Budete se divit, ale nemohu si vynachválit protipotící ponožky, které jsem si koupil před dvěma roky ve Spolsinu. Slouží mi do cyklistických bot, na  pěšárnu, jedině ony přežily dva perné roky. Ponožky od jiných firem  jsem roztrhal  za pár týdnů. A to neříkám proto, že tam pracujete“. Pan učitel otevřel batoh a v něm vidím několik párů ponožek, nyní již s firmou SINTEX s.r.o. Česká Třebová..

„Dnes jsem si je v té vaší prodejně koupil“, upřesňuje pan JASANSKÝ. „Ještě tak dva roky chci v Ugandě učit, tak se můžete přijet podívat. Teploty jsou podobné jako u nás.  Celoroční průměr asi 300C, v zimě je tam kolem dvaceti. Ale ty úžasné západy slunce, to si nedovede nikdo představit. To se musí vidět. Však také všechno pilně fotím a po návratu domů chci udělat  v České Třebové nějakou besedu s obrázky,“ dodal pan učitel . Máme se tedy na co těšit.

                                                                                                                      Milan Richter