Esperantisté - katolíci se po sto letech opět setkávají
na kongrese IKUE v Paříži 

Paříž láká zástupy turistů. Tentokrát přilákala i esperantisty - katolíky z mnoha zemí.  Přijelo přes 80 delegátů z Francie, Italie, Německa, Polska, Litvy, Maďarska, Holandska, Belgie, Slovenska, Rakouska, Brazilie. Z Česka nás bylo devět. Všichni jsme se chtěli účastnit 63. kongresu IKUE na přelomu června a července 2010. Proč?
Právě před sto lety byl v Paříži 1. kongres  IKUE = INTERNACIA (mezinárodní) KATOLIKA (katolickí) UNUIGO (jednota) ESPERANTISTA (esperantistů). Kongresu se tehdy účastnilo 600 lidí. V hojném počtu přišli zástupci tehdejších tiskových agentur. Místo, kde se kongres konal, jsme navštívili. Kdybychom o něm nevěděli, těžko bychom jej nalezli. Sál byl přestavěn dokonce dvakrát a nic nepřipomínalo jeho slavnou minulost. Tiše jsme stáli a naslouchali, co vyprávěl sekretář IKUE a redaktor esperantského vysílání vatikánského rozhlasu Carlo Sarandrea o tomto 1. kongrese. S domem sousedí kostel P. Marie a framcouzských mučedníků.  I ten jsme si prohlédli a uvědomili si, co dokáže napáchat zla nepřátelství. O zakladatelce kostela si nepamatuji nic, ale utkvěl mi v hlavě osud 160 kněží, které v roce 1792 do kostela zavřeli, trápili je hladem, protože odmítli podepsat spolupráci s revolučními silami a nakonec je pozabíjeli vojáci bajonety. Za kostelem je místo, kde byli zabiti označeno nápisem, je tam i kříž na místě jejich hrobu. Jejich kosti byly později přeneseny do krypty pod kostelem, kterou jsme procházeli. Tam jsme vzpomenuli i na naše mučedníky. O zakladateli IKUE jsme slyšeli během dopolední přednášky. Byl to francouzský kněz Emile Peltier. Ten se stal esperantistou v roce 1901, ale již v roce 1903 založil časopis katolických esperantistů ESPERO KATOLIKA. Časopis vychází dodnes, má tedy víc než stoletou tradici. Sám P. Emile Peltier se 1. kongresu IKUE v roce 1910 nedočkal. Zemřel v roce 1909 v pouhých 39 letech v Lurdech, kde je pochován. Neúnavně pracoval pro přesvědčení katolíků, aby užívali esperanta na obranu svého náboženství.
V Paříži jsme prožívali velmi hezké dny. Dopoledne obvykle přednášky, debaty, "kulatý stůl", mše svaté, slavnostní zasedání IKUE, zahájení kongresu na začátku a jeho slavnostní uzavření na konci týdne. Odpoledne vycházky Paříží, koncert, pouť do kaple na Rue du Bac. Bydlili jsme v klášteře sester benediktinek hned za chrámem Sacre Couer. Sestry se starají o výzdobu chrámu a taky o lidičky, kteří jsou v klášteře ubytováni. Mohli jsme poslouchat jejich ranní a večerní zpívané modlitby a obdivovat jejich hbitost a laskavost s jakou se o nás pečovaly.Hodné obdivu bylo i jejich vynikající francouzské jídlo. Od chrámu Sacre Couer je krásný výhled na Paříž a v chrámu je vystavena Nejsvětější svátost.
Ale vraťme se ke kongresům IKUE.. Někdo možná chce vědět, jestli byl v Paříži ještě někdy jindy kongres IKUE. Byl tam ještě 10. kongres v roce 1925, tedy před 85 lety. Ve Francii byly kongresy IKUE ještě v Lille, v Nantes a několikrát v Lurdech. Jinak se o kongresy IKUE dělily za uplynulých 100 let Holandsko, Maďarsko, Italie, Rakousko, Německo, Belgie, Jugoslavie, Španělsko, Brazilie, Švýcarsko, Polsko, Bulharsko, Luxembursko, Chorvatsko. I u nás bylo několik IKUE kongresů: 14. v roce 1929 v Praze, 18. v roce 1936 v Brně, 48. v roce 1995 v Olomouci, 55. v roce 2002 v Kroměříži a 59. v roce 2009 na Velehradě.
 
 
Horní fotografie některých účastníků kongresu před pařížským chrámem Sacre Coueur
2. snímek: esperantská mše v kapli sester benediktinek
3. snímek: čekáme před dveřmi kláštera, kde je kaple zázračné medaile