-
Esperantisté -
katolíci se po sto letech opět setkávají
-
na kongrese IKUE
v Paříži
-
- Paříž láká zástupy turistů. Tentokrát přilákala i esperantisty -
katolíky z mnoha zemí. Přijelo přes 80 delegátů z Francie, Italie,
Německa, Polska, Litvy, Maďarska, Holandska, Belgie, Slovenska, Rakouska,
Brazilie. Z Česka nás bylo devět. Všichni jsme se chtěli účastnit 63.
kongresu IKUE na přelomu června a července 2010. Proč?
-
Právě před
sto lety byl v Paříži 1. kongres IKUE = INTERNACIA (mezinárodní) KATOLIKA
(katolickí) UNUIGO (jednota) ESPERANTISTA (esperantistů). Kongresu se
tehdy účastnilo 600 lidí. V hojném počtu přišli zástupci tehdejších
tiskových agentur. Místo, kde se kongres konal, jsme navštívili.
Kdybychom o něm nevěděli, těžko bychom jej nalezli. Sál byl přestavěn
dokonce dvakrát a nic nepřipomínalo jeho slavnou minulost. Tiše jsme stáli
a naslouchali, co vyprávěl sekretář IKUE a redaktor esperantského vysílání
vatikánského rozhlasu Carlo Sarandrea o tomto 1. kongrese. S domem sousedí
kostel P. Marie a framcouzských mučedníků. I ten jsme si prohlédli a
uvědomili si, co dokáže napáchat zla nepřátelství. O zakladatelce kostela
si nepamatuji nic, ale utkvěl mi v hlavě osud 160 kněží, které v roce 1792
do kostela zavřeli, trápili je hladem, protože odmítli podepsat spolupráci
s revolučními silami a nakonec je pozabíjeli vojáci bajonety. Za kostelem
je místo, kde byli zabiti označeno nápisem, je tam i kříž na místě jejich
hrobu. Jejich kosti byly později přeneseny do krypty pod kostelem, kterou
jsme procházeli. Tam jsme vzpomenuli i na naše mučedníky. O zakladateli
IKUE jsme slyšeli během dopolední přednášky. Byl to francouzský kněz Emile
Peltier. Ten se stal esperantistou v roce 1901, ale již v roce 1903
založil časopis katolických esperantistů ESPERO KATOLIKA. Časopis vychází
dodnes, má tedy víc než stoletou tradici. Sám P. Emile Peltier se 1.
kongresu IKUE v roce 1910 nedočkal. Zemřel v roce 1909 v pouhých 39 letech
v Lurdech, kde je pochován. Neúnavně pracoval pro přesvědčení katolíků,
aby užívali esperanta na obranu svého náboženství.
- V Paříži jsme prožívali velmi hezké dny. Dopoledne obvykle přednášky,
debaty, "kulatý stůl", mše svaté, slavnostní zasedání IKUE, zahájení
kongresu na začátku a jeho slavnostní uzavření na konci týdne. Odpoledne
vycházky Paříží, koncert, pouť do kaple na Rue du Bac. Bydlili jsme v
klášteře sester benediktinek hned za chrámem Sacre Couer. Sestry se
starají o výzdobu chrámu a taky o lidičky, kteří jsou v klášteře
ubytováni. Mohli jsme poslouchat jejich ranní a večerní zpívané modlitby a
obdivovat jejich hbitost a laskavost s jakou se o nás pečovaly.Hodné
obdivu bylo i jejich vynikající francouzské jídlo. Od chrámu Sacre Couer
je krásný výhled na Paříž a v chrámu je vystavena Nejsvětější svátost.
- Ale vraťme se ke kongresům IKUE.. Někdo možná chce vědět, jestli byl v
Paříži ještě někdy jindy kongres IKUE. Byl tam ještě 10. kongres v roce
1925, tedy před 85 lety. Ve Francii byly kongresy IKUE ještě v Lille, v
Nantes a několikrát v Lurdech. Jinak se o kongresy IKUE dělily za
uplynulých 100 let Holandsko, Maďarsko, Italie, Rakousko, Německo, Belgie,
Jugoslavie, Španělsko, Brazilie, Švýcarsko, Polsko, Bulharsko, Luxembursko,
Chorvatsko. I u nás bylo několik IKUE kongresů: 14. v roce 1929 v Praze,
18. v roce 1936 v Brně, 48. v roce 1995 v Olomouci, 55. v roce 2002 v
Kroměříži a 59. v roce 2009 na Velehradě.
-
-
- Horní
fotografie některých účastníků kongresu před pařížským chrámem Sacre
Coueur
- 2.
snímek: esperantská mše v kapli sester benediktinek
- 3.
snímek: čekáme před dveřmi kláštera, kde je kaple zázračné medaile
|