Knížečka ve formátu Českotřebovského zpravodaje vznikla díky Miloslavu Renčínovi, regionálnímu historikovi, který se zabývá problematikou kolonizace a vývoje našeho území dlouhodobě. Miloslav Renčín vydal svým nákladem za přispění obce Přívrat publikaci, která by mohla zajímat i mnohé Třebováky, nakonec její obsah měl být obsažen v nové ročence Městského muzea. Ročenka však má opět zpoždění a výročí obce Přívrat, slavené letos 14. a 15. srpna dalo podnět k urychlení prací, které se podařilo právě dnes dokončit.  Publikace vyjde v nákladu 500 výtisků a bude k dostání na oslavách obce a později jistě také v informačním centru města v budově radnice. Obsahuje dvě části. V první části se autor zabývá historií, samotnou první zmínkou o obci, která je výpovědí ve při vedené před dvorským soudem, začínající slovy Margaretha filia olim donikonis de prziwrata…(Markéta, dcera někdy Doníkova z Přívratů, přiznala dluh 300 kop...)  Dále se dovíme o tvrzi, která stávala v oblasti dnešních přívratských rybníků a v druhé části je pak popsán osud Antonína Bennewitze, zdejšího velkého rodáka,  jehož osud vystopoval Miloslav Renčín s velkou dokonalostí. Součástí publikace je také 8 stránek barevnách fotografií na křídovém papíře. Měl jsem tu čest na publikaci s Miloslavem Renčínem spolupracovat, knížečku mám tedy přečtenou snad jako první čtenář a jsem velmi rád, že vznikla.  (mm)

125 let v životě města a Parku je dost dlouhá doba na to, aby se oslavila.   park Javorka založili českotřebovští aktivní měšťané v roce 1885 právě díky vzniku Okrašlovacího spolku, který byl na tehdejší dobu velkou hybnou silou města a dokázal velkou spoustu věcí. Nešlo jen o to vykoupit 3,5 hektaru pozemků, ale zajistit, aby městský sad Javorka měl svůj řád, a byl během let dále systematicky a plánovitě rozšiřován a obohacován. Největším bohatstvím parku byla pramenitá voda, kterou lze závidět České Třebové v této lokalitě do dneška. Okrašlovací spolek  v České Třebové přežil dlouhá desetiletí, také I. i II. světovou válku, v padesátých letech se změnil na okrašlovací odbor Osvětové besedy, aby pak úplně zanikl. Okrašlování  měly na starost později jarní směny Národní fronty a jiné brigády. Dodnes si pamatuji, jak zejména v době před pořádáním tzv. okresních mírových slavností vyrukovalo úřednictvo i vedení tehdejšího MěstNV do parku uklízet.. V roce 1991 byl opět Okrašlovací spolek obnoven zásluhou pana Otakara Nerudy, který měl  na údržbě parku Javorka největší podíl. Členskou legitimaci  č. 1 obnoveného spolku   měl pak I. porevoluční starosta města Ing. Zdeněk Lang a nebylo výjimkou, že se výbor spolku scházel také u něho v kanceláři. Podařila se řada akcí,  ale postupně se situace ve městě měnila. Starost o město a park Javorka převzali profesionálové a Okrašlovací spolek byl tak odstaven na vedlejší kolej. Přesto zajistil restaurování řady soch, kamenných váz, realizoval řadu  záchranných prací a to nejen v Javorce, ale i v okolí města. Nedařilo se však získávání sponzorských prostředků, sponzoři podporují především sportovní organizace s tím, že park a jiné věci okolo jsou především záležitostí města. Na výročí 125 let Javorky se připravoval ovšem také Okrašlovací spolek, který si vytyčil za cíl přestěhovat z lesa  nad vodojemem na Robově kopci tzv. stélu, tedy památník zakladatelů Javorky, instalovaný na tomto místě právě před 100 lety v roce 1910 k uctění památky zakladatelů parku tehdy k 25. výročí jeho založení.  Tento  záměr spolku také schválila dne 17. 6. 2009 rada města. Nyní máme výročí tady, je léto, proč neslavit Javorku a její 125. narozeniny. Hlásí se k tomu velmi správně Městské muzeum,  pořádá výstavu a k tomu také i vycházku s koncertem dne 11. srpna. Jenže přesun restaurované stély  na nové místo v Javorce se zatím nekoná. Místo Okrašlovacího spolku se do věci vložilo samo město, ale výsledek zatím není, stéla je ještě v rekonstrukci (dokončení má být během měsíce září). Zdá se mi to takové zvláštní. Jde o památník samotného Okrašlovacího spolku, který po 100 letech chtěli jejich následovníci restaurovat a přestěhovat  na oči všech, kteří nyní navštěvují park především v její dolní části a do lesa na Roubák nezajdou. Ale město, tedy majitel dnes všeho, co dříve spolku patřilo, to nejdříve schválilo, ale pak mu tuto "hračku" tak říkajíc vzalo. Nelze se pak divit nad tím, je-li  spolek pasivní a nahlas uvažuje o tom, zda jeho další existence má vůbec cenu. Připomeňme  ale třeba i to, že dokázal pro Javorku vybojovat v r. 2000 existenci hříbku, který byl určen zahradními architekty k jisté demolici, nebo obnovit ukradený Kvasničkův reliéf Mistra Jana Husa v roce 2006, loni byly rekonstruovány zcela zničené dětské atrakce. Nyní se chtěl Okrašlovací spolek věnovat své vlastní historii, využít k tomu letošní výročí..... Myslím, že by se iniciativa občanským sdružením brát neměla, měla by se podporovat, pomáhat zajistit sponzory pro činnost, šlo by přece o mimorozpočtové prostředky pro obohacení  města. Myslím, že by to byl sponzorský počin, který by zůstal jako trvalá hodnota. Uvedený památník, tzv. stélu Okrašlovacího spolku si tak můžeme prohlédnout na rok starých fotografiích ještě na původním stanovišti na okraji lesa pod Roubákem.. (mm)

(Stéla (z řečtiny στήλη, stélé) je kamenný nebo dřevěný památník postavený na obětišti či náhrobku.)