K železničnímu
grafikonu a novému terminálu
Dobrý den,přečetl jsem si váš článek z dnešního rána. Máte pravdu,
že příští grafikon bude opět pro Českou Třebovou o něco málo horší než
byl ten letošní. Myslím si, že Česká Třebová je asi bezdůvodným trnem v
oku mnoha úředníků na ministerstvu dopravy i na generálním ředitelství
Českých drah. Já jsem velmi spokojen a nadšen s výstavbou terminálu,
projel jsem na kole mnoho obdobných německých měst a málokde měli tak
dokonalou vstupní bránu do města. Posunuli jsme se minimálně o 20 let
dál než ostatní. Ale od začátku mi bylo bohužel jasné, že nikoho v Praze
nezajímá, že my jsme si tady postavili nějaký terminál a tím pádem
očekáváme, že všechny vlaky budou zastavovat. To se již nikdy nestane a
dle mého názoru neexistuje žádná síla, která by jasně dokázala zařídit
alespoň zastavení "důležitých" a mezinárodních EC. Snad možná Pardubický
kraj a také možná společná dohoda mezi okolními městy, ale na to je už
pozdě, protože jízdní řád půjde zanedlouho do tisku. Je velká škoda, že
si České dráhy a ministerstvo dopravy neuvědomuje, že v době, kdy jezdí
vlakem čím dál měné lidí, by se měly služby zákazníkům rozšiřovat,
zdokonalovat, a to není jenom otázka peněz. České dráhy se za posledních
pět let změnily k lepšímu, ale jsou věci, které patří k největším
ostudám v Europské unii. Negativním přístupem k zastavovaní vlaků EC v
České Třebové se jejich renomé v regionu nezlepší. Druhým aspektem ovšem
zůstává, že dnes a i v příštím grafikonu bude Česká Třebová velmi dobře
obsluhovaná rychlíky, vlaky Intercity a Eurocity, což nám může jakékoliv
město naší velikosti v České republice závidět. Tím nechci říct, že
bychom měli být jenom spokojeni a s nadšením čekat, co nám zase v Praze
do GVD namalovali. Bojujme, ale zbytečně nereptejme.
S pozdravem Karel Hampl
Nový dopravní
terminál jistě rozšíří i služby na našem nádraží. Lze to
očekávat, ale lze o tom někdy i pochybovat. Třeba při pohledu na bývalé
"ČD centrum", které jsme s velkou slávou otevírali v prosinci 2002, aby
zde pak fungovalo ještě celých 5 let a nyní je prázdné. Mělo zde být
také "informační centrum města" jako součást kanceláře CK Kalousek.
Také to zmizelo z povrchu.v lednu 2008. Předtím byla za hodně
peněz zrekonstruována hala nádraží, postaven eskalátor, část
rekonstruovaných prostor přesto chřadne, není o ně zájem Tyto
prostory nepronajímá přímo Uzlová železniční stanice Česká Třebová ale
jiná organizace. Když v lednu 2009 skončila výstava 160 let trati Česká
Třebová - Brno, měl jsem velkou snahu tuto skutečně vydařenou výstavu
dále přemístit právě do těchto uvolněných prostor. Snad to bylo i
slíbeno, ale nakonec se to neuskutečnilo, ač by zde tu výstavu mělo
šanci navštívit spousta dalších lidí, byla to také výstava o železnici.
Tyto prostory v nově otevřením dopravním terminálu lze jistě moc dobře
využít, zatím ale nic nevím o tom, že se tak stane. Pokud nejsou
jiní zájemci, mohlo by tento prostor pronajmout samo město. Jistě
by na ně České dráhy nemusely chtít nějaký vysoký nájem, nebylo by to
pro podnikání, ale pro propagaci města. Mnozí ještě pamatují, že předtím
bylo na těchto místech tzv. "Kulturní středisko". Dnes bychom zde mohli
na poměrně frekventovaném místě nejen pro Třebovou, ale celý region,
otevřít něco podobného, řekněme propagační a informační centrum.
Třeba bychom mohli jednou oželet čtyřdenní stánek na veletrhu
Holiday world (který si dnes už dovolují většinou jen lázeňská města) a
za tyto ušetřené peníze zde vytvořit celoroční prezentaci města, pořádat
zde krátkodobé výstavky, prezentace firem, kterým se mohla část
krátkodobě pronajmout. Mohly by se zde také prodávat vstupenky, městské
karty, případně platit odpady, poplatky za psy apod. provoz by mohla
obstarat osoba se ZTP, kterou podporuje i Úřad práce. Rozhodně by to
bylo účelné využití prostoru, který zatím zeje prázdnotou a
vzbuzuje pochybnosti o tom, zda je ta českotřebovská stanice dost
atraktivní. (Druhou možností by bylo nabídnout a pronajmout prostory
firmě RegioJet a tím zajistit zastávky vlaků Student agency v České
Třebové).
Ještě ke
grafikonu. Myslím, že letos v roce otevření terminálu
bychom měli tvůrcům jízdního řádu připomenout předchozí sliby. Loni i
předloni jsme se snažili, připomínkovali oni nám vždy řekli, že v dalším
grafikonu to bude lepší, až budeme mít terminál, pak tu budou
vlaky stát všechny mimo pendolino. Nyní se terminál otevírá a nabídka se
nezlepšuje, všechno je jinak. Tak bychom měli sliby připomenout. Má to i
ekonomické opodstatnění. Pokud to neuděláme, pak naše velká investice
nezíská tak velkou přidanou hodnotu, jak se očekávalo. U evropských
dotací se využití sleduje, a tady stačí určité organizační opatření ze
strany tvůrce jízdního řádu na to, aby byla tato 300 milionová, ve
skutečnosti až 330 milionová investice využita podstatně lépe. Budou
také komunální volby a tak bychom se měli ukázat jak se umíme rvát o to,
co bychom zde mít měli a chtěli. A máme nyní svého poslance, který je
dokonce dopravním expertem vládnoucí TOP 09. Je srpen už se bude pomalu
připomínkové řízení uzavírat. Z toho mě vychází, že bychom to vzdávat
neměli. Jak nyní nasadíme laťku (tedy počet zastavujících vlaků) tak se
to později (snad) bude udržovat. Rozhodně nemůžeme čekat, že se letos
opět dozvíme, že od příště to bude lepší. Příště pro to prostě nebude
důvod. Milan
Mikolecký
POZVÁNKA NA LETNÍ FLORU OLOMOUC 2010 MÓDA V KVĚTECH
Trvalky, voňavé bylinky, okrasná zeleň,
skromné i exotické „Rostliny kolem nás“, avantgradní móda a
hlavně záplavy květin vrcholícího léta, o tom všem bude letní etapa FLORY
OLOMOUC 2010, mezinárodní zahradnické výstavy a veletrhu.
Brány největšího a nejstaršího
zahradnického svátku v ČR – vůbec první se konal v Olomouci v srpnu 1958 -
se otevřou ve dnech 19. až 22. srpna (denně od 9 do 18 hod.).
Největší výstavní pavilon bude patřit velká přehlídce
letních květin Českého zahrádkářského svazu s názvem „Móda v květech“.
Letní květinové výpěstky – zejména růže, jiřinky, lilie, gladioly,
balkonovky - v ní doplní móda - třicítka modelů z dílny nejmladších
současných návrhářů – studentů Střední průmyslové školy oděvní z Prostějova-Vápenice.
Avantgarní návrhy z nejrůznějších, i velmi
netradičních materiálů jsou výběrem nejlepších maturitních prací.
Trvalkami se na letní výstavě představí jejich domácí pěstitelé,
perenáři, přehlídkou bylin, koření, čajů
pěstitelé a zpracovatelé léčivých, aromatických a kořeninových rostlin.
Pestrou paletou zeleně potěší expozice okrasných stromů a keřů Svazu
školkařů ČR a neobvyklou ukázkou flory, která nás každodenně
obklopuje - od travin až po exotické orchideje či kaktusy - překvapí
společná expozice Unie botanických zahrad ČR. Nebude chybět
zahrádkářská a bylinkářská poradna, ani
tradiční „sklípek“ s cimbálovou muzikou a moravským vínkem.
Letní nabídku doplní zahradnické trhy s květinami, rostlinným
materiálem, zahradnickými a hobby potřebami a doprovodný zábavný program.
Zájemci mohou zdarma navštívit sbírkové skleníky s botanickou zahradou
výstaviště, botanickou zahradu olomoucké univerzity. České dráhy
připravily pro návštěvníky letní Flory Olomouc bonus v podobě Vlaku+ -
zpáteční
jízdenku z kteréhokoliv místa v ČR za cenu jednosměrné a také – od pátku
až do neděle romantickou jízdu historickým motoráčkem z hlavního nádraží
ČD v Olomouci na nádraží Olomouc-Nová Ulice u výstaviště Flora – zdarma.
Vstupné: plné - 100 Kč, zlevněné (pro důchodce a studenty) – 80 Kč
Sborník
Průmyslové dědictví - ve vzduchoprázdnu mezi profesionály a amatéry
mapuje stav technických památek u nás z řady
aspektů, ale resumé je
jednoznačné: navzdory dílčím úspěchům je celkový stav spíš přehlídkou
nenávratně ztraceného. Bylo by zajímavé zdokumentovat, kolikrát se v
souvislosti s industriálním dědictvím objevuje sousloví „boj za záchranu“.
Jako by probíhala guerilla, v níž na jedné straně stojí altruisté, kteří
si uvědomují význam tohoto dědictví, a na straně druhé skupiny lidí,
jejichž motivace jsou vedeny snahou po jednoduchém a rychlém zisku.
Rekonstrukce odmítají, protože pro ně znamenají na této cestě zdržení,
nemilé komplikace. Developerům a investorům také nezřídka jdou na ruku
úřady na všech stupních, ministerstvo kultury, které může vyhlásit stavbu
za památkový objekt, je liknavé, obce jakbysmet, ne-li hůř. Čili druhá
skupina má v ruce víc trumfů a především pro ni hraje čas, čím déle taková
památka chátrá, tím větší je šance, že bude zbavena své často i pofidérní
ochrany a definitivně zničena. Co jsme si zbořili a co už naštěstí
nezboříme Příkladů takových přístupů najdeme na každém rohu dvanáct do
tuctu, naposledy takový bezprecedentní postup uplatnila radnice Roudnice
nad Labem, když dala strhnout část městského pivovaru z roku 1674, a
přitom tuto monumentální a technicky náročnou stavbu projektoval slavný
italský architekt Antonio Porta, který byl ve službách roudnických
Lobkoviců. Havarijní stav památky, jak známo, nespadne z nebe a je smutné,
že za dvacet let od roku 1989 se zdevastovaly a zbořily desítky
industriálních památek. Přes sto třicet zničených objektů za toto období
je tristní seznam, a zdaleka ne konečný. Nejhorším momentem v tomto
procesu pak bývá zjištění, co památku nahradilo. I proto je v nové
publikaci nejpříjemnější číst poslední oddíl, který popisuje úspěšné
záchranné projekty z celé republiky. Často jde o iniciativy tvrdohlavců,
kteří se nevzdávají, jsou ochotní věnovat čas, energii i vlastní peníze,
přičemž výsledek není vždy jistý. Najdeme tu například příběh sklářské
huti František v Sázavě. Ta je mimo jiné spojená s půvabnou knížkou Paměti
babičky Kavalírové, v nichž manželka Františka Kavalíra Antonie popsala
počátky této první sklářské hutě v regionu. O to, aby se huť zachránila,
se postaral Josef Viewegh, někdejší zaměstnanec a starosta Sázavy -
založil nadaci na její odkoupení a vložil do ní půl milionu korun. To
nestačilo, ale nadace obdržela další finanční a movité dary a momentálně
se v odkoupené huti připravuje zřízení Národního centra sklářské kultury.
Další vydařenou iniciativou je záchrana dvou železničních lokálních tratí
na Jindřichohradecku, které se staly vítanou turistickou atrakcí. Od
zkázy se podařilo uchránit i budovu nádraží v Ústí nad Orlicí z roku 1874.
Občanské sdružení Nádraží nedáme! o ni bojovalo s městem pět let a petici
nakonec podepsalo přes sedmnáct tisíc lidí.
Tento výše uvedený text vychází z článku Jany Machalické v Lidových
novinách, který je spíše obecným povzdychnutím na situací. Ovšem
povzdechnout můžeme také nad tím, jak vehementně městská samospráva
hájila a stále ještě hájí ten postup betonové lobby, tedy bourat a bourat
ve jménu toho, aby se mohlo stavět a utrácet státní prostředky, ať
to stojí co to stojí. I když by se ochudilo město Ústí nad Orlicí o
jednu historickou budovu a kulturní památku.
|