Dobrý den,přečetl jsem si váš článek z dnešního rána. Máte pravdu, že příští grafikon bude opět pro Českou Třebovou o něco málo horší než byl ten letošní. Myslím si, že Česká Třebová je asi bezdůvodným trnem v oku mnoha úředníků na ministerstvu dopravy i na generálním ředitelství Českých drah. Já jsem velmi spokojen a nadšen s výstavbou terminálu, projel jsem na kole mnoho obdobných německých měst a málokde měli tak dokonalou vstupní bránu do města. Posunuli jsme se minimálně o 20 let dál než ostatní. Ale od začátku mi bylo bohužel jasné, že nikoho v Praze nezajímá, že my jsme si tady postavili nějaký terminál a tím pádem očekáváme, že všechny vlaky budou zastavovat. To se již nikdy nestane a dle mého názoru neexistuje žádná síla, která by jasně dokázala zařídit alespoň zastavení "důležitých" a mezinárodních EC. Snad možná Pardubický kraj a také možná společná dohoda mezi okolními městy, ale na to je už pozdě, protože jízdní řád půjde zanedlouho do tisku. Je velká škoda, že si České dráhy a ministerstvo dopravy neuvědomuje, že v době, kdy jezdí vlakem čím dál měné lidí, by se měly služby zákazníkům rozšiřovat, zdokonalovat, a to není jenom otázka peněz. České dráhy se za posledních pět let změnily k lepšímu, ale jsou věci, které patří k největším ostudám v Europské unii. Negativním přístupem k zastavovaní vlaků EC v České Třebové se jejich renomé v regionu nezlepší. Druhým aspektem ovšem zůstává, že dnes a i v příštím grafikonu bude Česká Třebová velmi dobře obsluhovaná rychlíky, vlaky Intercity a Eurocity, což nám může jakékoliv město naší velikosti v České republice závidět. Tím nechci říct, že bychom měli být jenom spokojeni a s nadšením čekat, co nám zase v Praze do GVD namalovali. Bojujme, ale zbytečně nereptejme.                               S pozdravem Karel Hampl

Nový dopravní terminál jistě rozšíří i služby na našem nádraží. Lze to očekávat, ale lze o tom někdy i pochybovat. Třeba při pohledu na bývalé "ČD centrum", které jsme s velkou slávou otevírali v prosinci 2002, aby zde pak fungovalo ještě celých 5 let a nyní je prázdné. Mělo zde být také "informační centrum města" jako součást kanceláře CK Kalousek.  Také to zmizelo z povrchu.v lednu 2008.  Předtím byla za hodně peněz zrekonstruována hala nádraží, postaven eskalátor, část rekonstruovaných prostor přesto chřadne, není o ně zájem  Tyto prostory nepronajímá přímo Uzlová železniční stanice Česká Třebová ale jiná organizace. Když v lednu 2009 skončila výstava 160 let trati Česká Třebová - Brno, měl jsem velkou snahu tuto skutečně vydařenou výstavu dále přemístit  právě do těchto uvolněných prostor. Snad to bylo i slíbeno, ale nakonec se to neuskutečnilo, ač by zde tu výstavu mělo šanci navštívit spousta dalších lidí, byla to také výstava o železnici. Tyto prostory v nově otevřením dopravním terminálu lze jistě moc dobře využít, zatím ale nic nevím o tom, že se tak stane.  Pokud nejsou jiní zájemci, mohlo by tento prostor  pronajmout samo město. Jistě by na ně České dráhy nemusely chtít nějaký vysoký nájem, nebylo by to pro podnikání, ale pro propagaci města. Mnozí ještě pamatují, že předtím bylo na těchto místech tzv. "Kulturní středisko". Dnes bychom zde mohli  na poměrně frekventovaném místě nejen pro Třebovou, ale celý region, otevřít  něco podobného, řekněme propagační a informační centrum. Třeba bychom mohli jednou oželet čtyřdenní stánek  na veletrhu Holiday world (který si dnes už dovolují většinou jen lázeňská města) a za tyto ušetřené peníze zde vytvořit celoroční prezentaci města, pořádat zde krátkodobé výstavky, prezentace firem, kterým se mohla část krátkodobě pronajmout. Mohly by se zde také prodávat vstupenky, městské karty, případně platit odpady, poplatky za psy apod. provoz by mohla obstarat osoba se ZTP, kterou podporuje i Úřad práce. Rozhodně by to bylo účelné využití  prostoru, který zatím zeje prázdnotou a vzbuzuje pochybnosti o tom, zda je ta českotřebovská stanice dost atraktivní. (Druhou možností by bylo nabídnout a pronajmout prostory firmě RegioJet a tím zajistit zastávky vlaků Student agency v České Třebové).

Ještě ke grafikonu. Myslím, že letos v roce otevření terminálu bychom měli tvůrcům jízdního řádu připomenout předchozí sliby. Loni i předloni jsme se snažili, připomínkovali oni nám vždy řekli, že v dalším grafikonu to bude lepší, až budeme mít terminál,  pak tu budou vlaky stát všechny mimo pendolino. Nyní se terminál otevírá a nabídka se nezlepšuje, všechno je jinak. Tak bychom měli sliby připomenout. Má to i ekonomické opodstatnění. Pokud to neuděláme, pak naše velká investice nezíská tak velkou přidanou hodnotu, jak se očekávalo. U evropských dotací se využití sleduje, a tady stačí určité organizační opatření ze strany tvůrce jízdního řádu na to, aby byla tato 300 milionová, ve skutečnosti až 330 milionová  investice využita podstatně lépe. Budou také komunální volby a tak bychom se měli ukázat jak se umíme rvát o to, co bychom zde mít měli a chtěli. A máme nyní svého poslance, který je dokonce dopravním expertem vládnoucí TOP 09. Je srpen už se bude pomalu připomínkové řízení uzavírat. Z toho mě vychází, že bychom to vzdávat neměli. Jak nyní nasadíme laťku (tedy počet zastavujících vlaků) tak se to později (snad) bude udržovat. Rozhodně nemůžeme čekat, že se letos opět dozvíme, že od příště to bude lepší. Příště pro to prostě nebude důvod.          Milan Mikolecký

Trvalky, voňavé bylinky, okrasná zeleň, skromné i exotické „Rostliny kolem nás“, avantgradní móda a hlavně záplavy květin vrcholícího léta,  o tom všem bude letní etapa FLORY OLOMOUC 2010, mezinárodní zahradnické výstavy a veletrhu. Brány největšího a nejstaršího zahradnického svátku v ČR – vůbec první se konal v Olomouci v srpnu 1958 - se otevřou ve dnech 19. až 22. srpna (denně od 9 do 18 hod.). Největší výstavní pavilon bude patřit velká přehlídce letních květin Českého zahrádkářského svazu s názvem „Móda v květech“. Letní květinové výpěstky – zejména růže, jiřinky, lilie, gladioly, balkonovky  - v ní doplní móda - třicítka modelů z dílny nejmladších současných návrhářů – studentů Střední průmyslové školy oděvní z Prostějova-Vápenice. Avantgarní návrhy z nejrůznějších, i velmi netradičních materiálů jsou výběrem nejlepších maturitních prací.  Trvalkami se na letní výstavě představí jejich domácí pěstitelé, perenáři, přehlídkou bylin, koření, čajů pěstitelé a zpracovatelé léčivých, aromatických a kořeninových rostlin. Pestrou paletou zeleně potěší  expozice okrasných stromů a keřů Svazu školkařů ČR a  neobvyklou ukázkou flory, která nás každodenně obklopuje  - od travin až po exotické orchideje či kaktusy -  překvapí společná expozice Unie botanických zahrad ČR. Nebude chybět zahrádkářská a bylinkářská poradna, ani tradiční „sklípek“ s cimbálovou muzikou a moravským vínkem.
Letní nabídku doplní  zahradnické trhy s květinami, rostlinným materiálem, zahradnickými a hobby potřebami a doprovodný zábavný program. Zájemci mohou zdarma navštívit sbírkové skleníky  s botanickou zahradou výstaviště, botanickou zahradu olomoucké univerzity. České dráhy připravily pro návštěvníky letní Flory Olomouc bonus v podobě Vlaku+ - zpáteční jízdenku z kteréhokoliv místa v ČR za cenu jednosměrné a také – od pátku až do neděle romantickou jízdu historickým motoráčkem  z hlavního nádraží ČD v Olomouci na nádraží Olomouc-Nová Ulice u výstaviště Flora – zdarma. Vstupné: plné - 100 Kč, zlevněné (pro důchodce a studenty) – 80 Kč
 

Sborník Průmyslové dědictví - ve vzduchoprázdnu mezi profesionály a amatéry mapuje stav technických památek u nás z řady aspektů, ale resumé je jednoznačné: navzdory dílčím úspěchům je celkový stav spíš přehlídkou nenávratně ztraceného. Bylo by zajímavé zdokumentovat, kolikrát se v souvislosti s industriálním dědictvím objevuje sousloví „boj za záchranu“. Jako by probíhala guerilla, v níž na jedné straně stojí altruisté, kteří si uvědomují význam tohoto dědictví, a na straně druhé skupiny lidí, jejichž motivace jsou vedeny snahou po jednoduchém a rychlém zisku. Rekonstrukce odmítají, protože pro ně znamenají na této cestě zdržení, nemilé komplikace. Developerům a investorům také nezřídka jdou na ruku úřady na všech stupních, ministerstvo kultury, které může vyhlásit stavbu za památkový objekt, je liknavé, obce jakbysmet, ne-li hůř. Čili druhá skupina má v ruce víc trumfů a především pro ni hraje čas, čím déle taková památka chátrá, tím větší je šance, že bude zbavena své často i pofidérní ochrany a definitivně zničena. Co jsme si zbořili a co už naštěstí nezboříme Příkladů takových přístupů najdeme na každém rohu dvanáct do tuctu, naposledy takový bezprecedentní postup uplatnila radnice Roudnice nad Labem, když dala strhnout část městského pivovaru z roku 1674, a přitom tuto monumentální a technicky náročnou stavbu projektoval slavný italský architekt Antonio Porta, který byl ve službách roudnických Lobkoviců. Havarijní stav památky, jak známo, nespadne z nebe a je smutné, že za dvacet let od roku 1989 se zdevastovaly a zbořily desítky industriálních památek. Přes sto třicet zničených objektů za toto období je tristní seznam, a zdaleka ne konečný. Nejhorším momentem v tomto procesu pak bývá zjištění, co památku nahradilo. I proto je v nové publikaci nejpříjemnější číst poslední oddíl, který popisuje úspěšné záchranné projekty z celé republiky. Často jde o iniciativy tvrdohlavců, kteří se nevzdávají, jsou ochotní věnovat čas, energii i vlastní peníze, přičemž výsledek není vždy jistý. Najdeme tu například příběh sklářské huti František v Sázavě. Ta je mimo jiné spojená s půvabnou knížkou Paměti babičky Kavalírové, v nichž manželka Františka Kavalíra Antonie popsala počátky této první sklářské hutě v regionu. O to, aby se huť zachránila, se postaral Josef Viewegh, někdejší zaměstnanec a starosta Sázavy - založil nadaci na její odkoupení a vložil do ní půl milionu korun. To nestačilo, ale nadace obdržela další finanční a movité dary a momentálně se v odkoupené huti připravuje zřízení Národního centra sklářské kultury. Další vydařenou iniciativou je záchrana dvou železničních lokálních tratí na Jindřichohradecku, které se staly vítanou turistickou atrakcí. Od zkázy se podařilo uchránit i budovu nádraží v Ústí nad Orlicí z roku 1874. Občanské sdružení Nádraží nedáme! o ni bojovalo s městem pět let a petici nakonec podepsalo přes sedmnáct tisíc lidí.