Českotřebovský deník 242

Českotřebovský deník 242/2010 (21.8.)

Nová střecha na Trubech

Na Trubech není jen nová střecha, která byla postavena poměrně rychle, ale také nová fasáda, takže celý "čtverec" je téměř z venkovní strany dodělaný. Zbývá dokončit pouze dva vchody v ulici Habrmanově. Pohled z venčí není špatný, ovšem mělo by se pokračovat také na vnitřní straně "čtverce", kde je zajímavá idyla, relativně klidný prostor, který by si zasloužil nějakou zajímavou úpravu. Proč nevyužít např. nápady studentů fakulty architektury, mohl by to být zajímavý úkol pro semestrální práci a nestálo by to vůbec nic....
K hledání finančních zdrojů pro snížení finanční zátěže občanů (poplatků za odpady)
O tomto problému píše Dr,. Vlastimil Hruška jako o bodu, který ODS do koaliční smlouvy neprosadila. Problém vytahuji z celého článku proto, že má dvě roviny a o obou stojí za to pár slov napsat. Dr. Hruška byl členem rady města, která tvoří valnou hromadu společnosti Eko Bi, a proto jistě zná hospodářský výsledek skládkování TKO, který je vysoce ziskový a činí cca 9 mil. Kč (hospodářský výsledek jednotlivých středisek Eko Bi nebyl zveřejněn, k dispozici byl ale členům rady města). Jinak řečeno: zdroje tu jsou, netřeba je hledat. Tyto peníze však byly využity jinak.Díky tomuto hospodářskému výsledku ze skládky zase naopak nebylo nutné z rozpočtu města finančně sanovat např. nemalou ztrátu krytého plaveckého bazénu, všeobecně sloužícího veřejnosti, mladým i starším. Takové prostě bylo rozhodnutí rady města, tedy i Dr. Hrušky. Jinou možností by skutečně bylo snížit poplatek za svoz a likvidaci odpadů a navíc doplácet z rozpočtu města ztrátu KPB. To by ovšem pro "zdravotní stav" městského rozpočtu nebyla ta správná cesta, potom bychom městskou společnost Eko Bi nemuseli zřizovat, plný zisk ze skládkování by se zdanil. Způsob, který byl zvolen, je podle mého názoru v podstatě správný, vadí mi jen to, že veřejnost nezná výsledek hospodaření jednotlivých služeb či středisek. S otázkou, proč jako město, které provozuje vlastní skládku, nemáme poplatek za odpad o něco nižší, jsem se samozřejmě setkal. Odpověď na ni ovšem není v mé kompetenci, myslím, že je ve výše uvedených řádcích. Výše poplatku však ani dnes nepokrývá celé náklady, které má město se systémem svozu popelnic, kontejnerů, sběrných dvorů a ukládáním odpadu na skládce od svých občanů. Zisk ze skládkování vznikl díky hospodářské činnosti společnosti Eko Bi. Pro srovnání: Město Ústí n.O. má srovnatelný poplatek, ve svém rozpočtu má náklady na likvidaci TKO, také příjmy z poplatků a také podíl z výsledku hospodaření společnosti EKOLA (Ústí má v této společnosti podíl). Myslím že se další finanční zdroje se opravdu hledají, proto chce město jediný sběrný dvůr, tím se náklady sníží. Je pouze otázka, zda je opravdu lokalita v Semanínské ulici ta správná (já osobně bych pro ni nehlasoval). Dalším cílem je zvýšení % tříděného odpadu - (v ČtZ byl nyní seriál článků) a energetické využití odpadu. V České Třebové se ve spolupráci s Pardubickým krajem připravuje oblastní centrum nakládání s odpady, které by mělo být ziskové. Nic se ovšem nepodaří "přes noc". - Druhou rovinu problému vidím v tom, že poplatek za odpady je "užitečný" v tom smyslu, že ukazuje, že nic není zadarmo, že likvidace odpadů něco stojí. Doba, kdy bylo všechno zadarmo (nebo hluboko pod cenou), je už dávno pryč a věřím, že se do ní nechce ani ODS vrátit. Je ovšem otázka výše poplatku. Neměl by být likvidační a měl by být přístupný pro všechny i příjmové skupiny. V České Třebové poplatek několik let neroste (zatímco náklady na likvidaci odpadu stoupají). Existují ovšem domácnosti, které neplatí a město musí poplatek vymáhat. "Zlobí" však i někteří majitelé nájemních domů, kteří by ho měli platit za své nájemníky (a pak jej rozúčtovat jako služby) a nečiní tak. V takových domech nejsou ani popelnice a kontejnery, pokud si je nezřídí sami nájemníci (proč by to ovšem dělali, když to není jejich povinnost a např. na sídlištích je tolik kontejnerů)... Milan Mikolecký

Vážená redakce, musím reagovat na vaše chybné informace v srpnovém Českotřebovském zpravodaji. prosím věnujte více pozornosti co v něm píšete. Uvádíte kalendárium už na září a informaci o Karlu Vejrychovi, že byl nejmladším ze tří dětí Rudolfa a Josefy Vejrychových. Je pravdou, že byl nejstarší, byl úžasná vzdělaná osobnost. Jak je všeobecně známo, tak se tento klavírní virtuóz zasloužil nejen o vybudování silnice z České Třebové do Kozlova, ale také o vysázení nádherné březové aleje, dnešní Aleje Maxe Švabinského ( i když se Max Švabinský o tuto alej nezasloužil)...... Z dopisu Jarmily Korejtkové

Karel (Vejrych) byl opravdu nejstarší, narodil se v roce 1873, nejmladší byl malíř Rudolf (nar. 1882). To je opravdu chyba pisatele článku. Nevím ovšem, zda má redaktor v autorských (podepsaných) článcích kontrolovat a opravovat data (a myšlenky?). Článek, o kterém Jarmila Korejtková píše a snaží se ho doplňovat nebyl určen proto, aby napsal úplnou monografii o Karlu Vejrychovi, ale aby osobnost tohoto významného člověka připomenul.. Více udělal Českotřebovský zpravodaj před pěti lety v srpnu 2005, kdy vyšel o Karlu Vehrychovi článek obsáhlejší. Tehdy jsem dokonce inicioval v České čajovně besedu s paní Janou Vejdovskou, vnučkou zmiňovaného "pianisty" (jak se v Kozlově říkalo) o zatím stále nevydané publikaci, vlastně připraveném rukopise "Od klavíru k pluhu aneb Život Karla Vejrycha a jeho rodiny". O co jde, je uvedeno na dalších řádcích v článku z roku 2005:

"Od klavíru ke pluhu aneb Život Karla Vejrycha a jeho rodiny". To je název sborníku, který zatím v počtu pouhých 20 exemplářů pro členy své rodiny vydala v loňském roce 2004 pro radost svou a svých přátel paní Jana Vejdovská, bydlící napůl v Praze v zimě) a napůl v Kozlově (od května do října) v domě čp. 12, tzv. Vejrychově (Pecháčkově statku), který je všeobecně znám díky sgrafitu Maxe Švabinského "Žnečka". Je to vnučka "pianisty" Karla Vejrycha a uvedená publikace je právě o něm. Je sestavena ze stočtyřiceti dopisů, které Karel Vejrych posílal ze svých cest po Evropě domů rodině a přátelům, a které se zachovaly ve staré truhle na půdě zmíněného statku. Je to kouzelné čtení a paní Vejdovská o tom všem dokáže navíc kouzelně vyprávět...."Teprve po smrti svých rodičů jsem pořádně prohlédla všechny prostory na chalupě, kam jezdí odpočívat i pracovat a čerpat sílu z přírody již pátá generace naší rodiny. V těžké dřevěné truhle, plné starých českých, německých, francouzských i ruských knih, jsem objevila odřenou koženou kabelu naditou starými dopisy. Myši se dostaly do truhly jen odspodu a ne příliš daleko, takže uchovaná korespondence zůstala zachována..." píše Jana Vejdovská v úvodu uvedené zajímavé publikace. O to zajímavější, že neobsahuje pouze zmíněné texty dopisů, ale spoustu obrázků a také významný "spojovací text", který je popisem událostí, fakt a dat, důležitých pro pochopení všech souvislostí v jednotlivých obdobích. V centru pozornosti dění je Karel Vejrych "pianista", nazývaný autorkou "děda Karel", kterého Jana Vejdovská nikdy osobně nepoznala, minula se s ním v životě o deset let... Byla by velká škoda, kdyby se práce věnovaná vytvoření této knížky neměla více využít. Muzejní spolek se bude snažit napomoci tomu, aby tato knížka vyšla ve větším nákladu a byla dostupná např. v nové expozici v rekonstruované Švabinského chaloupce......

Jana Vejdovská, autorka výše uvedené knížky je také velkým znalcem celé kozlovské historie, a navíc dokáže o všech událostech velmi poutavě vyprávět a mám slíbeno, že se ještě jednou k osobnosti Karla Vejrycha vrátíme. A také k myšlence pojmenovat po Karlu Vejrychovi v České Třebové alespoň jednu ulici, jak navrhuje také paní Jarmila Korejtková. Rozhodně bych však nevyčítal Maxu Švabinskému, že je po něm pojmenována a Alej do Kozlova a dnes také Chaloupka (Na směrovkách i "Chalupa" Maxe Švabinského. Jeho jméno dokázalo totiž zachránit zmíněnou chloupku čp. 50, prohlásit ji za kulturní památku a tedy i zajistit dotace. Bez Maxe Švabinského by to možné nebylo. Mistr sám pouze souhlasil s tím, aby se po něm pojmenovala Chata na vrcholu Kozlovského kopce. Pro toto povolení se za Mistrem Švabinským vydala v roce 1934 delegace českotřebovských turistů až na Slovensko, kde tehdy pobýval.

Silná auta nepatří divokým mladíkům aneb v Benátkách není vždy bezpečno.
Přesvědčit se o tom mohl majitel garáže v Benátkách naproti vjezdu do areálu Techplastu. Právě zde havaroval mercedes se dvěma osobami, řítil se velkou rychlostí, s odpovídajícím hlukem, který bylo slyšet po celých Benátkách, potom rána a klid. Posádce vozu se však zázrakem nic nestalo, majitel garáže musel dnes v sobotu rychle postavit nový sloupek a jistě se chystá i na nová vrata. Takto rychle jel řidič vlastně na cyklostezce, kde se také běžně pohybují chodci. Zkušenosti z divokou jízdou aut přes Benátky mají i další chodci a zde bydlící občané. Pokud nedojde k oddělení cykloprovozu a in-line bruslařů od automobilové dopravy, měla by zde být nařízena omezená rychlost řekněme na 30 km/h včetně značky "průjezd zakázán", podobně jako nyní v ulici Nádražní. Fotografie: poškozená garáž už má nově postavený sloupek

BODYFORMING - nová forma kondičnho cvičení - každé út + čt - 19.00 - 20.00 h.
PILATES - 20.00 -21.00 h.
To vše na ZŠ Nádražní - od 7.9.2010 !
A pro příznivce cvičení kondiční kulturistiky - ZA VODOU - Pondělí - 17.00 - 18.00 hod.