Víkend s Fitminem  ,,Co to ? Co se to děje ? “ Můj manžel se právě vrátil z práce , prošel chodbou a pokojem až za mnou,  do rohu s počítačem . ,,Kde to máš?“  Potutelně se usmívám- z chodby po téměř 2 měsících zmizely krabice s nashromážděnými cenami, potřebami k vyvěšování výsledků ze závodů a další stovkou veledůležitých věcí, které, když byly potřeba , se samozřejmě nenašly ,  stůl v pokoji již nebyl obložen desítkami  papírů se startovkami, platbami , poté i s výsledky a při každém pokusu někoho z rodiny shrnout vše na hromádku jsem nepříčetně  volala :,,Nesahat! Třídím !“ A za chvíli jsem prosila „,,Ježíš, kde je výsledkovka SA1 ? Pojďte mi to pomoct najít. …Ale tohle je Podhorský skok, já přece říkám SA 1 _ Fitmin Cup.“ … Prostě- moje rodina si se mnou od polovinu prázdnin až do poloviny září užívala horor. Na vině tomu byly dvoudenní závody Podhorský skok a Fitmin Cup-Podhorka, souhrnně nazvané podle našeho hlavního sponzora Víkend s Fitminem . A jaké byly samotné závody ? Podle tradice nám sobota Podhorský skok – propršela . Začalo ráno v 6 hod, když jsem vyjela rozmístit cedule pro lidi, kteří k nám jedou poprvé a nepoužívají GPS ( naštěstí. Loni mi volal jeden nešťastník, že je už ve Třebovici a tam o žádném cvičáku nevědí, zato GPS ho vede někam do polí.). No nic, už jsme zvyklí, stan máme od Fitminu, ten je výborný. ..Jo, byl by, kdyby nepostrádal postranní plachty. Zalátali jsme tedy boky různými igelity. Dobrý, říkám si, už je vše v pohodě- jen – kde je ta paní s časomírou ? Jako kdybychom byly telepaticky spojeny, ozve se v telefonu :,,Ježíš, já zabloudila, jsem ve Svitavách, jak k vám ?“ No nazdar, za 10 min se mělo začít. No nic- první byla Hra - to zvládnem na stopkách. ,,Holky, pojďte vybalit ceny , ať se lidi mají na co těšit. “zavolala jsem na děvčata. A začalo se. Celkem bez zádrhelu se odběhla první disciplína . ,,Časomíra dorazila “ radostně hlásila Žanda, naše    nejmladší závodnice. Prima, už bude vše dobré, blesklo mi hlavou. Ouha – Žanda totiž hned pokračovala- ,,Chybí nám jeden pohár – ten pro vítěze.“-,,Děvčata , vezměte si  startovky, běžte ohlásit agility a kdo se má připravit, jdu hledat.“ No, hledali jsme snad všichni a ve všech krabicích – pohár nikde. A do toho od stolku ,,Helo, kde jsou ty startovky ?“ ,,Jak – kde. Dávala jsem vám je k zápisu.“ ,,Ale tady nejsou“-.Poklus do klubovny, nervy na pochodu. Startovky se našly pod propagačním materiálem. Začínáme. Až na ten déšť dobrý. ,,Našel se pohár ?“  Gábina hlásí- ,,Jo,jo  mamka ho našla v jedné tašce s cenami . „. Zaplaťpánbu. Už bude vše v pododě…Jo, to jsem se přepočítala… ,,Heli, kam jsi dala diplomy pro Hru ?“ ,,Přece jsou na stolku v klubovně“….A zase hledání..Ano, našly se v klubovně, ale jak je člověk vynervovaný, jako by nic neviděl. Maruška šla postavit Jumping a my rozdávali ceny za Hru a speciál ceny , které věnovala lékárna Mellisa. ( a za to jí moc děkujeme.) Ke konci i sluníčko vykouklo a alespoň  gratulace vítězům a závěrečná disciplina Skok mohutnosti se už  bez  ,,osvěžující“  sprchy shůry obešla.     Neděle začala sice mlhou, ale beze zmatků, vše bylo na svém místě ( kupodivu) , k 8 hod. vykouklo sluníčko a už nás těšilo celý den. Paní rozhodčí neshledala žádné závady a napsala doporučující hlášení pro nadřízené složky  . Věcné ceny- plakety, poháry i medaile se líbily a ceny, kterými nás obdaroval generální sponzor Dibaq byly velmi pěkné . K tomu přispěly jistě i různé drobnosti, které jsme buď dostali nebo nakoupili za věnované peníze . Tím chceme velmi poděkovat obchodu Exota, která zajišťuje mlsky, obchodům Planeo a panu Gregarovi.za elektrospotřebiče, panu Hejlovi, květinářství Kopretina , obchodu Modrá hvězda ,autosalonu Hyundai, ale především autoškole DRUMEL , firmě Gebesan ,autobazaru Soren  a firmě RYDO. Díky nim jsme mohli zajistit tolik potřebnou časomíru na oba dny. Manžel byl z toho, že dokonce byla i teplá večeře, docela paf. .,,Hele, ale nebudete teď nic pořádat, že ne ?“ spokojeně zabroukal nad svíčkovou s  knedlíky . ,,Neboj, až za rok…No vlastně- ceny začnu vyhledávat tak v únoru., nejdéle v dubnu abych začala obcházet sponzory…“ Mrazivý pohled mé drahé polovičky mě umlčel. Však on do února vychladne… Za ZKO Podhorka napsala                                                                                                                             Helena Chrastilová