12. května 1910 se ve Žlebech, okr. Kutná Hora narodil politický vězeň, lékař MUDr. Otto Kořínek.

MUDr. Otto Kořínek pracoval před svým zatčením ve funkci primáře interního oddělení ústecké nemocnice. K zatčení došlo 26. ledna 1951. Byl vyšetřován v souvislosti s nelegálním odchodem rodiny továrníka Bohuslava Jandery do Německé spolkové republiky.

Nakonec byl Státním soudem v Praze 18. října 1951 uznán vinným a podle § 2 z. č. 50/1923 Sb. – příprava úkladů o republiku k 3,5 letům odsouzen k odnětí svobody, peněžitému trestu 20 tisíc Kčs, konfiskaci 9/10 jmění a ztrátě čestných práv občanských. Svůj trest si odsloužil ve vojenské nemocnici na Pankráci, kde pracoval jako lékař.  Z výkonu trestu se, díky žádosti o zkrácení trestu, kterou podala jeho manželka, vrátil 23. prosince 1953. Nastoupil zpět do ústecké nemocnice, kde však poměrně dlouho pracoval sice jako odborný lékař, ale jen za plat řadového laboranta. 16. srpna 1990 byl Krajským soudem v Hradci Králové rehabilitován.

Foto: Dušek, Radim-Macková, Marie: Osudy politických vězňů 1948-1989. ÚO: Státní okresní archív 1996. s.99.

 

  14. května 1885 se v Ohnišťanech na Semilsku narodil ústecký organizátor sportovního a kulturního života, člen protifašistického odboje, obchodník František MEJDR.

Do Ústí nad Orlicí přišel jako mladý absolvent textilní školy v Jilemnici a obchodní školy v Praze. Město si hned zamiloval a netrvalo dlouho, aby začal veřejně pracovat v různých organizacích. Stal se činovníkem ústeckého Sokola, Klubu českých turistů, Okrašlovacího spolku a Divadelního spolku Vicena. Byl jedním z organizátorů vybudování Památníku odboje I. světové války, známého bubeníka od slavného českého sochaře Josefa Mařatky. František Mejdr byl vždy tam, kde se něco dělo a přinášelo prospěch městu. A tak se hned od počátku zapojil do činnosti Družstva pro postavení divadla v Ústí nad Orlicí. Nejprve jako člen, později jako pokladník a od roku 1934 až do své předčasné smrti jako předseda. Byl neúnavným organizátorem staročeských poutí a všech dalších akcí, spojených se získáváním finančních prostředků pro postavení divadla. Ihned po nacistické okupaci se zapojil do ilegální činnosti. Stal se členem národního výboru ilegální organizace "ÚVOD". Jeho dalšími spolupracovníky byli Norbert Vašíček, Ladislav Cihlář, František Zábrodský a Václav Boštík. Pro své zkušenosti, rozhled a nesmlouvavé češství byl František Mejdr ustaven vedením odbojové skupiny v Ústí nad Orlicí.  Při čistce na podzim 1941 byl gestapem zatčen, vězněn v Pardubicích a Terezíně a později převezen do koncentračního tábora v Osvětimi, kde 4. března 1942 zemřel. Za zásluhy o osvobození Československé republiky z nepřátelského obsazení mu byl presidentem republiky udělen "Československý válečný kříž 1939 - in memoriam".             František Mejdr patřil celý svůj život mezi nejobětavější občany našeho města a pro naši vlast neváhal položit i svůj život. Zařadil se mezi příklady jedinců, obětavců, bez kterých se neobejde žádné město, ale ani žádná společnost. František Mejdr provozoval na ústeckém náměstí zavedený obchod s textilem. Foto: in Památník ústeckého divadelnictví, s.37.

           

 19. května 1900 se v Říčkách (Orlické Podhůří) narodil malíř Václav KOVÁŘ.

 V letech 1920 - 1925 soukromě studoval v Brně malířství, a to u profesora kreslení Rudolfa Stejskala. Zde také navštěvoval večerní kurzy školy uměleckých řemesel. Žil v Řícmanicích u Brna. Své obrazy vystavoval již v roce 1932 na celostátní výstavě malířů samouků v Praze. Ústecká veřejnost měla možnost si jeho práce prohlédnout na Živnostenské výstavě v roce 1927 a v roce 1934 na výstavě, kterou pořádal Klub českých turistů. Ve sbírkách Městského muzea Ústí nad Orlicí jsou uloženy tři jeho díla. 

Foto: Na plovárně. MM ÚO, fond výtvarné umění, inv.č. 19A140.

            

 24. května 1900 se v Ústí nad Orlicí narodil člen domácího odboje Josef PICKO. 

Jeho rodiče vlastnili malý obchod s galanterním zbožím. Po skončení školy byl poslán do Sázavy u Zábřeha na Moravě, kde se měl zdokonalit v němčině. Po návratu se u firmy Fr. Mejdr v Ústí nad Orlicí vyučil obchodním příručím a pracoval v Praze a v Hradci Králové. Později se stal úředníkem u firmy Fr. Sobotka a syn v Kerharticích. Pro svoje komunistické smýšlení byl v roce 1935 propuštěn. Delší čas byl bez práce a nakonec pracoval jako dělník u stavitele Bartoše a na pile Jana Hýbla v Ústí nad Orlicí. V jeho bytě v Ústí nad Orlicí č.p. 665 se často konaly tajné schůze komunistických poslů, sestavovaly se, tiskly a množily letáky, které potom Josef Picko za vydatné pomoci manželky a obou dcer rozšiřoval po městě Ústí nad Orlicí a okolí.   29. listopadu 1940 byl zatčen, vězněn v Pardubicích, Terezíně, Drážďanech, Budišíně a v Berlíně, kde byl nakonec 7. září 1943 popraven sekerou. Ve sbírkách městského muzea jsou uloženy jeho dopisy z vězení a jeho dopis na rozloučenou. Jeho jménem byla pojmenovaná jedna z ulic města a jeho jméno najdeme na pamětní desce obětem II. světové války na Památníků odboje. 

Foto:  Zpravodaj Ústí nad Orlicí. Květen 2000, foto s. 19.

 

  

23. května 1870 se v Praze narodil český novinář, prozaik a překladatel JUDr., PhDr. Josef Jan SVÁTEK.

Jeho otec Adolf Svátek byl bratrem novináře a autora historických románů, z nichž snad nejznámější jsou Paměti katovské rodiny Mydlářů v Praze, Josefa Svátka. Po maturitě na gymnáziu vystudoval práva. V letech 1893-94 pak studoval na École des sciences politiques v Paříži a pobýval v Londýně a v Berlíně. V roce 1895 přijal místo redaktora v „Pražských novinách“ a po smrti svého strýce Josefa Svátka převzal vedení těchto novin. Právě, aby se odlišil od svého strýce, začal používat druhé křestní jméno Jan. V roce 1919 se stal prvním redaktorem „Úředního listu Čsl. republiky“ a krátce nato byl jmenován ministerským radou. Své první literární pokusy vydával v časopise „Zlatá Praha“. Samostatně, kromě prozaických děl, vydal řadu cestopisů. Pro náš region je významný cestopis „Za ocean !“, ve kterém popisuje cestu do New Yorku, kdy jako právní zástupce doprovázel Jaroslava Kociana, svého vzdáleného příbuzného. Jeli vrátit „odcizené“ vzácné housle Quarnerky americkému sběrateli, milionáři Cloptonovi. Od něho si je pro Kociana vypůjčil impresario Arronson. Nezkušený Kocian si je na radu přátel ponechal jako zástavu za nevyplacený honorář. Josef Jan Svátek překládal z francouzštiny a angličtiny. Přeložil např. velice známé dílo Julia Verna „Sever proti jihu“, který v jeho překladu znovu vyšel v roce 2007. Pod pseudonymem Josef Jánský přeložil např. román Alexandra Dumase „Hraběnka de Charny“ nebo „Královnin náhrdelník“. Josef Jan Svátek měl úzký vztah s naším městem. Do Ústí nad Orlicí přišla jako mladá učitelka jeho sestra Marie. Ta se zde provdala za Petra Kociana. Za ní se do Ústí přistěhovali jejich rodiče. Po předčasné smrti Marie Kocianové zabezpečil všechny její čtyři děti. Byla mezi nimi i ústecká spisovatelka Marie, později provdaná Rollerová. Tu například podporoval na jejich pražských studiích. Na svého strýce vzpomíná Marie Rollerové ve své povídce „O mamince“.  Ve sbírkách muzea je uloženo šest jeho cestopisů včetně cestopisů „Za ocean!“. V pozůstalosti Jaroslava Kociana je uložen rukopis skladby „Mazurka“, kterou J. Kocian věnoval cit.: „svému příznivci Jos. J. Svátkovi“.  Josef Jan Svátek zemřel 1. září 1948 v Praze a je pochován v rodinném hrobě na ústeckém hřbitově.

Foto in. Danihelovský, E. V.: Ústí nad Orlicí staví svojí chatu. Ústí nad Orlicí, Klub českých turistů 1946. s. VI.

                     Jitka Melšová, knihovnice Městského muzea v Ústí nad Orlicí