Ústecké kalendárium – srpen 2010                                        

 2. srpna 1850 se v Lomnici nad Popelkou narodil pedagog, malíř a ilustrátor Jan KOBRLE.
Obecné vzdělání začal získávat ve svém rodišti, v Lomnici nad Popelkou, ale dokončil ho až na německé hlavní škole v Jablonci nad Nisou. Za dalším vzděláním putoval do Jičína, kde absolvoval tři třídy reálné školy a v roce 1866 se stal studentem učitelského ústavu v Hradci Králové. Ten ukončil v roce 1868 s podučitelským vysvědčením. Zkoušku způsobilosti vykonal v roce 1871 v Praze, kde obdržel vysvědčení učitele pro obecné školy. Svou praxi učitele zahájil na farní škole v Koclířově u Dvora Králové, následně vyučoval v Nekoři a v Žamberku. V roce 1874 se stal členem učitelského sboru na škole v Ústí nad Orlicí. Od 6. prosince 1886 vyučoval na ústecké dívčí škola. Jan Kobrle odešel po čtyřicetileté učitelské službě v roce 1909 do penze. Později se z Ústí nad Orlicí odstěhoval. Kromě svého učitelského povolání se velmi intenzivně věnoval malování. V jeho tvorbě dominují zejména akvarely. Ve svých obrázcích zachytil tehdejší malebná zákoutí města Ústí nad Orlicí a jeho okolí. Ve sbírkách Městského muzea je uloženo dvacet šest jeho originálních kreseb. Jan Kobrle zemřel 16. listopadu 1924 v Příbrami.
Foto z roku 1877, MM ÚO, fond fotografie, přír. č. 3051/97.
 
Malátek, Antonín_výřez_21-foto_F5675  5. srpna 1960 zemřel v Ústí nad Orlicí hudební pedagog a skladatel Antonín MALÁTEK.
Antonín Malátek se narodil 13. června 1886 v Kostelci nad Orlicí. V letech 1903 - 1907 vystudoval varhanní oddělení na pražské konzervatoři. Finanční důvody ho přivedly do různých salónních orchestrů, s nimiž postupně navštívil Berlín, Varšavu, Petrohrad a Bukurešť. Teprve po vzniku Československé republiky nastoupil místo učitele na hudební škole v Kostelci nad Orlicí, kde učil až do roku 1931, kdy přešel jako učitel hudby do Ústí nad Orlicí.  V našem městě působil také jako sbormistr zpěváckého sdružení "Lukes", místodirigent Orchestrálního sdružení a varhaník v Cecilské hudební jednotě. V roce 1939 nastoupil místo učitele klavíru na nově otevřené hudební škole v Ústí nad Orlicí. Antonín Malátek je také autorem příležitostných skladeb pro klavír, chrámových písní a melodramat. Ve sbírkách Městského muzea v Ústí nad Orlicí je uložen rukopis jeho skladby pro ženský sbor s doprovodem smyčcového orchestru s názvem Bílý Topol. Antonín Malátek je pochován na ústeckém hřbitově.
Foto: MM ÚO; fond fotografie, inv. č. F 5675 
 
 
11. srpna 1820 se v Kostelci nad Orlicí narodil první starosta okresního zastupitelstva a poslanec Zemského sněmu František FIALA.
Po skončení studií začal působit jako obchodník v Ústí nad Orlicí. V našem městě si vybudoval postupně takovou pozici, že byl v roce 1860 zvolen starostou města Ústí nad Orlicí. Svým současníkem, lanškrounským hejtmanem, byl charakterizován jako člověk osobně inteligentní, vzdělaný, občansky bezúhonný, s chytrým, leč ne vždy mírným chováním. Politicky se hlásil k rodícímu se proudu mladočechů. V roce 1866 byl zvolen starostou okresního zastupitelstva jako tehdy nově konstituovaného orgánu samosprávy a o rok později poslancem Zemského sněmu.  S poslaneckou funkcí je také bezprostředně spjata Fialova aktivita při organizování táborů lidu v červenci 1868. Největší proslulost mu však zajistila přítomnost ve skupině 80 členů poslaneckého klubu, která při zahájení Zemského sněmu v srpnu 1868 vyhlásila tzv. státoprávní deklaraci, ve které byla zdůrazněna státoprávní svébytnost českých zemí a poukázáno na potřebnost řešení případných neshod mezi panovníkem a obyvateli království cestou dohody. Poslanci tehdy opustili sněmovní jednání a stali se tak hrdiny legendárního podzimu 1868.  Následky tohoto činu nesl stejně jako mnozí další i František Fiala. Přes opakované vítězství ve volbách v roce 1872 opustil funkci okresního starosty, ve stejné době se vzdal i úřadu městského starosty. Je pravda, že působil ještě téměř 10 let jako člen okresního zastupitelstva, ale pro místodržitelství měl jednou provždy známku nepříjemného rebela. Pro občany našeho města se stal hrdinou - poslancem - deklarantem i v době, kdy se tyto myšlenky přežily. František Fiala zemřel v Ústí nad Orlicí 10. července 1892 a je pochován na ústeckém hřbitově.
Foto in: Sekotová, Věra – Macková, Marie: Ústecká radnice a městské dějiny. Ústí n. O., Oftis 1998. s. 96.
 
Tvardek02 
19. srpna 1905 se ve Václavicích (okr. Frýdek-Místek) narodil člen domácího protifašistického odboje Ludvík TWARDEK  (též. TVARDEK). 
Před druhou světovou válkou působil jako tajemník komunistické strany v Pardubicích. Od počátku německé okupace Československa mu hrozilo zatčení, a proto se uchýlil do ilegality. Skrýval se na mnoha místech, naposledy pak v Ústí nad Orlicí a to v Goethově ul. (před II. svět. válkou ulice Čečkova) v domě čp. 703  u Viktorie Kroupové. Zde také došlo 20. ledna 1943 k domovní prohlídce, při které Gestapo pátralo po hledaném Antonínu Kalouskovi. Místo něho však našli právě Ludvíka Twardka. Ten se po zatčení a při následném výslechu pokusil o útěk. Bohužel neúspěšně. Byl postřelen a převezen do ústecké nemocnice, kde téhož dne zemřel.  Také Viktorie Kroupová a její sestry Terezie Kalousková a Marie Pavlasová byly hned zatčeny, uvězněny a v Praze popraveny. Viktorie 1. října 1943 a obě sestry bezprostředně po sobě 4. srpna 1944. Goethova ulice byla později přejmenována na ulici Ludvíka Tvardka.  Foto Městské muzeum Ústí nad Orlicí; fond fotografie, inv. č. F 1762.               
 
Sychra, Cyril_výstřižek_č238_30 
21. srpna 1935 zemřel ve Staré Boleslavi český hudební skladatel, sbormistr, pedagog a ředitel kůru, ústecký rodák Josef Cyril SYCHRA.
Josef Cyril Sychra pocházel z hudební rodiny. První hudební základy získal u svého otce Václava Sychry, druhého staršího Cecilské hudební jednoty. Varhanní školu Cyril Sychra absolvoval u profesora Františka Skuherského v Praze. Při studiu získával praktické hudební zkušenosti jako basista a varhaník v Emauzích. V letech 1879 - 1882 byl varhaníkem a ředitelem kůru ve Staré Boleslavi, kde řídil i tamní zpěvácký spolek Václav. Současně vedl zpěvácký spolek Bojan z Brandýsa nad Labem. V letech 1889 - 1923 působil jako ředitel kůru v Mladé Boleslavi. Zde také vyučoval zpěv na gymnáziu a na reálce. Vedle školní výuky také řídil zpěvácký spolek Boleslav a provozoval vlastní soukromou hudební školu. Posléze, již na odpočinku ve Staré Boleslavi, vedl tzv. Sychrův sbor. Josef Cyril Sychra se od studentských let velmi pilně věnoval také skladatelské činnosti. Zanechal po sobě na 450 prací, věnovaných převážně hudbě chrámové a sborovému zpěvu. Ve své době byl považován za největšího žijícího českého církevního skladatele. Za svoji vynikající skladatelskou činnost se mu dostalo vysokého papežského vyznamenání: V roce 1930 byl jmenován rytířem řádu sv. Řehoře Velikého. Obdržel i zlatou medaili Československé obce pěvecké. Město Ústí nad Orlicí udělilo Josefu Cyrilovi Sychrovi čestné občanství města. Ve sbírkách  Městského muzea v Ústí nad Orlicí je uloženo nejenom několik jeho skladeb (jako např.  skladba "Valčík", kterou složil na slova Jaroslava Kvapila a kterou provedl smíšený sbor složený z 19 sopránů, 14 altů, 15 tenorů a 17 basů u příležitosti jubilejního koncertu ke 100. výročí trvání Cecilské hudební jednoty ve dnech 29., 30. a 31. srpna 1903), ale i originál papežské buly z 30. července 1930. Josef Cyril Sychra se narodil v Ústí nad Orlicí 12. března 1859.
Foto: MM ÚO, knihovna, kartotéka osobnosti.           
 
Fohl, Jindřich_21-foto_F5673 
26. srpna 1920 se ve Dvoře Králové narodil muzikant, kapelník a hudební skladatel Jindřich FOHL.
Hudební vzdělání získal na ústecké hudební škole, kde u Antonína Malátka studoval hru na klavír. Jindřich Fohl převzal po Jaromíru Lahulkovi  kapelnictví Sokolské dechové hudby (pozn. později po organizačních změnách Dechové hudby Závodního klubu ROH n.p. UTEX). Po sloučení s dechovou hudbou Závodního klubu Kovostav, působil jako její dirigent. Mimo dechové hudby se věnoval i hudbě taneční. Řídil taneční orchestr Závodního klubu ROH n.p. UTEX.   Jindřich Fohl se velmi intenzivně věnoval komponování. Kromě skladeb pro taneční a dechový orchestr složil i řadu děl duchovních a napsal i hudbu k divadelním hrám, především pro divadelní ochotnický spolek Vicena. Mezi nejzdařilejší a i nejúspěšnější se řadí hudba k Molierově hře „Jeho urozenost pan měšťák“. V roce 1975 byl jedním ze spoluzakladatelů Monstrkoncertů dechových hudeb v Lanškrouně.  Jindřich Fohl byl i vášnivým filatelistou. Ve sbírkách Městského muzea je uložena téměř celá jeho hudební skladatelská tvorba, což představuje 151 skladeb. Jindřich Fohl zemřel v Ústí nad Orlicí 28. dubna 1989 a je pochován na ústeckém hřbitově.  Foto: MM ÚO; fond fotografie, inv. č. F 5673.
 
Doleček, Oldřich_UKZ_srpen_KN162 
24. srpna 1945 zemřel v Moringen Soling u Göttingenu v Německu jeden z nejmladších členů protifašistického odboje v našem regionu Oldřich DOLEČEK. 
Oldřich se narodil 23. června 1927 na hájovně Kletná u Litic. Po mnichovském diktátu se Dolečkovi přestěhovali do hájovny na Luh nedaleko Ústí nad Orlicí. Jeho otec Čeněk Doleček se velice aktivně zapojil do odbojové činnosti a vydatným pomocníkem mu byl i Oldřich.  Pomohl vybudovat lesní úkryt pro pronásledované a do zemljanky donášel nejen stravu a prádlo, ale i zprávy a další potřebné informace. Dále hlídal při schůzkách odbojářů a v neposlední řadě se uplatnil i jako dobrá spojka.  11. března 1943 byla celá Dolečkova rodina zatčena Gestapem a odvezena do Pardubic. Po třech měsících nelítostných výslechů byla rodina převezena do Malé pevnosti Terezín. První byl odtud, s poznámkou „návrat nežádoucí“, odvezen Oldřich a to do koncentračního tábora pro mladistvé v Moringen Soling. Jeho rodiče a sestra Hana byli odesláni do Drážďan, kde nad nimi byl 18. května 1944 vynesen následující rozsudek: Čeněk Doleček trest smrti, Marie Dolečková 6 let a sestra Hana 4 roky káznice. Čeněk Doleček byl popraven 18. října 1944 v Drážďanech. Oldřich se v koncentračním táboře dočkal osvobození. Bohužel jeho zdravotní stav mu nedovoloval převoz domů. Oldřichův mladý organismus neunesl nadměrnou fyzickou námahu v kombinaci s nedostatečnou stravou. Ochrnul a téměř oslep. 24. srpna 1945 následkům nelidského věznění podlehl. 9. května 1959 byl před hájovnou na Luhu mezi Ústí nad Orlicí a Brandýsem nad Orlicí odhalen památník, který je věnován památce Čenka a Oldřicha Dolečkovým.  Oběma byl po válce presidentem republiky udělen Čs. válečný kříž 1939 in memoriam. Havel, Josef: Oběti předcházejí vítězství. Ústí n. O., Oftis 2005. s. 113.
 
Chasákovi_Milan_výřez_soukr_Chasáková Jar 
27. srpna 1930 se v Ústí nad Orlicí narodil dlouholetý funkcionář Klubu českých turistů Milan CHASÁK.
Milan Chasák vystudoval ekonomickou školu v Chocni a pracoval téměř celou dobu až do odchodu do důchodu v ústecké nemocnici na hospodářském úseku. Pro mnoho lidí je osobnost Milana Chasáka spojena s prací s dětmi, turistikou a znalostí regionální historie. Začal v roce 1968, kdy vedl oddíl skautů. Po zrušení skautingu v roce 1972 pokračoval společně s Ladislavem Benešem v práci s touto skupinou mládeže, ale již pod hlavičkou Klubu českých turistů.  Ke skautům se vrátil hned po roce 1990. Turistice však zůstal věrný po zbytek svého života. Téměř celou dobu pracoval ve výkonném výboru klubu a podílel se nejen na organizování Pestrých prázdnin pro ústecké děti, dálkového pochodu Orlickým podhůřím, ale i kulturních programů tajných zájezdů. Milan Chasák má také velkou zásluhu na vrácení chaty Hvězdy na Andrlově chlumu ústeckému Klubu českých turistů. Velice aktivně se zapojil i do práce výboru pro výstavbu rozhledny na Andrlově chlumu. K příležitosti otevření rozhledny, která nyní tvoří dominantu ústeckého okolí, napsal také publikaci „Andrlův chlum, rozhledna 1996“. Turistické srdce nezapřel ani na svém pracovišti. Turistika se tu promítala v organizování hodnotných a velice zajímavých zájezdů, na které se dlouho vzpomínalo. U příležitosti Mezinárodního dne památek každoročně provázel a účastníkům vyprávěl o našem městě a jeho nejbližším okolí. Působil také jako vedoucí sekce značkařů při Oblasti Orlické hory. V roce 1998, kdy ústecký Klub českých turistů slavil osmdesát let své činnosti, byl jedním z nejaktivnějších spolupracovníků Městského muzea v Ústí nad Orlicí při přípravě a realizaci výstavy „Zdrávi došli“. Jeho zásluhou byl získán bohatý materiál dokumentující činnost ústecké turistiky. Většina těchto dokumentů a fotografií zůstala Městskému muzeu a obohatila jeho sbírky o chybějící část regionální historie. Jistě by ho potěšilo, že především fotografie jsou a jistě i nadále budou využívány širokou skupinou badatelů.  Milan Chasák zemřel 20. června 2001 a je pochován na ústeckém hřbitově.
Foto: soukromé rodinné album Jar. Chasákové.
                                                                                                                              Jitka Melšová, knihovnice Městského muzea