-
Ústecké kalendárium – srpen 2010
- 2.
srpna 1850 se v Lomnici nad Popelkou narodil pedagog, malíř a ilustrátor
Jan KOBRLE.
- Obecné vzdělání začal získávat ve
svém rodišti, v Lomnici nad Popelkou, ale dokončil ho až na německé hlavní
škole v Jablonci nad Nisou. Za dalším vzděláním putoval do Jičína, kde
absolvoval tři třídy reálné školy a v roce 1866 se stal studentem
učitelského ústavu v Hradci Králové. Ten ukončil v roce 1868 s
podučitelským vysvědčením. Zkoušku způsobilosti vykonal v roce 1871
v Praze, kde obdržel vysvědčení učitele pro obecné školy. Svou praxi
učitele zahájil na farní škole v Koclířově u Dvora Králové, následně
vyučoval v Nekoři a v Žamberku. V roce 1874 se stal členem učitelského
sboru na škole v Ústí nad Orlicí. Od 6. prosince 1886 vyučoval na ústecké
dívčí škola. Jan Kobrle odešel po
čtyřicetileté učitelské službě v roce 1909 do penze. Později se z Ústí nad
Orlicí odstěhoval. Kromě svého učitelského povolání se velmi intenzivně
věnoval malování. V jeho tvorbě dominují zejména akvarely. Ve svých
obrázcích zachytil tehdejší malebná zákoutí města Ústí nad Orlicí a jeho
okolí. Ve sbírkách Městského muzea je uloženo dvacet šest jeho
originálních kreseb. Jan Kobrle zemřel 16. listopadu 1924 v Příbrami.
- Foto z roku 1877, MM ÚO, fond fotografie, přír. č. 3051/97.
-
-
5. srpna
1960 zemřel v Ústí nad Orlicí hudební pedagog a skladatel Antonín MALÁTEK.
- Antonín Malátek se narodil 13. června
1886 v Kostelci nad Orlicí. V letech 1903 - 1907 vystudoval varhanní
oddělení na pražské konzervatoři. Finanční důvody ho přivedly do různých
salónních orchestrů, s nimiž postupně navštívil Berlín, Varšavu, Petrohrad
a Bukurešť. Teprve po vzniku Československé republiky nastoupil místo
učitele na hudební škole v Kostelci nad Orlicí, kde učil až do roku 1931,
kdy přešel jako učitel hudby do Ústí nad Orlicí. V našem městě působil
také jako sbormistr zpěváckého sdružení "Lukes", místodirigent
Orchestrálního sdružení a varhaník v Cecilské hudební jednotě. V roce 1939
nastoupil místo učitele klavíru na nově otevřené hudební škole v Ústí nad
Orlicí. Antonín Malátek je také autorem příležitostných skladeb pro
klavír, chrámových písní a melodramat. Ve sbírkách Městského muzea v Ústí
nad Orlicí je uložen rukopis jeho skladby pro ženský sbor s doprovodem
smyčcového orchestru s názvem Bílý Topol.
Antonín Malátek je pochován na ústeckém hřbitově.
- Foto: MM ÚO; fond fotografie, inv. č. F
5675
-
-
- 11. srpna
1820 se v Kostelci nad Orlicí narodil první starosta okresního
zastupitelstva a poslanec Zemského sněmu František FIALA.
- Po skončení studií začal působit jako
obchodník v Ústí nad Orlicí. V našem městě si vybudoval postupně takovou
pozici, že byl v roce 1860 zvolen starostou města Ústí nad Orlicí. Svým
současníkem, lanškrounským hejtmanem, byl charakterizován jako člověk
osobně inteligentní, vzdělaný, občansky bezúhonný, s chytrým, leč ne vždy
mírným chováním. Politicky se hlásil k rodícímu se proudu mladočechů. V
roce 1866 byl zvolen starostou okresního zastupitelstva jako tehdy nově
konstituovaného orgánu samosprávy a o rok později poslancem Zemského
sněmu. S poslaneckou funkcí je také bezprostředně spjata Fialova
aktivita při organizování táborů lidu v červenci 1868.
Největší proslulost mu však zajistila
přítomnost ve skupině 80 členů poslaneckého klubu, která při zahájení
Zemského sněmu v srpnu 1868 vyhlásila tzv. státoprávní deklaraci, ve které
byla zdůrazněna státoprávní svébytnost českých zemí a poukázáno na
potřebnost řešení případných neshod mezi panovníkem a obyvateli království
cestou dohody. Poslanci tehdy opustili sněmovní jednání a stali se tak
hrdiny legendárního podzimu 1868.
Následky tohoto činu nesl stejně jako mnozí další i František Fiala. Přes
opakované vítězství ve volbách v roce 1872 opustil funkci okresního
starosty, ve stejné době se vzdal i úřadu městského starosty. Je pravda,
že působil ještě téměř 10 let jako člen okresního zastupitelstva, ale pro
místodržitelství měl jednou provždy známku nepříjemného rebela. Pro občany
našeho města se stal hrdinou - poslancem - deklarantem i v době, kdy se
tyto myšlenky přežily. František Fiala zemřel v Ústí nad Orlicí 10.
července 1892 a je pochován na ústeckém hřbitově.
- Foto in: Sekotová, Věra – Macková,
Marie: Ústecká radnice a městské dějiny. Ústí n. O., Oftis 1998. s. 96.
-
-
- 19. srpna 1905 se
ve Václavicích (okr. Frýdek-Místek) narodil člen domácího
protifašistického odboje Ludvík TWARDEK (též. TVARDEK).
- Před druhou světovou
válkou působil jako tajemník komunistické strany v Pardubicích. Od počátku
německé okupace Československa mu hrozilo zatčení, a proto se uchýlil do
ilegality. Skrýval se na mnoha
místech, naposledy pak v Ústí nad Orlicí a to v Goethově ul. (před II.
svět. válkou ulice Čečkova) v domě čp. 703 u Viktorie Kroupové. Zde také
došlo 20. ledna 1943 k domovní prohlídce, při které Gestapo pátralo po
hledaném Antonínu Kalouskovi. Místo něho však našli právě Ludvíka Twardka.
Ten se po zatčení a při následném výslechu pokusil o útěk. Bohužel
neúspěšně. Byl postřelen a převezen do ústecké nemocnice, kde téhož dne
zemřel. Také Viktorie
Kroupová a její sestry Terezie Kalousková a Marie Pavlasová byly hned
zatčeny, uvězněny a v Praze popraveny. Viktorie 1. října 1943 a obě sestry
bezprostředně po sobě 4. srpna 1944.
Goethova ulice byla později
přejmenována na ulici Ludvíka Tvardka. Foto Městské muzeum
Ústí nad Orlicí; fond fotografie, inv. č. F
1762.
-
-
- 21. srpna
1935 zemřel ve Staré Boleslavi český hudební skladatel, sbormistr, pedagog
a ředitel kůru, ústecký rodák Josef Cyril SYCHRA.
- Josef Cyril Sychra pocházel z hudební
rodiny. První hudební základy získal u svého otce Václava Sychry, druhého
staršího Cecilské hudební jednoty. Varhanní školu Cyril Sychra absolvoval
u profesora Františka Skuherského v Praze. Při studiu získával praktické
hudební zkušenosti jako basista a varhaník v Emauzích. V letech 1879 -
1882 byl varhaníkem a ředitelem kůru ve Staré Boleslavi, kde řídil i tamní
zpěvácký spolek Václav. Současně vedl zpěvácký spolek Bojan z Brandýsa nad
Labem. V letech 1889 - 1923 působil jako ředitel kůru v Mladé Boleslavi.
Zde také vyučoval zpěv na gymnáziu a na reálce. Vedle školní výuky také
řídil zpěvácký spolek Boleslav a provozoval vlastní soukromou hudební
školu. Posléze, již na odpočinku ve Staré Boleslavi, vedl tzv. Sychrův
sbor. Josef Cyril Sychra se od studentských let velmi pilně věnoval také
skladatelské činnosti. Zanechal po sobě na 450 prací, věnovaných převážně
hudbě chrámové a sborovému zpěvu. Ve své době byl považován za největšího
žijícího českého církevního skladatele. Za svoji vynikající skladatelskou
činnost se mu dostalo vysokého papežského vyznamenání: V roce 1930 byl
jmenován rytířem řádu sv. Řehoře Velikého. Obdržel i zlatou medaili
Československé obce pěvecké. Město Ústí nad Orlicí udělilo Josefu Cyrilovi
Sychrovi čestné občanství města.
Ve sbírkách Městského muzea v Ústí nad Orlicí je uloženo nejenom několik
jeho skladeb (jako např. skladba "Valčík", kterou složil na slova
Jaroslava Kvapila a kterou provedl smíšený sbor složený z 19 sopránů, 14
altů, 15 tenorů a 17 basů u příležitosti jubilejního koncertu ke 100.
výročí trvání Cecilské hudební jednoty ve dnech 29., 30. a 31. srpna
1903), ale i originál papežské buly z 30. července 1930.
Josef Cyril Sychra se narodil v Ústí nad
Orlicí 12. března 1859.
- Foto: MM ÚO, knihovna, kartotéka
osobnosti.
-
-
- 26. srpna
1920 se ve Dvoře Králové narodil muzikant, kapelník a hudební skladatel
Jindřich FOHL.
- Hudební vzdělání získal na ústecké
hudební škole, kde u Antonína Malátka studoval hru na klavír. Jindřich
Fohl převzal po Jaromíru Lahulkovi kapelnictví Sokolské dechové hudby (pozn.
později po organizačních změnách Dechové hudby Závodního klubu ROH n.p.
UTEX). Po sloučení s dechovou hudbou Závodního klubu Kovostav, působil
jako její dirigent. Mimo dechové hudby se věnoval i hudbě taneční. Řídil
taneční orchestr Závodního klubu ROH n.p. UTEX. Jindřich Fohl se
velmi intenzivně věnoval komponování. Kromě skladeb pro taneční a dechový
orchestr složil i řadu děl duchovních a napsal i hudbu k divadelním hrám,
především pro divadelní ochotnický spolek Vicena. Mezi nejzdařilejší a i
nejúspěšnější se řadí hudba k Molierově hře „Jeho urozenost pan měšťák“. V
roce 1975 byl jedním ze spoluzakladatelů Monstrkoncertů dechových hudeb v
Lanškrouně. Jindřich Fohl byl i vášnivým filatelistou. Ve sbírkách
Městského muzea je uložena téměř celá jeho hudební skladatelská tvorba,
což představuje 151 skladeb. Jindřich Fohl zemřel v Ústí nad Orlicí 28.
dubna 1989 a je pochován na ústeckém hřbitově.
Foto: MM ÚO; fond fotografie, inv. č. F 5673.
-
-
- 24. srpna
1945 zemřel v Moringen Soling u Göttingenu v Německu jeden z nejmladších
členů protifašistického odboje v našem regionu Oldřich DOLEČEK.
- Oldřich se narodil 23. června 1927 na
hájovně Kletná u Litic. Po mnichovském diktátu se Dolečkovi přestěhovali
do hájovny na Luh nedaleko Ústí nad Orlicí. Jeho otec Čeněk Doleček se
velice aktivně zapojil do odbojové činnosti a vydatným pomocníkem mu byl i
Oldřich. Pomohl vybudovat lesní úkryt pro pronásledované a do zemljanky
donášel nejen stravu a prádlo, ale i zprávy a další potřebné informace.
Dále hlídal při schůzkách odbojářů a v neposlední řadě se uplatnil i jako
dobrá spojka. 11. března 1943 byla celá Dolečkova rodina zatčena
Gestapem a odvezena do Pardubic. Po třech měsících nelítostných výslechů
byla rodina převezena do Malé pevnosti Terezín. První byl odtud,
s poznámkou „návrat nežádoucí“, odvezen Oldřich a to do koncentračního
tábora pro mladistvé v Moringen Soling. Jeho rodiče a sestra Hana byli
odesláni do Drážďan, kde nad nimi byl 18. května 1944 vynesen následující
rozsudek: Čeněk Doleček trest smrti, Marie Dolečková 6 let a sestra Hana 4
roky káznice. Čeněk Doleček byl popraven 18. října 1944 v Drážďanech.
Oldřich se v koncentračním táboře dočkal osvobození. Bohužel jeho
zdravotní stav mu nedovoloval převoz domů. Oldřichův mladý organismus
neunesl nadměrnou fyzickou námahu v kombinaci s nedostatečnou stravou.
Ochrnul a téměř oslep. 24. srpna 1945 následkům nelidského věznění
podlehl. 9. května 1959 byl před hájovnou na Luhu mezi Ústí nad Orlicí a
Brandýsem nad Orlicí odhalen památník, který je věnován památce Čenka a
Oldřicha Dolečkovým. Oběma byl po válce presidentem republiky udělen Čs.
válečný kříž 1939 in memoriam. Havel, Josef: Oběti předcházejí
vítězství. Ústí n. O., Oftis 2005. s. 113.
-
-
- 27. srpna
1930 se v Ústí nad Orlicí narodil dlouholetý funkcionář Klubu českých
turistů Milan CHASÁK.
- Milan Chasák vystudoval ekonomickou
školu v Chocni a pracoval téměř celou dobu až do odchodu do důchodu
v ústecké nemocnici na hospodářském úseku. Pro mnoho lidí je osobnost
Milana Chasáka spojena s prací s dětmi, turistikou a znalostí regionální
historie. Začal v roce 1968, kdy vedl oddíl skautů. Po zrušení skautingu
v roce 1972 pokračoval společně s Ladislavem Benešem v práci s touto
skupinou mládeže, ale již pod hlavičkou Klubu českých turistů. Ke skautům
se vrátil hned po roce 1990. Turistice však zůstal věrný po zbytek svého
života. Téměř celou dobu pracoval ve výkonném výboru klubu a podílel se
nejen na organizování Pestrých prázdnin pro ústecké děti, dálkového
pochodu Orlickým podhůřím, ale i kulturních programů tajných zájezdů.
Milan Chasák má také velkou zásluhu
na vrácení chaty Hvězdy na Andrlově chlumu ústeckému Klubu českých
turistů. Velice aktivně se zapojil i do práce výboru pro výstavbu
rozhledny na Andrlově chlumu. K příležitosti otevření rozhledny, která
nyní tvoří dominantu ústeckého okolí, napsal také publikaci „Andrlův
chlum, rozhledna 1996“. Turistické srdce nezapřel ani na svém pracovišti.
Turistika se tu promítala v organizování hodnotných a velice zajímavých
zájezdů, na které se dlouho vzpomínalo. U příležitosti Mezinárodního dne
památek každoročně provázel a účastníkům vyprávěl o našem městě a jeho
nejbližším okolí. Působil také jako vedoucí sekce značkařů při Oblasti
Orlické hory. V roce 1998, kdy ústecký Klub českých turistů slavil
osmdesát let své činnosti, byl jedním z nejaktivnějších spolupracovníků
Městského muzea v Ústí nad Orlicí při přípravě a realizaci výstavy „Zdrávi
došli“. Jeho zásluhou byl získán bohatý materiál dokumentující činnost
ústecké turistiky. Většina těchto dokumentů a fotografií zůstala Městskému
muzeu a obohatila jeho sbírky o chybějící část regionální historie. Jistě
by ho potěšilo, že především fotografie jsou a jistě i nadále budou
využívány širokou skupinou badatelů. Milan Chasák zemřel 20. června
2001 a je pochován na ústeckém hřbitově.
- Foto: soukromé rodinné album Jar. Chasákové.
-
Jitka Melšová, knihovnice Městského muzea
|