-
Ústecké kalendárium – září 2010
-
13. září 1890
zemřel v Železném Újezdě u Boskovic hudební pedagog, ústecký rodák
Julius KORÁB.
- Vystudoval Gymnázium v Litomyšli a
Karlovu univerzitu v Praze. V letech 1873 - 1884 působil jako profesor
klasické filologie na Gymnáziu v Plzni. Zde převzal také po Hynkovi
Pallovi vyučování zpěvu. Po odchodu z gymnázia působil v Plzni jako
okresní školní inspektor. Julius Koráb, svými četnými přednáškami z
nejrůznějších oborů, se velice významně zapojil do činnosti Literárního
spolku.
- Vedle knihy "Vývoj knihtiskařství a
české prvotisky" (vyšla v r. 1880), vydal společně s H. Pallou "Sbírku
posvátných čtverozpěvů", která měla sloužit jako pomůcka pro vyučování
zpěvu na školách, zvláště na učitelských ústavech. Obsahovala 22
mužských a 26 smíšených sborů různých autorů a vyšla v 5 sešitech v
letech 1877 - 1881.
- Julius Koráb se narodil v Ústí nad
Orlicí 16. února 1844.
-
-
15. září
1840 zemřel v Karlsruhe houslista a hudební skladatel František
PECHÁČEK.
- Jeho prvním učitelem na housle byl
otec, ústecký rodák František Martin Pecháček. František byl velice
nadaným žákem a již ve velice útlém věku vystupoval jako sólista. Ve
svých šesti letech koncertoval před císařským dvorem. V roce 1803
veřejně hrál se svým otcem v Praze. Setkal se nejen s velkým úspěchem,
ale také získal pověst zázračného dítěte. To bylo Františkovi deset let.
Další hudební vzdělání získal ve Vídni. Skladbu studoval u E. A.
Foerstra. Vynikal i ve hře na kytaru. Dále působil v divadle "An der
Wien". Nejprve jako koncertní mistr, později jako druhý kapelník. V roce
1818 byl jmenován prvním dvorním houslistou hannoverské
kapely. František Pecháček uskutečnil řadu úspěšných cest do Drážďan,
Lipska, v letech 1824 - 25 po městech jižního Německa. Dva roky na to
byl jmenován koncertním mistrem velkovévody badenského v Karlsruhe. V
roce 1832 podnikl koncertní cestu do Paříže. Zde se však očekávaného
úspěchu nedočkal. Pařížané viděli v jeho hře pouhé napodobování
Paganiniho a tak výsledkem jeho namáhavých koncertů bylo pouze
zklamání. Tento jeho první neúspěch, ale i celkově přílišná námaha
přispěly k jeho zdravotním problémům, kterým ve svým čtyřiceti sedmi
letech podlehl. Pochován byl na starém hřbitově v Karlsruhe. Skladatel
František Pecháček napsal okolo 40 hudebních děl. Jedná se o malé útvary
pro housle a orchestr, tance a různé variace. Ve sbírkách Městského
muzea je uložená skladba pro housle a orchestr " Rondeau brillant" a
koncertní duo pro dvoje housle "Polonaise". František Pecháček se
narodil ve Vídni 4. července 1793.
-
-
-
17. září
1910 se v Ústí nad Orlicí narodil atlet a významný sportovní a
tělovýchovný funkcionář František STRÁNSKÝ.
- Se sportem začal v roce 1925 jako
brankař ústeckého dorosteneckého fotbalového mužstva. Do Sokola vstoupil
po prohraném přátelském zápase v házené mezi Ústím a Chocní. Tehdy
nahradil chybějícího hráče a dal dvě branky. Jak sám říkal: " To byl asi
můj první sportovní mezník." V roce 1929, ve svých devatenácti letech,
byl u toho, kdy se atletika v Sokole zakládala a zůstal u ní prakticky
až do svých posledních dnů. V této „královně sportů“ dosáhl zejména ve
sprintu takových osobních rekordů, za které by se získaly body i
v dnešní II. lize. V oddíle atletiky pracoval jako předseda, rozhodčí,
trenér, ale hlavně jako dobrý vyhledávač talentů. K atletice přivedl
celou řadu později úspěšných atletů. Např. i olympionika Václava Čevonu,
který do našeho města přišel v roce 1939. Stránský pracoval i v krajském
svazu atletiky jako vedoucí mládeže.
Druhým jeho oblíbeným sportem bylo lyžování. Při vojákování v Žamberku
objevil krásnou přírodu v okolí Říček v Orlických horách a uvědomil si
možnost využívání těchto horských svahů pro lyžování. V zimě 1938 byl
jedním z iniciátorů prvního autobusového lyžařského zájezdu do Říček.
V roce 1946, díky znalostí této krajiny, pomohl Sokolům najít vhodnou
chalupu, která dodnes slouží svému účelu. Působil v lyžařském oddíle a
později také v organizačním výboru Ski-interkriteria. Řadu let také
pracoval ve východočeské lyžařské župě. Byl i aktivním členem hlavního
výboru TJ Jiskra a tajemníkem tělovýchovné jednoty. Měl velkou zásluhu
na zajištění oslav 100 let ústecké tělovýchovy a sportu v roce 1987, kdy
shromáždil ohromné množství historického a dokumentárního materiálu k
výstavě, které využil i k sepsání knihy, která vyšla v roce 1987 pod
názvem "100 let organizované tělovýchovy v Ústí nad Orlicí".
Přesto, že František Stránský
svojí aktivní sportovní kariéru zakončil na sletových závodech již v
roce 1938 zůstal sportu a tělovýchově věrný celý život. Věnoval se
především výchově mladé sportovní generace. Jeho zásluha o rozvoj
sportu, zejména atletiky v našem městě byla oceněna Městským úřadem v
Ústí nad Orlicí, který jej 12. října 1995 jmenoval čestným občanem města
Ústí nad Orlicí. František Stránský zemřel v Ústí nad Orlicí 4. dubna
1999.
- Foto: MM ÚO; fond fotografie, inv. č. F 4605
-
-
19. září
1985 zemřela ve Vlašimi umělecká fotografka Emila (Emilie) MEDKOVÁ,
rozená Tláskalová
- Narodila se v Ústí nad Orlicí 19.
listopadu 1928. Její otec Josef Tláskal byl typograf a do roku 1931
pracoval v Brožkově tiskárně v Ústí nad Orlicí. Matka pocházela
z Hrušové u Vysokého Mýta. V Ústí Emilie dlouho nepobyla. Celá rodina se
odstěhovala do Prahy, kde Josef Tláskal začal pracovat jako technický
fotograf v továrně Letov v Letňanech. Měšťanskou dívčí školu
navštěvovala v Praze-Libni. Ve studiu pokračovala na Grafické škole v
Praze, kterou však dokončila až po osvobození v roce 1946. 2. ledna 1944
byla totiž s celou třídou totálně nasazena k firmě Prag-film A. G.
Barrandov - filmové laboratoře, kde pracovala až do konce války jako
praktikantka v laboratoři. V roce 1947 nastoupila jako fotografka do
Ústavu lidské práce, kde působila až do roku 1962. Krátce před svými
dvacátými třetími narozeninami se provdala za jednoho z nejlepších
českých malířů Mikuláše Medka. Společně s manželem se stala členkou
pražské skupiny surrealistů, kterou vedl Karel Teige. Surrealisté
vydávali měsíčně ineditní sborník v jediném exempláři s názvem "Znamení
zvěrokruhu". Zářijové číslo v roce 1951 - Váhy - obsahoval mimo jiné i
několik fotografií Emily Medkové. Na dalších sbornících, které vycházely
v letech 1953 – 1962, tedy již po smrti Karla Teigeho, Emila Medková
výrazně spolupracovala.
- V roce 1963 nastoupila jako
fotografka v Psychologickém ústavu Karlovy university. V roce 1973 z
ústavu odešla a pečovala o nemocného manžela. Po smrti Mikuláše Medka se
opět zapojila do spolupráce se Surrealistickou skupinou. Emila podnikla
řadu zahraničních cest za inspirací. V tomto smyslu nejbohatšími byly
cesty do Francie a italského Janova. V roce 1982 Emila Medková vážně
onemocněla a pracovala pouze doma. Krátce před svoji smrtí se ještě
osobně podílela na poslední autorské výstavě v pražské Fotochemě.. Dílo
Emily Medkové je pokládáno za jednu z největších hodnot naší poválečné
výtvarné fotografie. Foto: in: Srp, Karel: Emila
Medková. Praha, Torst 2005, frontispis.
-
-
-
23. září
1945 se v Praze narodil sportovec, reprezentant Československa ve
stolním tenise Emanuel KUDRNÁČ.
- Za krátko po narození přišel Emanuel
s rodiči do Ústí nad Orlicí, odkud pocházeli. Svojí sportovní kariéru
zahájil jako žák v TJ Jiskra. Začínal u bílého sportu - tenisu, a
skončil u tenisu stolního. V letech 1957 - 1959 se stal přeborníkem
okresu starších žáků, v roce 1959 přeborníkem Pardubického kraje, získal
první místo ve své kategorii v Kolíně, druhé místo v Genšově memoriálu v
Přerově, třetí místo na celostátním turnaji v Hradci Králové a byl druhý
na mistrovství republiky starších žáků v Pelhřimově. Z Ústí odešel hned
po ukončení osmé třídy k příbuzným do Prahy. Zde odmaturoval na střední
průmyslové škole spojové techniky a začal studovat na elektronické
fakultě ČVUT, obor automatizace. Byl výborným matematikem. Na jazykové
škole absolvoval kurs angličtiny.
- Právě v Praze jako člen TJ Slávie VŠ
dosáhl Emanuel výrazných sportovních úspěchů. Věnoval se plně stolnímu
tenisu a propracoval se v něm mezi československou elitu. Reprezentoval
Československo doma i v zahraničí, hrál na mistrovství světa a v Poháru
mistrů evropských zemí. V letech 1962 - 1968 se v reprezentačním mužstvu
zúčastnil mezinárodních mistrovství ve Francii, Portugalsku, Anglii,
Belgii, Dánsku, Maďarsku, Polsku, Bulharsku, Německu a v Jugoslávii. Na
mistrovství ČSSR získal tři zlaté, jednu stříbrnou a dvě bronzové
medalie. V první lize mužů se umístil jako první. V roce 1965 získal
titul přeborníka Prahy. Dále byl nositelem dvou odznaků přeborníka
republiky a odznaku první výkonnostní třídy. V letech 1963 a 1966 byl
mistrem ČSSR za výkon v přebornickém družstvu. Jeho sportovní kariéru
přerušila 19. srpnu 1968 tragická autonehoda. Emanuel Kudrnáč
patřil nesporně k nadějím našeho stolního tenisu. V dobovém tisku se o
něm psalo vždycky jako o odchovanci ústeckého stolního tenisu. On sám se
do Ústí pravidelně vracel ke své matce a sestře. Na ústeckém hřbitově je
také pochován. Než upadl v zapomenutí hrál se po jeho smrti v Ústí nad
Orlicí a potom i na pražské Slávii krátkou dobu jeho memoriál. Emanuel
Kudrnáč byl jedním z těch mladých sportovců, kteří dělali čest našemu
městu a zaslouží si, aby se na něj v Ústí nezapomnělo.
Foto: MM Ú; fond E. Kudrnáč, inv. č. F 6533
-
-
Jitka Melšová, knihovnice Městského muzea v Ústí nad Orlicí