Ústecké kalendárium – září 2010                                           

13. září 1890 zemřel v Železném Újezdě u Boskovic hudební pedagog, ústecký rodák Julius KORÁB.
Vystudoval Gymnázium v Litomyšli a Karlovu univerzitu v Praze. V letech 1873 - 1884 působil jako profesor klasické filologie na Gymnáziu v Plzni. Zde převzal také po Hynkovi Pallovi vyučování zpěvu. Po odchodu z gymnázia působil v Plzni jako okresní školní inspektor. Julius Koráb, svými četnými přednáškami z nejrůznějších oborů, se velice významně zapojil do činnosti Literárního spolku.
Vedle knihy "Vývoj knihtiskařství a české prvotisky" (vyšla v r. 1880), vydal společně s H. Pallou "Sbírku posvátných čtverozpěvů", která měla sloužit jako pomůcka pro vyučování zpěvu na školách, zvláště na učitelských ústavech. Obsahovala 22 mužských a 26 smíšených sborů různých autorů a vyšla v 5 sešitech v letech 1877 - 1881.            
Julius Koráb se narodil v Ústí nad Orlicí 16. února 1844.
 
15. září 1840 zemřel v Karlsruhe houslista a hudební skladatel František PECHÁČEK.
Jeho prvním učitelem na housle byl otec, ústecký rodák František Martin Pecháček. František byl velice nadaným žákem a již ve velice útlém věku vystupoval jako sólista. Ve svých šesti letech koncertoval před císařským dvorem. V roce 1803 veřejně hrál se svým otcem v Praze. Setkal se nejen s velkým úspěchem, ale také získal pověst zázračného dítěte. To bylo Františkovi deset let.  Další hudební vzdělání získal ve Vídni. Skladbu studoval u E. A. Foerstra. Vynikal i ve hře na kytaru. Dále působil v divadle "An der Wien". Nejprve jako koncertní mistr, později jako druhý kapelník. V roce 1818 byl jmenován prvním dvorním houslistou hannoverské kapely. František Pecháček uskutečnil řadu úspěšných cest do Drážďan, Lipska, v letech 1824 - 25 po městech jižního Německa. Dva roky na to byl jmenován koncertním mistrem velkovévody badenského v Karlsruhe. V roce 1832 podnikl koncertní cestu do Paříže. Zde se však očekávaného úspěchu nedočkal. Pařížané viděli v jeho hře pouhé napodobování Paganiniho a tak výsledkem  jeho  namáhavých koncertů bylo pouze zklamání. Tento jeho první neúspěch, ale i celkově přílišná námaha přispěly k jeho zdravotním problémům, kterým ve svým čtyřiceti sedmi letech podlehl. Pochován byl na starém hřbitově v Karlsruhe. Skladatel  František Pecháček napsal okolo 40 hudebních děl. Jedná se o malé útvary pro housle a orchestr, tance a různé variace. Ve sbírkách Městského muzea je uložená skladba pro housle a orchestr " Rondeau brillant" a koncertní duo pro dvoje housle "Polonaise". František Pecháček se narodil ve Vídni 4. července 1793.
 
 
17. září 1910 se v Ústí nad Orlicí narodil atlet a významný sportovní a tělovýchovný funkcionář František STRÁNSKÝ.
Se sportem začal v roce 1925 jako brankař ústeckého dorosteneckého fotbalového mužstva. Do Sokola vstoupil po prohraném přátelském zápase v házené mezi Ústím a Chocní. Tehdy nahradil chybějícího hráče a dal dvě branky. Jak sám říkal: " To byl asi můj první sportovní mezník." V roce 1929, ve svých devatenácti letech, byl u toho, kdy se atletika v Sokole zakládala a zůstal u ní prakticky až do svých posledních dnů. V této „královně sportů“ dosáhl zejména ve sprintu takových osobních rekordů, za které by se získaly body i v dnešní  II. lize. V oddíle atletiky pracoval jako předseda, rozhodčí, trenér, ale hlavně jako dobrý vyhledávač talentů. K atletice přivedl celou řadu později úspěšných atletů. Např. i olympionika Václava Čevonu, který do našeho města přišel v roce 1939. Stránský pracoval i v krajském svazu atletiky jako vedoucí mládeže. Druhým jeho oblíbeným sportem bylo lyžování. Při vojákování v Žamberku objevil krásnou přírodu v okolí Říček v Orlických horách a uvědomil si možnost využívání těchto horských svahů pro lyžování. V zimě 1938 byl jedním z iniciátorů prvního autobusového lyžařského zájezdu do Říček. V roce 1946, díky znalostí této krajiny, pomohl Sokolům najít vhodnou chalupu, která dodnes slouží svému účelu. Působil v lyžařském oddíle a později také v organizačním výboru Ski-interkriteria. Řadu let také pracoval ve východočeské lyžařské župě. Byl i aktivním členem hlavního výboru TJ Jiskra a tajemníkem tělovýchovné jednoty. Měl velkou zásluhu na zajištění oslav 100 let ústecké tělovýchovy a sportu v roce 1987, kdy shromáždil ohromné množství historického a dokumentárního materiálu k výstavě, které využil i k sepsání knihy, která vyšla v roce 1987 pod názvem "100 let organizované tělovýchovy v Ústí nad Orlicí".  Přesto, že František Stránský svojí aktivní sportovní kariéru zakončil na sletových závodech již v roce 1938 zůstal sportu a tělovýchově věrný celý život. Věnoval se především výchově mladé sportovní generace. Jeho zásluha o rozvoj sportu, zejména atletiky v našem městě byla oceněna Městským úřadem v Ústí nad Orlicí, který jej 12. října 1995 jmenoval čestným občanem města Ústí nad Orlicí. František Stránský zemřel v Ústí nad Orlicí 4. dubna 1999.
Foto: MM ÚO; fond fotografie, inv. č. F 4605
 
 
19. září 1985 zemřela ve Vlašimi umělecká fotografka Emila (Emilie) MEDKOVÁ, rozená Tláskalová   
Narodila se v Ústí nad Orlicí 19. listopadu 1928. Její otec Josef Tláskal byl typograf a do roku 1931 pracoval v Brožkově tiskárně v Ústí nad Orlicí. Matka pocházela z Hrušové u Vysokého Mýta. V Ústí Emilie dlouho nepobyla. Celá rodina se odstěhovala do Prahy, kde Josef Tláskal začal pracovat jako technický fotograf v továrně Letov v Letňanech.  Měšťanskou dívčí školu navštěvovala v Praze-Libni. Ve studiu pokračovala na Grafické škole v Praze, kterou však dokončila až po osvobození v roce 1946. 2. ledna 1944 byla totiž s celou třídou totálně nasazena k firmě Prag-film A. G. Barrandov - filmové laboratoře, kde pracovala až do konce války jako praktikantka v laboratoři. V roce 1947 nastoupila jako fotografka do Ústavu lidské práce, kde působila až do roku 1962. Krátce před svými dvacátými třetími narozeninami se provdala za jednoho z nejlepších českých malířů Mikuláše Medka. Společně s manželem se stala členkou pražské skupiny surrealistů, kterou vedl Karel Teige. Surrealisté vydávali měsíčně ineditní sborník v jediném exempláři s názvem "Znamení zvěrokruhu". Zářijové číslo v roce 1951 - Váhy - obsahoval mimo jiné i několik fotografií Emily Medkové. Na dalších sbornících, které vycházely v letech 1953 – 1962, tedy již po smrti Karla Teigeho, Emila Medková výrazně spolupracovala.
V roce 1963 nastoupila jako fotografka v Psychologickém ústavu Karlovy university. V roce 1973 z ústavu odešla a pečovala o nemocného manžela. Po smrti Mikuláše Medka se opět zapojila do spolupráce se Surrealistickou skupinou. Emila podnikla řadu zahraničních cest za inspirací. V tomto smyslu nejbohatšími byly cesty do Francie a italského Janova. V roce 1982 Emila Medková vážně onemocněla a pracovala pouze doma. Krátce před svoji smrtí se ještě osobně podílela na poslední autorské výstavě v pražské Fotochemě.. Dílo Emily Medkové je pokládáno za jednu z největších hodnot naší poválečné výtvarné fotografie.  Foto: in: Srp, Karel: Emila Medková. Praha, Torst 2005, frontispis.
 
 
 
23. září 1945 se v Praze narodil sportovec, reprezentant Československa ve stolním tenise Emanuel KUDRNÁČ.
Za krátko po narození přišel Emanuel s rodiči do Ústí nad Orlicí, odkud pocházeli. Svojí sportovní kariéru zahájil jako žák v TJ Jiskra. Začínal u bílého sportu - tenisu, a skončil u tenisu stolního. V letech 1957 - 1959 se stal přeborníkem okresu starších žáků, v roce 1959 přeborníkem Pardubického kraje, získal první místo ve své kategorii v Kolíně, druhé místo v Genšově memoriálu v Přerově, třetí místo na celostátním turnaji v Hradci Králové a byl druhý na mistrovství republiky starších žáků v Pelhřimově. Z Ústí odešel hned po ukončení osmé třídy k příbuzným do Prahy. Zde odmaturoval na střední průmyslové škole spojové techniky a začal studovat na elektronické fakultě ČVUT, obor automatizace. Byl výborným matematikem. Na jazykové škole absolvoval kurs angličtiny.
Právě v Praze jako člen TJ Slávie VŠ dosáhl Emanuel výrazných sportovních úspěchů. Věnoval se plně stolnímu tenisu a propracoval se v něm mezi československou elitu. Reprezentoval Československo doma i v zahraničí, hrál na mistrovství světa a v Poháru mistrů evropských zemí. V letech 1962 - 1968 se v reprezentačním mužstvu zúčastnil mezinárodních mistrovství ve Francii, Portugalsku, Anglii, Belgii, Dánsku, Maďarsku, Polsku, Bulharsku, Německu a v Jugoslávii. Na mistrovství ČSSR získal tři zlaté, jednu stříbrnou a dvě bronzové medalie. V první lize mužů se umístil jako první. V roce 1965 získal titul přeborníka Prahy. Dále byl nositelem dvou odznaků přeborníka republiky a odznaku první výkonnostní třídy. V letech 1963 a 1966 byl mistrem ČSSR za výkon v přebornickém družstvu. Jeho sportovní kariéru přerušila 19. srpnu 1968 tragická autonehoda.  Emanuel Kudrnáč patřil nesporně k nadějím našeho stolního tenisu. V dobovém tisku se o něm psalo vždycky jako o odchovanci ústeckého stolního tenisu. On sám se do Ústí pravidelně vracel ke své matce a sestře. Na ústeckém hřbitově je také pochován. Než upadl v zapomenutí hrál se po jeho smrti v Ústí nad Orlicí a potom i na pražské Slávii krátkou dobu jeho memoriál. Emanuel Kudrnáč byl jedním z těch mladých sportovců, kteří dělali čest našemu městu a zaslouží si, aby se na něj v Ústí nezapomnělo.  Foto: MM Ú; fond E. Kudrnáč, inv. č.  F 6533
 
Jitka Melšová, knihovnice Městského muzea v Ústí nad Orlicí