Českotřebovské kalendárium na únor 2010                           125 let od narození Zdeňky BALDOVÉ (20.2. 1885 – 26.9. 1958), významné herečky                                                             Narodila se v České Třebové jako dcera dílovedoucího Balaše. Rodný domek stával v Chorinově ulici. Do školy ale již chodila v Praze na Žižkově. Po ochotnických začátcích v žižkovském Pokroku a v Měšťanské Besedě zkusila štěstí u paní Ziegerové v Libni. Následovalo pražské divadlo Na Vinohradech, odkud po patnácti letech přešla do Národního divadla. Vytvořila mnoho rolí, z nichž je stále vzpomínána znamenitá Fanka z Čapkova Loupežníka či Kukuščinová z Ostrovského Výnosného místa. Dnes si tuto herečku připomínáme prostřednictvím stříbrného plátna. Zdeňka Baldová byla v roce 1951 vyznamenána Státní cenou, o dva roky později jmenována zasloužilou umělkyní a v roce 1955 národní umělkyní. Z této významné pocty se mohla těšit pouhé tři roky. Zemřela v Praze, pochována je na Vinohradském hřbitově spolu se svým manželem K.H. Hilarem.     45 let od úmrtí Josefa GZÍLA mladšího (20.8. 1892 – 15.2. 1965), obchodníka, sběratele a mecenáše výtvarného umění   Narodil se v České Třebové v rodině Josefa Gzíla, majitele obchodu s jižním ovocem, zeleninou a drůbeží. Gzílův dům čp.11 stojí do dnešních dnů v Klácelově ulici.  Josef Gzíl mladší se po 1. světové válce začal věnovat rozvoji obchodu s ovocem a zeleninou, který převzal po svém otci. Spolu s manželem své sestry Václavem Krásou založili známou firmu Gzíl a Krása. V České Třebové se také oženil. Jeho manželkou se stala slečna Milada Fialová, dcera mlynáře Víta Fialy z Podbranského mlýna čp. 83 v Podbranské ulici. V období 2. světové války se manželé Gzílovi starali o chlapce Františka Pácla, jehož rodiče byli vězněni v koncentračním táboře. Po válce jej vrátili zpět matce. Josef Gzíl mladší byl velkým milovníkem výtvarného umění a sběratelem obrazů. Za svůj život nashromáždil desítky velice cenných obrazů (Nechleba, Mařák, Chittussi, Mánesové, Purkyně, Švabinský …). Zásluhou paní Gzílové se dnes celá tato sbírka nachází v majetku Městského muzea v České Třebové. Ta také odkázala městu svůj podíl na domě čp. 11.   Nedožitých 85 let Jaroslava HOSNEDLA (4.2. 1925 – 2.10. 1983), středoškolského profesora                                              Dětství prožil ve Velkém Boru u Horažďovic, gymnázium vystudoval ve Strakonicích a filozofickou fakultu na UK v Praze. Po studiích začal učit na pedagogické škole v Pardubicích, do České Třebové přišel za zaměstnáním v roce 1953. Znali jsme jej nejen jako gymnazijního pedagoga a profesora SPŠŽ. V místním divadelním souboru Hýbl působil ve funkci režiséra a dramaturga, byl také divadelním lektorem, recenzentem a kritikem. K divadlu přivedl řadu mladých českotřebovských talentů. Nezanedbatelná byla i jeho práce vedoucího rozhlasového kroužku, který zajišťoval vysílání ze studia rozhlasu po drátě v České Třebové a redaktora časopisu Hlas Osvětové besedy, který vycházel v České Třebové v letech 1955 až 1958. V době normalizace byl označen za představitele pravicového oportunismu a jeho osud byl zpečetěn. Krátce ještě učil na školách v České Třebové, na Střední zemědělské škole v Lanškrouně a na Gymnáziu v Litomyšli. V roce 1974 byl ze školských služeb propuštěn a byl zaměstnán v n.p. Strojtex 05 Česká Třebová, kde pracoval postupně jako expedient, knihovník a archivář.   30 let od úmrtí Josefy KŚÍROVÉ, rozené Černé (16.7. 1897 – 13.2. 1980), znamenité herečky a režisérky ochotnického divadla v České Třebové   Patří k největším osobnostem ochotnického divadla v České Třebové v celé jeho historii. Narodila se v České Třebové v rodině vlakvedoucího ČSD. Lásku k divadlu snad dostala jako dar do kolébky. Začínala v době, kdy se ženy účastnily veřejného dění jen vyjímečně. Nikdy by se však mezi divadelníky nedostala, nebýt pokrokově smýšlející maminky. Herecký talent v ní pak objevil Karel Jankele, dlouholetý předseda divadelního spolku Hýbl. Ve svých divadelních pamětech vzpomíná vynikající ochotník MVDr. Čeněk Kessler na první setkání s Pepičkou Kšírovou na jevišti: „ Tehdy to byla mladá paní ztepilé štíhlé postavy, jiskrných očí, černých vlasů, antického profilu a nejhlavnější, co mě upoutalo, byla majitelkou lahodného altového hlasu, který fascinoval. Celým svým vystupováním, ovládáním temperamentu, nenuceností a plynulostí pohybů, hrou obličejem – dělala dojem tragédky, kterou také ve skutečnosti byla. Veseloherní žánr ji neseděl a také jsem ji nikdy v takových rolích neviděl”. Během několika let se vypracovala ve výbornou herečku. V roce 1918 již hrála hlavní ženské role. Vystupovala nejen s herci divadelního souboru Hýbl, ale i s divadelníky místního Sokola na jejich scéně Na Skále. Začínala s milovnickými rolemi (partneři: Karel Balaš, František Prokopec, Adolf Kučera, Karel Kšír – budoucí manžel), postupem času přecházela na role charakterní a tragické. Za 50 let ochotnické činnosti vytvořila desítky rolí, sehrála stovky představení, režírovala hry pro děti i dospělé. Na které její odehrané role nejraději vzpomínala? Byla to abatyše v Sestřičkách od svaté panny Kláry, matka v Posvátném plameni, neb titulní role stejnojmenných her Maryša, Princezna Pampeliška či Matka (K. Čapek). Jako herečka se rozloučila s veřejností v roce 1962 rolí babičky ve stejnojmenné divadelní hře Boženy Němcové. Hrála sama sebe, moudrou a ušlechtilou ženu. A tak si ji dodnes pamatujeme.    10 let od úmrtí Jindřicha PRAVEČKA mladšího (28.6. 1909 – 11.2. 2000), hudebního skladatele, pedagoga a dirigenta významných dechových orchestrů  Mládí prožil v rodných Výprachticích, studentská léta zase u nás v České Třebové, kam přišel jako jedenáctiletý v roce 1920, když zde jeho otec Jindřich Praveček starší dostal učitelské místo. Mladý Jindřich v našem městě navštěvoval reálné gymnázium a zároveň dojížděl do Pardubic na hudební školu k prof. Stanislavu Ondříčkovi. A tak se stalo, že současně s maturitou ukončil i hudební školu. Hru na housle ještě zdokonalil na mistrovské škole pražské konzervatoře u prof. Jaroslava Kociana. A nezůstal jen u tohoto nástroje. Na téže škole vystudoval ještě dirigování (prof. Václav Dědeček) a kompozici (prof. Jaroslav Řídký). Celý svůj muzikantský život spojil s dechovou hudbou. Byl vojenským kapelníkem, velitelem vojenské hudební školy v Praze, zakladatelem Ústřední hudby československé lidové armády, vyučoval instrumentaci pro dechové nástroje na JAMU v Brně. Ovládal suverénně kromě taktovky housle, klavír, křídlovku i umění skladatelské. Celkem napsal asi 150 skladeb, převážně pro dechové orchestry, upravil oblíbené směsi lidových písní. Dnes je mezinárodně uznávanou osobností. Své dlouholeté zkušenosti předával mnohým dechovým orchestrům, vedl odborné semináře, zasedal v porotách mezinárodních soutěží, nechyběl na žádném velkém festivalu (Kolín, Cheb, Rtyně v Podkrkonoší, Lanškroun …).  Na Českou Třebovou nezapomněl. Jezdíval sem za rodiči a přáteli, osobně se také zúčastnil oslav 700 let trvání města (1978).   Jindřich Praveček mladší se výrazně zapsal do historie naší české koncertní dechové hudby a byl za to poprávu oceněn. Je držitelem titulu zasloužilý umělec (1966) i umělec národní, který obdržel v předvečer svých osmdesátých narozenin. Řada měst jej také jmenovala čestným občanem. V České Třebové se tak stalo v roce 1965.                                                                                                                                                                              Jan Skalický