Českotřebovské kalendárium na měsíc duben 2010              Nedožitých 90 let Ladislava BERANA staršího (16.4. 1920 – 10.8. 2007), významného pracovníka v tělovýchově a bývalého sportovce Narodil se na Lhotce v rodině zemědělce a místního starosty. Měl ještě tři sourozence – sestru a dva bratry. Brzy jim oba rodiče zemřeli a na jejich výchovu dohlíželi kmotra a kmotr. Obecnou školu absolvoval v místě rodiště, do měšťanské školy docházel na nedaleký Parník. Vyučil se obchodním příručím v obchodě U Kobliců, odkud odešel na Obchodní akademii do Chocně. Krátce před válkou nastoupil do místní textilky Hermann, Pollack a synové. V prosinci roku 1942 byl totálně nasazen do Německa..Po válce se vrátil domů a opět se zapojil do výroby v parnické textilce ( HPS, Utex, Perla, Primona). V této továrně působil v různých funkcích téměř až do svého odchodu do důchodu. Posledních pět let dojížděl na podnikové ředitelství do Ústí nad Orlicí. Jeho koníčkem byla zahrádka a hlavně sport, pro který nejen žil, ale i pracoval. Několik desítek let působil mezi českotřebovskými a zejména parnickými sportovci jako aktivní hráč fotbalu a hokeje. Po vážném úrazu kolene se krátce věnoval trenérské činnosti. S narůstajícím věkem začala převažovat jeho organizační a brigádnická činnost v tělovýchově. Ještě pod hlavičkou parnické Jiskry zajišťoval budování fotbalového stadionu Pod Jelenicí, podílel se na výstavbě kluziště a tenisového areálu Za Vodou. Když byly tenisové kurty hotové, byl spoluorganizátorem kdysi vyhlášeného tenisového turnaje O štít Orlicka. Později po sloučení tělovýchovných jednot Parníka a České Třebové byla jeho zásluhou provedena přestavba lyžařského skokanského můstku na Habeši, zasloužil se také o vybudování lyžařského střediska v Čenkovicích. V letech, kdy působil ve funkci předsedy Tělovýchovné jednoty Lokomotiva,  byla jeho zásluhou provedena rekonstrukce vycházkové restaurace na Habeši. Nemalou měrou také přispěl při výstavbě krytého plaveckého bazénu. Přes svůj pokročilý věk se zajímal o sportovní činnost a ostatní dění ve městě. Nebylo mnoho takových lidí, kteří byli ochotni pro rozvoj města a sportovní hnutí obětovat tolik volného času.   40 let od úmrtí MVDr. Čeňka KESLERA (27.3. 1898 – 10.4. 1970), zvěrolékaře a zakladatele divadelního odboru místního Sokola Narodil se v malém městě Žirovnici. Krátce studoval na pražské konzervatoři (housle), vystudoval telčské gymnázium a po 1. světové válce, které se osobně zúčastnil, Vysokou školu veterinární v Brně. Nejprve působil jako zvěrolékař v Čermné u Kyšperka (dnes Dolní Čermná), po konkurzu vykonával praxi městského zvěrolékaře v České Třebové. V našem městě se věnoval sokolskému hnutí, hlavně však jeho divadelnímu odboru. Po svém příchodu vytvořil nový soubor, ve kterém vypomáhali herci z Hýbla, Vojana a dalších spolků. Opona jeviště Na Skále se po delší době otevřela na podzim v roce 1929. Jako první byla uvedena hra O. Scheinpflugové Madla z cihelny. Na oplátku za účast herců z Hýbla, vytvořil Čeněk Keller mnoho vynikajících postav na jevišti spolku Hýbl. Protože byl pravověrným Sokolem, přitahovalo jej hlavně hraní a režírování Na Skále. Za 2. světové války byla veškerá sokolská činnost zakázána a tak se sporadicky objevoval na scéně spolku Hýbl. Po ukončení války v roce 1945 se opět pustil do budování nového sokolského divadla. Dostalo název Dramatický odbor Sokola v České Třebové. Činnost byla zahájena začátkem roku 1946 a trvala pouhé čtyři roky. Za tuto dobu bylo nastudováno 16 premiér. Nejvýznamnější z nich byly Drdovy Hrátky s čertem a Pogodinův Kremelský orloj, který byl také poslední inscenací souboru před jeho likvidací. Když došlo k násilnému zrušení Dramatického odboru Sokola a následnému převedení do tehdejšího Závodního klubu Orlana, odešel MVDr. Čeněk Keller do ústraní. Vzdal se všech svých funkcí a věnoval se jenom svému zaměstnání. Pracoval u veterinární správy na jatkách v České Třebové a později na pracovišti v Lanškrouně, kde působil až do svého odchodu do důchodu. Za divadlem jezdil ke svým příbuzným do Brna. Zemřel v České Třebové, pochován je v Brně.   110 let od narození Anděly KUČEROVÉ (19.4. 1900 – 11.8. 1981), učitelky a divadelní ochotnice                                         Narodila se v rodině známého učitele a veřejného činitele Josefa Bonaventury Hubálka v České Třebové. Byla nejmladší z jeho pěti dětí. V letech 1915 až 1919 studovala po vzoru otce na učitelském ústavu v Praze. Školství pak věnovala dlouhých čtyřicet let. Vedle povolání učitelky měla ráda zvířata, přírodu, výtvarné umění a obzvláště amatérské divadlo. Prvně stanula na jevišti v roce 1920 v komedii Když jsem ještě poupě byla. Jako členka místního divadelního spolku Hýbl vystupovala ve 45 hrách a také 27 her sama režírovala. K tomu lze připočítat ještě celou řadu dětských školních představení. Mezi divadelníky také poznala svého nastávajícího manžela, obchodníka textilem Adolfa Kučeru. Z manželství se narodila jediná dcera Hana. Po 2. světové válce se kromě divadla zapojila i do další veřejné činnosti. Řadu let byla jednatelkou Československého svazu žen a Osvětové besedy a také aktivně pracovala v Českém svazu chovatelů drobného zvířectva. V případě nutnosti se ráda ujala i opuštěných psů a koček.   100 let od narození Jiřího PÁVKA (14.4. 1910 – 29.12. 1988), akademického malíře a pedagoga Byl nejmladším ze čtyř dětí vlakvedoucího ČSD Františka Pávka. Z páté třídy obecné chlapecké školy nastoupil studia na českotřebovské reálce. Výtvarné nadání mladého studenta zde okamžitě rozpoznal a následně všemožně podporoval profesor kreslení, akademický malíř František Bělský. Ten také rodičům doporučil, aby syna Jiřího dali na umělecká studia. Uměleckého vzdělání se mu dostalo v letech 1926 až 1932 na UMPRUM v Praze, kde studoval Všeobecnou a speciální školu, obor figurální kreslení a figurální malbu kompoziční. Maloval krajiny, květiny, zátiší, věnoval se kresbě a malbě portrétní. Své obrazy vystavoval v České Třebové, Uherském Hradišti, Stockholmu, Londýně, Brně a Praze. Ke škodě věci bylo tříštění jeho výtvarného talentu se zaměstnáním pedagoga. Od září 1936 vyučoval na státních měšťanských školách v Opavě, Sudicích a Komořanech. Od ledna 1941 působil na škole uměleckých řemesel v Uherském Hradišti. Po 2. světové válce se vrátil do rodného města České Třebové. Začínal na základní odborné škole, odkud byl přeložen v roce 1952 na Vyšší průmyslovou školu železniční. Pedagogickou činnost ukončil na tehdy nově otevřené učňovské škole Na Skalce. Znali jsme jej také jako veřejného funkcionáře řady organizací.   100 let od úmrtí MUDr. Antonína PĚTNÍKA  (10.10. 1866 – 9.4. 1910), lékaře a sokolského funkcionáře                           Narodil se v České Třebové v Hýblově ulici čp. 70. Měl ještě tři mladší sourozence. Jeho otec Antonín Pětník byl perníkářem a voskařem. Matka Kateřina, rozená Kunstová, pocházela z mlýna čp. 79 na Parníku. Antonín nejprve studoval na německém Gymnáziu v Moravské Třebové, odkud přešel na české Gymnázium do Olomouce, kde maturoval. Následovala studia lékařství v Praze. Po promoci (1894) se stal vojenským lékařem. Postupně působil v Linci, Olomouci a nakonec v Praze. V roce 1897 zažádal o propuštění z armády. O dva roky později si v rodném městě otevřel lékařskou praxi. V témže roce se také oženil s Aloisií Pospíšilovou. Manželství zůstalo bezdětné. Ve volném čase se věnoval sokolskému hnutí.V letech1906 až 1910 v místním Sokole zastával místo starosty. Z jeho iniciativy došlo v roce 1908 k výstavbě tzv. velkého sálu sokolovny Na Skále. Když MUDr. Pětník zemřel, zdejší tělocvičné jednotě Sokol odkázal obnos 1000 K, svoji knihovnu a vlastní sokolský kroj. Pochován je na českotřebovském hřbitově.                                                                                   Jan Skalický