-
Českotřebovské
kalendárium na listopad 2010
125 let od
narození Josefa JINDRY (7.11. 1885 – 11.7. 1967), zakladatele výroby armatur
a majitele malé továrny na Parníku
Narodil
se na Trávníku v České Třebové. Pocházel z osmi dětí, otec jim brzy zemřel.
Vyučil se v Moravské Třebové, krátce po vyučení odjel za příbuznou do Vídně.
Odtud měl jet do Ameriky, ale bratři ho přemluvili a tak se vrátil domů do
Třebové. V pronajaté dílně u Hurtů (pozdější Národní dům) vyráběli mosazné
hmoždíře a kávomlýnky. Když o dílnu přišli, postavili si novou na Parníku
v Brázdově. Zde byla výroba zahájena v roce 1909. Brzy ale dílny osiřely,
přišla 1. světová válka. Po válce začala konjunktura. Bratři Josefovi
pomáhali a brzy bylo v dílně zaměstnáno 20 dělníků, později i více.
Přistavila se slévárna, soustružna, modelovna. Jako první v republice se zde
začaly vyrábět velmi kvalitní armatury, které se vyvážely do celého světa.
Za německé okupace nastaly nové problémy, ale usilovnou prací se Jindrova
továrnička ubránila konkurenci. V roce 1940 bylo dokonce postaveno osm
dělnických domků. Přišly i zlé časy. V roce 1948 byly znárodněny i malé
podniky a došlo i na provoz v Brázdově. Pan Josef Jindra byl vystěhován ze
svého bytu do jednoho z domků, které nechal postavit pro své zaměstnance.
Aby dostal alespoň malou penzi, pracoval až do svých 73 let. Po smrti
manželky (1964) odešel k dceři do Prahy, kde zemřel. Dnes je jeho urna
uložena v rodinném hrobě na parnickém hřbitově.
Nedožitých 65 let
doc. RNDr. Ilji PEKA (5.11. 1945 – 25.11. 1998), vysokoškolského pedagoga,
vědeckého pracovníka a odborného spisovatele
Narodil
se v České Třebové. Zde vychodil základní školu a vystudoval gymnázium. Po
studiu geologie se zaměřením na paleontologii na Karlově univerzitě v Praze
(1963 – 1968) nastoupil na katedru geologie Přírodovědecké fakulty
Univerzity Palackého v Olomouci. Zde vyučoval paleontologii, ale i jiné
obory geologických věd, zastával funkci vedoucího katedry, dosáhl titulu
doktora přírodních věd, vědecké hodnosti kandidáta věd a byl jmenován
docentem. Byl nejen pedagogem, ale především vědeckým pracovníkem. Ve svém
odborném působení se specializoval na studium ledovcových uloženin Slezska a
severní Moravy. Všechny své poznatky pochopitelně nestačil publikovat. I tak
je seznam jeho prací úctyhodný a zahrnuje jak drobné příležitostné články,
tak i obsáhlé studie a monografie.Hluboký zájem o historii, regionální
historii a vlastivědu jej přivedl mezi pracovníky Městského muzea v České
Třebové, kde se významně podílel na přípravě několika zajímavých
vlastivědných publikací. Publikoval také v Českotřebovském zpravodaji.
Spolupracoval také s muzei v Opavě, Šumperku a v Moravské Třebové, kde se
mj. podílel na realizaci geologické expozice Moravskotřebovska. Zemřel před
dvanácti lety v Olomouci.
135 let od
narození Emila PĚTNÍKA (26.11. 1875 – 28.10. 1932), významného
českotřebovského obchodníka
Patřil
k nejznámějším místním obchodníkům. Narodil se v České Třebové jako třetí ze
čtyř dětí perníkáře a voskaře Antonína Pětníka. Po absolvování Obchodní
akademie v Chrudimi působil nejprve v Praze (velkoobchod koloniálním zbožím
u fy Nesvadba a Řivnáč), potom v Lanškrouně (velkoobchod koloniálním zbožím
a železem u fy Silný). Následovala jednoroční dobrovolná presenční služba
v Opavě. Po vojně se vrátil domů do Třebové, kde vedl společně s otcem
rodinný obchod. Později se osamostatnil a velmi dobře prosperoval. V roce
1904 se oženil, z manželství se narodily dvě děti (syn Antonín, dcera
Marie). Od roku 1914 se začal specializovat pouze na železářské zboží. Stal
se tak prvním specializovaným prodejcem železářského zboží v České Třebové.
Pracoval i veřejně. Byl členem a funkcionářem místního Sokola, působil
v městské samosprávě a také ve výboru Občanské záložny a Městské spořitelny.
Zemřel v Praze, pochován je v rodinné hrobce na českotřebovském hřbitově.
120 let od úmrtí
Františka Emanuela WELZE (2.2. 1816 – 30.11. 1890), vlastence a filozofa,
domácího učitele a vychovatele v bohatých rodinách
Narodil
se v rodině litomyšlského kupce a měšťana Františka Welze. Po skončení
právnických studií ve Vídni působil řadu let jako domácí učitel a vychovatel
v zámožných rodinách. Nejšťastnějším byl ve službách Antonína Veitha,
pokrokového a vlastenecky smýšlejícího majitele zámku na Liběchově. Pracoval
zde jako jeho sekretář v letech 1844 až 1845. Současně se zabýval historií a
překládal z francouzštiny. V revolučním roce 1848 se stal sekretářem
pražského Národního výboru. Když byla revoluce potlačena, uchýlil se do
ústraní. Plných 34 let se skrýval u svého přítele MUDr. Františka Rybičky
v České Třebové a poslední roky života v nedalekém Kozlově. Usadil se
v roubené chaloupce, která byla součástí Pecháčkova statku. Bavil se hlavně
knihami, psaním svého knihovního katalogu a také svých pamětí. Ty se
prostřednictvím Mistra Švabinského dostaly do rukou spisovatele Aloise
Jiráska, který je zveřejnil šestnáct let po Welzově smrti ve Zvonu v roce
1906 až 1907. Poslední léta postonával a smiřoval se se smrtí. Když zemřel,
jeho tělo bylo převezeno na saních do České Třebové. Pochován byl na starém
hřbitově za asistence kaplana Jana Sobotky a skupinky Kozlovanů. Zůstala po
něm velká knihovna. Část knih připadlo Čtenářské besedě v Kozlově, něco málo
obdržela příbuzná paní Kapounová z České Třebové a zbytek (asi devět desetin
obsahu) získalo litomyšlské muzeum.
Jan Skalický
-
100 let od
narození Čeňka Kapouna. (* 18.11. 1910, 9+ 4. 12. 1968)
-
Pocházel
ze železničářské rodiny, bydlel na ve Skuhrovské, nyní Lidické ulici, měl
ještě dva starší bratry. Původně se vyučil truhlářem, ale jeho zálibou a
velkým koníčkem byla hudba. Její další studium mu však nebylo umožněno. Na
housle se učil hrát u p. Kyrala na Parníku a s jeho synem Vilémem,
pozdějším hudebním skladatelem, se velmi dobře znal. Zájem o hudbu ho
neopustil po celý život. Mimo housle uměl hrát ještě na další hudební
nástroje.
- Pracoval v lokomotivním depu. V padesátých a šedesátých let letech byl
předsedou estrádního odboru závodního klubu ČSD a tato práce ho velmi
bavila. Pravidelně zajišťoval program estrád a Silvestrů v Národním domě,
na všech těchto akcích zajiš´toval jejich režii. Jeho největším
úspěchem bylo uvedení operety "Mamzelle Nitouche", jejíž uskutečnění bylo
poměrně velkým soustem. Na zajištění hudby a nácviku spolupracoval s
Dobromilem a Jiřím Keprtem, herecké obsazení zajistil hudební soubor Hýbl.
pamětníci dodnes rádi vzpomínají na dobré obsazení
jednotlivých postav a zdárné provedení představení, které muselo být pro
velký zájem několikrát opakováno.
- Čeněk Kapoun se také zapojil i do sportovní činnosti v DTJ i v Sokole.
Od prvopočátku byl také platným pomocníkem při pořádání prvních ročníků
Jabkancových poutí u Kostelíčka. pomáhal při skládání různých básni, písní
a výstupů, spolupracoval s Čenkem Hamplem (byl jeho bratrancem) s Oldou
Bittlem, Karlem Tomešem a dalšími. Zajišťoval i program pro akce pořádané
v rámci družební spolupráce s obcí horní Lhota a Svit. byl třebovským
patriotem, velmi čestný a skromný při své vlastní prezentaci. Důchodu se
nedočkal, zemřel ve svých 58 letech.
-
S vděčností vzpomíná dcera Hana Venclová (rozená Kapounová)
|