Českotřebovské kalendárium na listopad 2010

Českotřebovské kalendárium na listopad 2010

125 let od narození Josefa JINDRY (7.11. 1885 – 11.7. 1967), zakladatele výroby armatur a majitele malé továrny na Parníku

Narodil se na Trávníku v České Třebové. Pocházel z osmi dětí, otec jim brzy zemřel. Vyučil se v Moravské Třebové, krátce po vyučení odjel za příbuznou do Vídně. Odtud měl jet do Ameriky, ale bratři ho přemluvili a tak se vrátil domů do Třebové. V pronajaté dílně u Hurtů (pozdější Národní dům) vyráběli mosazné hmoždíře a kávomlýnky. Když o dílnu přišli, postavili si novou na Parníku v Brázdově. Zde byla výroba zahájena v roce 1909. Brzy ale dílny osiřely, přišla 1. světová válka. Po válce začala konjunktura. Bratři Josefovi pomáhali a brzy bylo v dílně zaměstnáno 20 dělníků, později i více. Přistavila se slévárna, soustružna, modelovna. Jako první v republice se zde začaly vyrábět velmi kvalitní armatury, které se vyvážely do celého světa. Za německé okupace nastaly nové problémy, ale usilovnou prací se Jindrova továrnička ubránila konkurenci. V roce 1940 bylo dokonce postaveno osm dělnických domků. Přišly i zlé časy. V roce 1948 byly znárodněny i malé podniky a došlo i na provoz v Brázdově. Pan Josef Jindra byl vystěhován ze svého bytu do jednoho z domků, které nechal postavit pro své zaměstnance. Aby dostal alespoň malou penzi, pracoval až do svých 73 let. Po smrti manželky (1964) odešel k dceři do Prahy, kde zemřel. Dnes je jeho urna uložena v rodinném hrobě na parnickém hřbitově.

Nedožitých 65 let doc. RNDr. Ilji PEKA (5.11. 1945 – 25.11. 1998), vysokoškolského pedagoga, vědeckého pracovníka a odborného spisovatele

Narodil se v České Třebové. Zde vychodil základní školu a vystudoval gymnázium. Po studiu geologie se zaměřením na paleontologii na Karlově univerzitě v Praze (1963 – 1968) nastoupil na katedru geologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Zde vyučoval paleontologii, ale i jiné obory geologických věd, zastával funkci vedoucího katedry, dosáhl titulu doktora přírodních věd, vědecké hodnosti kandidáta věd a byl jmenován docentem. Byl nejen pedagogem, ale především vědeckým pracovníkem. Ve svém odborném působení se specializoval na studium ledovcových uloženin Slezska a severní Moravy. Všechny své poznatky pochopitelně nestačil publikovat. I tak je seznam jeho prací úctyhodný a zahrnuje jak drobné příležitostné články, tak i obsáhlé studie a monografie.Hluboký zájem o historii, regionální historii a vlastivědu jej přivedl mezi pracovníky Městského muzea v České Třebové, kde se významně podílel na přípravě několika zajímavých vlastivědných publikací. Publikoval také v Českotřebovském zpravodaji. Spolupracoval také s muzei v Opavě, Šumperku a v Moravské Třebové, kde se mj. podílel na realizaci geologické expozice Moravskotřebovska. Zemřel před dvanácti lety v Olomouci.

135 let od narození Emila PĚTNÍKA (26.11. 1875 – 28.10. 1932), významného českotřebovského obchodníka

Patřil k nejznámějším místním obchodníkům. Narodil se v České Třebové jako třetí ze čtyř dětí perníkáře a voskaře Antonína Pětníka. Po absolvování Obchodní akademie v Chrudimi působil nejprve v Praze (velkoobchod koloniálním zbožím u fy Nesvadba a Řivnáč), potom v Lanškrouně (velkoobchod koloniálním zbožím a železem u fy Silný). Následovala jednoroční dobrovolná presenční služba v Opavě. Po vojně se vrátil domů do Třebové, kde vedl společně s otcem rodinný obchod. Později se osamostatnil a velmi dobře prosperoval. V roce 1904 se oženil, z manželství se narodily dvě děti (syn Antonín, dcera Marie). Od roku 1914 se začal specializovat pouze na železářské zboží. Stal se tak prvním specializovaným prodejcem železářského zboží v České Třebové. Pracoval i veřejně. Byl členem a funkcionářem místního Sokola, působil v městské samosprávě a také ve výboru Občanské záložny a Městské spořitelny. Zemřel v Praze, pochován je v rodinné hrobce na českotřebovském hřbitově.

120 let od úmrtí Františka Emanuela WELZE (2.2. 1816 – 30.11. 1890), vlastence a filozofa, domácího učitele a vychovatele v bohatých rodinách

Narodil se v rodině litomyšlského kupce a měšťana Františka Welze. Po skončení právnických studií ve Vídni působil řadu let jako domácí učitel a vychovatel v zámožných rodinách. Nejšťastnějším byl ve službách Antonína Veitha, pokrokového a vlastenecky smýšlejícího majitele zámku na Liběchově. Pracoval zde jako jeho sekretář v letech 1844 až 1845. Současně se zabýval historií a překládal z francouzštiny. V revolučním roce 1848 se stal sekretářem pražského Národního výboru. Když byla revoluce potlačena, uchýlil se do ústraní. Plných 34 let se skrýval u svého přítele MUDr. Františka Rybičky v České Třebové a poslední roky života v nedalekém Kozlově. Usadil se v roubené chaloupce, která byla součástí Pecháčkova statku. Bavil se hlavně knihami, psaním svého knihovního katalogu a také svých pamětí. Ty se prostřednictvím Mistra Švabinského dostaly do rukou spisovatele Aloise Jiráska, který je zveřejnil šestnáct let po Welzově smrti ve Zvonu v roce 1906 až 1907. Poslední léta postonával a smiřoval se se smrtí. Když zemřel, jeho tělo bylo převezeno na saních do České Třebové. Pochován byl na starém hřbitově za asistence kaplana Jana Sobotky a skupinky Kozlovanů. Zůstala po něm velká knihovna. Část knih připadlo Čtenářské besedě v Kozlově, něco málo obdržela příbuzná paní Kapounová z České Třebové a zbytek (asi devět desetin obsahu) získalo litomyšlské muzeum.

Jan Skalický

100 let od narození Čeňka Kapouna. (* 18.11. 1910, 9+ 4. 12. 1968)
Pocházel ze železničářské rodiny, bydlel na ve Skuhrovské, nyní Lidické ulici, měl ještě dva starší bratry. Původně se vyučil truhlářem, ale jeho zálibou a velkým koníčkem byla hudba. Její další studium mu však nebylo umožněno. Na housle se učil hrát u p. Kyrala na Parníku a s jeho synem Vilémem, pozdějším hudebním skladatelem, se velmi dobře znal. Zájem o hudbu ho neopustil po celý život. Mimo housle uměl hrát ještě na další hudební nástroje.
Pracoval v lokomotivním depu. V padesátých a šedesátých let letech byl předsedou estrádního odboru závodního klubu ČSD a tato práce ho velmi bavila. Pravidelně zajišťoval program estrád a Silvestrů v Národním domě, na všech těchto akcích zajiš´toval jejich režii. Jeho největším úspěchem bylo uvedení operety "Mamzelle Nitouche", jejíž uskutečnění bylo poměrně velkým soustem. Na zajištění hudby a nácviku spolupracoval s Dobromilem a Jiřím Keprtem, herecké obsazení zajistil hudební soubor Hýbl. pamětníci dodnes rádi vzpomínají na dobré obsazení jednotlivých postav a zdárné provedení představení, které muselo být pro velký zájem několikrát opakováno.
Čeněk Kapoun se také zapojil i do sportovní činnosti v DTJ i v Sokole. Od prvopočátku byl také platným pomocníkem při pořádání prvních ročníků Jabkancových poutí u Kostelíčka. pomáhal při skládání různých básni, písní a výstupů, spolupracoval s Čenkem Hamplem (byl jeho bratrancem) s Oldou Bittlem, Karlem Tomešem a dalšími. Zajišťoval i program pro akce pořádané v rámci družební spolupráce s obcí horní Lhota a Svit. byl třebovským patriotem, velmi čestný a skromný při své vlastní prezentaci. Důchodu se nedočkal, zemřel ve svých 58 letech.: S vděčností vzpomíná dcera Hana Venclová (rozená Kapounová)