Českotřebovské kalendárium na prosinec 2010                     Nedožitých 80 let Milana GREGARA (31.12. 1930 – 18.5. 1998 )  V rodném městě České Třebové byl známým obchodníkem a příznivcem sportu, hlavně kopané. V mládí hrál divadlo a konferoval společenské, kulturní a sportovní akce. Aktivně působil také v automotoklubu a v hasičském sboru. Nejprve v České Třebové, později na Lhotce. Narodil se v rodině řeznického mistra v domě čp. 69 v Klácelově ulici. Později se rodina přestěhovala do nedalekého vlastního domu čp. 83. Dům s řeznickým krámem a vším co k němu příslušelo byl postaven na místě Podbranského mlýna. Milan absolvoval základní školu i školu obchodní v místě rodiště. Po tomto studiu se ještě na přání otce vyučil řeznickému řemeslu. Jako syn živnostníka vykonával základní vojenskou službu u jednotek PTP a prošel nezvykle velkým počtem zaměstnání. Když odešel do důchodu, neodpočíval. Psal rodinnou kroniku a stal se pravidelným přispívatelem Českotřebovského zpravodaje. Pracoval také pro město jako zastupitel.   90 let od úmrtí Karla KOVAŘOVICE ( 9.12. 1862 – 6.12. 1920), skladatele, dirigenta a šéfa opery Národního divadla Narodil se v pražské muzikantské rodině. Před nástupem do Národního divadla prošel obsáhlou průpravou na pražské konzervatoři, soukromě studoval zpěv a u Mistra Fibicha skladbu. V praxi se osvědčil jako harfista v orchestru Národního divadla, dirigent opery v Brně a Plzni, učitel a korepetitor v Pivodově pěvecké škole. Navíc komponoval a zvítězil v soutěži na novou operu v roce 1897. Nás může těšit, že tuto slavnou operu Psohlavci z větší části napsal v nedalekém Přívratu. Opera byla dopsána na podzim v Praze a zadána Národnímu divadlu. Premiéra se uskutečnila 24. dubna 1898. Byla přijata s nadšením, na jedno představení přijel dokonce zvláštní vlak Chodů a skladatel byl poctěn čestným občanstvím města Domažlic. Kovařovicův letní pobyt v Přívratu připomíná dnes již bohužel omšelá pamětní deska u hostince na Presích, která byla slavnostně odhalena 22. června 1969. Karel Kovařovic zemřel v podolském sanatoriu ve věku 58 let.   15 let od úmrtí Jaroslava KRÁSY (7.2. 1924 – 17.12. 1995) Jako českotřebovský rodák vyrůstal v domku čp. 185 poblíž dnešního Nového náměstí. Když se oženil, bydlel v ulici Felixova 1729. Do domku rodičů se později vrátil a tady prožil poslední roky života. Po základní škole vystudoval v rodném městě gymnázium (jeho spolužákem byl mj. Vratislav Bělský, v pozdějších letech profesor brněnské konzervatoře) a v nedaleké Litomyšli mistrovskou školu strojnickou. Potom až do odchodu do důchodu byl zaměstnán v Tesle Lanškroun jako konstruktér nástrojů. Od mládí hrál závodně hokej a kopanou, řadu let trénoval českotřebovské fotbalisty, až je přivedl roku 1958 do divizní soutěže. Působil také ve skautském hnutí, kde byl znám pod jménem Jim. Při druhé a třetí obnově Junáka v letech 1968 a 1990 byl iniciátorem obnovy střediska Javor a stal se jeho střediskovým vedoucím. Od roku 1991 pracoval v okresní radě Junáka. Při příležitosti 70. narozenin byl jmenován jeho čestným členem. Jaroslav Krása je nositelem řady skautských vyznamenání. Znali jsme jej i jako vášnivého fotografa, čtenáře a sběratele knih a milovníka výtvarného umění. Jezdil na trampské srazy po celé republice, byl v kontaktu s trampy – řezbáři.   105 let od narození Marie MARKLOVÉ (5.12. 1905 – 17.7. 1983) Je českotřebovskou rodačkou. Její rodný domek čp. 853 stával v dnes již neexistující Svatováclavské ulici na Trávníku. Znali jsme ji jako dlouholetou městskou kronikářku, knihovnici a redaktorku časopisu Kolem dokola, který vycházel v parnické textilce. Napsala dvě knížky (110 let českotřebovského textilu, Pazdeří), několik povídek a nespočet článků do novin. V místní tělovýchovné jednotě Sokol působila jako cvičitelka dorostenek, náčelnice jednoty, hrála divadlo a tancovala. Když zemřela, dostala od svých přátel na rakev kytici z větví Šimonova trávnického kaštanu.     100 let od narození Jaromíra ROLLERA staršího (15.12. 1910 – 11.9. 1974) Narodil se v Ústí nad Orlicí v Královéhradecké ulici, kde měl jeho otec hostinec. Jaromír působil v Bratislavě (první zaměstnání po vyučení knihkupcem, základní vojenská služba v letech 1931 až 1932) a v Březové nad Svitavou, kde měl své první knihkupectví. Zde také poznal svoji budoucí manželku Boženu. Na Parník přišel v roce 1938 pod vlivem mnichovských událostí. Byl nejen známým parnickým knihkupcem, ale i výborným muzikantem, učitelem houslí a také betlemářem. Krátce vedl i dětský pěvecký sbor při základní škole na Parníku. V poměrně mladém věku onemocněl zhoubnou kloubní chorobou, kterou trpěl do konce života. Pochován je na parnickém hřbitově.                                                                                                                                                                             Jan Skalický