Návštěva Jaromíra Garguláka na své výstavě
v českotřebovském Kulturním centru

Ve čtvrtek po 17 hodině se ve Výstavní síni Kulturního centra konala avizovaná  návštěva autora vystavených prací a zvláště pak "českotřebovského" Jana Pernera , též komentovaná prohlídka otevřené výstavy. Jaromír Gargulák se rozhovořil nejen o vystavených pracích, ale dalších dílech, o námitkách k jeho pracím, zodpověděl položené dotazy a když nebyly  tak k nim přidával vlastní témata. Došlo také na Jana Pernera  který rozhodně patří a bude patřit mezi významné Gargulákovy práce.  Snažil jsem se něco se dozvědět také technologii a postupu výroby takové sochy, o které jiní výtvarníci hovořili jako o soše, která se ve své podobě odlít ani nedala. Skutečně je dílo složeno asi ze 70 dílčích odlitků, které byly k sobě svařeny,  jedna noha je vyztužena profilem z nerezového materiálu. Celek má hmotnost asi 1,2 - 1,3 tuny.  Na přípravě se podle pokynů autora podíleli také brigádníci. Postup výroby sochy autor dokumentoval a předal na českotřebovskou radnici na CD, k tomu i  grafické provedení, nákresy a fotografie. Do městského muzea, kam by logicky patřily, však dosud nedošly. Považuji za škodu, že žádná dokumentace o výrobě a instalaci sochy Jana Pernera také nebyla součástí autorovy výstavy, ke které byla přece socha Jana Pernera iniciátorem. 

K výběru místa pro sochu Jaromír Gargulák uvedl, že současné umístění v rondelu nad kruhovou křižovatkou se mu zdá vhodnější než to, pro které byla socha původně vymyšlena, výtvarná soutěž totiž určila pro sochu Pernera místo ve středu kruhové křižovatky. Sochu by však mohlo při nehodě poškodit nějaké vozidlo a navíc by byl pohled na sochu omezen (a ovlivněn) dopravními značkami kolem kruhového objezdu. Proto autor souhlasil s návrhem městského architekta na změnu tohoto místa, bylo to podle vyjádření autora ku prospěchu věci. Tak nějak ne příliš jasně ovšem hovořil o  nasměrování sochy, kam že se skutečně má nebo nemá Perner dívat. Pohled na budovu ČD Cargo mu podle jeho vyjádření nejlepší nepřipadá, pohled měl být volen  směrem k od nádraží přicházejícím návštěvníkům města, ti ho ovšem vidí z bočního pohledu, který přece jen budí některé zvláštní asociace. Z vyprávění autora jako by se zdálo, že autor nemá moc možností jak sochu nakonec umístit, jako by to za něho určili jiní, což se mi zdá poněkud zvláštní. Dokládal to nakonec i na jiných sochách z Ostravska a Brněnska. 

Návštěva Jaromíra Garguláka na výstavě byla  dobrým počinem, poznali jsme autora osobně, mohli položit otázky, které dosud nebyly nikým zodpovězeny. Podle komentáře je Jaromír Gargulák srozuměn s tím, že jeho práce rozdělila (nejen) českotřebovskou veřejnost a ukázal, že to je běžné i u jiných prací a také u jiných autorů, podle jeho názoru nejsou jeho sochy nijak plánovaně kontroverzní, snaží se najít pro zadání nové vyjádření. Na kritiku, že socha neodpovídá postavě a významu Jana Pernera odpovídá tak, že  také automobil během svého vývoje prodělává změny a dnešní auto nelze s výrobkem z roku 1945  srovnávat.  (mm)