-
-
Smutek na srdci
pro Třebováka i fotografa
- Začátkem měsíce října přijeli po
mnoha letech do našeho města přátelé a já je s hrdostí rodilého
Třebováka městem provázel. Vždyť se za uplynulé roky tolik vylepšilo.
Navštívili jsme památná místa, která nelze vynechat, a nezapomněli ani
na terminál, uličku Na Splavě a prosluněnou Javorku. Náladu nedělního
dopoledne umocňovalo i listí vzrostlých buků u Bosenského pavilonu,
které přibíralo z palety barev teplé odstíny podzimu.
- Uplynulo čtrnáct dní, a protože byl
slunný den, naplánovali jsme si s manželkou a vnukem opět procházku do
parku . Měl jsem fotoaparát a moc jsem se těšil, že si tuto podzimní
náladu , jako každoročně, uložím do svého archívu. Již za rybníčkem jsme
však zjistili, že pohled k Bosenskému pavilonu je úplně jiný a místo
mohutných stromů jsou jen pařezy. Obešli jsme stavbu a i z druhé strany
tyto nádherné solitéry zmizely. Hleděli jsme na „dílo zkázy“ a nechtěli
uvěřit, že to, co bylo po desetiletí ozdobou parku, je již nenávratně
pryč. Přešla nás chuť cokoli vyfotografovat a zůstal jen smutek. Nechci
zde polemizovat o důvodech , které vedly k likvidaci těchto nádherných
stromů . Faktem však zůstává, že jedinečnost parku Javorka, tímto
zásahem značně a nenávratně utrpěla.
- Doma jsem si sedl k archívu a
našel snímky, které vznikly pro výstavu , kterou uspořádalo Městské
muzeum Česká Třebová v Galerii Ještěr u příležitosti vzniku parku
Javorka. Chtěl bych se se čtenáři Českotřebovského zpravodaje alespoň
touto cestou podělit o pohled na Javorku, který se již nikdy nebude
opakovat.
Milan Michalski
